Abstrakt
Patří mezi aminotransferázy - enzymy, stanovované při
tzv. jaterních testech. Katalyzuje reverzibilní přenos aminoskupiny mezi L‑alaninem
a 2‑oxoglutarátem. Největší aktivitu ALT mají hepatocyty. Svou funkci
plní tento enzym v cytoplazmě, do krve se ve větší míře dostává při
buněčném poškození. Obecně se aktivita v séru zvyšuje hlavně při
onemocnění jater. Nejvíce bývá zvýšená při virové hepatitidě, toxickém
poškození jater a při akutní hypoxii.
Odkazy na jiné relevantní dokumenty,
další informace
ALT
AST
Fyziologická variabilita
Aktivita je mírně snížená v těhotenství. Vleže je
aktivita enzymů obecně o 10 ‑ 15 % nižší. Slabě zvýšené
hodnoty nalézáme u dětí. Muži mají vyšší hodnoty ALT než ženy. Ze dne na den se
aktivita může lišit až o 30 %. Fyzická zátěž hodnoty zvyšuje. Zvýšená
aktivita byla také prokázána u obézních lidí.
Patofyziologické mechanismy
ovlivňující koncentraci
Zvýšené hodnoty aktivity ALT v séru
1) poškození jater
ALT je enzym specifický pro
játra, zvýšení aktivity více než 15 krát, než je jeho horní referenční mez
v séru, je vždy indikátorem akutní nekrózy jaterních buněk buď virového,
toxického nebo oběhového původu.
·
akutní
virová hepatitida ‑ aktivita stoupá už týden před ikterem (2 -
3násobné hodnoty), vrchol bývá 7 až 12 dní po nástupu ikteru, maximální hodnota
aktivity je 20krát až 100krát vyšší než horní referenční mez (průměrně bývá
50násobné zvýšení), u nekomplikovaného průběhu se normalizuje u hepatitidy A do
3 až 5 týdnů, u hepatitidy B později ‑ do 6 až 12 týdnů, návrat
je pomalejší i u cholestatické formy; u hepatitidy C je průběh obdobný
·
chronická
hepatitida - podezření na chronický průběh: přetrvává‑li zvýšení 6 měsíců
(zvýšení 2 ‑ 3krát u perzistující chronické hepatitidy,
·
alkohol‑toxická
hepatitida - aktivita ALT je mnohem nižší než při akutní virové hepatitidě
·
toxické
poškození ‑ výše vzestupu je výrazem rozsahu postižení (např. otrava
tetrachlormethanem nebo muchomůrkou zelenou); také po požití většího množství
alkoholu krátkodobý vzestup; zvyšují se také LD, GMD a GMT
·
infekční
mononukleóza - maximálně 20násobné zvýšení
·
sepse
·
dekompenzovaná
jaterní cirhóza - maximálně 4 až 5krát vyšší aktivita, většinou nižší než AST
·
karcinom
jater - 5 až 10násobné zvýšení,
·
metastázy
do jater - pomalý vzestup, AST/ALT = 1 nebo více (GMT a GMD stoupají dříve)
·
srdeční
selhání (městnání krve v játrech) - zvýšení 10 až 50krát
·
cholangitida
·
biliární
kolika (vrací se k normě za několik dní)
·
extrahepatální
cholestáza - zvýšení 2 až 4krát
2) šok - zvýšení více než 10krát
3) Reyův syndrom
4) po terapeutické aplikaci hovězího nebo prasečího
heparinu
Snížené hodnoty aktivity ALT v séru
·
deficit
vitaminu B6 (pyridoxin, prekurzor pyridoxalfosfátu ‑ koenzymu
ALT)
Přímé následky abnormálních
koncentrací
U dětí s akutní
lymfoblastickou leukemií je vysoká aktivita ALT spojena s rychlou
progresivitou tohoto onemocnění.
Referenční intervaly
věk |
aktivita v séru (µkat/l) |
do 6 týdnů |
0
- 0,73 |
do 1 roku |
0
- 0,85 |
do 15 let |
0
- 0,61 |
nad 15 let |
0
- 0,73 |
Omezení stanovení
Stabilní 3 dny při
Vadí rozsáhlá hemolýza (u ALT v referenčních mezích
vede koncentrace hemoglobinu vyšší než 2,5 g/l ke zvýšení aktivity přibližně
o 10 %).
Použití ve výpočtech a
odvozených parametrechOSN-E
AST/ALT (de Ritisův kvocient)
Poměr aktivity AST/ALT v séru slouží jako
prognostický ukazatel. Hodnoty nad 0,7 (případně nad 1) jsou prognosticky
závažnější. U akutní a chronické virové hepatitidy bývá poměr v rozmezí
0,5 ‑ 0,8; u cirhózy nealkoholického původu nad 1;
nejvyšší hodnoty nacházíme u alkoholického poškození jater.
Znaky analytické metody
Rozdíly mohou být mezi výsledky metod, které stanovují
ALT bez přídavku pyridoxalfosfátu a metodami, které do reakční směsi tento
koenzym přidávají. Část ALT v séru, může být, narozdíl od enzymu
v buňce, již zbavená koenzymu (jde o čistý apoenzym, zatímco v buňce
se vyskytuje holoenzym = apoenzym + koenzym). Čistý apoenzym se často
vyskytuje v kontrolních sérech, které jsou obohacovány čištěnými enzymy.
Metody bez přídavku pyridoxalfosfátu tak dávají až o 20 % nižší výsledky.
Doporučené rutinní metody stanovení: IFCC metoda pro 37 °C/ECCLS/DGKCh
94 new (různá označení pro stejnou metodu). Jednoznačně s přídavkem
pyridoxal‑5‑fosfátu. Toleranční limit EHK: 21%, CV % pro
VKK: 7 %, teoretický toleranční limit: 45,3 %. Metody bez použití
pyridoxalfosfátu jsou nedoporučené. Certifikovaný referenční materiál je zatím
nedostupný.
Stanovení aktivity ALT je založeno na měření poklesu
absorbance reakční směsi při 340 nm, dané změnou koncentrace oxidované a
redukované formy NAD+ (nikotinamidadenindinukleotid - koenzym
oxidoreduktáz) ve spřažené reakci s LD. Při reakci katalyzované
alaninaminotransferázou vzniká pyruvát, který je dále redukován na laktát
enzymem laktátdehydrogenázou, využívající jako koenzym NADH. Rychlost úbytku
koncentrace NADH je úměrná aktivitě ALT.
Použití pro klinické účely
Stanovení ALT v séru je
spolu s AST nejčasnějším a nejcitlivějším indikátorem porušení celistvosti
membrány hepatocytu. Je specifické pro posouzení jaterního poškození.
Diagnostická senzitivita pro hepatobiliární onemocnění je 83 %,
diagnostická specifita 98 % (vzhledem ke zdravým jedincům) a 84 %
(vzhledem k nemocným s nejaterními chorobami). Stanovení je více
citlivé k detekci poškození hepatocytů než k detekci biliární
obstrukce. Na poškození jater je specifičtější než stanovení aktivity AST,
avšak je méně citlivé než AST k poškození jater způsobenému alkoholem.
Vhodné jako screening na hepatitidu, včetně non‑A
a non‑B.
Je to citlivý test srdeční nedostatečnosti.
Literatura
Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén,
Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha, 1999.
ISBN 80‑7184‑971‑5
Jacobs, D. S. (editor): Laboratory Test Handbook, 3rd
ed. with Key Word Index. Lexi‑Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0‑916589‑12‑9
Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení
biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3
Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. Karolinum,
Praha, 2000. ISBN 80‑246‑0140‑0
Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody
v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5
Friedecký, B.; Kratochvíla, J.: Udělování certifikátu o
úspěšnosti klinické laboratoře v systému externího hodnocení kvality.
Klin. Biochem. Metab., 9 (BCB 30), 2001, č. 2, s. 73 ‑ 77.
ISSN 1210‑7921
Autorské poznámky
Mgr.
Vladimíra Kvasnicová (listopad 2001)
recenzoval
Jaroslav Racek