Terapeutické monitorování hladin léků v biologickém materiálu (TDM) je soubor činností, jejichž cílem je optimalizace klinických výsledků medikace (minimalizace toxicity, maximalizace účinku) využitím měřených koncentrací léků v biologickém materiálu a farmakokinetického rozboru. TDM využívá úzkého vztahu mezi dávkou a koncentrací látky v biologickém materiálu, popř. vztahu mezi koncentrací látky v biologickém materiálu a farmakodynamickým efektem.

TDM představuje multidisciplinární činnost na níž se podílí celý tzv. TDM tým (analytik, farmaceut, lékař, sestra). Pro úspěch TDM servisu je nezbytná excelentní komunikace mezi všemi členy.

Indikace pro TDM zahrnují:

podezření z toxicity-toxické koncentrace?

neúspěch terapie-nedostatečné dávkování?

ověření compliance

změny v dávkování léčiva

změny klinického stavu pacienta

potenciální lékové interakce

Skupiny léčiv, které se monitorují:

Aminoglykosidy	látky s baktericidními účinky proti gramnegativním bakteriím, často používané v terapii bakteriémií a endokarditid způsobených streptokoky
Antiepileptika	látky používané k terapii různých forem epilepsie, febrilních křečích a různých formách akutních onemocnění mozku (encefalitidy, meningitidy)
Imunosupresiva	látky používané k imunosupresi potlačením aktivity T-lymfocytů
Digoxin	srdeční glykosid používaný při insuficienci myokardu, fibrilaci a flutteru síní
Teofylin	bronchodilatačně působící derivát metylxantinů
Antiarytmika	látky používané při terapii poruch tvorby a vedení elektrických impulsů v srdci
Psychofarmaka	terapeuticky využitelné látky ovlivňující diferencovaně psychické děje
Antiretrovirotika	látky používané v terapii HIV infekce ovlivňující časný stupeň replikace virů, popř. inhibují aktivní centrum HIV-proteázy a potlačují zrání virů
Cytostatika	látky tlumící nespecificky růst tkání s vysokou proliferační rychlostí

Nedílnou součástí TDM jsou:

· měření koncentrací látky v biologickém materiálu

· farmakokinetická interpretace výsledků laboratorní analýzy

Farmakokinetické základy dávkování léků

Kvantitativní hodnocení pohybu léčivých látek v organismu je umožňováno objektivně definovanými charakteristikami kompartmentových farmakokinetických modelů, které označujeme jako farmakokinetické parametry.

Spektrum parametrů, které nás z farmakokinetického hlediska zajímá, obvykle přesahuje počet parametrů, které můžeme z údajů o časovém průběhu koncentrace léčivé látky odhadovat přímo. Řadu klinicky významných farmakokinetických parametrů musíme vypočítávat jako parametry odvozené z parametrů přímo odhadovaných. Počet přímo odhadovaných parametrů je závislý na počtu kompartmentů modelu a způsobu aplikace léčivé látky. Je-li počet kompartmentů modelu n, pak při intravaskulární aplikaci léčivé látky můžeme přímo odhadovat celkem 2n parametrů, zatímco při extravaskulární aplikaci 2n+1.

Kompartmentové farmakokinetické modely a jejich formulace je založena na skutečnosti, že pohyb léčivých látek v organismu je znesnadňován existencí různých bariér, kterými musí jejich molekuly pronikat.

Distribuční prostor léčivé látky je představován soustavou vzájemně propojených oddílů nebo složek, pro které se užívá název kompartment.

Farmakokinetický kompartment je označení pro určitou oblast lokalizace molekul léčivé látky, v níž můžeme předpokládat jejich rychlé a zcela rovnoměrné rozptýlení. Koncentrace léčivé látky v distribučním prostoru se nemění spojitě, ale přetržitě (skokem) na rozhraních mezi jednotlivými kompartmenty. Kompartment do něhož léčivou látku vpravujeme je kompartment centrální, ostatní jsou kompartmenty periferní. Periferní kompartmenty navzájem propojeny nejsou, jejich vzájemné spojení se uskutečňuje jedině prostřednictvím centrálního kompartmentu.

Podle počtu kompartmentů do kterých se látka distribuuje dělíme farmakokinetické modely na jednokompartmentové, dvoukompartmentové a mnohokompartmentové.

Metody farmakokinetické analýzy při TDM zahrnují

· elementární postupy farmakokinetické analýzy,

· praktické postupy využívané při optimalizaci dávky.

Elementární postupy farmakokinetické analýzy

Pro racionalizaci terapie je nezbytné z údajů o koncentraci léčiva vyhodnotit objektivní a smysluplné farmakokinetické parametry. Pro účely terapeutického monitorování léčiv většinou stačí odhad klinicky nejvýznamnějších farmakokinetických parametrů za použití elementárních postupů, které bezpodmínečně nevyžadují nasazení prostředků výpočetní techniky.

Odhad farmakokinetických parametrů

odhad biologického poločasu	t1/2
odhad velikosti plochy pod křivkou	AUC
odhad clearance léčiva	CL
odhad distribučního objemu	Vd
odhad středního pobytového času	MRT

Praktické postupy využívané při optimalizaci dávky

lineární úprava dávky

lineární úprava dávky pomocí AUC

Sawschuk-Zaskeho metoda

Bayesiánská metoda MAP (maximu a posteriori)

metoda PK/PD modelování

Rejstřík

Milada Halačová