Abstrakt
AST (aspartátaminotransferáza) patří mezi
aminotransferázy - enzymy, stanovované při tzv. jaterních testech. Katalyzuje
reverzibilní přenos aminoskupiny mezi L-aspartátem a 2-oxoglutarátem.
V buňce i v krvi se vyskytují dva izoenzymy - cytoplazmatický se
vyplavuje do krve již při zvýšení permeability buněčné membrány, zatímco
mitochondriální izoenzym ukazuje na těžké poškození buňky. Největší aktivitu
AST má myokard, kosterní sval a játra. Stanovení není proto příliš specifické
pro určité onemocnění. Nejvíce bývá aktivita v séru zvýšena při těžkém
poškození hepatocytů. Význam stanovení u akutního infarktu myokardu vymizel.
Odkazy na jiné relevantní
dokumenty, další informace
Fyziologická variabilita
Aktivita v séru je mírně snížená
v těhotenství. Novorozenci mají vyšší hodnoty AST v prvních dnech
po porodu (následek hypoxie svalů během porodu). U dětí nalézáme aktivitu
2 ‑ 3krát vyšší než u dospělých, s věkem dítěte
klesá. Muži mají vyšší hodnoty AST než ženy, aktivita je přímo úměrná
hmotnosti.
Aktivita AST vykazuje cirkadiánní rytmus, nejvyšší
hodnoty bývají mezi 7. ‑ 11. hodinou, změny ze dne na den
mohou být 15 ‑ 21 %.
Tělesná aktivita zvyšuje hodnoty o 2 ‑ 6
%, velmi těžká tělesná námaha až o 75 %. Obecně jsou hodnoty enzymů nižší vleže
o 10 ‑ 15 %.
Patofyziologické mechanismy
ovlivňující koncentraci
Zvýšené hodnoty aktivity AST v séru
1) poškození jater
·
akutní
virová hepatitida ‑ maximální hodnota aktivity je 10krát až
100krát vyšší než horní referenční mez (průměrně 40krát),
u nekrotizujícího typu je poměr AST/ALT vyšší než 0,7;
u nekomplikovaného průběhu se normalizuje u hepatitidy A do 3 až 5 týdnů,
u hepatitidy B později ‑ do 6 až 12 týdnů, návrat je pomalejší
i u cholestatické formy; u hepatitidy C je průběh obdobný
·
chronická
hepatitida - podezření na chronický průběh: přetrvává‑li zvýšení 6 měsíců
(zvýšení 1,5krát u perzistující chronické hepatitidy,
·
alkohol‑toxická
hepatitida - aktivita AST je mnohem nižší než při akutní virové hepatitidě
·
toxické
poškození (také krátkodobý vzestup po požití většího množství alkoholu) ‑ výše
vzestupu je výrazem rozsahu postižení, tj. nekróz; zvyšují se také LD, GMD a
GMT
·
coma
hepaticum - více než 60krát vyšší hodnoty, preterminálně aminotransferázy
klesají, AST/ALT větší než 0,7; značné zvýšení také u LD a cholestatických
enzymů
·
infekční
mononukleóza - LD je většinou značně vyšší než AST
·
sepse
·
dekompenzovaná
jaterní cirhóza - maximálně 4 až 5krát vyšší aktivita, zpravidla vyšší hodnoty
než ALT
·
karcinom
jater - 5 až 10násobné zvýšení, ALT bývá vyšší než AST
·
metastázy
do jater - pomalý vzestup, AST/ALT = 1 nebo více (GMT a GMD stoupají dříve)
·
srdeční
selhání (městnání krve v játrech) - zvýšení 10 až 40krát
·
cholangitida
·
biliární
kolika (vrací se k normě za několik dní)
·
extrahepatální
cholestáza - zvýšení 2 až 4krát
2) onemocnění myokardu
·
akutní
infarkt myokardu - počátek vzestupu 4 ‑ 8 hodin po atace,
maximální aktivita za 16 ‑ 48 hodin (až 25násobné zvýšení nad
horní referenční mez, u nekomplikovaných případů návrat k normě za 3 ‑ 6
dnů; AST se vyplavuje z cytoplazmy i z mitochondrií ‑ charakteristický
poměr AST/ALT větší než 1, poměr CK/AST je menší než 10 (průměrně 6); pokud
stoupá i ALT, jde o známku srdečního selhání s městnáním v játrech; u
anginy pectoris je aktivita AST normální
·
po
operaci srdce
·
po
resuscitaci
3) onemocnění kosterních svalů (poměr CK/AST je větší
než 10)
·
časné
stadium svalové dystrofie
·
po
zhmoždění svalů
·
po
dlouhotrvající tělesné námaze
4) ostatní
·
šok
·
zánětlivá
onemocnění (např. perikarditida, myokarditida, pankreatitida)
·
plicní
infarkt (aktivita zvýšena 2 ‑ 10krát) aj. onemocnění vedoucí
k nekróze, včetně velkých nekrotizujících nádorů
·
hypothyroidismus
·
hemolytické
anemie
·
některé
onemocnění CNS
·
po
otravě CO
·
při
podávání některých léků: isoniazid, phenothiaziny, erythromycin, progesteron,
anabolické androgenní steroidy, halothan, methyldopa, opiáty, indomethacin,
salicyláty u dětí, aj.
·
Reyeův
syndrom
Snížené hodnoty aktivity ALT v séru
·
deficit
vitaminu B6 (pyridoxin, prekurzor pyridoxalfosfátu ‑ koenzymu
ALT)
·
uremie
·
podání
metronidazolu, trifluoperazinu
Referenční intervaly
věk |
aktivita v séru (µkat/l) |
do 6 týdnů |
0
- 1,21 |
do 1 roku |
0
- 0,97 |
do 15 let |
0
- 0,63 |
nad 15 let |
0
- 0,64 |
Omezení stanovení
Stabilní 3 dny při
Vadí rozsáhlá hemolýza (falešně vyšší výsledky).
Použití ve výpočtech a
odvozených parametrechOSN-E
AST/ALT (de Ritisův kvocient)
Poměr aktivity AST/ALT
v séru slouží jako prognostický ukazatel. Hodnoty nad 0,7 (případně
nad 1) jsou prognosticky závažnější. U akutní a chronické virové hepatitidy
bývá poměr v rozmezí 0,5 ‑ 0,8; u cirhózy
nealkoholického původu nad 1; nejvyšší hodnoty nacházíme u alkoholického
poškození jater. Výsledky nad 1 mohou také znamenat poškození svalů (infarkt
myokardu, svalová dystrofie)
CK/AST (Szasz)
Lze použít, je‑li aktivita CK v séru (při
LD/AST
Slouží hlavně k odlišení prehepatálního ikteru:
poměr vyšší než 12 svědčí pro hemolytický ikterus.
Znaky analytické metody
Rozdíly mohou být mezi výsledky metod, které stanovují AST
bez přídavku pyridoxalfosfátu a metodami, které do reakční směsi tento koenzym
přidávají. Část AST v séru, může být, narozdíl od enzymu v buňce, již
zbavená koenzymu (jde o čistý apoenzym, zatímco v buňce se vyskytuje
holoenzym = apoenzym + koenzym). Čistý apoenzym se často vyskytuje
v kontrolních sérech, které jsou obohacovány čištěnými enzymy. Metody bez
přídavku pyridoxalfosfátu tak dávají až o 50 % nižší výsledky.
Doporučené rutinní metody stanovení: IFCC metoda pro 37 °C/ECCLS/DGKCh 94
new (různá označení pro stejnou metodu. Jednoznačně s přídavkem pyridoxal‑5‑fosfátu.
Toleranční limit EHK: 21 %, CV % pro vnitřní kontrolu kvality: 7 %,
teoretický toleranční limit: 23,1 %. Metody bez použití pyridoxalfosfátu jsou
nedoporučené. Certifikovaný referenční materiál je zatím nedostupný.
Stanovení aktivity AST dle IFCC je založeno na měření
poklesu absorbance reakční směsi při 340 nm, dané změnou koncentrace oxidované
a redukované formy NAD+ (nikotinamidadenindinukleotid - koenzym
oxidoreduktáz). Při reakci katalyzované aspartátaminotransferázou vzniká
oxalacetát, který je dále redukován na L‑malát enzymem
malátdehydrogenázou, využívající jako koenzym NADH. Rychlost úbytku koncentrace
NADH je úměrná aktivitě AST. Do reakční směsi se ještě navíc přidává enzym
laktátdehydrogenáza. V analyzovaném séru je totiž vždy přítomen endogenní
pyruvát, který se danou reakcí přemění na laktát a nemůže tak interferovat při
stanovení AST.
Použití pro klinické účely
Vzhledem k tomu, že AST pochází z mnoha orgánů,
není jeho stanovení příliš specifické pro určité onemocnění. Velmi vysoké
hodnoty aktivity bývají u jaterního onemocnění a při šoku. Stanovení je
více citlivé k detekci poškození hepatocytů než k detekci biliární
obstrukce. K alkoholovému poškození jater je AST více citlivé než ALT. Pro
diagnózu infarktu myokardu je diagnostická senzitivita 64 %, diagnostická
specifičnost 57 %. Vyšší specifity můžeme dosáhnout při použití koeficientů
AST/ALT a CK/AST. Vždy je nutno brát v úvahu i rozdílný biologický poločas
ALT (2 dny) a AST (17 hodin). Mitochondriální izoenzym je prognostickým
ukazatelem.
Literatura
Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén,
Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha, 1999.
ISBN 80‑7184‑971‑5
Jacobs, D. S. (editor): Laboratory Test Handbook, 3rd
ed. with Key Word Index. Lexi‑Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0‑916589‑12‑9
Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení
biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3
Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. Karolinum,
Praha, 2000. ISBN 80‑246‑0140‑0
Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody
v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5
Friedecký, B.; Kratochvíla, J.: Udělování certifikátu o
úspěšnosti klinické laboratoře v systému externího hodnocení kvality.
Klin. Biochem. Metab., 9 (BCB 30), 2001, č. 2, s. 73 ‑ 77.
ISSN 1210‑7921
Autorské poznámky
Vladimíra Kvasnicová
recenzoval Jaroslav Racek