Telomeráza má vztah ke stárnutí somatických buněk. Tento proces je kontrolován “molekulárními hodinami”, jejichž podstatou je zkracování specifických zakončení eukaryotických chromosomů - telomer. Existují však buňky, které nemají tento replikační limit: zárodečné, kmenové nebo nádorové buňky. Bylo zjištěno, že tyto buněčné typy exprimují ribonukleoproteinový enzym telomerázu, zaručující jejich immortalitu procesem umožňujícím udržovat telomery v dostatečné délce.Telomeráza je totiž schopna přidat k zakončení chromosomu specifickou sekvenci několika nukleotidů, u člověka je to opakovaná sekvence TTAGGG (Oulton 2000).

Ukazuje se, že telomeráza může být užitečným diagnostickým markerem pro stanovení stadia onemocnění i prognostickým markerem vývoje maligního onemocnění.

Metodický přístup umožňuje hodnotit aktivitu tohoto ribonukleoproteinového enzymu pomocí amplifikace a následné hybridizace se specifickou DNA-próbou. Produkt této reakce může být kvantifikován po separaci na gelové elektroforéze, event. ELISA technikou.

Literatura

Oulton, R., Harrington, L.: Telomeres, telomerase, and cancer: life to the edge of genomic stability. Curr.Opinion in Oncology, 12, 2000, 74-81.

Další informace:

· href="AJDMK.htm">Nádorové markery tkáňové

Marta Šimíčková, Miroslava Nekulová

recenzoval Jaroslav Racek