Abstrakt
Osmolalita
v plazmě poskytuje sumární informaci o všech osmoticky aktivních látkách
v plazmě. Zahrnuje rovněž ureu, která vzhledem k volné difuzibilitě
přes biologické membrány nepatří pod pojem efektivní osmolalita. Hlavními
látkami v plazmě, které ovlivňují osmolalitu jsou ionty (Na, K a
jejich doprovodné anioty), glukóza a urea, významný vzestup osmolality plazmy
je při intoxikaci etanolem a dalšími těkavými látkami.
Odkazy na jiné relevantní dokumenty,
další informace
Osmolal gap v plazmě
Osmolalita plazmy efektivní vypočtená
Soluty
neměřené v plazmě
Soluty neměřené korigované v plazmě
Soluty efektivní
Fyziologická variabilita
Patofyziologické mechanismy
ovlivňující koncentraci
Zvýšení
osmolality v plazmě je podmíněno syndromem hypernatrémie, hyperglykémií libovolného původu, hyperazotémií
při renálním selhání a přítomností těkavých látek (etanol, etylénglykol, éter a
další).
Snížení
osmolality v plazmě je podmíněno zejména syndromem hyponatrémie.
Přímé následky abnormálních
koncentrací
Zvýšení
osmolality v plazmě vede k osmotické diuréza a k možným poruchám centrálního nervového
systému. Snížení osmolality mohou vyvolat zejména změny centrálního nervového
systému. Rychlé změny osmolality (prudký pokles i prudké zvýšení) mohou vyvolat
syndrom
centrální pontinní myelinolýzy.
Referenční intervaly
285 – 295 mmol/kg
vody
Interference in-vivo
Omezení stanovení
Vypočítané
(odvozené) veličiny jsou choulostivé proměnné, u kterých se může projevit
významně analytická chyba měření. Pro vyšetření osmolality je vhodnější plazma
než sérum, jako antikoagulační přísadu lze doporučit heparin lithný. Vhodná je
pouze metoda měření snížení bodu tuhnutí, osmometrie založená na změně tenze
vodních par je méně spolehlivá vzhledem k nedokonalé linearitě (Bohnen, 1992,
Burtis, 1994). Měřit je nutné ihned po oddělení krevních elementů, krátkodobé
skladování (do 24 hodin) lze připustit pouze při 4 °C, vzorky skladované při
pokojové teplotě mají falešně snížené hodnoty, zmražené vzorky jsou zcela
nevhodné. Vzhledem k přísným požadavkům na analytickou přesnost je nutné měřit
v triplikátech s VK v sérii do 0.4%, tedy asi do 1 mmol/kg. Tento požadavek je
odvozen od změny osmolality nad prahem 287 mmol/kg v rozsahu 1% (tj. asi 2.9
mmol/l), které již způsobí změnu koncentrace ADH o 100% (Bohnen, 1992).
Použití ve výpočtech a odvozených
parametrech
Clearance bezsolutové vody
Clearance osmolální
a další.
Použití pro klinické účely
Monitorování
pacientů v intenzívní péči, monitorování diabetiků při léčbě
hyperosmolálních stavů, pátrání po přítomnosti neměřených solutů v plazmě.
Autorské poznámky