Abstrakt
Stanovení kyseliny hippurové v moči se používá především
v rámci biologických expozičních testů k monitorování expozice toluenu při
profesionální zátěži a při zneužívání fetováním.
Odkazy na jiné relevantní dokumenty,
další informace
Fyziologická variabilita
Kyselina hippurová se vylučuje močí normálně - pochází z
metabolizace aromatických látek obsažených především v rostlinné potravě. Za
den se vyloučí 0,5 - 1 gram (2,8 - 5,6 mmol) kyseliny hippurové. Variabilita
závisí především na skladbě stravy. Vylučování kyseliny hippurové zvyšuje
konzumace ovoce (ovocných jamů, švestek, jeřabin aj.) a některých
konzervovaných potravin (hořčice).
Patofyziologické mechanismy
ovlivňující koncentraci
Na koncentraci kyseliny hippurové má vliv mimo jiné
funkčnost jater, protože játra jsou rozhodujícím orgánem pro biotransformaci
xenobiotik.
Koncentraci kyseliny hippurové v moči extrémně zvyšuje
profesionální i neprofesionální expozice toluenu. Při dlouhodobé expozici
dochází k indukci syntézy příslušných biotransformačních enzymů a vznik
kyseliny hippurové je rychlejší než u neexponovaných osob.
Metabolický vznik kyseliny hippurové je ovlivňován i
významnou expozicí jinými xenobiotiky (dochází ke konkurenčnímu využívání
biotransformačních enzymů).
Přímé následky abnormálních
koncentrací
Vysoká koncentrace kyseliny hippurové v moči, která se
objevuje po vysoké expozici toluenu se projevuje řadou objektivních i
subjektivních potíží exponovaných osob: spavost, bolesti hlavy, únavnost,
vestibulární potíže, po fetování naopak excitace. Dlouhodobá expozice se
projevuje i hepatotoxicitou a představuje značné riziko v těhotenství
(poškození plodu až aborty).
Referenční intervaly
Normální koncentrace
neexponované populace do
10 mmol/l
Nejvyšší přípustný limit při profesionální
expozici do 14 mmol/l
Závažné klinické projevy
expozice od
30 mmol/l
Průkaz silného fetování od 100 mmol/l
Interference in-vivo
Vznik kyseliny hippurové v organismu není specifický,
projevuje se konzumace především
rostlinné potravy, expozice toluenu ale i xylenů (tj. metyl-toluenu).
Omezení stanovení
Vzhledem ke krátkému poločasu kyseliny hippurové (6
hodin) se musí přísně dbát na volbu správné doby odběru vzorku moče pro
provedení biologického expozičního testu.
Při profesionální expozici se vzorek moče odebírá
nejlépe ke konci pracovní směny, ke konci pracovního týdne (čtvrtek) a vždy se
kontroluje, zda před odběrem probíhal normální pracovní režim, či zda nedošlo
např. z důvodů poruchy zařízení nebo zásobování k prostojům a tím k vyloučení
expozice. Rovněž odběr vzorku moče pro biologické monitorování expozice toluenu
po dovolené nebo i po dvou volných dnech je nesmyslný.
Při monitorování zneužívání (fetování) organických
rozpouštědel je zapotřebí odebrat vzorek během několika hodin po inhalaci a
pokud je to možné odběr ve vhodných časových intervalech zopakovat. Výsledek
např. 15 mmol/l kyseliny hippurové v moči může totiž znamenat nevýznamné
fetování během několika hodin před odběrem vzorku moče, ale i extrémně vysoké
fetování den před odběrem. Obráceně negativní výsledek nevylučuje významné
fetování např. tři dny před odběrem vzorku.
Použití ve výpočtech a
odvozených parametrechOSN-E
Výsledek stanovení kyseliny hippurové v moči se běžně
koriguje na standardní hustotu moče (1,020 g/ml). U osob podezřelých z možné
poruchy glycidového metabolismu je vhodné korekci na standardní hustotu doplnit
kontrolou glykosurie. Jiné možnosti korekce výsledků připadající v úvahu (na
kreatinin, osmolalitu, čas) se v praxi biologických expozičních testů, což je
hlavní doména využití stanovení kyseliny hippurové v moči, prakticky
nevyužívají.
Znaky analytické metody
Nejběžnější a v praxi nejrozšířenější je fotometrické
stanovení kyseliny hippurové v moči:
Kyselina hippurová reaguje hladce v přítomnosti pyridinu
s benzensulfonyl chloridem za tvorby azlaktonu. Vzniklé oranžové zbarvení se
měří při 410 nm.
Možností volby je stanovení principem vysokotlaké
kapalinové nebo plynové chormatografie. Jinou možností je využití toho, že
roztoky kyseliny hippurové silně absorbují v UV oblasti (maximum leží při 230
nm), ovšem je nutná složitá předúprava vzorku před stanovením, protože
interferuje řada látek běžně přítomných v moči.
Mez detekce stanovení kyseliny hippurové v moči nemá
praktický význam, protože kyselina hippurová se močí vylučuje normálně, ale v
tak omezeném množství, že to pro biologické monitorování expozice toluenu není
významné.
Mez stanovitelnosti 0,5 mmol/l
Kalibrace lineární
až do 22,0 mmol/l
Variační koeficient 5 - 10 %
Ekonomické náklady
Metoda stanovení kyseliny hippurové v moči se neindikuje
ve velkých sériích (i když při monitorování velkého závodu se někdy může jednat
až o stovky vzorků močí), většinou se jedná o individuální záležitost. Kyselina
hippurová v moči se proto nestanovuje na velkých automatických systémech, ale
jedná se spíše o "ruční" práci. Vedle ceny použitých chemikálií,
které se mohou buď připravit v laboratoři nebo využít z vhodného komerčně
dodávaného setu, se proto do ekonomických nákladů metody významně promítnou personální náklady práce
laborantky. Cena jednoho stanovení kyseliny hippurové v moči se pohybuje řádově
v desítkách korun.
Použití pro klinické účely
Metoda stanovení kyseliny hippurové v moči se indikuje
při průkazu akutní otravy organickými rozpouštědly (fetování, akutní
profesionální expozice, požití při záměně látek), při biologickém monitorování
chronické profesionální expozice organickým rozpouštědlům a dále při kontrole
dodržování odvykací léčby u narkomanů.
Literatura
Poznámky
Appendixy
Autorské poznámky