Metrologická terminologie

Akreditace (Accreditation)	„Potvrzení vydané třetí stranou vztahující se k orgánu posuzujícímu shodu, kterým je oznamováno formální potvrzení jeho odborné způsobilosti provádět specifické úlohy v oblasti posuzování shody.“ ([25], článek 5.6) Formální uznání způsobilosti/kompetence zkušební laboratoře vykonávat určité zkoušky či specifikované činnosti. Akreditace se provádí na základě auditu. Při jejím udělování se postupuje podle norem a uděluje ji úředně pověřený akreditační orgán (či instituce). Normou, podle které se akredituje chemická zkušební laboratoř, je norma ISO/IEC 17 025 [17], popisující požadavky na kompetenci/způsobilost zkušebních laboratoří. Pro akreditaci zdravotnických laboratoří je určena norma ISO 15 189 [19] popisující požadavky na kvalitu a způsobilost ve zdravotnických laboratořích. Poznámka1: Podle nařízení EP a Rady (ES) č. 765/2008 subjekt posuzování shody žádající o akreditaci má tak obecně učinit u vnitrostátního akreditačního orgánu členského státu, v němž je zřízen. Poznámka 2: Národním akreditačním orgánem v České republice je Český institut pro akreditaci (ČIA).
Analyt (Analyte)	Složka vzorku stanovovaná analýzou a uvedená v názvu měřené veličiny. [18, 19, 20, 21, 22, 23] Poznámka 1: Synonymem jsou výrazy analyzovaná složka a komponenta. Složka vzorku, jejíž vlastnosti mohou být kvalitativně odlišeny a kvantitativně stanoveny. Poznámka 2: V chemii se někdy pro ‚měřenou veličinu‘ používají termíny ‚analyt‘ nebo název látky nebo sloučeniny. Toto použití je nepřesné, protože tyto termíny neodkazují na měřené veličiny. Měřenou veličinou je vlastnost složky ve vzorku, pojem ‚analyt‘ má z hlediska měření charakter laboratorního slangu.
Analytická chemie (Analytical chemistry)	Základní pojmy: Chemický měřicí proces je analytický postup definované struktury, který byl přiveden do stavu statistické regulace, takže jeho preciznost a vychýlení (bias) jsou za stanovených podmínek měření ustáleny (podle [23]). Analytický (měřicí) princip zahrnuje vědecký princip, který slouží k získání informace o složení vzorku. Využívá chemické, fyzikální a fyzikálně-chemické zákonitosti. Představuje měření některých veličin: hmotnosti, objemu, absorpce a emise záření, elektrického náboje, proudu a dalších. Je podstatou analytických metodik. Analytická metoda je konkrétní využití analytické metodiky za použití vhodné analytické techniky. Je zaměřena na stanovení daného analytu určitou analytickou metodikou. Analytický postup je použití analytické metody pro stanovení konkrétního analytu konkrétním způsobem v konkrétní matrici v konkrétní laboratoři. Pracovní návod (návod) je většinou zkrácený analytický postup, obsahuje ve zkrácené formě popis jednotlivých operací, aniž by se podrobněji zabýval popisem běžně používaných činností (filtrace, vážení atd.). Standardní operační postup (SOP) je soubor pracovních pokynů, které musí být operátorem (laboratorním pracovníkem či analytikem, který realizuje analytický postup) splněny, a to včetně postupů komplexního řízení kvality. Poznámka: VIM [1] používá slovní spojení „postup měření“ pro podrobný popis měření odpovídající SOP. Podle ČSN EN ISO 17025 [17] výraz ‚metoda‘ může být považován za synonymum s pojmem ‚postup měření‘, zejména v zažitém spojení validace, verifikace metody.
Analytická interference (Analytical interference)	Chyba měření, způsobená analytickým interferentem.
Analytický interferent (Analytical interferent)	Složka vzorku ovlivňující (interferující s) měřenou veličinu, která sice sama nemusí být zdrojem signálu měřicího systému, ale která způsobuje přírůstek či pokles jeho indikované hodnoty. Poznámka 1: Termíny analytická interference a analytický interferent se často užívají k popisu jevu nebo příčiny zkreslujících vlivů na měření, aniž se přihlíží, zda se jedná o nezávisle vzniklý signál či modifikaci signálu měřené veličiny, neboli často se nerozlišuje mezi interferencí a analytickou specifičností. Toto rozlišování je však užitečné. Poznámka 2: Interference v laboratorní medicíně mohou být způsobeny látkami nejen endogenního původu, ale též exogenního, například léčivy. Interference léčiv mohou být buď analytické, nebo způsobené účinkem léčiva. Jako příklad analytického lékového interferentu může sloužit kyselina askorbová - vitamin C, protože přibližně polovina české populace denně používá vitaminové rozpustné tablety obsahující až 1 g kyseliny askorbové v jedné tabletě. Jako další příklad nepřímé interference léčiva lze uvést diuretika, silně ovlivňující vylučování určitých analytů ovlivněním ledvinových funkcí, hormonální regulace a jiné.
Analytický vzorek (Analytical sample)	Vzorek dodaný do laboratoře, laboratorní vzorek, ze kterého se odebírají zkušební (analyzované) podíly (test portion) pro jednotlivé analýzy (viz Vzorkování a [53]).
Analýza rizik	Viz Riziko
Audit (Audit)	„Systematický, nezávislý a dokumentovaný proces pro získání důkazu z auditu a pro jeho objektivní hodnocení s cílem stanovit rozsah, v němž jsou splněna kritéria auditu.“ [24] Poznámka: Audit je jednou z metod získání certifikace nebo akreditace. Osoba provádějící audit musí mít k této činnosti oprávnění (zmocnění) - auditor.
Bias	Viz Vychýlení
Biologická variabilita (rozptyl) (Biological variation)	Intraindividuální biologická variabilita (s_I) je rozptýlení hodnoty analytu dané biologickými faktory a jejich působením v čase u biologického individua (podle [6]). Interindividuální biologická variabilita (s_G) je rozptýlení skupinové, odpovídá rozptýlení hodnot složky mezi průměrnými hodnotami složky různých jedinců z dané populace (podle 6). Celková biologická variabilita (s_B) vzniká sloučením intraindividuální biologické variability (s_I) a interindividuální biologické variability (s_G) (podle [6]) Vypočítá se ze vztahu: Poznámka1: Hodnoty biologických variabilit mohou být použity ke specifikaci požadavků na analytickou spolehlivost (preciznost, bias a celkovou chybu) měření. Poznámka 2: Hodnota intraindividuální biologické variability se používá k výpočtu hodnoty RCV.
Biologický referenční interval, referenční interval (Biological reference interval, reference interval)	„Specifikovaný interval rozložení hodnot převzatý z biologického referenčního základního souboru.“ ([19], článek 3.4) Příklad: Centrální 95 % biologický referenční interval pro koncentraci sodíkových iontů v séru ze základního souboru předpokládaně zdravých dospělých mužů a žen je 135 mmol/L až 145 mmol/L. Poznámka 1: Referenční interval je zpravidla definován jako centrální 95 % interval. Soubor zdravých jedinců se označuje jako „referenční populace“. V některých konkrétních případech může být vhodnější jiný rozsah nebo asymetrické umístění referenčního intervalu. Často je definován jako soubor hodnot mezi 2,5% a 97,5% kvantilem dostatečně homogenního a početného parametrického souboru zdravých jedinců. [8, 34, 40, 45, 46] Poznámka 2: Referenční interval může záviset na druhu primárních vzorků a použitém postupu laboratorního vyšetření. Poznámka 3: V některých případech má význam pouze jediná biologická referenční mezní hodnota, např. horní mez x, takže odpovídající biologický referenční interval by byl méně nebo rovno x. Poznámka 4: Termíny jako ‚normální rozsah‘, ‚normální hodnoty‘ a ‚klinický rozsah‘ jsou nejednoznačné a jejich používání se nedoporučuje. Podrobnější informace naleznete v [11] a [19].
Blank (slepý vzorek) (Blank)	Materiál (vzorek), jehož koncentrace (hodnota množství, obsahu) analytu / složky je pod mezí detekce použité analytické metody. Poznámka 1: Používá se jako analytický vzorek se jmenovitě nulovým obsahem (množství, koncentraci) měřeného analytu či složky. Používá se ke kompenzaci vlivu reagencií na výsledek měření a též ke kompenzaci vlivu matrice analytického vzorku. Poznámka 2: Nelze zaměňovat se slepým kontrolním vzorkem (blind sample) viz slepý kontrolní vzorek.
Certifikace (shody) (Certification of conformity)	„Potvrzení vydané třetí stranou vztahující se k produktům, systémům nebo osobám“. ([25], článek 5.5) Poznámka 1: Certifikace systémů managementu je také někdy nazývána registrací. Poznámka 2: Certifikace je použitelná na všechny předměty posuzování shody s výjimkou samotných orgánů posuzujících shodu, u kterých je používána akreditace. ([25], článek 5.5) Poznámka 3: Certifikace laboratoře je certifikací shody laboratoře s požadavky specifikované normy např. ČSN EN ISO 9001 [26].
Certifikát referenčního materiálu (Reference material certificate)	„Dokument obsahující nezbytné informace pro použití CRM, potvrzující provedení nutných postupů pro zajištění platnosti a metrologické návaznosti uvedených hodnot vlastností.“ ([28], článek 2.3.2) Poznámka: U referenčních materiálů jiných než CRM se dokument obsahující nezbytné informace pro použití takového RM nazývá Informační list produktu.
Certifikovaná hodnota (Certified value)	„Hodnota, přidělená vlastnosti referenčního materiálu, která je doprovázena vyjádřením o nejistotě a prohlášením o metrologické návaznosti a uvedena jako taková v certifikátu referenčního materiálu.“ ([28], článek 2.2.3)
Certifikovaný referenční materiál (CRM, v USA SRM) (Certified Reference Material)	„Referenční materiál (RM) charakterizovaný metrologicky platným postupem pro jednu či více specifikovaných vlastností, doprovázený certifikátem referenčního materiálu, který poskytuje hodnotu specifikované vlastnosti, její přidruženou nejistotu a prohlášení o metrologické návaznosti.“ ([28], článek 2.1.2, obdobně [1], článek 5.14) Certifikace referenčního materiálu je činnost výrobce referenčního materiálu (RM), která oficiálně stanovuje certifikované hodnoty CRM a udává je do certifikátu RM ([28], článek 2.3.1). Certifikované referenční materiály jsou nejdůležitějšími nástroji realizace metrologické návaznosti a zajištění pravdivosti měření ve zkušební laboratoři. Příklad: Lidské sérum s přidělenou hodnotou veličiny koncentrace cholesterolu a přidruženou nejistotou měření uvedenou v připojeném certifikátu používané jako kalibrátor nebo pouze jako kontrolní materiál pravdivosti měření. Poznámka 1: ‚Dokument‘ je dán ve formě ‚certifikátu referenčního materiálu ‘ (viz 41). Poznámka 2: Postupy pro výrobu a certifikaci certifikovaných referenčních materiálů i jiných RM jsou uvedeny např. v [21] a [22].
Cílová nejistota měření (Target measurement uncertainty)	„Nejistota měření specifikovaná jako horní mez a stanovená na základě zamýšleného použití výsledků měření.“ ([1], článek 2.34)
Citlivost měřicího systému (Sensitivity of measuring system)	„Podíl změny indikace měřicího systému a odpovídající změny hodnoty veličiny, která je měřena.“ ([1], článek 4.12) Poznámka 1: Citlivost analytické metody je u metod s dostatečně lineárním kalibračním vztahem rovna směrnici kalibrační závislosti (tangenta směrového úhlu). Není-li kalibrační závislost lineární, může se měnit citlivost s koncentrací či hodnotou množství analytu či ovlivňující veličiny - látky. Je-li citlivost závislá na matrici, nepostačuje kalibrace na čisté látky. Zkrácenou formu názvu, t.j. citlivost (bez přívlastku např. analytická) lze užívat pouze v případech, kdy nehrozí záměna s klinickou citlivostí! Nedoporučuje se používat pojem ‚senzitivita‘. Nedoporučuje se používat pojem ‚funkční citlivost‘ (dle [38]). Poznámka 2: Termín ‚citlivost‘ se nedoporučuje používat jako synonymum pro ‚mez detekce‘.
Definiční nejistota (Definitional uncertainty)	„Složka nejistoty měření pocházející z konečného množství podrobností v definici měřené veličiny.“ ([1], článek 2.27) Poznámka: Definiční nejistota je minimální nejistota měření dosažitelná jakýmkoliv měřením dané měřené veličiny.
Drift měřicího přístroje	„Spojitá nebo přírůstková změna indikace v čase způsobená změnami metrologických vlastností měřicího přístroje.“ ([1], článek 4.21)
Etalon, standard měření, standard (Measurement standard, etalon)	„Realizace definice dané veličiny, se stanovenou hodnotou veličiny a přidruženou nejistotou měření, používaná jako reference.“ ([1], článek 5.1) Příklad 1: Etalon hmotnosti 1 kg s přidruženou standardní nejistotou měření 3 µg. Příklad 2: Vodíková referenční elektroda s přidělenou hodnotou veličiny 7,072 a přidruženou standardní nejistotou měření 0,006. Příklad 3: Řada referenčních roztoků kortizolu v lidské plazmě, která má certifikovanou hodnotu veličiny s nejistotou měření pro každý roztok. Příklad 4: Referenční materiál poskytující hodnoty veličiny s nejistotami měření pro hmotnostní koncentraci každého z deseti různých proteinů. Poznámka 1: ‚Realizace definice dané veličiny‘ může být poskytována měřicím systémem, ztělesněnou mírou nebo referenčním materiálem. Poznámka 2: Standardní nejistota měření přidružená k etalonu je vždy složkou kombinované standardní nejistoty měření (viz [3]) ve výsledku měření získaném při použití etalonu. Tato složka je často malá ve srovnání s jinými složkami kombinované standardní nejistoty. Poznámka 3: Dle svého poslání a použití existují etalony (standardy) mezinárodní, státní, sekundární, referenční, pracovní a cestovní ([1], články 5.3 až 5.8). Zvláštní postavení zaujímají primární etalony (standardy) jako etalony stanovené použitím primárního postupu měření nebo vytvořené konvencí zvoleným artefaktem. Příkladem je primární standard látkové koncentrace připravený rozpuštěním známého látkového množství chemické složky ve známém objemu roztoku.
Externí hodnocení kvality (EHK) (External Quality Assessment – EQA)	Označení zkoušení způsobilosti používané v oblasti laboratorní medicíny. Poznámka 1: Norma ISO 17043 [43] definuje EHK takto: Někteří poskytovatelé zkoušení způsobilosti v oblasti laboratorní medicíny používají pro své programy zkoušení způsobilosti nebo širší programy (nebo pro oba druhy) termín "Externí hodnocení kvality" - EHK (External Quality Assessment - EQA). Poznámka 2: Ekvivalentními termíny k EHK a EQA jsou i ‚zkoušení způsobilosti‘ (proficiency testing - PT) a MPZ (mezilaboratorní porovnávání zkoušek). Viz Zkoušení způsobilosti
Harmonizace (Harmonization of clinical laboratory results)	Harmonizace je proces, který snižuje rozptyl výsledků laboratorních měření ve zdravotnických laboratořích na úroveň pod klinicky významnými limity. [59] Poznámka 1: Harmonizace výsledků laboratorních měření zahrnuje standardizaci metod měření, jednotek měření, postupů preanalytické fáze měření, harmonizaci hodnot referenčních intervalů.
Horwitzova křivka Horwitzův vztah (Horwitz curve)	W. Horwitz provedl analýzu údajů o reprodukovatelnosti z výsledků téměř 7000 mezilaboratorních porovnávání publikovaných během 100 let [48]. Zjistil, že reprodukovatelnost, vyjádřená jako mezilaboratorní relativní směrodatná odchylka (RSD_R%), závisí především na koncentraci (hmotnostní zlomek C) analytu dle vztahu, jehož grafické vyjádření se nazývá Horwitzovou křivkou. Dalším poznatkem jeho studie bylo, že vnitrolaboratorní variabilita výsledků vyjádřená jako RSD_r je obvykle rovna 0,5 až 0,75 RSD_R. Horwitzův vztah se někdy používá jako hrubý první odhad nejistoty měření. Poznámka: Hmotnostním zlomkům 0,01 a 0,000 001 odpovídají koncentrace 1 %, resp. 1 ppm.
Chyba měření (Measurement error)	„Naměřená hodnota veličiny minus referenční hodnota veličiny.“ ([1], článek 2.16) Poznámka 1: Pojem ‚chyba měření‘ může být použit: a. když ke vztažení existuje jediná referenční hodnota veličiny, která se vyskytuje při kalibraci provedené pomocí etalonu (standardu) s naměřenou hodnotou veličiny mající zanedbatelnou nejistotu měření, nebo jestliže je dána konvenční hodnota veličiny, v případě, ve kterém je chyba měření známa a b. jestliže se předpokládá měřená veličina reprezentovaná jedinečnou pravou hodnotou veličiny nebo souborem pravých hodnot veličiny zanedbatelného rozpětí v případě, ve kterém je chyba měření neznámá. Poznámka 2: Chyba měření nemá být zaměňována s výrobní chybou nebo omylem.
Indikativní hodnota (Indicative value)	„Indikativní hodnota, informační hodnota, informativní hodnota - hodnota veličiny nebo vlastnosti referenčního materiálu, která se poskytuje pouze pro informaci“ ([28], článek 2.2.4) Hodnota včleněná do certifikátu RM nebo jiným způsobem doprovázející materiál, která slouží pouze pro informaci a nebyla certifikována stanoveným certifikačním postupem nebo certifikačním orgánem. ([42], článek 3.1) Poznámka 1: Indikativní hodnota se nemůže použít jako reference v řetězci metrologické návaznosti. Poznámka 2: Dříve se takové hodnoty v dokumentaci k RM označovaly jako necertifikované hodnoty.
Informační list produktu (Product information sheet)	„Dokument obsahující všechny informace, které jsou nezbytné pro použití referenčního materiálu jiného, než je certifikovaný referenční materiál“. ([28], článek 2.3.4) Poznámka: U certifikovaných referenčních materiálů se dokument obsahující nezbytné informace pro použití takového CRM nazývá Certifikát referenčního materiálu.
Ishikawův diagram (Ishikawa diagram)	Jednoduchý grafický nástroj nazývaný též diagram příčin a následků nebo diagram rybí kost (fishbone) pro jeho vzhled, používaný v systémech managementu kvality zejména při zobrazení příčin a následků variability (proměnnosti výrobků při výrobě). Jedná se o nástroj uplatňovaný i při odhadu nejistoty výsledku chemických měření k inventarizaci vlivů na nejistotu měření [10].
*In vitro* diagnostické činidlo (In vitro diagnostic reagent)	Chemické, biologické nebo imunologické složky, roztoky nebo přípravky určené výrobcem pro použití jako IVD zdravotnický prostředek. ([60], článek 3.28) Viz též Směrnice 98/79/ES
*In vitro* diagnostický přístroj (In vitro diagnostic instrument)	Zařízení nebo přístroj určený výrobcem k použití jako IVD zdravotnický prostředek. ([60], článek 3.26) Viz též Směrnice 98/79/ES
*In vitro* diagnostický zdravotnický prostředek (In vitro diagnostic medical device)	Prostředek, používaný samostatně nebo v kombinaci, určený výrobcem k in vitro vyšetření vzorků získaných z lidského těla výhradně nebo zejména za účelem poskytnutí informací pro diagnózu, monitorování a kompatibilitu a zahrnující činidla, kalibrátory, kontrolní materiály, nádobky na vzorky, programové vybavení a související přístroje nebo aparáty, nebo jiné předměty ([60], článek 3.27) Viz též Směrnice 98/79/ES
Jakost	Viz Kvalita
Kalibrace (Calibration)	„Činnost, která za specifikovaných podmínek v prvním kroku stanoví vztah mezi hodnotami veličiny s nejistotami měření poskytnutými etalony (standardy) a odpovídajícími indikacemi s přidruženými nejistotami měření a ve druhém kroku použije tyto informace ke stanovení vztahu pro získání výsledku měření z indikace.“ ([1], článek 2.39 a 4.31) Poznámka 1: V praxi se vyskytují pojmy kalibrační a analytická funkce. Kalibrační funkce představuje závislost intenzity signálu (odezvy měřicího systému) na obsahu/množství stanované složky, analytická funkce slouží ke zjištění obsahu stanované složky z odpovídající intenzity signálu. Analytický signál je zkreslen šumem a soustavnými metodickými, popř. matričními vlivy. Úkolem kalibrace je zjistit odpovídající obsah stanovované složky za současné eliminace systematické chyby tak, aby se pokud možno nezvětšovala chyba náhodná. Výsledek měření je vždy doprovázen přidruženou nejistotou, která je dána i vlastním provedením kalibrace a nejistotou kalibračního modelu. Poznámka 2: V nejjednodušším případě se kalibrace vyjadřuje jako kalibrační faktor. Pojem kalibrace a kalibrované měření matematicky znamená funkci: S = f(c) kde je: S ... signál c ... měřená vlastnost (množství, koncentrace apod.) Další informace viz Kalibrační modely
Kalibrační a měřicí schopnost (Calibration and measurement capability - CMC)	Kalibrační a měřící schopnosti poskytují údaje o rozsazích a nejistotách metrologických služeb. Kalibrační a měřící schopnost je dostupná zákazníkovi ve formě: 1. publikace v databázi porovnání BIPM (podle MRA, jedná se o rozsáhlé soubory údajů pro všechny v úvahu přicházející obory, viz databáze BIPM http://www.bipm.org, další informace na http://www.cmi.cz) nebo 2. v rozsahu akreditace laboratoře (podle dohody ILAC).
Kalibrační laboratoř (Calibration laboratory)	Laboratoř, která měří, zkouší či jinak stanovuje vlastnosti nebo způsobilost materiálů nebo produktů určených ke kalibraci. Místo pro provádění kalibrací a zkoušek. V oblasti laboratorní medicíny se pro kalibrační laboratoř obvykle používá označení referenční laboratoř (dle [20]). Poznámka: Kalibrační laboratoř je místem, kde se mimo jiné: · používají referenční a primární metody měření · určují hodnoty veličin v referenčních materiálech a kalibrátorech viz Laboratoř
Kalibrační modely (Calibration Models)	Mezi tři běžně používané varianty, jak hodnota CRM (kalibrátoru) vstupuje při kalibraci do výpočtů, patří: – jednobodová kalibrace, – kalibrace ohraničením (bracketing) a – vícebodová kalibrace. Jednobodová kalibrace je nejjednodušší metodou. Ke kalibraci měřicího zařízení se používá jeden kalibrátor, ten se pak využije k přiřazení hodnoty (hodnot) měřenému vzorku (vzorkům). Kalibrace ohraničením vyžaduje dva kalibrátory, jeden s hodnotou vlastnosti vyšší než hodnota (hodnoty) vzorku (vzorků) a druhý s hodnotou vlastnosti nižší než tyto hodnoty. Prostřednictvím lineární interpolace mezi oběma kalibrátory se přiřadí hodnoty dalším vzorkům. Vícebodová kalibrace je široce používaná, zvláště v analytické chemii, k provádění kalibrací měřicích zařízení. Měří se soubor kalibrátorů, ze získaných změřených odezev se následně pomocí regrese stanoví křivková závislost mezi změřenou odezvou a veličinou, která se má měřit. (Preferovaným typem křivkové závislosti je lineární závislost – kalibrační přímka tam, kde je to vhodné, způsob odhadu nejistoty lineární kalibrace uvádí [10]). Zvláštním případem vícebodové kalibrace uváděným v analytické chemické literatuře je metoda přídavků standardů (metoda standardních přídavků). Namísto použití oddělených kalibrátorů, kalibrační standard je přidáván k (upravenému) vzorku. Prostřednictvím extrapolace se určí hodnota měřené veličiny. ([61], příloha B uvádí i výpočetní modely pro odhad přidružené nejistoty)
Kalibrátor (Calibrator)	„Referenční materiál použitý pro kalibraci zařízení nebo měřicího postupu.“ ([28], článek 2.1.21, obdobně [1], článek 5.12). Poznámka: Ve zdravotnických laboratořích je často nezbytné k eliminaci nekomutability kalibrátoru používat matricové certifikované referenčních materiály s matricí blízkou měřeným vzorkům.
Klinická citlivost (senzitivita) (Clinical sensitivity)	Četnost pozitivních výsledků u populace s chorobou (správné pozitivní výsledky). Poznámka: Nižší hodnoty klinické citlivosti indikují sníženou diagnostickou efektivitu testu.
Klinická specifičnost (Clinical specificity)	Četnost negativních výsledků u populace bez choroby (správné negativní výsledky). Poznámka: Nižší hodnoty klinické specifičnosti indikují zvýšený počet falešných diagnostických nálezů.
Koeficient rozšíření (k) (Coverage factor)	„Číslo větší než jedna, kterým je kombinovaná standardní nejistota měření násobena k získání rozšířené nejistoty měření.“ ([1], článek 2.38) Poznámka: Běžně se volí k = 2 (přibližně 95% konfidenční úroveň) až 3 (přibližně 99% konfidenční úroveň).
Komponenta	Viz Složka
Komutabilita referenčního materiálu (Commutability of a reference material)	„Vlastnost referenčního materiálu (RM) projevující se ekvivalencí matematických vztahů mezi výsledky různých postupů měření u RM a u reprezentativních typů vzorků, které mají být měřeny“ ([28], článek 2.1.20, obdobně [1], článek 5.15) Nedostatek komutability vede k chybným výsledkům měření a k chybným závěrům o kvalitě analytické činnosti. Poznámka 1: V definici zmíněným referenčním materiálem je obvykle kalibrátor a další specifikované materiály jsou obvykle běžné vzorky. Poznámka 2: Postupy měření uvedené v definici jsou míněny postupy měření předcházející a následující u referenčního materiálu (kalibrátoru) v hierarchii kalibrace (viz [13]).
Konfirmace	Viz Metrologická konfirmace
Konfirmace identity (Confirmation of identity)	Konfirmace identity znamená, že měřená odezva analytického signálu může být přiřazena danému analytu a že nepochází od interferujících složek. Poznámka: Je třeba stanovit, zda analytický signál (odezva), který jsme apriorně přiřadili určitému analytu (či složce), tomuto analytu či složce skutečně odpovídá, a zda neodpovídá chemickým, fyzikálním či biologickým interferentům, nebo zda nedochází ke koincidenci signálů. Konfirmace identity se používá jak v kvantitativní, tak i v kvalitativní analýze. Využívá se hlavně v instrumentální analytické chemii, chromatografii, spektrální analýze či pro prověření metod POCT (reflektometrická analýza testovacími proužky) a v procesu validace.
Konsenzuální hodnota (Consensus value)	Viz Vztažná hodnota
Kontrolní materiál (Control material)	Materiál pro řízení kvality – materiál používaný pro účely operativního řízení kvality, a to jak k vnitřní kontrole, tak k externímu hodnocení kvality. Je podroben stejnému měřicímu postupu (nebo jeho části) jako rutinně analyzované vzorky s cílem efektivního monitorování analytického procesu. Poznámka 1: Vlastní přípravou materiálů pro řízení kvality (QCM) v laboratoři se zabývá TNI Pokyn ISO 80 [42].
Konvenční hodnota veličiny, konvenční hodnota (Conventional quantity value, conventional value)	„Hodnota veličiny přiřazená pro daný účel k veličině dohodou.“ ([1], článek 2.12) Poznámka 1: Pro tento pojem se někdy používá termín ‚konvenčně pravá hodnota‘, ale jeho používání se nedoporučuje. Poznámka 2: Konvenční hodnota veličiny je někdy odhadem pravé hodnoty veličiny. Poznámka 3: Konvenční hodnota veličiny je všeobecně přijímána s přidruženou přiměřeně malou nejistotou měření, která by mohla být i nulová. Poznámka 4: Je realizována etalonem nebo CRM.
Korekce výsledku (Correction)	Hodnota, jíž se upraví (obvykle algebraickým přičtením, ale i násobením, dělením apod.) nekorigovaný výsledek měření s cílem kompenzovat systematickou chybu. Typickou hodnotou, použitelnou ke korekci, je vychýlení (bias).
Kritická referenční změna (kritický rozdíl) (Reference Change Value – RCV)	Hodnota rozdílu výsledků získaných měřením jedince v sérii, která musí být dosažena, aby byl tento rozdíl významný na zvolené hladině pravděpodobnosti. (podle [6]) Poznámka: Hodnota obsahu nebo složky analytu či parametru určená laboratoří z objektivních, experimentálně získaných dat a výpočtem laboratorního CV_a, bias a tabelovaných hodnot intraindividuální biologické variability s uvážením 95% konfidenční úrovně ([6, 39]). Rozdíl mezi dvěma následnými měřeními jedince, který lze považovat za významný z hlediska lékařské interpretace.
Kvalita (Quality)	„Stupeň splnění požadavků souborem inherentních charakteristik objektu.“ ([24], článek 3.6.2) Celkový souhrn vlastností a znaků výrobků nebo služeb, které jim poskytují schopnost uspokojit předem stanovené nebo předpokládané potřeby.
Laboratoř	„Subjekt, který provádí jednu nebo více z následujících činností: – zkoušení, – kalibraci, – vzorkování za účelem zkoušení nebo kalibrace“. ([17], článek 3.6) Poznámka: Zdravotnická laboratoř (klinická laboratoř) je laboratoř pro biologická, mikrobiologická, imunologická, chemická, imunohematologická, hematologická, biofyzikální, cytologická, patologická, genetická nebo jiná laboratorní vyšetření materiálů pocházejících z lidského těla, za účelem získávání informací pro určení diagnózy, prevenci a léčbu nemocí člověka nebo pro hodnocení lidského zdraví; může poskytovat konzultační poradenské služby, které zahrnují všechny aspekty laboratorní činnosti včetně interpretace výsledků a doporučení k dalšímu vhodnému vyšetřování. Tato laboratorní vyšetření zahrnují také postupy ke zjišťování, měření nebo jinou charakterizaci přítomnosti či nepřítomnosti různých látek nebo mikroorganismů.([19], článek 3.11) Viz Kalibrační laboratoř
Laboratorní vyšetření, vyšetření (Examination)	„Soubor úkonů, jejichž cílem je stanovení hodnoty nebo charakteristik vlastnosti“. ([19], článek 3.7) Poznámka 1: Termín vyšetření se používá ve zdravotnických a klinických laboratořích. Poznámka 2: V některých oborech (např. v mikrobiologii) se vyšetřením myslí celkový souhrn většího počtu zkoušek, pozorování nebo měření. Poznámka 3: Laboratorní vyšetření, která stanovují hodnotu vlastnosti, se nazývají kvantitativní; ta, která určují charakteristiky vlastnosti, se nazývají kvalitativní vyšetření. Poznámka 4: Laboratorní vyšetření se často nazývají analýzami (assays) nebo zkouškami.
Legální metrologie (Legal Metrology)	Legální metrologie se zabývá měřením tam, kde tato měření mají vliv na průhlednost ekonomických transakcí, zdraví a bezpečnost. Legální metrologie je mezinárodně koordinovaná činnost, jejímž cílem je zajistit spolehlivost takových měření, která jsou předmětem právního dokazování. Většinou ji zajišťují určené vládní či mezinárodní instituce pověřené metrologií, což jsou zpravidla národní metrologické úřady či instituce.
Linearita kalibračního vztahu (zkráceně linearita) (Linearity)	Rozsah hodnot obsahu, množství či koncentrací, ve kterém je analytický signál lineární funkcí hodnot obsahu, množství či koncentrace. Poznámka: Je zjišťována analýzou vzorků s hodnotami obsahu (koncentrací) analytu, které pokrývají deklarovaný rozsah metody. Je výhodné, je-li míra linearity přijatelná v celém pracovním rozsahu, avšak není to požadavek absolutní. Vzorky, použité k určení linearity, mají být analyzovány v sériích 3 až 5 replikátů.
Matrice (osnova) (Matrix)	„Nosič zkoumané složky (analytu). Všechny složky analyzovaného vzorku kromě stanovovaného analytu.“ [23]
Matricový vliv (Matrix effect)	Ovlivnění analytického měřicího postupu a jeho výsledku všemi ostatními složkami vzorku, kromě měřené složky. Poznámka 1: Souhrn matricových vlivů se často označuje pojmem nekomutabilita.
Měřená veličina (Measurand)	„Veličina, která má být měřena.“ ([1], článek 2.3) Poznámka: V chemii se pro "měřenou veličinu" někdy používají termíny "analyt" nebo název látky nebo sloučeniny. Toto použití je zjednodušené, protože tyto termíny neodkazují na veličiny. V chemických měřeních je měřenou veličinou převážně látkové množství, které je vyjadřováno v jednotce mol. Správné použití tohoto termínu vyžaduje specifikaci analytu. Specifikací analytu je např.: ‚jednotlivá chemická sloučenina‘ nebo ‚skupinový parametr soubor sloučenin‘, nebo ‚vlastnost vzorku‘. Příkladem jsou vápník celkový (Ca_tot), celková bílkovina, albumino-globulinový kvocient-index (A/G-Q). Jako parametry analytického cíle musí být definovány pojmy analyzovaná složka, analyt a vzorek. Může být tedy např. cílem zjistit množství atomů chloru (látkové množství) ve formě chloridových iontů v určitém vzorku lidské moči. Dále může být definována matrice vzorku a specifikace postupu měření.
Měřená veličina definovaná postupem (Operationally defined measurand)	„Měřená veličina, která je definována odkazem na dokumentovaný a široce uznávaný postup měření, pro kterou je možno porovnávat pouze výsledky získané stejným postupem.“ ([21], článek 3.7)
Měření (Measurement)	„Proces experimentálního získávání jedné nebo více hodnot veličiny, které mohou být důvodně přiřazeny veličině.“ ([1], článek 2.1) Každé měření je určitou formou ‚prohlášení‘ (deklarace). Důležitá rozhodnutí nemohou být prováděna na základě ‚prohlášení‘, která nejsou metrologicky podepřena. Taková prohlášení (= výsledek měření) musí zahrnovat nejistoty a deklaraci metrologické návaznosti. Viz též Postup měření
Měřicí systém (Measuring system)	„Sestava jednoho nebo více měřidel a často dalších zařízení, včetně jakýchkoli činidel a zdrojů, sestavená a přizpůsobená k poskytování informace používané ke generování naměřených hodnot veličiny ve specifikovaných intervalech pro veličiny specifikovaných druhů.“ ([1], článek 3.2) Poznámka: Měřicí systém může zahrnovat automatizované či robotizované měřicí analytické přístroje (včetně implementovaného výpočetního systému), ostatní technická zařízení, postup měření, činidla, diagnostika a referenční materiály.
Měřidlo, měřicí přístroj (Measuring instrument)	„Zařízení používané k měření buď samotné, nebo ve spojení s jedním nebo více přídavnými zařízeními.“ ([1], článek 3.1) Poznámka 1: Měřidlo, které může být používáno samostatně, je měřicí systém. Poznámka 2: Stručné shrnutí zásad péče o měřicí přístroje a další vybavení laboratoře poskytuje Metodický list EURACHEM-ČR 11 [50].
Metoda měření (Measurement method)	„Generický popis logického organizování činností použitých při měření.“ ([1], článek 2.5) Poznámka: Metody měření mohou být kvalifikovány různými způsoby, jako například: · přímá metoda měření · nepřímá metoda měření nebo podle principu · chromatografické metody · spektrální metody apod. Srovnejte s Postup měření, Poznámka 4
Metrologická konfirmace (Metrological confirmation)	„Soubor činností požadovaných pro zajištění toho, aby měřicí vybavení bylo ve shodě s požadavky na jeho zamýšlené použití.“ ([24], článek 3.5.6) Poznámka: Zahrnuje obecně kalibraci nebo ověřování, jakékoli nezbytné seřízení nebo opravu a následnou rekalibraci, porovnání s metrologickými požadavky na zamýšlené použití vybavení, stejně jako jakékoliv požadované zabezpečení nebo označení štítkem aj.
Metrologická návaznost (Metrological traceability)	„Vlastnost výsledku měření, pomocí níž může být výsledek vztažen ke stanovené referenci přes dokumentovaný nepřerušený řetězec kalibrací, z nichž každá se podílí svým příspěvkem na stanovené nejistotě měření.“ ([1], článek 2.41) Další podrobnosti viz [13] a [27], názorný souhrn viz [54]. Poznámka 1: Pro tuto definici může být ‚stanovenou referencí‘ definice měřicí jednotky prostřednictvím její praktické realizace nebo postup měření zahrnující měřicí jednotku pro veličinu, která není řadovou veličinou, nebo etalon (standard). Poznámka 2: Pro měření s více než jednou vstupní veličinou v modelu měření má být každá ze vstupních hodnot veličiny sama metrologicky návazná a použitá hierarchie kalibrace může tvořit rozvětvenou strukturu nebo síť. Úsilí vynaložené k zavedení metrologické návaznosti pro každou vstupní hodnotu veličiny má být úměrné jejímu relativnímu příspěvku k výsledku měření. Poznámka 3: Metrologická návaznost je nástrojem standardizace měření a jejím cílem je minimalizace vychýlení měření a srovnatelnost výsledků stejného druhu měření v různých laboratořích bez závislosti na čase a místě analýzy.
Metrologická slučitelnost výsledků měření (Metrological compatibility of measurement results)	„Taková vlastnost souboru výsledků měření specifikované měřené veličiny, že absolutní hodnota rozdílu jakéhokoliv páru naměřených hodnot veličiny ze dvou různých výsledků měření je menší než nějaký zvolený násobek standardní nejistoty měření tohoto rozdílu.“ ([1], článek 2.47) Poznámka: Metrologická slučitelnost výsledků měření nahrazuje tradiční pojem ‚je v rámci chyby‘, protože představuje kritérium pro rozhodování, zda se dva výsledky měření vztahují ke stejné měřené veličině, nebo ne. Jestliže v souboru měření měřené veličiny, považované za konstantní, není výsledek měření slučitelný s jinými, pak buď výsledek měření není správný (např. jeho nejistota měření byla vyhodnocena jako příliš malá), nebo se měřená veličina mezi měřeními změnila.
Metrologická srovnatelnost výsledků měření (Metrological comparability of measurement results)	„Srovnatelnost výsledků měření pro veličiny daného druhu, které jsou metrologicky návazné ke stejné referenci.“ ([1], článek 2.46) Příklad: Výsledky měření vzdáleností mezi Zemí a Měsícem a mezi Prahou a Londýnem jsou metrologicky srovnatelné, pokud jsou oba tyto výsledky metrologicky návazné na stejnou měřicí jednotku, např. metr. Poznámka: Metrologická srovnatelnost výsledků měření nevyžaduje, aby porovnávané naměřené hodnoty veličiny a přidružené nejistoty měření byly stejné řádové velikosti.
Metrologie (Metrology)	„Věda o měření a jeho aplikaci.“ ([1], článek 2.2) Plní čtyři hlavní úkoly: 1. definování mezinárodně uznávaných jednotek měření 2. realizaci jednotek pomocí vědeckých metod 3. vytváření řetězců návaznosti při dokumentování nejistoty měření 4. zajišťuje správnou realizaci měření
Mez blanku (LoB) (Limit of blank)	„Nejvyšší výsledek měření, který může být pozorován (s určenou pravděpodobností) pro blank (slepý vzorek).“ [38] LoB nepředstavuje množství, od kterého lze měřit (nezaměňovat s L_D), ale množství, pro které je bezpečně generován pozitivní signál měřicího systému.
Mez detekce (LOD, L_D) (Limit of detection)	„Naměřená hodnota veličiny získaná daným postupem měření, pro kterou je pravděpodobnost nepravdivého tvrzení o nepřítomnosti složky v materiálu β, přičemž pravděpodobnost nepravdivého tvrzení o její přítomnosti je α.“ ([1], článek 4.18) Poznámka 1: Někdy se používá zkratka LoD. Poznámka 2: U vzorku se skutečnou hodnotou obsahu L_D bude pouze 5 % měření chybně deklarováno jako nerozlišitelné od blanku (chyba II. druhu, β). Chyba β se bude právě rovnat chybě α (chybě I. druhu) měření blanku, když 5 % měření blanku bude překračovat mez blanku (nejvyšší výsledek měření, který se může s danou pravděpodobností vyskytnout, jestliže analyt/složka ve vzorku nejsou přítomny). Poznámka 3: IUPAC doporučuje implicitní hodnoty pro α a β rovné 0,05. Poznámka 4: Termín "citlivost" se nedoporučuje používat pro "mez detekce". "Mez detekce daného analytického postupu je dána nejmenším množstvím analytu ve vzorku, které může být detekováno, ale které nemusí být stanovitelné jako exaktní hodnota." [36] Mez detekce daného analytického postupu chápeme tradičně v analytické chemii jako nejmenší hodnotu obsahu (koncentrace) analytu / složky ve vzorku (přesněji řečeno měřenou veličinou je vlastnost složky ve vzorku), která může být detekována, ale která nemusí být stanovitelná jako exaktní hodnota. Stanovení meze detekce (L_D): dle IUPAC se určí mez detekce obecně podle vztahu: L_D = 3,29. s_bl kde je s_bl směrodatná odchylka blanku - slepého pokusu Mez detekce (L_D), vyjádřená jako koncentrace c_L nebo množství q_L, je odvozena od nejnižšího signálu x_L, který ještě může být detekován pro daný analytický postup s přijatelnou pravděpodobností: x_L = x_bl + k . s_bl, kde x_bl je střední hodnota stanovení blanku, s_bl jejich směrodatná odchylka a k je numerická konstanta odpovídající zvolené konfidenční úrovni. Obecně se uvažuje mez detekce jako 3 . s_bl až 6 . s_bl nebo 3x poměr signál/šum. Vzhledem k různým používaným konvencím v analytické literatuře a praxi se doporučuje jasně specifikovat, který postup byl pro výpočet meze detekce použit. Poznámka 5: Stručné shrnutí problematiky meze detekce a stanovitelnosti měřicího postupu a uvádění blízkých výsledků obsahují Metodické listy EURACHEM-ČR 7 a 8 ([51, 52]).
Mez opakovatelnosti (Repeatability limit)	„Hodnota, o níž lze s pravděpodobností 95 % předpokládat, že bude pod ní ležet nebo jí bude rovna absolutní hodnota rozdílu mezi dvěma výsledky zkoušek (měření), které byly získány za podmínek opakovatelnosti.“ [30]
Mez reprodukovatelnosti (Reproducibility limit)	„Hodnota, o níž lze s pravděpodobností 95 % předpokládat, že pod ní bude ležet nebo jí bude rovna absolutní hodnota rozdílu mezi dvěma výsledky zkoušek (měření), které byly získány za podmínek reprodukovatelnosti.“ [30]
Mez stanovitelnosti (LOQ, L_Q) (Limit of quantification)	Mez stanovitelnosti metody je nejnižší množství analytu ve vzorku, které může být stanoveno jako exaktní hodnota s požadovanou hodnotou nejistoty. Poznámka 1: Mez stanovitelnosti, vyjádřená jako koncentrace c_L nebo množství q_L, je odvozena od nejnižšího signálu x_L, který ještě může být stanoven pro daný analytický postup s přijatelnou pravděpodobností: x_L = x_bl + k . s_bl, kde x_bl je střední hodnota stanovení blanku, s_bl jejich směrodatná odchylka a k je numerická konstanta odpovídající zvolené konfidenční úrovni. Obecně se uvažuje mez stanovitelnosti jako 6 · s_bl (někdy 10 · s_bl) nebo 6x poměr signál/šum. Podle doporučení IUPAC se volí nejistota, vyjádřená jako relativní směrodatná odchylka, rovna 10 % (jiná literatura uvádí např. až 33 %). V laboratorní medicíně se běžně používá hodnota 20 % - klinická citlivost měření. Určení meze stanovitelnosti L_Q dle IUPAC: L_Q = k_Q . s_Q kde je: k_Q ... koeficient, jehož převrácená hodnota je rovna zvolené hodnotě relativní směrodatné odchylky s_Q ... směrodatná odchylka v bodě meze stanovitelnosti Pro data s normálním rozdělením a konstantním rozptylem (s_Q = s_bl) a pro doporučenou hodnotu nejistoty 10 % je k_Q = 10. Pak pro mez stanovitelnosti platí: y_Q = y_B + K . s_bl kde je: y_B ... hodnota blanku - slepého pokusu a hodnota meze stanovitelnosti je pak 3,04 násobkem meze detekce Odhad směrodatné odchylky blanku by měl zahrnovat výpočet minimálně z 10 a více měření hodnoty blanku. Často volíme nejnižší bod kalibrační křivky na úrovni meze stanovitelnosti. Nesmí být určována pouhou extrapolací! Vzhledem k různým používaným konvencím v analytické literatuře a praxi se doporučuje jasně specifikovat, který postup byl pro výpočet meze stanovitelnosti použit. Poznámka 2: Stručné shrnutí problematiky meze detekce a stanovitelnosti měřicího postupu a uvádění blízkých výsledků obsahují Metodické listy EURACHEM-ČR 7 a 8 ([51, 52]).
Mezilaboratorní porovnání (interlaboratory comparison)	„Organizování, provádění a vyhodnocení měření nebo zkoušek stejné nebo podobné položky dvěma nebo více laboratořemi za předem stanovených podmínekׅ“ ([43], článek 3.4) Dále viz Zkoušení způsobilosti
Mezilehlá preciznost měření (Intermediate measurement precision)	„Preciznost měření za souboru podmínek mezilehlé preciznosti měření.“ ([1], článek 2.22 a 2.23) Podmínka mezilehlé preciznosti měření zahrnuje stejný postup měření, stejné místo a opakování měření na stejném nebo podobných objektech v rozšířeném časovém úseku, ale může obsahovat další podmínky zahrnující změny. Poznámka 1: Změny mohou zahrnovat nové kalibrace, kalibrátory, změnu testovací soupravy, obsluhy a měřicího systému. Poznámka 2: Specifikace podmínek má obsahovat v praktickém rozsahu změněné a nezměněné podmínky. Poznámka 3: Relevantní statistické termíny jsou uvedeny v normě [30], část 3. Poznámka 4: V literatuře se lze setkávat s termíny ‚vnitrolaboratorní / intralaboratorní reprodukovatelnost‘ (‚intralaboratory reproducibility‘, ‚within laboratory reproducibility‘, ‚long-term precision‘).
Model měření (Measurement model)	„Matematický vztah mezi všemi známými veličinami, které mají být zahrnuty v měření.“ ([1], článek 2.48) Poznámka: Obecným tvarem modelu měření je rovnice h(Y, X₁,...X_n) = 0, kde výstupní veličina v modelu měření Y je měřenou veličinou, jejíž hodnota má být odvozena z informace o vstupních veličinách v modelu měření X₁,...X_n.
Náhodná chyba měření (Random measurement error)	„Složka chyby měření, která se v opakovaných měřeních mění nepředvídatelným způsobem.“ ([1], článek 2.19) Poznámka 1: Referenční hodnotou veličiny pro náhodnou chybu měření je aritmetický průměr, který by se získal z nekonečného počtu opakovaných měření téže měřené veličiny. Poznámka 2: Náhodné chyby měření souboru opakovaných měření vytvářejí rozdělení, které může být celkově popsáno očekávanou střední hodnotou, o níž se obecně předpokládá, že je nulová, a jeho rozptylem. Poznámka 3: Náhodná chyba měření se rovná chybě měření minus systematická chyba měření. Nabývá kladných i záporných hodnot. Poznámka 4. Náhodná chyba způsobuje rozptyl výsledků měření, který lze charakterizovat precizností měření číselně vyjádřenou jako směrodatná odchylka nebo variační koeficient stanovený na základě statistické analýzy série nezávislých měření. Její vliv na výsledek měření lze snížit zvýšením počtu měření.
Návaznost (Traceability)	Viz Metrologická návaznost
Necertifikovaná hodnota (Uncertified value)	Viz Indikativní hodnota
Nejistota měření (Uncertainty of measurement)	„Nezáporný parametr charakterizující rozptýlení hodnot veličiny přiřazených k měřené veličině na základě použité informace.“ ([1], článek 2.26 až 2.38) „Parametr přidružený k výsledku měření, který charakterizuje míru rozptýlení hodnot, které by mohly být důvodně přisuzovány měřené veličině.“ ([3, 36]) Poznámka 1: Parametrem může být např. směrodatná odchylka nazývaná standardní nejistota měření (nebo její specifikovaný násobek), nebo polovina šířky intervalu, který má stanovenou pravděpodobnost pokrytí. Poznámka 2: Nejistota měření zahrnuje i složky pocházející ze systematických vlivů, jako například složky související s korekcemi a přidělenými hodnotami veličiny u etalonů (standardů), stejně jako definiční nejistotu. Poznámka 3: Nejistota obecně zahrnuje mnoho složek. Některé z nich mohou být získány ze statistických distribucí výsledků série měření (vyhodnocení způsobem A) charakterizovaných experimentální směrodatnou odchylkou. Jiné složky se získají z pravděpodobnostních funkcí založených na zkušenostech nebo jiných informacích (vyhodnocení způsobem B). Poznámka 4: Základním dokumentem pro vyhodnocování nejistot je dokument [3] zkráceně označovaný GUM. Pro oblast chemických měření rozpracoval EURACHEM principy GUM v příručce "Quantifying Uncertainty in Analytical Measurement", která poprvé vyšla v roce 1995 a její třetí přepracované vydání bylo vydáno v roce 2012, překlad v edici KVALIMETRIE, svazek 19 [10]. Vyhodnocováním nejistot se zabývá i svazek 13 [9]. Poznámka 5: Souhrnný přehled vyhodnocení nejistoty měření, obvykle uváděný v tabelární formě, se nazývá bilance nejistoty (uncertainty budget) Má zahrnovat model měření, odhady a nejistoty měření přidružené v modelu měření k veličinám, kovariance, typ použitých hustot pravděpodobností, stupně volnosti, způsob vyhodnocení nejistoty měření a použitý koeficient rozšíření. Poznámka 6: Postup výpočtu nejistot měření v klinických laboratořích uvádí dokument Doporučení k výpočtu nejistot kvantitativních výsledků měření v klinických laboratořích (dostupný např. na www.sekk.cz, v oddíle Infoservis) a výpočty v citaci [39]. Poznámka 7: O použití nejistoty měření k posuzování shody pojednává směrnice v KVALIMETRII 15 [44] a stručně postup shrnuje [49]. Výsledek měření udaný včetně nejistoty se vyjadřuje například takto: Výsledek stanovení chloridového aniontu v krevním séru je (102 ± 3) mmol/L přičemž musí být uvedeno, že uvedená nejistota je rozšířená nejistota, která byla vypočtena s použitím koeficientu rozšíření 2, což odpovídá konfidenční úrovni přibližně 95 %.
Norma (technická) (Standard)	„Norma je dokument vytvořený na základě konsenzu a schválený uznaným orgánem, poskytující pro všeobecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činnosti nebo jejich výsledků a zaměřený na dosažení optimálního stupně uspořádání v dané souvislosti.“ [47] Její používání je dobrovolné, pokud její použití přímo či nepřímo nevyžaduje zákon.
Odezva	Viz Signál
Odlehlá hodnota (Outlier)	„Prvek množiny hodnot, který není konzistentní s ostatními prvky této množiny.“ ([37], článek 3.12). Poznámka 1: Odlehlá hodnota může pocházet z předpokládaného základního souboru a vzniknout náhodným vlivem, může pocházet z odlišného základního souboru nebo být výsledkem chybného záznamu nebo jiné hrubé chyby. Poznámka 2: K vylučování odlehlých hodnot ze souboru hodnot se používají statistické metody. [37]
Opakovatelnost měření (Measurement repeatability)	„Preciznost měření za souboru podmínek opakovatelnosti měření.“ ([1], článek 2.20 a 2.21) Podmínka opakovatelnosti měření zahrnuje stejný postup měření, stejný obslužný personál, stejný měřicí systém, stejné pracovní podmínky a stejné místo, a opakování měření na stejném nebo podobných objektech v krátkém časovém úseku. Opakovatelnost je vlastností metody, ne výsledku. Poznámka: Následná měření za popsaných podmínek poskytla 8 výsledků, z nichž byla vypočtena směrodatná odchylka. Její 2,8 násobek () udává mez opakovatelnosti na 95% konfidenční úrovni. Pokud analytik stanovil mez opakovatelnosti 2 µg/L a naměřil v krátkém intervalu dva opakované výsledky 50 µg/L a 56 µg/L, pak lze zpochybnit jejich věrohodnost. Náhodná chyba 6 µg/L je málo pravděpodobná.
Osnova	Viz Matrice
Ověření měřidla (Verification of measuring instrument)	Ověřením stanoveného měřidla se potvrzuje, že stanovené měřidlo má požadované metrologické vlastnosti, zpravidla stanovené tzv. Opatřením obecné povahy vydávaným Českým metrologickým institutem a volně dostupným na internetové adrese https://www.cmi.cz/prirazeni%20OOP. Ověřené stanovené měřidlo opatří Český metrologický institut nebo autorizované metrologické středisko úřední značkou nebo vydá ověřovací list, případně oboje. Stanovená měřidla a postup při ověřování stanovených měřidel stanoví ministerstvo průmyslu a obchodu vyhláškou (vyhláška MPO č. 262/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 344/2002 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření a vyhláška MPO č. 345/2002 Sb., a následující její aktualizace, kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu).
Ověření, verifikace (Verification)	„Poskytnutí objektivního důkazu, že daná položka splňuje specifikované požadavky.“ ([1], článek 2.44 a Poznámky tamtéž) Příklad 1: Potvrzení, že daný referenční materiál je pro dotčenou hodnotu veličiny a postup měření homogenní tak, jak je to o něm deklarováno, a to až do měřicích navážek s hmotností 10 mg. Příklad 2: Potvrzení, že jsou dosaženy funkční vlastnosti nebo zákonné požadavky na měřicí systém. Příklad 3: Potvrzení, že cílová nejistota měření může být dosažena. Poznámka: VIM [1] uvádí pro ‚verification‘ jen jeden český ekvivalent ‚ověřování‘. Tento termín byl doplněn o verifikaci, protože se jedná o termín používaný a zažitý v laboratorní praxi, zejména ve slovním spojení verifikace metod/postupů. V legální metrologii je zavedeným slovním spojením ‚ověřování stanovených měřidel‘ viz Ověření měřidla. Oba překladové ekvivalenty uvádí též ČSN EN ISO 9000, ([24], článek 3.8.12.) i ČSN EN ISO 15189 ed.2 ([19], článek 3.27). Další informace a podrobnosti viz [29].
Ovlivňující veličina (Influence quantity)	„Veličina, která při přímém měření neovlivňuje veličinu, která je skutečně měřena, ale ovlivňuje vztah mezi indikací a výsledkem měření.“ ([1], článek 2.52) Příklad: Např. teplota při měření délky, koncentrace bilirubinu při přímém měření koncentrace hemoglobinu v lidské krevní plazmě aj.
Paretova analýza (Pareto analysis)	Paretova analýza je založena na vztahu mezi příčinami a jejich následky. Analýze se také říká pravidlo 80/20. Vychází z předpokladu, že každý jev se skládá z menšího počtu podstatných prvků a většího počtu nepodstatných prvků. Např. ve výrobní sféře 20 % příčin vyřeší až 80 % ztrát. Paretův diagram pomůže grafickým vyjádřením/tabulkou význam problému matematicky popsat a je jedním ze sedmi základních nástrojů zlepšování kvality.
Počet stupňů volnosti (Degree of freedom)	Je definován jako počet nezávislých srovnání, která je možno provést mezi N pozorováními.
Politika kvality (Quality policy)	„Politika týkající se kvality.“ ([24], článek 3.5.9) Poznámka: V českém jazyce se slovem politika zpravidla označuje „správa věcí veřejných, vztah mezi lidmi a státem, řízení státu“, a proto je v odborných textech z jiných oblastí zpravidla vhodnější používat pro překlad anglického ‚policy‘ pojmy ‚obecné postupy‘, ‚obecné zásady‘, ‚soubor pravidel‘, ‚strategie‘ apod.
Porovnání s jinými metodami (Comparison with other methods)	Porovnávání dvou či více metod je běžnou úlohou činnosti ve zkušebních laboratořích (zkušebních laboratořích dle normy ISO/IEC 17 025 [17]). Je třeba si uvědomit, že kvalita rutinní metody se posuzuje podle toho, zda poskytuje porovnatelné výsledky s metodou referenční. I validace metody je založena na jejím mezilaboratorním porovnání, což tvoři závěrečnou fázi validace. Obecně jsou směrnice o srovnávacích studiích obsahem [30], část 6. V oblasti klinické chemie byly postupně zavedeny specifické postupy pro srovnávací studie. Americká CLSI vydala řadu souvisejících dokumentů [2]. Stručné shrnutí metod porovnávání uvádí odkaz [56].
Postup měření (Measurement procedure)	„Podrobný popis měření podle jednoho nebo více měřicích principů a dané metody měření založený na modelu měření a zahrnující jakýkoliv výpočet k získání výsledku měření.“ ([1], článek 2.6) Poznámka 1: Postup měření je obvykle dostatečně podrobně dokumentován, aby umožnil obslužnému personálu provést měření. Poznámka 2: Postup měření může obsahovat vyjádření týkající se cílové nejistoty měření. Poznámka 3: Postup měření se často uvádí ve formě standardního operačního postupu, zkráceně SOP. Poznámka 4: Podle nové ČSN EN ISO 17025 [17] výraz ‚metoda‘ může být považován za synonymum s pojmem ‚postup měření‘, zejména v zažitém spojení ‚validace, verifikace metody‘.
Pozorování (Observation)	Soubor operací směřujících ke klasifikaci vlastností veličiny podle nominální či ordinální stupnice.
Pracovní rozsah (interval), měřicí rozsah (Measuring (working) interval)	Uzavřený interval hodnot množství či obsahu měřené veličiny ve vzorku, pro který bylo validací potvrzeno, že metoda (postup) je v něm aplikovatelná (nejistota měření je v této oblasti přijatelná). Ohraničení tvoří nejčastěji zdola mez stanovitelnosti (dolní hranice pracovního rozsahu nesmí být z definice menší než mez stanovitelnosti). Stanovení pracovního intervalu: Funkce závislosti analytického signálu na množství, obsahu či koncentraci má ve své obecné podobě sigmoidní tvar, který při nízkých hodnotách obsahu či koncentrace limituje k nule nebo ke konstantě a při vysokých koncentracích k nějaké horní mezní hodnotě. V obou těchto krajních oblastech však roste neúměrně nejistota výsledku. Pokud chceme udržet nejistotu v přijatelných hodnotách, lze využít pouze část funkce, přičemž se většinou volí její lineární část, kterou lze popsat exaktně matematicky vyjádřitelnou funkcí. Při jejím výběru je rovněž třeba přihlédnout k analytickým potřebám (vyvarovat se zbytečného ředění vzorku apod.). Pracovní rozsah metody kvantitativní analýzy se stanoví měřením vzorků s různou hodnotou obsahu (koncentrace) analytu. Poznámka: U významně nelineárních závislostí je třeba nalézt vhodný model a výběr rozsahu a optimalizaci pak provést tak, aby byla nejistota kalibrace minimální.
Pravá (skutečná) hodnota veličiny, pravá hodnota (True quantity value, true value)	„Hodnota veličiny, která je ve shodě s definicí veličiny.“ ([1], článek 2.11) Poznámka 1: V chybovém přístupu je při popisu měření pravá hodnota veličiny považována za jedinečnou a v praxi za nepoznatelnou. Nejistotovým přístupem se připouští, že následkem ve své podstatě neúplného množství podrobností v definici veličiny neexistuje jediná pravá hodnota veličiny, ale spíše soubor pravých hodnot veličin ve shodě s definicí. Avšak tento soubor hodnot je z principu a v praxi nepoznatelný. Další přístupy vesměs obcházejí pojem pravá hodnota veličiny a při určování jejich platnosti se opírají se o pojem metrologická slučitelnost výsledků měření. Poznámka 2: Ve zvláštním případě fundamentální konstanty je veličina považována za jedinou pravou hodnotu veličiny. Poznámka 3: Pokud je definiční nejistota měřené veličiny považována za zanedbatelnou ve srovnání s jinými složkami nejistoty měření, měřená veličina smí být považována za ‚v podstatě jedinečnou‘ pravou hodnotu veličiny. To je přístup převzatý GUM [3] a souvisejícími dokumenty, kde je slovo ‚pravá‘ považováno za nadbytečné.
Pravdivost měření (Measurement trueness)	„Těsnost shody mezi aritmetickým průměrem nekonečného počtu opakovaných naměřených hodnot veličiny a referenční hodnotou veličiny.“ ([1], článek 2.14) Pravdivý výsledek je zatížen zanedbatelnou systematickou chybou. Mírou pravdivosti je obvykle vychýlení (bias). Poznámka 1: Pravdivost měření není veličinou, a tudíž nemůže být vyjádřena číselně. Míry pro těsnost shody jsou uvedeny v [30]. Poznámka 2: Pravdivost měření je nepřímo vztažena pouze k systematické chybě měření, ale není vztažena k náhodné chybě měření. Poznámka 3: Pojem ‚přesnost měření‘ nemá být používán pro ‚pravdivost měření‘ a naopak.
Preciznost měření (Measurement precision)	„Těsnost shody mezi indikacemi nebo naměřenými hodnotami veličiny získanými opakovanými měřeními na stejném objektu nebo na podobných objektech za specifikovaných podmínek.“ ([1], článek 2.15) Poznámka 1: Preciznost měření je zpravidla vyjádřena číselně mírami nepreciznosti, jako například směrodatnou odchylkou, rozptylem nebo variačním koeficientem za specifikovaných podmínek měření. Poznámka 2: ‚Specifikovanými podmínkami‘ mohou být, např. podmínky opakovatelnosti měření, podmínky mezilehlé preciznosti měření nebo podmínky reprodukovatelnosti měření (viz [30], část 3). Poznámka 3: Preciznost měření je používána k definování opakovatelnosti měření, mezilehlé preciznosti měření a reprodukovatelnosti měření. Poznámka 4: V tradiční analytické literatuře se ‚precision‘ překládalo jako ‚přesnost‘ [36], český ekvivalent ‚preciznost‘ zavedl překlad VIM [1] pro sjednocení metrologické terminologie všech oborů.
Primární (základní) referenční materiál (Primary reference material)	Referenční materiál, jehož metrologické charakteristiky jsou stanoveny primárními metodami měření, který má certifikát nejvyšší metrologické úrovně a jehož hodnota je přijata bez odkazu na jiné etalony pro tutéž vlastnost nebo hodnotu.
Primární etalon (standard) (Primary standard)	Etalon nejvyšší třídy metrologických vlastností. Hodnoty jeho složek (veličin) jsou určeny bez odvolání na jiné etalony stejných složek (veličin). Primární etalony se používají ke kalibraci primárních referenčních postupů.
Primární metoda měření	Metoda, jejíž pracovní postup může být úplně popsán a pochopen, pro niž může být udán kompletní výčet nejistot v jednotkách SI a jejíž výsledky jsou tudíž přijímány bez reference ke standardu měřené veličiny. Poznámka: Mezi primární metody měření patří gravimetrie, odměrná analýza (titrimetrie), coulometrie, izotopové zřeďování s hmotnostní spektrometrií (IDMS), neutronová aktivační analýza (NAA) a další.
Program zkoušení způsobilosti (proficiency testing scheme)	„Zkoušení způsobilosti navržené a prováděné pro specifickou oblast zkoušení, měření, kalibrace nebo inspekce v jednom či více cyklech.“ ([37], článek 3.16) Poznámka: Program zkoušení způsobilosti může zahrnovat konkrétní druh zkoušky, kalibrace, inspekce nebo množství zkoušek, kalibrací nebo inspekcí u položek zkoušky způsobilosti.
Prokazování kvality	Viz Zajišťování kvality
Proteomika (Proteomics)	Proteomika je obor, který se zabývá globálním hodnocením exprese genetické informace na úrovni bílkovin (proteomem) a rovněž zkoumá strukturu a interakce proteinů.
Proveditelnost (Practicability)	Vlastnosti měřicího postupu charakterizující získávání výsledků z hlediska rychlosti, počtu měření za jednotku času, nákladů, požadavků na zručnost a kvalifikaci personálu, požadavků na spolehlivost měřicího systému a na pracovní prostředí a bezpečnost při práci.
Přesnost měření (Measurement accuracy)	„Těsnost shody mezi naměřenou hodnotou veličiny a pravou hodnotou měřené veličiny.“ ([1], článek 2.13) Poznámka 1: Pojem ‚přesnost měření‘ není veličinou a není dán číselnou hodnotou veličiny. Měření je prohlášeno za přesnější, když nabízí menší chybu měření. Poznámka 2: Termín ‚přesnost měření‘ nemá být používán pro ‚pravdivost měření“ a termín ‚preciznost měření‘ nemá být používán pro ‚přesnost měření‘, která se nicméně vztahuje k oběma těmto pojmům. Poznámka 3: V tradiční analytické literatuře se ‚accuracy‘ překládalo jako ‚správnost‘ a definovalo jako „Těsnost souhlasu mezi jediným výsledkem měření a dohodnutou referenční hodnotou měřené veličiny.“ [36] Poznámka 4: Přesnost kombinuje preciznost a pravdivost, tj. vlivy náhodných a systematických faktorů.
Příručka kvality (Quality manual)	„Specifikace pro systém managementu kvality organizace.“ ([24], článek 3.8.8)
Recovery	Viz Výtěžnost
Referenční hodnota (Reference value)	„Hodnota veličiny používaná jako základ pro porovnávání s hodnotami veličin stejného druhu.“ ([1], článek 5.18) Je to hodnota, která může být získána jako: a. teoretická nebo stanovená hodnota na vědeckých podkladech b. odsouhlasená nebo certifikovaná hodnota založená na experimentálních pracích některých národních nebo mezinárodních organizací c. přiřazená nebo certifikovaná hodnota založená na experimentální spolupráci pod patronací vědecké či technické skupiny
Referenční interval (Reference interval)	viz Biologický referenční interval
Referenční laboratoř (Reference laboratory)	Laboratoř používající referenční systémy měření k certifikaci hodnot referenčních materiálů, pracovních kalibrátorů, reagencií, kontrolních materiálů pro mezilaboratorní porovnávání zkoušek. Cílem certifikace hodnot je realizace řetězce návaznosti měření. Uvádí též do praxe normalizaci - standardizaci měření. V případě potřeby jsou ustanovovány mezinárodní sítě referenčních laboratoří pro měření příslušného analytu. Poznámka: Termín referenční laboratoř uvádí norma ISO 15 195 [20]. Požadavky na referenční laboratoře v oblasti laboratorní medicíny uvádí JCTLM (podrobněji viz http://www.bipm.org/jctlm/). Viz též Kalibrační laboratoř.
Referenční materiál (Reference material, RM)	„Materiál, dostatečně homogenní a stabilní vzhledem k jedné či více specifikovaným vlastnostem, u kterého se stanovilo, že se hodí pro jeho zamýšlené použití v měřicím procesu.“([28], článek 2.1.1; obdobně [1], článek 5.13). Poznámka 1: RM je generický termín (označení kategorie-druhu materiálu). Poznámka 2: Vlastnosti mohou být kvantitativní nebo kvalitativní, např. identita látek nebo specií (druhů). Poznámka 3: Použití může zahrnovat kalibraci měřicího systému, posuzování měřicího postupu, přidělení hodnot jiným materiálům a řízení kvality. Příklad 1: Příklady referenčních materiálů ztělesňujících veličiny: a. voda deklarované čistoty, jejíž dynamická viskozita je používána ke kalibraci viskozimetrů; b. lidská plazma, bez přidělené hodnoty veličiny koncentrace látkového množství vlastního cholesterolu, používaná pouze jako kontrolní materiál preciznosti měření; c. rybí tkáň obsahující stanovený hmotnostní podíl dioxinu, používaná jako kalibrátor. Příklad 2: Příklady referenčních materiálů ztělesňujících vlastností: a. stupnice barev indikující jednu nebo více specifikovaných barev; b. složení DNA obsahující specifikované sekvence kyseliny nukleové; c. moč obsahující 19-androstandion. Poznámka 4: Referenční materiál je někdy začleněn do speciálně vyrobeného zařízení. Příklad 1: Látka se známým trojným bodem v baňce trojného bodu. Příklad 2: Sklo známé optické hustoty v držáku transmisního filtru. Příklad 3: Kuličky stejné velikosti umístěné na mikroskopickém sklíčku. Poznámka 5: Některé referenční materiály mají přiděleny hodnoty veličin, které jsou metrologicky návazné na měřicí jednotku mimo soustavu jednotek SI. Takové materiály zahrnují vakcíny, kterým byly mezinárodní jednotky (IU) přiděleny Mezinárodní zdravotnickou organizací. Poznámka 6: V daném měření může být referenční materiál použit pouze pro kalibraci, nebo k prokazování kvality. Poznámka 7: Podrobný popis, výběr a užití referenčních materiálů uvádí [32, 33].
Referenční postup měření (Reference measurement procedure)	„Postup měření přijatý jako postup poskytující výsledky měření způsobilé pro jejich zamýšlené použití při hodnocení pravdivosti měření naměřených hodnot veličiny získaných jinými postupy měření veličin stejného druhu při kalibraci nebo při charakterizaci referenčních materiálů.“ ([1], článek 2.7) Poznámka 1: Referenční postup měření používaný k získání výsledku měření bez vztahu k etalonu (standardu) pro veličinu stejného druhu se nazývá primární referenční postup měření. Komise pro látkové množství pro metrologii v chemii (CCQM) používá pro tento pojem termín ‚primární metoda měření.‘ ([1], článek 2.8) Požadavky na referenční postupy jsou zpracovány v dokumentu [31]. Poznámka 2: Poznatky k referenčním postupům měření ve zdravotnických laboratořích jsou dostupné na webových adresách www.ifcc.org a www.bipm.org v sekci JCTLM (Joint Commitee of Traceability in Laboratory Medicine).
Regulační diagram (Control chart)	Regulační diagramy jsou grafickou pomůckou vnitřního řízení kvality. Slouží jako statistický diagnostický nástroj k posouzení, zda se sledovaný proces (představovaný nějakou měřenou veličinou nebo veličinami, které jej charakterizují) nachází ve stavu statistické regulace (chová tak, jak očekáváme a nedošlo-li k nečekané změně procesu). Je to graf zpravidla s dolními a horními varovnými a regulačními mezemi, do něhož se zobrazují hodnoty nebo jejich matematické deriváty (průměry, rozdíly, atd.) sledovaných měr (obsahu, množství, koncentrace aj.) kontrolních vzorků v časovém sledu. Slouží zejména k detekci trendů a určení vychýlení (bias). Poznámka: Graf má obvykle vynesenu centrální přímku a přímky vymezující varovné a regulační (kontrolní) oblasti.
Rekalibrace (Recalibration)	Opakovaná kalibrace v různém provedení sloužící jako nástroj ke korekci nebo eliminaci systematické složky celkové chyby a snížení hodnoty celkové nejistoty měření.
Reprodukovatelnost měření (Measurement reproducibility)	„Preciznost měření za podmínek reprodukovatelnosti měření.“ ([1], článek 2.24 a 2.25) Podmínka reprodukovatelnosti měření zahrnuje různá místa, obslužný personál, měřicí systémy a opakování měření na stejném nebo podobných objektech. Poznámka 1: Různé měřicí systémy mohou používat různé postupy měření. Poznámka 2: Relevantní statistické termíny jsou uvedeny v [30], část 1 a 2. Příklad: V mezilaboratorních testech byly zaslány laboratořím vzorky lidského krevního séra ke stanovení cholesterolu. Každá laboratoř poskytla jeden výsledek, z nich byla vypočtena směrodatná odchylka, jejíž 2,8 násobek udává mez reprodukovatelnosti na 95% konfidenční úrovni. Je-li mez reprodukovatelnosti metody x, pak jsou zpochybnitelné výsledky dvou laboratoří lišící se o více než x.
Riziko (Risk)	Účinek nejistoty na dosažení cílů. Účinek je odchylka od očekávaného – kladná a/nebo záporná. [63] Posuzování rizik (risk assessment) představuje celkový proces identifikace rizik (risk identification), analýzy rizik (risk analysis) a hodnocení rizik (risk evaluation). Poznámka 1 Nová verze normy ČSN EN ISO/IEC 17025 [17] zavádí přístup založený na zvažování rizik do managementu laboratoře a vyžaduje, aby laboratoř plánovala a uplatňovala opatření zaměřená na řešení rizik a příležitostí. Viz. i pro klinické laboratoře [64]. Poznámka 2 V přípravě pro klinické laboratoře je nová norma ISO 22367: Medical laboratories — Application of risk management to medical laboratories.
Robustnost metody (Robustness, ruggedness)	Schopnost metody poskytovat přijatelné výsledky měření i v případě, že dojde k malým odchylkám od měřicího postupu či složení vzorku. Udává její spolehlivost při běžném používání. Poznámka: Stanovení robustnosti: I když používají různé laboratoře stejnou metodu, zavádějí nevyhnutelně malé odchylky do postupu, které mohou, ale nemusí mít významný vliv na výsledky měření (to souvisí zejména s používáním různé analytické měřicí techniky). Při stanovení robustnosti se matematicko-statistickým postupem zjišťuje, jak je analytický signál závislý na malých změnách parametrů, charakterizujících analytický postup, které přicházejí při praktickém provádění metody v úvahu. Vlastní postup hodnocení robustnosti pak používá metody plánování pokusů. Lze použít například postup, umožňující ověření sedmi parametrů na dvou úrovních v osmi pokusech. [29]
ROC křivky (Receiver operating characteristic plot)	Grafické vyhodnocení diskriminačních schopností funkcí nebo veličin (např. používaných diagnostických testů). Sestrojuje se vynesením hodnot klinické citlivosti (osa y) proti hodnotám klinické nespecifičnosti (osa x) pro všechny rozhodovací úrovně. ROC křivky poskytují hodnoty klinické citlivosti a specifičnosti, pozitivních a negativních prediktivních hodnot a klinické věrohodnosti (Likelihood ratio - LR). Hodnota plochy pod křivkou (AUC) kvantifikuje diagnostickou správnost zkoušky. ROC analýza dovoluje optimalizovat hodnoty rozhodovacích úrovní pro zvolený účel (dosažení vyšší citlivosti nebo specifičnosti nebo optimální kombinace obou).
Rozhodovací pravidlo (Decision rule)	„Pravidlo, které popisuje, jak se počítá s nejistotou měření při stanovování shody se specifikovaným požadavkem“ ([17], článek 3.7) Podrobněji o použití informace o nejistotě měření k posuzování shody viz [44] a stručný přehled [49].
Řízení kvality (Quality control)	„Část managementu kvality zaměřená na plnění požadavků na kvalitu.“ [24] Operativní techniky a činnosti používané ke splnění požadavků na kvalitu. Souhrn postupů, přijatých personálem laboratoře k průběžnému sledování postupů a výsledků měření s cílem rozhodnout, zda jsou výsledky dostatečně spolehlivé, aby vyhověly potřebě zákazníka. Prvky vnitřního řízení kvality: · analýza referenčních materiálů/vnitřních etalonů (standardů) · analýza blanků · analýzy pozadí - matrice · analýzy vzorků s přídavkem standardu · analýzy duplikátů · používání kontrolních vzorků a regulačních diagramů · statistické metody · interní audity Prvky vnějšího řízení kvality: · účast v programech zkoušení způsobilosti · porovnávací a certifikační studie externí audity a klasifikace
Selektivita (měřicího systému) (Selectivity)	„Taková vlastnost měřicího systému používajícího specifikovaný postup měření, pomocí něhož poskytuje naměřené hodnoty veličiny pro jednu nebo více měřených veličin tak, že hodnoty každé měřené veličiny jsou nezávislé na jiných měřených veličinách nebo jiných veličinách v rámci zkoumaného jevu, tělesa nebo látky.“ ([1], článek 4.13) Selektivita je taková vlastnost analýzy, stanovení či postupu, kdy je stanovení analytu v určité matrici závislé na přítomnosti omezeného množství určitých příměsí za definovaných podmínek reakce. Selektivita se mění s obsahem, (množstvím, koncentrací) analytu a někdy i v závislosti na nastavení parametru metody (souvislost s robustností). Mírou selektivity je známý, kvantitativním způsobem vyjádřený vliv matrice. Příklad 1: Schopnost měřicího systému měřit pouze látkovou koncentraci kreatininu v krevní plazmě Jaffého postupem bez ovlivnění koncentracemi glukózy, urátu, ketonu a proteinů. Příklad 2: Schopnost hmotnostního spektrometru měřit výskyt látkového množství izotopu ²⁸Si a izotopu ³⁰Si v křemíku z geologických sedimentů bez ovlivnění mezi oběma nebo izotopem ²⁹Si. Poznámka: Pouze minimum metod chemické analýzy lze označit za specifické. Proto doporučení IUPAC (2001) dává přednost obecnému používání termínu selektivita [14].
Série měření (Run)	Množina měření provedená za podmínek opakovatelnosti.
Signál (odezva) (Response, signal, reaction)	Fyzikální či chemická odpověď analytického měřicího systému na fyzikální či chemickou formu měřené veličiny indikovaná měřicím přístrojem. Měřená veličina působí odezvu analytického systému ve formě signálu.
Silové funkce – grafy (silokřivky) (Power function graph)	Grafická prezentace prováděcích charakteristik vnitřní kontroly kvality. Křivky znázorňují pravděpodobnost detekce chyb kontrolních měření na velikosti náhodné nebo systematické chyby pro zvolený počet kontrolních měření a zvolená kontrolní pravidla. Pravděpodobnost detekce chyby při nulové velikosti náhodné nebo systematické chyby je rovna pravděpodobnosti falešného zamítnutí. [16]
Six Sigma	Definuje základní strategii komplexního řízení kvality, která obsahuje požadavky na kvalitu a toleranční meze tak, aby zahrnovaly odchylky do ±6σ, což odpovídá počtu poruch 3,4 DPM (defects per million) a nižší pro proces s posunem 1,5σ a 0,001 DPM pro proces bez posunu (odpovídá pravděpodobnosti ve vzdálenosti 6σ od střední hodnoty normálního rozložení). Poznámka: Cílem konceptu Six Sigma je dosažení výrobního procesu téměř bez poruch a chyb. Je synonymem světové třídy kvality [7]. V posledních letech je tato strategie oprávněně zpochybňována [57, 58].
Sledovatelnost	Vlastnost výsledku měření, kdy je výsledek jednoznačně přiřazen konkrétnímu vzorku. Všechny vzorky musí být označeny jednoznačně. Musí být zaznamenány všechny operace provedené se vzorkem (např. chromatogramy, spektra a další záznamy musí být označeny identifikací vzorku). Poznámka: Anglické ‚traceability‘ se používá rovněž pro pojmy, jako například ‚sample traceability‘ (česky ‚sledovatelnost vzorku‘), nebo ‚document traceability‘ (česky ‚sledovatelnost dokumentu‘), nebo ‚instrument traceability‘ (česky ‚sledovatelnost přístroje‘), nebo ‚material traceability‘ (česky ‚sledovatelnost materiálu‘). Proto je pro existenci rizika záměny preferován úplný termín ‚metrologická návaznost‘ pro popis řetězce kalibrací. Viz též [13].
Slepý kontrolní vzorek (blind sample)	Typ opakovaného vzorku, který se vkládá do analytické série, aniž by o něm analytik věděl – analytik může vědět, že jsou utajené kontrolní vzorky přítomny, neví ale, které to jsou. Utajené kontrolní vzorky může doručit zákazník, aby zkontroloval laboratoř, nebo management laboratoře, aby zkontroloval určitý systém. Jsou jedním z nástrojů zajišťování platnosti výsledků [17].
Slepý vzorek	Viz Blank
Složka (Component)	Definovaná část systému. Ekvivalentními výrazy jsou komponenta, součást, analyt.
Směrnice 98/79/ES (Directive 98/79/EC)	Směrnice evropského parlamentu a rady 98/79/ES ze dne 27. října 1998 o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro (dostupná zde: https://ec.europa.eu/growth/single-market/european-standards/harmonised-standards/iv-diagnostic-medical-devices_en) Evropská směrnice definující podmínky a požadavky, nezbytné k uvedení laboratorních diagnostik a přístrojů na trh zemí EU (převedená v jednotlivých zemích EU do vlastní legislativy jako zákon od 1.6.2000). Její základní funkce jsou [5]: · definice a popis zásad uvádění in vitro diagnostik a měřicích systémů na trh EU · popis základních požadavků na spolehlivost těchto výrobků · harmonizace postupů ověřování shody (označování výrobků značkou CE) · definice mechanismů sledování a kontroly trhu zajištění komplexní kvality pro měřicí systémy ve zdravotnictví, diagnostika, reagencie, zdravotnické potřeby pro klinické laboratoře aj. určené k in vitro zkoumání látek pocházejících z lidského organizmu, k získávání informací důležitých pro diagnózu, sledování, detekci a léčení ve stavech zdraví a/nebo nemoci či vrozených vad. Viz též IVD MD
Specifičnost (analytická) (Analytical specifity)	Je schopnost měřicího postupu stanovovat pouze tu měřenou veličinu, která má být stanovena. Analytická specifičnost se obvykle vyjadřuje jako nespecifičnost, tj. jako efekt libovolné složky vzorku odlišné od analytu a způsobující změnu signálu a indikace měřicího přístroje a tím zavádějící systematickou chybu. Poznámka 1: Zkrácenou formu termínu specifita (specifičnost) lze užívat pouze v případě, že nehrozí záměna za klinickou specifičnost. Specifita metody či postupu udává rozsah měření, do kterého může být jednotlivý analyt (skupina analytů, složka) stanoven v komplexní směsi, aniž by došlo k interferenci s ostatními složkami ve směsi. Specifickou označujeme takovou metodu nebo analytický postup, který je oproštěn od vlivu matrice. Poznámka 2: Pouze minimum metod chemické analýzy lze označit za specifické. Proto doporučení IUPAC (2001) dává přednost obecnému používání pojmu selektivita [14].
Specifikace (Specification)	Dokumentované předepsané požadavky, kterým musí výrobek nebo služba vyhovovat.
Spolehlivost (Reliability)	Schopnost výrobku nebo služby plnit požadované funkce za určených podmínek po předepsanou dobu. Poznámka: U analytických metod měření je spolehlivost dána precizností a pravdivostí – vychýlením (bias) postupu měření. U přístrojové techniky (analytické instrumentace) jde o její bezporuchovost. V tomto případě jsou výrazy spolehlivost a bezporuchovost synonyma.
Správná laboratorní praxe (SLP) (Good laboratory practice, GLP)	Správná laboratorní praxe je soubor pravidel tvořících systém práce testovacích zařízení při provádění neklinických studií bezpečnosti chemických látek a chemických přípravků; tato pravidla se týkají podmínek, za kterých se tyto studie plánují, kontrolují, zaznamenávají, předkládají a archivují. (Správnou laboratorní praxi stanovuje hlava III § 18 - 20 zákona č. 350/2011 Sb. a vyhláška č. 163/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Srovnatelnost výsledků	Viz Metrologická srovnatelnost výsledků měření a Metrologická slučitelnost výsledků měření
Standard	Viz Etalon, standard měření, standard
Standardizace (normalizace) (Standardisation)	Činnost vedoucí k vytvoření obecného dokumentu (normy) určené k opakovanému používání, zaměřené k dosažení optimálního souladu v určité oblasti a v určitých souvislostech.
Standardní operační postup (SOP)	Též Standardní pracovní postup viz Postup měření
Standardní roztok (Standard solution)	Roztok, pro který je hodnota množství či obsahu známa včetně její nejistoty.
Stejnorodá skupina (Peer group)	Skupina entit (nástroje, metody, přístroje aj.) při měření, kterou charakterizují stejné podstatné rysy. Poznámka: Střední hodnoty výsledků měření získané nad stejnorodými skupinami jsou jednou z možností ustanovení vztažné hodnoty v programech EHK [43]).
Stupeň volnosti	Viz Počet stupňů volnosti
Systém managementu (Management system)	„Soubor vzájemně provázaných nebo vzájemně působících prvků organizace pro stanovení politik, cílů a procesů k dosažení těchto cílů“ ([24], článek 3.5.3) Poznámka: Systém managementu se může týkat jednoho či více oborů, např. managementu kvality, finančního managementu nebo environmentálního managementu. Tento termín představuje jeden z běžných termínů a základních definicí norem ISO pro systémy managementu.
Systém managementu kvality (Quality management system)	„Část systému managementu týkající se kvality.“ ([24], článek 3.5.4)
Systematická chyba měření (Systematic measurement error)	„Složka chyby měření, která v opakovaných měřeních zůstává konstantní nebo se mění předvídatelným způsobem.“ ([1], článek 2.17) Poznámka 1: Referenční hodnotou veličiny pro systematickou chybu měření je pravá hodnota veličiny nebo naměřená hodnota veličiny etalonu (standardu) se zanedbatelnou nejistotou měření, nebo konvenční hodnota veličiny. Poznámka 2: Systematická chyba měření a její příčiny mohou být známé nebo neznámé. Ke kompenzaci známé systematické chyby měření může být aplikována korekce. Poznámka 3: Systematická chyba měření se rovná chybě měření minus náhodná chyba měření. Často se člení na konstantní a proporcionální složku systematické chyby. Typickou známou složkou systematické chyby je např. posun kalibrace. Známé složky systematické chyby lze korigovat. Tato definice nehovoří explicitně o proporcionální složce systematické chyby, která je ale zvláště významná v oblasti měření prováděných v klinických laboratořích [15].
Vada (Defect)	„Neshoda vztahující se k zamýšlenému nebo specifikovanému použití.“ ([24], článek 3.6.10)
Validace (Validation)	„Ověřování, že specifikované požadavky jsou přiměřené pro zamýšlené použití.“ ([1], článek 2.45) Příklad: Postup měření, běžně používaný pro měření hmotnostní koncentrace dusíku ve vodě, smí být také validován pro měření v lidské plazmě." Poznámka: Validací též rozumíme poskytnutí důkazu ve formě záznamů, které poskytují vysoký stupeň jistoty, že bude určitý proces trvale poskytovat produkt odpovídající předem určené specifikaci. Validace analytického postupu je proces ujištění, že jsou analytická metoda nebo postup vhodné pro zamýšlený účel. Validace postupu zjišťuje pomocí laboratorní studie, že metoda splňuje požadavky pro zamýšlené analytické použití. Jedná se o takové prověření analytické metody, které zaručuje, že údaje o jednotlivých znacích validované metody byly ověřeny a že jsou pravdivé a vhodné pro zamýšlený účel. Chování metody se vyjadřuje v pojmech analytických charakteristik - výkonnostních parametrů (často znaků analytické metody): preciznost (nepreciznost), pravdivost), mez detekce, mez stanovitelnosti, selektivita, rozsah, linearita, robustnost. Analytik musí dále prokázat, že je schopen validovanou metodu používat a získat deklarované charakteristiky analytického chování. Vhodnost zavedené metody musí být validována před změnou (rozšířením) jejího použití. Validují se alespoň základní znaky analytické metody či přístroje. Pro validaci lze užít i EHK za předpokladu vhodné kvality použitých kontrolních materiálů. Například zavedená metoda stanovení celkové bílkoviny v moči nemusí být použitelná pro stanovení celkové bílkoviny v krevním séru. Důvodem mohou být příliš nízké meze detekce a stanovitelnosti pro novou matrici. Metodikou validace se zabývá příručka EURACHEM [29]. Další informace a podrobnosti viz [12].
Verifikace	Viz Ověření, verifikace
Vnitřní řízení kvality (vnitřní kontrola kvality, VKK) (Internal quality control, IQC)	Soubor postupů (operativní řízení kvality), prováděných personálem laboratoře při stálém sledování (monitorování) její činnosti tak, aby bylo možné rozhodnout, zda jsou výsledky činnosti natolik spolehlivé, aby mohly být vydány. Tento soubor postupů musí dále zaručovat eliminaci příčin nedostatečné spolehlivosti (prevence chyb). Operativní vnitřní řízení kvality zahrnuje všechna stádia laboratorní činnosti v celé její šíři, tj. v preanalytické, analytické a postanalytické fázi laboratorního procesu. Další informace viz Řízení kvality. Poznámka 1: Často se provádí pouze ve své základní, redukované podobě jako sledování spolehlivosti analytických měření pomocí kontrolních materiálů zařazených do jednotlivých sérií měření a ustavení kalibrační funkce pomocí kalibrátorů. Vhodně nastavený systém řízení kvality vždy zahrnuje indikativní složku, tj. včasné odhalení neshody, kurativní složku, tj. analýzu a odstranění příčin, a zpětnou vazbu, tj. úpravu systému tak, aby se zamezil další výskyt podobné neshody. Poznámka 2: V současné době se zvláště v případě techniky POCT začíná používat VKK s přímou návazností na výrobce této techniky charakterizovaná vysokým stupněm automatizace - tzv. inteligentní IQC nebo iQM (Intelligent Quality Management) [16].
Vychýlení měření (bias) (Measurement bias)	„Hodnota odhadu systematické chyby měření.“ ([1], článek 2.18) V tradiční analytické literatuře je vychýlení (bias) definováno jako "Rozdíl mezi střední hodnotou výsledků zkoušky a přijatou referenční hodnotou" (podle [36]). Vychýlení představuje kvantifikaci systematické chyby měření. Poznámka 1: Složek systematické chyby, podílejících se na vychýlení, může být více (nejčastěji rozlišujeme konstantní a proporcionální složku systematické chyby). Větší systematická chyba od přijaté referenční hodnoty se projevuje ve větší hodnotě vychýlení. Poznámka 2: Problému, jak zahrnout nekorigované vychýlení do rozšířené nejistoty se věnuje Metodický list EURACHEM-ČR č. 16 [55] a ISO TS 20914 [39].
Výrobní šarže (Production batch)	Množství produktu, vyrobené ve stejném čase a za stejných výrobních podmínek, o němž se předpokládá, že má homogenní (sledované) vlastnosti. Poznámka: Mezi výrobními šaržemi reagencií, kalibrátorů a dalších prostředků mohou existovat variace (lot-to-lot variation), které by měly být sledovány a případně korigovány v procesech vnitřního řízení kvality a verifikace.
Výsledek měření (Measurement result)	„Soubor hodnot veličiny přiřazený měřené veličině společně s jakoukoliv další dostupnou relevantní informací.“ ([1], článek 2.9) Poznámka: Výsledek měření zpravidla obsahuje "relevantní informace" o souboru hodnot veličiny takového charakteru, že některé mohou být pro měřenou veličinu reprezentativnější než jiné. Toto smí být vyjádřeno ve formě hustoty pravděpodobnosti (probability density function). Výsledek měření je obecně vyjádřen jako jedna naměřená hodnota veličiny a nejistota měření. Jestliže je nejistota měření pro některý účel považována za zanedbatelnou, výsledek měření smí být vyjádřen jako jediná naměřená hodnota veličiny. Toto je zatím v mnoha oborech běžný způsob vyjadřování výsledku měření. Pokud není nejistota výsledku měření zanedbatelná, musí být udána jako součást výsledku měření.
Výsledek zkoušky (Test result)	„Hodnota určité charakteristiky (měřené veličiny) získaná použitím konkrétní zkušební metody.“ [36] Je to pozorovaný obsah složky nebo míra sledované vlastnosti v analyzovaném vzorku. Poznámka: Zkušební postup má specifikovat provedení jednoho nebo více pozorování a jako výsledek zkoušky se uvede jejich aritmetický (nebo jiný statistický) průměr nebo jiná matematická funkce. V jednoduchém případě je výsledek měření i jediná pozorovaná hodnota. Získání výsledku např. měřením zahrnuje přepočet odezvy/signálu na číselnou (nominální či ordinální) hodnotu měřené veličiny a výpočet.
Výtěžnost (Recovery)	„Podíl z množství analytu, přítomného v analyzovaném vzorku zkoušeného materiálu nebo přidaného k němu, který je extrahován a podrobován měření.“ (podle [35]). Výtěžnost je podíl rozdílu mezi údaji měřicího systému při měření vzorku se známým přidaným množstvím analytu či složky a vzorku bez přídavku a přidaného množství. Poznámka: Udává míru schopnosti měřicí metody (postupu) postihnout měřeným signálem veškerý analyt přítomný ve vzorku. Je mírou účinnosti dané metody.
Vzorkování, odběr vzorků (Sampling)	Dokumentovaný proces odběru vzorků vyšetřovaného systému podložený popisem vzorkovacího procesu. Vzorkování vyžaduje, aby existoval plán (program vzorkování - popis místa, četnosti a dalších podmínek odběrů) a postup odběru vzorků (vlastní technologie odběru). [44] Poznámka 1: Vzorkování v oblasti klinických laboratoří je součástí preanalytické činnosti. Poznámka 2: Terminologii vzorkování se věnuje Metodický list EURACHEM-ČR č. 4 [53]
Vztažná hodnota (Assigned value)	„Hodnota přiřazená konkrétní vlastnosti položky zkoušky způsobilosti.“ ([37], článek 3.3) Vztažná hodnota, jakožto pojem často používaný v oblasti zkoušení způsobilosti, představuje způsob aproximace skutečné hodnoty obsahu (množství) analyzované složky ve vzorku. Metody pro určení vztažné hodnoty se volí různými způsoby, podle konkrétní zkoušky a současných analytických možností. Vztažná hodnota může být závislá na použitém měřicím postupu a/nebo systému. Poznámka: Rozdíl mezi vztažnou hodnotou a nalezenou hodnotou slouží i k hodnocení výkonu účastníka při externím hodnocení kvality (EHK). Norma ISO 17043 [43] definuje 5 základních typů vztažných hodnot pro použití v programech zkoušení způsobilosti a EHK: 1. Známá hodnota (určená dle specifické přípravy položky) 2. Certifikovaná referenční hodnota 3. Referenční hodnota (získaná srovnáním s referenčním materiálem) 4. Konsenzuální hodnota expertů 5. Konsenzuální hodnota účastníků
Westgardova pravidla (Westgard Rules)	Pravidla J. O. Westgarda [15], pro interpretaci regulačních diagramů používaná obvykle ve vzájemné kombinaci několika z nich, zaručují vysokou pravděpodobnost odhalení výskytu chyby a současně nízkou pravděpodobnost falešného zamítnutí série. Poznámka: Další informace naleznete na http://www.westgard.com.
Zabezpečování kvality (Quality assurance)	Viz Zajišťování kvality
Zajišťování kvality (Quality assurance, QA)	„Část managementu kvality zaměřená na poskytování důvěry, že požadavky na kvalitu budou splněny.“ ([24], článek 3.3.6, zde zaveden nový český ekvivalent ‚prokazování kvality‘, který nevystihuje zažité pojetí tohoto slovního spojení v oblasti zkušebnictví.) Všechny plánované a systematické činnosti, zavedené jako součást systému managementu, a potřebné k prokázání přiměřené důvěry, že výrobek nebo služba splňují požadavky na kvalitu. Poznámka 1: Dříve se používal výhradně překladový ekvivalent „Zabezpečování kvality“ Zajišťování kvality popisují obecná opatření zavedená v laboratoři, která laboratoř používá k zajištění kvality svých činností. Zavedení QA do systému činnosti laboratoře má řadu příznivých důsledků: např. celá činnost laboratoře se stane transparentní, čímž se chyby nejen lépe napravují, ale lze jim i předcházet. QA v laboratoři zvyšuje důvěryhodnost laboratoře v očích zákazníků. Důležité prvky zajišťování kvality: · vyhovující laboratorní prostředí · udržované a kalibrované zařízení · programy řízení kvality (interní a externí) · vzdělaný, školený a zkušený personál · validované a dokumentované metody · postupy kontroly a vydávání zpráv · návaznost výsledků · interní audity a přezkoumání systému managementu · požadavky na činidla, kalibrační a kontrolní standardy, referenční materiály · plány vzdělávání a záznamy o něm · postupy preanalytické fáze, zejména odběr, identifikace, skladování a transport vzorků
Zkoušení způsobilosti (Proficiency testing, PT)	„Vyhodnocení výkonnosti účastníka vůči předem stanoveným kritériím pomocí mezilaboratorního porovnávání.“ [43] Zkoušení způsobilosti je periodické posuzování schopnosti jednotlivých laboratoří nebo skupiny laboratoří provádět zkoušky, jehož se dosahuje distribucí typického materiálu, jenž je účastníky analyzován. Podle ISO/IEC 17 025 [17], EN 14 136 [4] a ISO 15 189 [19] se má akreditovaná laboratoř účastnit zkoušení způsobilosti pravidelně, aby demonstrovala a ujistila, že jsou její výsledky kvalitní. Za předem stanovených podmínek se rozešlou dílčí vzorky materiálů k analyzování do dvou nebo více laboratoří. Hodnoty zkoušených vlastností zkušebního materiálu nebo látky musí vykazovat dostatečnou homogenitu a stabilitu. Dále je třeba optimalizovat a definovat podmínky transportu, uchovávání a podmínky měření. Odevzdané výsledky se vyhodnotí a závěry jsou sděleny účastníkům. K vyjádření způsobilosti laboratoře se výsledky zkoušení způsobilosti zpracovávají statisticky a vyjadřují graficky. Pro klinické laboratoře se používá termín Externí hodnocení kvality.
Zkouška (Test)	Stanovení (hodnoty) jedné nebo několika charakteristik podle určitého postupu.
Znaky analytické metody (Analytical performance characteristics)	Mezi znaky (výkonnostní parametry, charakteristiky) analytické metody patří: · Potvrzení identity · Selektivita/specifičnost Pracovní rozsah Linearita Preciznost (opakovatelnost, reprodukovatelnost) Pravdivost Výtěžnost Mez detekce, mez stanovitelnosti · Robustnost · Srovnání s jinými metodami Poznámka: Někdy bývá mezi znaky analytické metody uváděna i nejistota měření. To je vlastně oprávněné jen tehdy, jedná-li se o popis konkrétní realizace měřicího systému. Nejistota je vlastností měření, tedy kombinace inherentních charakteristik analytické metody a jejího reálného provedení. Pokud by hodnota nejistoty patřila do charakteristik metody, mohla by být rovnou např. v normě a laboratoř by ji ze standardní metody jen přebírala a nemusela se obtěžovat jejím výpočtem. V současnosti někdy již uváděným dodatečným požadavkem k definovaným výkonnostním parametrům analytické metody je cílová nejistota měření specifikovaná jako horní mez a stanovená na základě zamýšleného použití výsledků měření. Má výhodu v shrnutí požadavků pro všechny zdroje nejistoty do jednoho parametru.

Viz též:

Metrologická terminologie - zkratky

Metrologická terminologie - literatura