Měď

Cu

S_Cu

P_Cu

U_Cu

DU_Cu

CSF_Cu

ERC(ICF)_Cu

HAIR_Cu

LIV(BI)_Cu

MILK(H)_Cu

NAIL_Cu

SAL_Cu

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

	Věk od	Věk do	MHD	Nízké	Snížené	DRM	HRM	Zvýšené	Vysoké	MHH	Jedn.	Další údaje
	0D	6M	0	1	2	3,1	11	14	21	40	µmol/l
	0D	99R+				18,5	47,4				µmol/l	GRAV 6-9 m
	6M	6R	5	8	11	14,1	29,8	36	45	50	µmol/l
	6R	12R	3	6	9	12,6	25,1	31	37	45	µmol/l
	12R	18R	3	6	9	12,6	25,1	31	37	45	µmol/l
F	18R	99R+	3	6	9	12,6	24,3	30	36	45	µmol/l
M	18R	99R+	3	5	8	11	22	28	34	44	µmol/l

Viz též:
Cu
S
*
Látková koncentrace

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

	Věk od	Věk do	MHD	Nízké	Snížené	DRM	HRM	Zvýšené	Vysoké	MHH	Jedn.	Další údaje
	0D	6M	0	1	2	3,1	11	14	21	40	µmol/l
	0D	99R+				18,5	47,4				µmol/l	GRAV 6-9 m
	6M	6R	5	8	11	14,1	29,8	36	45	50	µmol/l
	6R	12R	3	6	9	12,6	25,1	31	37	45	µmol/l
	12R	18R	3	6	9	12,6	25,1	31	37	45	µmol/l
F	18R	99R+	3	6	9	12,6	24,3	30	36	45	µmol/l
M	18R	99R+	3	5	8	11	22	28	34	44	µmol/l

Viz též:
Cu
S
AAS
Látková koncentrace

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

	Věk od	Věk do	MHD	Nízké	Snížené	DRM	HRM	Zvýšené	Vysoké	MHH	Jedn.	Další údaje
	0D	6M	0	1	2	3,1	11	14	21	40	µmol/l
	0D	99R+				18,5	47,4				µmol/l	GRAV 6-9 m
	6M	6R	5	8	11	14,1	29,8	36	45	50	µmol/l
	6R	12R	3	6	9	12,6	25,1	31	37	45	µmol/l
	12R	18R	3	6	9	12,6	25,1	31	37	45	µmol/l
F	18R	99R+	3	6	9	12,6	24,3	30	36	45	µmol/l
M	18R	99R+	3	5	8	11	22	28	34	44	µmol/l

Viz též:
Cu
S
Absorpční spektrofotometrie
Látková koncentrace

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

	Věk od	Věk do	MHD	Nízké	Snížené	DRM	HRM	Zvýšené	Vysoké	MHH	Jedn.	Další údaje
	0D	6M	0	1	2	3,1	11	14	21	40	µmol/l
	0D	99R+				18,5	47,4				µmol/l	GRAV 6-9 m
	6M	6R	5	8	11	14,1	29,8	36	45	50	µmol/l
	6R	12R	3	6	9	12,6	25,1	31	37	45	µmol/l
	12R	18R	3	6	9	12,6	25,1	31	37	45	µmol/l
F	18R	99R+	3	6	9	12,6	24,3	30	36	45	µmol/l
M	18R	99R+	3	5	8	11	22	28	34	44	µmol/l

Viz též:
P_Cu
Cu
P
*
Látková koncentrace

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

	Věk od	Věk do	MHD	Nízké	Snížené	DRM	HRM	Zvýšené	Vysoké	MHH	Jedn.	Další údaje
	0D	6M	0	1	2	3,1	11	14	21	40	µmol/l
	0D	99R+				18,5	47,4				µmol/l	GRAV 6-9 m
	6M	6R	5	8	11	14,1	29,8	36	45	50	µmol/l
	6R	12R	3	6	9	12,6	25,1	31	37	45	µmol/l
	12R	18R	3	6	9	12,6	25,1	31	37	45	µmol/l
F	18R	99R+	3	6	9	12,6	24,3	30	36	45	µmol/l
M	18R	99R+	3	5	8	11	22	28	34	44	µmol/l

Viz též:
P_Cu
Cu
P
AAS
Látková koncentrace

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

	Věk od	Věk do	MHD	Nízké	Snížené	DRM	HRM	Zvýšené	Vysoké	MHH	Jedn.	Další údaje
	0D	6M	0	1	2	3,1	11	14	21	40	µmol/l
	0D	99R+				18,5	47,4				µmol/l	GRAV 6-9 m
	6M	6R	5	8	11	14,1	29,8	36	45	50	µmol/l
	6R	12R	3	6	9	12,6	25,1	31	37	45	µmol/l
	12R	18R	3	6	9	12,6	25,1	31	37	45	µmol/l
F	18R	99R+	3	6	9	12,6	24,3	30	36	45	µmol/l
M	18R	99R+	3	5	8	11	22	28	34	44	µmol/l

Viz též:
P_Cu
Cu
P
Absorpční spektrofotometrie
Látková koncentrace

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

Viz též:
Cu
U
*
Látková koncentrace

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

Viz též:
Cu
U
AAS
Látková koncentrace

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

Viz též:
Cu
U
Absorpční spektrofotometrie
Látková koncentrace

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

	Věk od	Věk do	MHD	Nízké	Snížené	DRM	HRM	Zvýšené	Vysoké	MHH	Jedn.	Další údaje
	15R	99R+	0	0,05	0,14	0,24	0,79	0,89	15	32	µmol/d

Viz též:
Cu
dU
*
Látkový tok

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

	Věk od	Věk do	MHD	Nízké	Snížené	DRM	HRM	Zvýšené	Vysoké	MHH	Jedn.	Další údaje
	15R	99R+	0	0,05	0,14	0,24	0,79	0,89	15	32	µmol/d

Viz též:
Cu
dU
AAS
Látkový tok

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

	Věk od	Věk do	MHD	Nízké	Snížené	DRM	HRM	Zvýšené	Vysoké	MHH	Jedn.	Další údaje
	15R	99R+	0	0,05	0,14	0,24	0,79	0,89	15	32	µmol/d

Viz též:
Cu
dU
Absorpční spektrofotometrie
Látkový tok

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

Viz též:
Cu
Likvor
*
Látková koncentrace

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

Viz též:
Cu
Likvor
AAS
Látková koncentrace

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

Viz též:
Cu
ICT(erytrocyty)
*
Látková koncentrace

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

Viz též:
Cu
ICT(erytrocyty)
AAS
Látková koncentrace

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

Viz též:
Cu
ICT(erytrocyty)
Absorpční spektrofotometrie
Látková koncentrace

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

	Věk od	Věk do	MHD	Nízké	Snížené	DRM	HRM	Zvýšené	Vysoké	MHH	Jedn.	Další údaje
	15R	99R+	1	3	6	10	26	40	50	60	µmol/kg

Viz též:
Cu
Vlas
*
Látkový obsah

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

	Věk od	Věk do	MHD	Nízké	Snížené	DRM	HRM	Zvýšené	Vysoké	MHH	Jedn.	Další údaje
	15R	99R+	1	3	6	10	26	40	50	60	µmol/kg

Viz též:
Cu
Vlas
AAS
Látkový obsah

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

	Věk od	Věk do	MHD	Nízké	Snížené	DRM	HRM	Zvýšené	Vysoké	MHH	Jedn.	Další údaje
	15R	99R+	10	50	100	160	555	900	1300	2000	µmol/kg

Viz též:
Cu
Játra(biopsie)
*
Látkový obsah

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

	Věk od	Věk do	MHD	Nízké	Snížené	DRM	HRM	Zvýšené	Vysoké	MHH	Jedn.	Další údaje
	15R	99R+	10	50	100	160	555	900	1300	2000	µmol/kg

Viz též:
Cu
Játra(biopsie)
AAS
Látkový obsah

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

	Věk od	Věk do	MHD	Nízké	Snížené	DRM	HRM	Zvýšené	Vysoké	MHH	Jedn.	Další údaje
F	0D	99R+	0	1	2	3,1	11,8	20	50	100	µmol/l	GRAV 9-33 m

Viz též:
Cu
Mléko (mateřské)
*
Látková koncentrace

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

	Věk od	Věk do	MHD	Nízké	Snížené	DRM	HRM	Zvýšené	Vysoké	MHH	Jedn.	Další údaje
F	0D	99R+	0	1	2	3,1	11,8	20	50	100	µmol/l	GRAV 9-33 m

Viz též:
Cu
Mléko (mateřské)
AAS
Látková koncentrace

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

	Věk od	Věk do	MHD	Nízké	Snížené	DRM	HRM	Zvýšené	Vysoké	MHH	Jedn.	Další údaje
F	0D	99R+	0	1	2	3,1	11,8	20	50	100	µmol/l	GRAV 9-33 m

Viz též:
Cu
Mléko (mateřské)
Absorpční spektrofotometrie
Látková koncentrace

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

Viz též:
Cu
Nehet
*
Látkový obsah

Text abstraktu ke komponentě

Měď je esenciální stopový prvek, kov. Deplece vzácně, nadměrný přívod je toxický. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů (např. cytochrom-c-oxidáza, superoxiddismutáza, urikáza, dopamin-beta-hydroxyláza, tyrosináza, ceruloplazmin). Je důležitý při oxidačně-redukčních reakcích, při syntéze melaninu a kolagenu, při transportu Fe, metabolismu katecholaminů, má antioxidační účinky. Resorpce v organismu pomocí metalothioneinu (soutěží o vazebné místo s Zn a Cd). V krvi je měď vázána na albumin, histidin a transkuprein, odtud je aktivně vychytávána hepatocyty. V játrech se zabudovává do ceruloplasminu (genetická porucha vede k Wilsonově chorobě). Volná měď je toxická, ukládá se v játrech, mozkových buňkách, renálních tubulech. Deficit vzniká při poruchách výživy, dlouhodobé parenterální výživě, hyperkatabolismu. Projevy: porušená chuť, poruchy pigmentace, mozkové funkce, hematologické a kostní změny (Menkesův syndrom poruchy ve vstřebávání Cu). Toxické účinky: gastroenteritida, intravaskulární hemolýza, jaterní cirhosa, renální selhání, neurologické poruchy. Léčba Penicilaminem, exkrece močí. Chemické vlastnosti Měď je po Fe a Zn třetím nejhojněji zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Je nezbytná pro správnou funkci každé buňky lidského organismu. Je široce rozšířena v biologických tkáních, kde se nachází ve formě organických komplexů, většinou metalloproteinů a metaloenzymů. Nejdůležitější proteiny obsahující měď u lidí jsou: (v závorkách jsou uvedeny další užívané názvy). Cu-obsahující enzymy · Aminooxidázy · Aminooxidáza (flavin-obsahující) - monoaminoxidáza, tyraminoxidáza · Aminooxidáza (Cu-obsahující)- diaminooxidáza, histamináza · Lyzyloxidáza · Peptidylglycin-α-amidating monooxygenáza (PAM)

Referenční meze

Viz též:
Cu
Nehet
AAS
Látkový obsah