OSN-SAbstraktOSN-E

Stanovení PICP v plazmě (séru) se využívá k posouzení osteoformačních procesů, resp. k posouzení tvorby kolagenu. Výhodou je dobrá stabilita, relativně snadná analytika (RIA nebo ELISA) a minimální ovlivnění při poruše renálních funkcí. Nevýhodou je menší citlivost na mírné změny remodelace a vysoká interindividuální variabilita. Je prokázaný vztah mezi histomorfometrickými měřeními a koncentracemi PICP (Eriksen, 1993).

OSN-SOdkazy na jiné relevantní dokumenty, další informaceOSN-E

Propeptid prokolagenu I C-terminální

OSN-SFyziologická variabilitaOSN-E

Koncentrace v plazmě jsou pravděpodobně geneticky determinovány s nižším intraindividuálním než interindividuálním roztylem.

Celková intraindividuální variabilita: 9,0 - 15,5%

Celková interindividuální variabilita: 17,6 - 45,1%

Analytická variabilita: 2.0/7.1% (podle koncentrace)

Biologická variabilita: 8,6 (rozmezí 4,8 - 15,2) (Stevenson, 1997), udává se také 15,4, resp. 13,8% (podle koncentrace).

LSC (kritická diference): 26,2 (rozmezí 17,0 - 43,3) (Stevenson, 1997).

Diurnální rytmus s minimem mezi 14:00 až 17:00 a maximem mezi 03:00 až 06:00. Maximum bylo v 03:30 hodin, a bylo 105 - 116 % průměrné denní hodnoty. Amplituda mezi minimem a maximem je asi 20 - 25 % (Hassager, 1992). Koncentrace mají rovněž závislost na menstruačním cyklu.

OSN-SPatofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraciOSN-E

Koncentrace v plazmě je odrazem syntézy kostního kolagenu typu I. Jsou prokázané korelace s osteoformačními procesy charakterizované např. kinetikou kalcia, aktivitou kostní ALP a koncentrací osteokalcinu.

OSN-SPřímé následky abnormálních koncentracíOSN-E

OSN-SReferenční intervalyOSN-E

ženy 18 - 61 let: 50 - 170 ug/l (Melkko, 1990), 35 - 49 let: 93,1 +/- 31,9 (Garnero, 1995)

premenopauza 35 - 52 let: 95 +/- 26 (Hassager, 1993)

postmenopauza 45 - 53 let: 114 +/- 35 (Hassager, 1993)

muži 18 - 61 let: 38 - 202 ug/l (Melkko, 1990)

U mužů se koncentrace s věkem významně snižuje (Meikko, 1990). Atypicky zvýšené hodnoty u zdravých osob jsou možné, vysvětlením je např. vrozená odchylka eliminace manozovými receptory.

Údaje pro dětský věk (Crofton, 1997):

Sex	věk	počet	log. transformovaný	95% referenční
	(roky)		průměr (ug/l)	interval
M	4-16	141	2,5699 (SD 0,1424)	193 - 716
M	17-18	15	2,3377 (SD 0,1587)	105 - 452
F	4-12	84	2,5910 (SD 0,1194)	225 - 676
F	13-14	20	2,3921 (SD 0,1806)	108 - 567
F	15-18	41	2,1854 (SD 0,1345)	82 - 285

Údaje pro dětský věk (Trivedi, 1991):

věk	počet	průměr +/- SD
do 3 měsíců	13	2200 +/- 350
3-6 měsíců	20	1700 +/- 710
6-9 měsíců	17	1040 +/- 480
9 - 12 měsíců	15	870 +/- 370
12 - 24 měsíců	19	670 +/- 170
2 - 3 roky	30	390 +/- 160
3 - 4 roky	15	410 +/- 130
4 - 16 let	312	330 +/- 130

Hodnot dospělých (tj. obvykle pod 160 ug/l) bylo dosaženo mezi 16 - 18 rokem života (Trivedi, 1991).

OSN-SInterference in-vivoOSN-E

OSN-SOmezení stanoveníOSN-E

Hodnoty v séru jsou dostatečně stabilní při -20 st.C.

OSN-SPoužití ve výpočtech a odvozených parametrechOSN-E

OSN-SZnaky analytické metodyOSN-E

Nepřesnost měření v sérii se u diagnostického kitu Orion podle různých autorů pohybovala v intervalu 6.2-8.0 (CV%), u dg kitu Metra v rozmezí 7-10 (CV%). Dlouhodobou nepřesnost udávají výrobci mezi 4.0% (pro koncentraci 435 ug/l) a 5.8% (pro koncenteraci 52 ug/l).

Stanovení PICP je standardizováno kalibračními standardy izolovanými a purifikovanými z kultur fetálních fibroblastů nebo z buněčných kultur kostního lidského sarkomu.

OSN-SEkonomické nákladyOSN-E

OSN-SPoužití pro klinické účelyOSN-E

Zvýšení v intersticiální tekutině

· hojení ran, mnohonásobné koncentrace v porovnání s plazmou (Haukipuro, 1991)

Zvýšení v bulózní tekutině

· pemfigus,

· erysipel,

· erythema multiforme, při zahájení terapie kortikoidy naopak pokles (Oikarinen, 1992)

Zvýšení v likvoru

· léčba methotrexátem, referenční rozmezí v likvoru u dětí ve věku 1.5 - 14.8 roku je 20 - 92 ug/l, léčba kortikoidy vede k poklesu PICP v likvoru (Vainionpaa, 1991)

Zvýšení v plazmě

· pupečníková krev (až 12x vyšší než koncentrace v dospělosti),

· dětský věk, bez významnějších změn ve fázi růstové akcelerace (Crofton, 1997),

· po léčbě růstovým hormonem, změny ale nekorelují s rychlostí růstu (Trivedi, 1991, Carey, 1985),

· akromegalie,

· gravidita, nevýrazné zvýšení u části těhotných,

· hypothyreóza, pravděpodobně jako následek snížené aktivity mannózových receptorů,

· závažná jaterní onemocnění, spojená s poruchou eliminace PICP, významné zejména u alkoholické hepatitidy, méně u steatózy a cirhózy, zvýšení PICP v plazmě stoupá se závažností fibrotizace a stupně zánětlivých změn (Savolainen, 1984),

· zvýšená osteoblastická aktivita při osteoformaci různého původu

· osteoblastické (osteosklerotické) metastázy ca prostaty,

· osteolytické metastázy,

· M. Paget, normální hodnoty PICP jsou možné ,

· familiárně bez vlivu na kvalitu kosti (porucha clearance buď z důvodů defektu mannózových receptorů nebo abnormální struktury PICP) (Sorva, 1994),

· renální kostní syndrom, kde může odrážet osteoformaci bez ovlivnění eliminace poklesem filtrace.

Snížení v plazmě

· růstová retardace, deficit růstového hormonu (Trivedi, 1991, Carey, 1985),

· ulcerosní kolitida u dětí (Hyams, 1986),

· M. Crohn (Hyams, 1986),

· coeliakie,

· léčba glukokortikoidy (pokles je možný již po několika dnech léčby, menší nebo žádný pokles u inhalačních forem - neplatí pro dětský věk),

· léčba estrogeny (pokles PICP asi o 20% po 12 měsících), udává se rozpětí poklesu PICP maximálně až o 30 - 40%, pokles je stejný pro celkovou alkalickou fosfatázu a osteokalcin (Hasling, 1991), pokles nezáleží na režimu podávání (Hassager, 1993)

· hyperthyreóza, pravděpodobně jako následek zvýšené aktivity mannózových receptorů,

· osteogenesis imperfecta zejména typu I, méně výrazně se snižuje u typu III a IV, značné snížení hodnot souvisí pravděpodobně se syntézou, abnormálních molekul kolagenu nebo se sníženým uvolňováním těchto molekul mimo osteoblasty, je jedním z nejcennějších kostních markerů u této choroby (Rauch, 1997),

· orální kontraceptiva (Garnero, 1995).

OSN-SLiteraturaOSN-E

Carey, D.E., Goldberg, B., Ratzan, S. K., Rubin, K.R., Rowe, D.W.: Radioimmunoassay for type I procollagen in growth hormone-deficient children before and during treatment with growth hormone. Pediatr. Res.,19, 1985, č. 1. s. 8 - 11.

Crofton, P.M., Wade, J.C., Taylor, M.R.H., Holland, C.V.: Serum concentrations of carboxyl-terminal propeptide of type I procollagen, amino-terminal propeptide of type III collagen, cross-linked carboxy-terminal telopeptide of type I collagen, and their interrelationship in schoolchildren. Clin. Chem., 43, 1997, č. 9, s. 1577 - 1581.

Eriksen, E.F., Charles, P., Melsen, F., Mosekilde, L., Risteli, L., Risteli, J.: Serum markers of type I collagen formation and degradation in metabolic bone disease: Correlation with bone histomorphometry. J. Bone Miner. Res., 8, 1993, č. 2, s. 127 - 132.

Garnero, P., Sornay-Rendu, E., Delmas, P.D.: Decreased bone turnover in oral contraceptive users. Bone, 16, 1995, č. 5, s. 499 - 503.

Hasling, C., Eriksen, E.F., Melkko, J., Risteli, L., Charles, P., Mosekilde, L., Risteli, J.: Effects of a combined estrogen-gestagen regimen on serum levels of the carboxy-terminla propeptide of human type I procollagen in osteoporosis. J. Bone Miner. Res., 6, 1991, č. 12, s. 1295 - 1300.

Hassager, C., Risteli, J., Risteli, L., Jensen, S.B., Christiansen, C.: Diurnal variations in serum markers of type I collagen synthesis and degradation in healthy premenopausal women. J. Bone Miner. Res., 7, 1992, č. 11, s. 1307 - 1311.

Hassager, C., Fabbri-Mabelli, G., Christiansen, C.: The effect of the menopause and hormone replacement therapy on serum carboxyterminal propeptide of type I collagen. Osteoporosis Int., 3, 1993, s. 50 - 52.

Haukipuro, K., Melkko, J., Risteli, L., Kairaluoma, M.I., Risteli, J.: Synthesis of type I collagen in healing wounds in humans. Ann. Surg., 213, 1991, č. 1, s. 75 - 80.

Hyams, J.S., Carey, D.E., Leichtner, A.M., Goldberg, B.D.: Type I procollagen as a biochemical marker of growth in children with inflammatory bowel disease. J. Pediatr., 109, 1986, s. 619 - 624.

Melkko, J., Niemi, S., Risteli, L., Risteli, J.: Radioimmunoassay of the carboxyterminal propeptide of human type I procollagen. Clin. Chem., 36, 1990, č. 7, s. 1328 - 1332.

Oikarinen, A., Autio, P., Kiistala, U., Risteli, L., Risteli, J.: A new method to measure type I and III collagen synthesis in human skin in vivo: demonstration of decreased collagen synthesis after topical glucocorticoid treatment. J. Invest. Dermatol., 98, 1992, s. 220 - 225.

Rauch, F., Schonau, E.: Markers of bone metabolism - Use in pediatrics. Clin. Lab., 43, 1997, č. 9, s. 1 - 1.

Savolainen E.-R., Goldberg, B., Leo, M.A., Velez, M., Lieber, C.S.: Diagnostic value of serum procollagen peptide measurements in alcoholic liver disease. Alcohol. Clin. Exp. Res., 8, 1984, č. 4, s. 384 - 389.

Sorva, A., Tahtela, R., Risteli, J., Risteli, L., Laitinen, K., Juntunen-Backman, K., Sorva, R.: Familial high concentrations of the carboxyl-terminal propeptide of type I procollagen. Clin. Chem., 40, 1994, č. 8, s. 1591 - 1593.

Stevenson, H.P., Leslie, H., Sheridan, B.: Intra-individual variation in serum type I procollagen carboxy-terminal propeptide and type I collagen carboxy-terminal cross-linked telopeptide concentrations. Ann. Clin. Biochem., 34, 1997, s. 317 - 318.

Trivedi, P., Risteli, J., Risteli, L., Hindmarsh, P.C., Brook, C.G.D., Mowat, A.P.: Serum concentrations of the type I and III procollagen propeptides as biochemical markers of growth velocity in healthy infants and in children with growth disorders. Pediatr. Res., 30, 1991, č. 3, s. 276 - 280.

Vainionpaa, L., Risteli, L., Lanning, M., Risteli, J.: Carboxyterminal propeptide of type I procollagen in cerebrospinal fluid in childhood and in children with leukemia undergoing intrathecal treatment. Clin. Chem., 37, 1991, č. 8, s. 1365 - 1369.

OSN-SPoznámkyOSN-E

OSN-SAppendixyOSN-E

OSN-SAutorské poznámkyOSN-E