Abstrakt
Kyselina močová a její soli (uráty, močany) jsou
konečným produktem odbourávání purinových nukleotidů u většiny primátů
(včetně člověka), ptáků, suchozemských plazů a hmyzu, nachází se v jejich
výkalech. S výjimkou primátů je hlavním konečným produktem metabolismu
dusíku těchto živočichů. Přítomna je v moči všech masožravců. Vzniká
působením enzymu xantinoxidázy na deriváty jak endogenních, tak exogenních
purinových bází (adeninu a guaninu). Člověk
nedovede kyselinu močovou dále oxidovat na alantoin díky zmutovanému genu pro
enzym urikázu. Většina syntetizované kyseliny močové (90 %) se v ledvinách
zpětně vstřebává do krve a podílí se na antioxidační ochraně organismu. Je
málo rozpustná ve vodě, v přesycených roztocích tvoří bílé
jehlicovité krystaly. Kromě krve a moče se vyskytuje také v synoviální
tekutině, sekretu dýchacích cest a kolostru.
Terminologie
7,9-dihydro-1H-purin-2,6,8(3H)-trion
Synonyma
Urát, kyselina
močová, KM,
8-hydroxyxantin, purin-2,6,8-triol,
purin-2,6,8(1H,3H,9H)-trion, 2,6,8-trioxypurin, 2,6,8‑trihydroxypurin
Klasifikační kódy
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Chemická a fyzikální charakteristika, struktura a povaha
analytu
Organická kyselina, sumární vzorec: C5H4N4O3,
molární hmotnost: 168,11 g/mol, specifická hmotnost (hustota) při 20°C: 1,89; tvoří bílé jehlicovité krystaly bez chuti a
zápachu, teplem se rozkládá bez tavení za uvolnění HCN. Kyselina močová patří
mezi heterocyklické sloučeniny, její struktura je odvozena od purinu, jehož
skelet je tvořen kombinací pyrimidinového a imidazolového kruhu. Vyskytuje se
ve dvou izomerních formách (keto a enol forma), které jsou v rovnováze:
Je to slabá dvojsytná kyselina (pKa1 = 5,4;
pKa2 = 11,3), ve vodě téměř nerozpustná:
Poskytuje murexidovou reakci. Objevena byla v roce
1776 Scheelem a Bergmanem, připravuje se z urey.
Role v metabolismu
Kyselina močová je u člověka konečným
produktem odbourávání purinů (tj. derivátů purinu: adeninových
a guaninových bází, nukleosidů a nukleotidů
vyskytujících se v buňkách jako součást koenzymů nebo nukleových kyselin),
na resyntézu nukleotidů již být použita nemůže. Není však pouhou odpadní
látkou, neboť má také antioxidační vlastnosti. Lidský organismus s ní
účelně hospodaří: ačkoli jde o jeden z konečných produktů metabolismu,
90 % kyseliny močové se v tubulech ledvin reabsorbuje. Udává se,
že kyselina močová představuje 35 - 65 % celkové antioxidační kapacity
krevní plazmy a je tedy jejím nejhojnějším antioxidantem (plazmatické proteiny
představují 10 - 50 %, askorbát do 24 % a alfa-tokoferol 5 ‑ 10%
celkové antioxidační kapacity).
Jako její nejdůležitější antioxidační
působení se uvádí inhibice tvorby hydroxylového
radikálu. Souvisí se schopností kyseliny močové vázat železo
a měď za tvorby stabilních koordinačních komplexů, které nepodporují radikálové
reakce. Kyselina močová se při tvorbě koordinační vazby s kovovými ionty
neoxiduje a nemění svoji strukturu, vazbou iontů přechodných kovů však dochází
k inhibici Fentonovy reakce. Při této reakci vzniká z peroxidu vodíku
v přítomnosti volných iontů Fe2+ nebo Cu+
hydroxylový radikál (HO˙). Jde o velmi reaktivní částici, která v živé hmotě okamžitě
reaguje s okolními biomolekulami (nenasycenými mastnými kyselinami, aminokyselinami
a bázemi nukleových kyselin).
Vazbou železa také dochází k výrazné inhibici oxidace askorbátu,
probíhající za přítomnosti iontů železa a k potlačení peroxidace
lipidů. Brání také tvorbě oxohemových oxidantů vznikajících reakcí hemoglobinu
s peroxidy, zabraňuje lýze erytrocytů vlivem peroxidačního poškození a
reaguje s mnoha reaktivními formamy kyslíku, které se tvoří
v organismu, vychytává
např. alkoxylové radikály (RO˙) i HClO. Volné kyslíkové radikály mohou
neenzymaticky měnit kyselinu močovou na alantoin. Jeho koncentrace
v krevní plazmě nebo moči může sloužit jako ukazatel zátěže organismu
volnými radikály. Po reakci s hydroxylovým
radikálem a
s perferylovými radikály (komplexy železa s aktivním kyslíkem) se
urát mění na radikál (urátový anionradikál, jehož nespárovaný elektron je
lokalizován na pětičlenném kruhu), který může biologicky škodit. Tento urátový
radikál může být účinně vychytán kyselinou askorbovou.
Zdroj (syntéza, příjem)
Syntéza kyseliny močové probíhá pouze ve tkáních
obsahujících enzym xantinoxidázu, tj. především v játrech, střevní
sliznici a mléčné žláze, zatímco syntéza a další metabolismus purinů probíhá i
ve všech ostatních tkáních. Syntéza kyseliny močové je vlastně katabolickou
drahou metabolismu purinových nukleotidů (nukleotid = nukleosid + fosfát;
nukleosid = báze + monosacharid): adeninové nukleotidy jsou metabolizovány přes
nukleosidy adenosin a inosin až na hypoxantin; guaninové nukleotidy se
odbourávají přes guanosin a guanin za vzniku xantinu. Hypoxantin a xantin jsou
heterocyklické dusíkaté báze odvozené od struktury purinu. Enzym xantinoxidáza
katalyzuje obě poslední reakce syntézy kyseliny močové: oxiduje hypoxantin na
xantin a xantin pak na kyselinu močovou. Při této rekci vznikají i reaktivní
superoxidové radikály a peroxid vodíku.
Endogenní syntéza činí přibližně 350 mg/den. Kromě
endogenních purinů ovlivňují urátový pool v organismu také puriny přijaté
potravou (kolem 300 mg/den). Potravou přijímané puriny (přítomny hlavně
v buněčných jádrech, v potravě tedy nejvíce v mase) se lehce
resorbují do buněk střevní sliznice. V enterocytech se prakticky kompletně
oxidují na kyselinu močovou enzymem xantindehydrogenázou (xantinoxidáza
a xantindehydrogenáza jsou dvě formy téhož enzymu; xantindehydrogenáza předává
elektrony odebrané svému substrátu na NAD+, zatímco xantinoxidáza na
O2).
Zvýšené odbourávání purinových bází (např. při vrozeném defektu enzymu, který se podílí na resyntéze
purinových nukleotidů z purinových nukleosidů nebo bází uvolněných z již degradovaných nukleotidů) a nadprodukce
purinových nukleotidů de novo syntézou (z aminokyselin a ribóza-5-fosfátu)
vede k nadprodukci kyseliny močové.
Distribuce v organismu, obsah ve tkáních
Množství kyseliny močové v organismu (přibližně
Díky špatné rozpustnosti ve vodě může docházet
k tvorbě a ukládání krystalů kyseliny močové v okolí kloubů (dna)
nebo k tvorbě konkrementů v močových cestách – hlavně jako volná
kyselina, ale částečně i ve formě sodné nebo amonné soli, tvoří podstatnou část
ledvinných a močových kamenů.
Způsob vylučování nebo metabolismus
V lidském organismu se nevyskytuje aktivní urikáza
(její gen je zmutován), která u většiny ostatních savců přeměňuje kyselinu
močovou na alantoin. Tato látka však může z kyseliny močové vznikat i
neenzymaticky působením volných kyslíkových radikálů a můžeme ji tedy
v krevní plazmě člověka prokázat (jednotky až desítky μmol/l).
Více než 80 % kyseliny močové je vylučováno z těla
ledvinami, méně než 20 % trávicím traktem. V proximálním tubulu ledvin se
téměř všechna profiltrovaná kyselina močová resorbuje, znovu se vrací do moče
aktivní tubulární sekrecí v distálním tubulu a následně je část opět aktivně
resorbována. Děje v distálním tubulu mohou být ovlivněny řadou aniontů a
léků. Clearance u zdravých osob je 8 - 10 ml/min, ale pouze 6 - 12 %
profiltrované kyseliny močové se nakonec definitivně vyloučí močí. Fyziologická
denní exkrece ledvinami je až 800 mg (4,76 mmol), při nízko purinové dietě bývá
exkrece nižší: do 600 mg (3,57 mmol/l), podléhá diurnální variaci.
Kyselina močová ze slin, žaludeční sekrece, žluči a pankreatických šťáv je
bakteriemi v tlustém střevě metabolizována na CO2 a NH3.
Biologický poločas
Kontrolní (řídící) mechanismy
Zdá se, že existuje souvislost mezi zvyšováním
koncentrace kyseliny močové v organismu a snahou organismu
o zachování dostatečné antioxidační kapacity: nedostatek jiných
antioxidantů nebo nadprodukce reaktivních forem kyslíku vede ke zvyšování
koncentrace kyseliny močové.
Literatura
Poznámky
Appendixy
Vysoké koncentrace kyseliny močové (1 mmol/l) výrazně
zvyšují produkci reaktivních forem kyslíku produkovaných polymorfonukleárními
leukocyty, zatímco nízké koncentrace kyseliny močové (100 μmol/l)
intenzivně vychytávají produkty oxidačního vzplanutí těchto leukocytů.
Autorské poznámky
Vladimíra Kvasnicová (listopad 2004)