Urolitiáza představuje tvorbu
močových konkrementů v ledvinách či vývodných močových cestách (za litiázu
nepovažujeme nález mikroskopických krystalů v močovém sedimentu). Existence urolitiázy
byla známa již od starověku
Z hlediska
etiopatogeneze jde o multifaktoriální onemocnění.
Urolitiáza bývá považována za metabolické onemocnění s urologickými projevy.
Jako k metabolickému onemocnění však k urolitiáze většina lékařů nepřistupuje;
mnozí ji spíše považují za záležitost oborů operačních a diagnostikou
metabolických abnormalit se obvykle nezabývají.
Epidemiologicky se jedná o onemocnění časté a
s vysokou tendencí k recidivám, nekončí často terapie této choroby
odstraněním či destrukcí konkrementu z urotraktu; často je nutná prevence
vzniku recidiv (odstranění event. metabolických poruch, které podmínily vznik
konkrementu).
Metabolické
vyšetření, detekce rizikových faktorů, klasifikace
poruchy a její terapie nebývá většinou záležitostí urologů, ale spíše nefrologů
(internistů), biochemiků a pediatrů. Mnoho pacientů s recidivující
urolitiázou však nebývá vyšetřeno vůbec nebo je provedeno pouze vyšetření
základní, které nezachytí významné poruchy. Zvláště diagnostika některých,
relativně lehce léčitelných onemocnění (např. primární
hyperparatyreóza nebývá kvalitně provedena a často se na tato onemocnění
zapomíná; pacient bývá sužován recidivami konkrementů, renálními kolikami,
dochází k postižení funkce ledvin, opakované urologické chirurgické zákroky
nejsou efektivní.
Podstatná je i ekonomická stránka věci, kdy neúčelná terapie
nemocného stojí statisícové částky. Přitom by stačila v mnohých případech
relativně jednoduchá konzervativní či operativní intervence a nemocný by mohl
svůj další život prožít bez větších urologických a nefrologických obtíží.
Množí se námitky, že při velkém rozvoji litotripse není
podrobné vyšetření pacienta nutné; tento názor není však zcela oprávněný,
protože náklady na litotrypse jsou vysoké, dochází při nich k traumatizaci
renálního parenchymu a močových cest, opakované zákroky mohou vést i k těžkému
postižení funkce ledvin (Coe, 1992).
Urolitiázu
dělíme podle různých kritérií.
Dělení podle výskytu konkrementů:
1)
cystolitiáza (v
močovém měchýři)
2)
nefrolitiáza (v
dutém systému ledvin)
3)
ureterolitiáza (v močovodu)
4)
uretrolitiáza (v močové trubici)
5)
prostatolitiáza (vznik
konkrementů z prostatického sekretu v prostatě).
Litiáza rovněž může být
Dělení podle typu a složení konkrementu
Mezi nejčastěji analyzované kameny u osob s urolitiázou
patří oxalát (42-59%), méně urát (13-26%), ještě menším podílem se vyskytují
kameny fosfátové (13%) a smíšené (13%). Ostatní typy konkrementů se vyskytují
velice zřídka.V močovém měchýři převažují kameny z kyseliny močové (55%) a
fosfátů (27%); zřídka se vyskytuje litiáza smíšená (11%) a oxalátová (6%). Se
zvyšujícím počtem recidiv dochází ke konverzi kamenů z kalciumoxalátu na
kalciumfosfát; s počtem recidiv se tedy mění složení kamene a výkyt
konkremkentu z kalciumfosfátu může být teoreticky spjat s vyšší
závažností choroby.
Při správném využití
diagnostických metodik a algoritmů nebývá správná diagnóza určena pouze u
malého procenta nemocných. Podaří-li se ale příčinu tvorby konkrementu odhalit,
lze účinnou metafylaxí významně snížit recidivy (10 – 15 % z původních 50 – 70
%) (Resnick, 1990, Hradec, 1989).
Výskyt urolitiázy může být
doprovázen řadou onemocnění a syndromů; některá onemocnění mohou také významně
komplikovat její metafylaxi
Pro další péči o nemocné je
nutné znát typy konkrementů, pro
první orientaci je možné využít i schopnost konkrementů poskytnout RTG kontrast.
Klasifikace
urolitiázy
Při dělení pacientů do skupin
podle příčin vzniku močových konkrementů lze vycházet z několika
klasifikací, které se však mírně liší. Níže je uveden způsob dělení, který
respektuje metabolický podklad a zvyklé vyšetřovací postupy (Robertson 1976,
Resnick 1990, Tam 1992, Coe 1996):
Litiáza kalciová při
hyperkalciurii
Litiáza kalciová při hyperoxalurii
Litiáza kalciová při
hyperurikosurii
Litiáza kalciová při
hypocitráturii
Litiáza kalciová při
hypomagneziurii
Litiáza urátová
Litiáza infekční
Litiáza při renální tubulární
acidóze
Méně obvyklé typy
·
Litiáza xantinová
·
Litiáza při 2,8-dihydroxyadeninurii
·
Litiáza cystinová
·
Litiáza při alkaptonurii
Litiáza iatrogenní
Iatrogenní litiáza je způsobena například projímadly,
antacidy, chemoterapeutiky, antibiotiky, kortikoidy, diuretiky, hypotenzivy,
cytostatiky, urikosuriky, allopurinolem, aktinoterapií, methoxyfluranem,
intenzivní vitaminizací, vysokými dávkami kalcia s kyselinou
paraaminosalicylové a dalšími léčbnými postupy.
Litiáza sekundární
Pod pojem sekundární litiáza se řadí urolitiza po
tuberkulóze, při anatomických malformacích a funkčních změnách urogenitálního
raktu, traumatická urolitiáza a urolitiáza při průjmech.
Litiáza fosfátová (bývá součástí klasifikací spíše
vyjímečně)
Samostatně
lze vydělit
Charles Pak používá diagnostické kategorie
nefrolitiázy z hlediska metabolické příčiny
|
Kategorie |
procentuální
výskyt (%) |
|
Hyperabsorpční hyperkalciurie ·
Typ I. ·
Typ II. |
20 – 40 |
|
Renální hyperkalciurie |
5 – 8 |
|
Primární hyperparatyreoidismus |
3 – 5 |
|
Neklasifikovatelná hyperkalciurie ·
Renální únik
fosfátů ·
Hyperkalciurie
nalačno (fasting) |
15 – 25 |
|
Hyperoxalurická kalciová nefrolitiáza ·
Enterální
hyperoxalurie ·
Primární
hyperoxalurie ·
Dietní
hyperoxalurie |
2 – 15 |
|
Hyperurikosurická kalciová nefrolitiáza |
10 – 40 |
|
Hypocitrátová kalciová nefrolitiáza ·
Distální
renální tubulární acidóza ·
Chronický
syndrom diarrhoe ·
Idiopatická |
10 – 50 |
|
Dna |
15 – 30 |
|
Cystinurie |
< 1 |
|
Infekční kámen |
1 – 5 |
|
Hypomagnezinurická kalciová nefrolitiáza |
5 – 10 |
|
Nízký objem moče |
10 – 50 |
|
Bez metabolické poruchy nebo různé příčiny |
< 3 |
Další informace
·
Klinická biochemie
urolitiázy
·
Litiáza kalciová při
hyperkalciurii
· Litiáza kalciová při hyperoxalurii
· Litiáza kalciová při hyperurikosurii
·
Litiáza kalciová při
hypocitráturii
· Litiáza kalciová při hypomagneziurii
· Litiáza urátová
·
Renální tubulární acidóza
Rejstřík
David Stejskal, Antonín Jabor
.