Doporučení
pro tvorbu aplikací,
které
mají vytvářet elektronické žádanky
1/
co nejjednodušší způsob tvorby elektronických žádanek pro sestry a lékaře
Nejlépe
grafické rozhraní s přijatelnou velikostí (čitelností) popisu metod. Co
nejvíce metod na obrazovce, které jsou přehledně a logicky uspořádané.
2/
výběr jednotlivých vyšetření nebo profilů
Výběr
požadavků by měl být možný jak po jednotlivých vyšetřeních tak pomocí profilu.
Musí fungovat i kombinace tj. k vybranému profilu přidat nebo z něho
ubrat jednotlivá vyšetření.
3/
maximální spolupráce s existujícími databázemi
Propojení
s databází pacientů (dané ambulance nebo lůžkového oddělení). Podle
oddělení by měly být nabízeny profily, aby obsluha nebyla zahlcena profily celé
nemocnice. Kontrola identifikačních údajů, pojišťovny atd. by měla být
samozřejmostí.
4/
možnost tvorby žádanek v libovolném předstihu.
V
praxi na asi měsíce až rok dopředu - podle typu nemocnice a způsobu plánování
ambulantních návštěv pacientů.
5/
jasně definovaný mechanismus přidělení času události (odběru vzorku nebo
ukončení sběru)
Datum
a čas události musí být zadáván manuálně po uskutečněném odběru.
6/
všeobecné kontroly, kontroly vazeb
Systém
by měl kontrolovat slučitelnost jednotlivých vložených údajů s fyziologií:
výška, hmotnost, množství odebraných materiálů, čas sběru materiálu, množství
materiálu a čas sběru, množství nutného analytického materiálu tj. vysoký počet
požadavků = více obalů s materiálem
Kontrola
vazeb – pokud např. clearence kreatininu tak serový, močový, objem a čas sběru
moče. pokud dU K tak údaje o sběru apod. (viz "vazby").
7/
vazba na NČLP
Jednotlivá
vyšetření mají podle kódu NČLP určený materiál. Po uzavření žádanky musí být
obsluze nějakým způsobem sděleno jaké a kolik zkumavek má odebrat. Vše musí být
ve vazbě na NČLP.
8/evidence
kdo a kdy žádanku vytvořil
Z
hlediska normy ISO 15189 je údaj povinný.
9/
unikátnost identifikace pro každý vzorek v horizontu minimálně 1 rok
Každý
obal musí být (počínaje DS 2.01.01) jednoznačně identifikován např. textem
(numericky, alfanumericky) nebo čárovým kódem (eventuálně čipem). Tato
identifikace je nutná pro import všech údajů, které se vztahují ke vzorku.
Identifikace může být přímo na vzorku napsaná nebo ve formě štítku. není
vyloučeno ani uvedení ID na papírové průvodce materiálu pokud je vazba mezi ID
a konkrétní zkumavkou nezpochybnitelná!!
Jelikož vzorek může být zpracován i za několik měsíců od
převzetí (vzácné analýzy), je nutné zajistit unikátnost ID v delším čase.
Z praxe se jeví jako minimum 1 rok, lépe je zvolit delší období např. 10
let.
Pokud
komunikují s laboratoří 2 a více nezávislých subjektů je nutné domluvit
způsob identifikování vzorků jednotlivými žadateli. DS 2.01.01 záměrně
nepředepisuje žádná pravidla pro tvorbu ID řetězce, vymezuje pouze maximální
délku (15 znaků). Proto není vyloučeno, že by mohli 2 systémy používat podobný
způsob tvorby ID a došlo by tak ke kolizi.
10/
přehlednost identifikačního štítku
Identifikační
štítek musí být přehledný pro sestru (musí jednoznačně vědět, na kterou
zkumavku kterého pacienta štítek patří) i pro laborantu (musí obsahovat
identifikaci příslušného LOI, aby šlo provést import údajů o vzorku).
11/
tisk papírové průvodky
Zda
se musí k elektronické žádance tisknout i její papírový otisk je věcí:
1/
domluvy mezi nemocnicí a pojišťovnou
2/
domluvy laboratoře a oddělení.
Z praxe
:
a/
tisk průvodky na odděleních zabírá určité nezanedbatelné časové období –
natahuje se doba expedice.
b/
při automatizované importu elektronických požadavků tiskovou formu již téměř
nikdo nekontroluje.
c/
při kolizi – nevhodné obaly, chybně označené zkumavky - se kontroluje i tisková
forma.
d/
při zpětném dokazování obsahu požadavků se většinou používá tisková forma.
12/
aplikace by měly respektovat zvyklosti laboratoře
Tento
bod se týká především komunikací NIS s nemocničním LIS. Výstupy aplikace
na tvorbu žádanky by neměly zkomplikovat provoz laboratoře.
Například
pokud laboratoř vyžaduje na některé vyšetření zvláštní obal, musí ho dostat tj.
aplikace musí sestru na toto nějak upozornit např. „vydá“ dva stejné štítky.
Laboratoř musí dostat potřebné množství materiálu tj. aplikace musí dát podle
místních pravidel do poměru počet vyšetření a množství. Aplikace by měla
upozorňovat na speciální podmínky odběru a transportu u vybraných položek. Měla
by být například respektována skutečnost, že některé metody se vyšetřují pouze
ve vymezené dny, po domluvě, ve smluvní laboratoři apod.
13/
respektování DS3 a ISO 15189
Viz též ISO 15189 a
LIS .