Nikl

Abstrakt

U niklu nebyla doposud přesně definována biochemická funkce v organismu savců. Předpokládá se, že působí jako kofaktor nebo strukturální komponenta metaloenzymů (ureáza, hydrogenáza, metylkoenzym M reduktáza a karbon-monooxid dehydrogenáza). Symptomy deficitu nebyly doposud u lidí popsány.

Chemické vlastnosti

Název: Latinsky: Anglicky: Značka: Protonové číslo: Atomová hmotnost: Skupina: Perioda: Skupenství: Oxidační číslo:

Nikl Niccolum Nickel Ni 28 58,69 VIII.B 4 pevné -I, I, II, III, IV, VI

Ni²⁺ je schopen vytvářet chelátové vazby a je vázán v řadě biologicky významných substancí.

Funkce

Doposud nebyla žádná biochemická funkce přesně definována u lidí ani savců. Předpokládá se však, že Ni působí jako kofaktor nebo strukturální komponenta specifických metaloenzymů u vyšších organismů, jež byly identifikovány u bakterií, hub, rostlin i bezobratlých živočichů. Tyto Ni-obsahující enzymy jsou ureáza, hydrogenáza, metylkoenzym M reduktáza a karbon-monooxid dehydrogenáza. Předpokládá se, že Ni ovlivňuje u vyšších organismů metabolismus vitamínu B₁₂ a/nebo kyseliny listové. Interakce mezi Ni a kyselinu listovou ovlivňuje syntézu methioninu z homocysteinu. In vitro bylo zjištěno, že Ni je blokátor kalciového kanálu a může aktivovat receptory Ca²⁺ na osteoklastech.

Metabolismus

Resorpce Ni se pohybuje kolem 20 – 25 %, někdy dosahuje až 50 %. Resorpci snižuje mléko, káva, čaj, pomerančový džus a kyselina askorbová. Působením těchto látek může dojít ke snížení resorpce až na 1 %. Často je proto absoprce Ni velmi nízká a nedosahuje ani 10 %. Zvýšení resorpce Ni bylo zjištěno při deficitu železa, graviditě a laktaci. Resorpce Ni probíhá především ve střevě, ale přesný mechanismus není známý. V krvi je Ni transportován navázán na albumin, malé množství je vázáno na L–histidin a α₂-makroglobulin (nikeloplazmin). Při perorálním podání nedochází k akumulaci Ni v žádných orgánech.

Nikl je vylučován z organismu především ve stolici, kde je velký podíl neresorbovaného Ni. Vstřebaný Ni je vylučován močí ve formě nízkomolekulárních komplexů, žlučí a potem. Obsah Ni v potu je vysoký (1,19 – µmol/l), což svědčí o aktivním vylučování Ni potními žlázami. Obsah Ni ve žluči se pohybuje pouze kolem 34 -85 nmol/l.

Distribuce v organismu, obsah ve tkáních

Vyšší obsah Ni je u lidí zjišťován v thyreoidální a adrenální tkáni, kde je uváděno 2,40 a 2,25 µmol/kg sušiny (141 a 132 µg/kg). Většina orgánů obsahuje méně než 0,85 µmol/kg sušiny (50 µg/kg).

Deficit

U lidí nebyly doposud popsány symptomy deficitu Ni. U pokusných zvířat (potkani, kozy) byla zjištěna deprese růstu, zhoršení reprodukční výkonnosti, snížení glykémie a alterace distribuce některých prvků v těle (Ca, Fe, Zn).

Hodnocení stavu zásobení

Stanovení koncentrace Ni v séru je využíváno k diagnostice toxického působení. Sérová koncentrace Ni nad 1 µg/l indikuje chronicky zvýšený příjem Ni. Sledování zásobení Ni vzhledem k diagnostice deficitu není prakticky prováděno.

Potřeba

Existuje poměrně málo studií zabývající se příjmem niklu. Předpokládaný denní příjem činí  <60 až 700 µg/den. Předpokládaná potřeba Ni je <150 µg/den.

Zdroje

Bohatými zdroji niklu jsou čokoláda, oříšky, fazole, hrách a obilí.

Toxicita

Toxické působení Ni ohrožující život je velmi nepravděpodobné vzhledem k účinným homeostatickým regulačním mechanismům. Toxické působení solí Ni je zjišťováno na úrovni iritace GIT. Při příjmu 250 mg rozpustného Ni dochází k projevům toxického působení jako je iritace GIT, deprese růstu, anemie. I při nižších dávkách (0,6 mg) však může dojít ke vzniku kožní reakce především u lidí s Ni alergií.

Další informace:

· Stopové prvky

· Stopové prvky - biochemické funkce

· Stopové prvky - efekt neadekvátního příjmu

· Stopové prvky - přepočty

· Stopové prvky a volné radilály

· Analýzy stopových prvků

· Ni v plazmě

Literatura

· World Health Organizatin: Trace elements in human nutrition and health. 1996, s.

· Lentner, C.: Geigy Scientific Tables. Volume 3. Physical Chemistry, Composition of Blood, Hematology, Somatometric Data. CIBA-GEIGY, 1984, s.

· Shils M. E., Olson, J. A., Shike, M., Ross, A. C. 1999: Modern Nutrition in Health and Disease: F. H. Nielsen: Ultratrace Minerals. 9^th edition, Williams & Wilkins, s.284-303

· Biesalski, H. K. , Grimm, P. 1999: Taschenatlas der Ernahrung. Georg Thieme Verlag Stuttgart, 314 s.

· Uderwood, E. J., Suttle, N. F. 1999: The mineral nutrition of livestock. 3^rd edition, CABI Publishing, 642 s.

· Kaplan L.A., Pesce A.J. (Eds): Clinical chemistry.- theory, analysis, correlations. ISBN 0-8151-5243-4, 3rd edition, 1996, p.746-759.

· Burtis C.A., Ashwood E.R. (Eds): Tietz textbook of clinical chemistry. ISBN 0-7216-5610-2, 3^rd edition, p.1029-1055.

Alena Pechová, Jaroslava Vávrová

.