Abstrakt
Izoleucin patří mezi
esenciální glukoplastické i ketoplastické aminokyseliny. Má podobné vlastnosti
jako ostatní aminokyseliny s rozvětveným uhlíkatým řetězcem (leucin,
valin) a je nepostradatelný pro lidský organismus. Významná je degradace
izoleucinu, kdy vznikají mastné kyseliny, které se metabolizují různým
způsobem.
Terminologie
Izoleucin, 2-amino-3-metylvalerát
Synonyma
2-amino-3-metylvalerát, isoleucin
Klasifikační kódy
Odkazy na jiné relevantní
dokumenty, další informace
Dědičné
metabolické poruchy aminokyseliny
Chemická a fyzikální
charakteristika, struktura a povaha analytu
Izoleucin (Ile), NH2CH(CH(CH3)CH2CH3)COOH,
C6H13O2N
m.h. 131,1
Kyselá disociační konstanta pK (25 oC)
2,26; 9,62
Izoelektrický bod pI 5,94
Izoleucin je esenciální aminokyselina, tzn. nelze
ji v organizmu syntetizovat, musí se získat potravou nebo štěpením
tkáňových bílkovin. Podle chemického charakteru jejího postranního řetězce ji
řadíme mezi nepolární, neutrální a alifatické aminokyseliny. Postranní řetězec
se uplatňuje v hydrofobních interakcích bílkovin.
Izoleucin obsahuje asymetrický atom uhlíku nejen
ve hlavním, ale i postranním řetězci, tzn. existuje ve čtyřech možných
stereoizomerních formách.
Role v metabolismu
Má podobné vlastnosti jako ostatní aminokyseliny
s rozvětveným uhlíkatým řetězcem (leucin, valin) a je nepostradatelný pro
lidský organismus. Většina aminokyselin obíhajících v krvi se metabolizují
v játrech, izoleucin spolu s leucinem a valinem tvoří výjimku –
procházejí játry nezměněny. Zachycují je především mozek a svaly, v nichž
se odbourávají.
Zdroj (syntéza,
příjem)
Izoleucin patří mezi esenciální aminokyseliny,
nelze ji tedy v organizmu syntetizovat. Její biosyntéza probíhá vesměs jen
u rostlin a mikroorganismů a je společná pro izoleucin a valin – je
katalyzována stejnými enzymy. Na 2-oxobutyrát jsou navázány aktivní
acetaldehydové skupiny, které pocházejí z a-hydroxy-ethylthiamindifosfátu
vzniklého z pyruvátu. Produktem je 2-oxo-3-metylvalerát, z kterého je
přímo syntetizován izoleucin.
Průmyslově je izoleucin (stejně jako většina
aminokyselin) vyráběn biosyntézou užitím mikroorganismů nebo chemickou syntézou
nebo kombinací chemické syntézy a různých biotechnologických postupů. Je
používán jako součástí krmiv pro užitková zvířata, ochucovadlo potravin,
konzervační a antioxidační přípravky.
Distribuce v
organismu, obsah ve tkáních
L-Izoleucin ( OMIM 238340) je ubikviterní aminokyselina přítomná ve všech
tělních tekutinách, patologicky zvýšené hladiny v krvi jsou zaznamenány především u choroby javorového sirupu (OMIM 248600) neboli
leucinózy.
Zvýšené hladiny
izoleucinu jsou zaznamenány také v katabolické fázi výživy, při malnutrici,
sepsi, šoku, komatu a metabolické dysbalanci. Pokles hladin izoleucinu v
průběhu parenterální léčby je dokladem úspěšné reutilizace a ústupu
katabolismu.
Poruchy metabolismu valinu a
izoleucinu.
Způsob vylučování nebo
metabolismusOSN-E
Izoleucin patří mezi ketoplastické i
glukoplastické aminokyseliny. Odbourávání izoleucinu je sled několika reakcí.
Izoleucin je nejprve transaminací přeměněn na 2-oxo-3-metylvalerát, který je
oxidační dekarboxylací přeměněn na 2-metylbutyrylkoenzym A, dále na
2-metylkrotonylkoenzym A a další odbourávání probíhá podle schématu b-oxidace. Posledním krokem je štěpení
propionylkoenzymu A na sukcinylkoenzym A (sukcinylCoA)
a acetylkoenzym A (acetylCoA). SukcinylCoA vstupuje do citrátového cyklu jako
konečný produkt odbourávání izoleucinu a z acetylCoA jsou syntetizovány mastné
kyseliny.
Literatura
Z.Vodrážka: Biochemie. Academia, Praha 1992.
P.Karlson, W.Gerok, W.Gross: Pathobiochemie.
Academia, Praha 1987.
Autorské poznámky
Karolína Pešková
recenzoval Viktor Kožich