Abstrakt
AMS (alfa-amyláza) je sekreční enzym, produkovaný slinnými žlázami a pankreatem, podílí se na trávení potravy. Podle původu rozlišujeme slinný a pankreatický izoenzym. Katalyzuje hydrolytické štěpení škrobu, glykogenu a podobných polysacharidů. Aktivita v krvi se zvyšuje hlavně při onemocnění žláz, který tento enzym produkují, při destrukci tkání tento enzym obsahující a při sníženém vylučování ledvinami. Stanovení v séru se využívá zvláště při diagnostice akutní pankreatitidy.
Odkazy na jiné
relevantní dokumenty, další informace
Pseudocysta pankreatu
Fyziologická
variabilita
Novorozenci mají nižší aktivitu a‑amylázy. Děti do 2 let nemají v séru
aktivitu pankreatické AMS. V těhotenství bývá aktivita vyšší. Obecně je
aktivita enzymů vleže o 10 ‑ 15 % nižší.
Patofyziologické
mechanismy ovlivňující koncentraci
Zvýšené hodnoty aktivity AMS v séru
A) poškození produkujících exokrinních žláz
1. onemocnění
pankreatu
·
akutní
pankreatitida - zvýšení aktivity více než 3krát, hodnoty se začínají zvyšovat 3
až 12 hodin po atace, maxima dosahují za 20 ‑ 30 hodin,
normalizují se do 4 dnů, zvýšení v moči přetrvává déle a nastupuje později
než v séru; u chronické pankreatitidy aktivita AMS nemusí být zvýšená, nutno
provést funkční testy
·
obstrukční
chronická pankreatitida - aktivita zvýšena až 20krát
·
pseudocysty -
přetrvávající mírné zvýšení
·
úraz nebo
operace pankreatu
·
přetlak ve
žlučových cestách (kolika, podání opiátů)
·
penetrující
žaludeční nebo duodenální vřed, perforace žlučníku - zvýšení není příliš
výrazné (méně než 3krát)
2. onemocnění
slinných žláz
·
parotitida -
více než 2krát zvýšená aktivita
·
sialolitiáza
·
trauma
·
nádor
B) snížené vylučování AMS ledvinami (v
moči je aktivita snížena)
·
renální
insuficience - snížená glomerulární filtrace; většinou ne více než 3krát
zvýšená aktivita
·
makroamylázemie
- v krvi se hromadí makromolekulární komplex AMS s IgG nebo s IgA,
který neprochází glomerulem; v moči se tedy aktivita nezvyšuje
C) ektopická AMS
·
forma amylázy
produkovaná metastazujícími nádory - až 25krát zvýšená aktivita
Referenční intervaly
věk |
aktivita v séru (µkat/l) |
do 6 týdnů |
0 - 0,75 |
do 1 roku |
0 - 2,0 |
od 1 roku |
0 - 3,0 |
Omezení stanovení
Stabilní 1 týden při 25°C, 2 měsíce při 4°C, 1 rok
při ‑ 20°C.
Antikoagulancia jiná než heparin snižují aktivitu
(např. oxalát, citrát).
Lipemická séra mohou obsahovat inhibitory, která
falešně snižují výsledky. Naředěním lipemických sér může naopak aktivita AMS
vzrůst (asi 20 % pacientů s akutní pankreatitidou má abnormální lipidy).
Použití ve výpočtech a
odvozených parametrech
Poměr clearance AMS a kreatininu (ACCR - amylase
creatinine clearance ratio): normální hodnoty jsou 2 ‑ 4 %,
při pankreatitidě stoupá index až na 10 %. Snížení indexu pod 1 % je
diagnosticky významné pro makroamylázemii.
Znaky analytické
metody
Stanovení aktivity
je založeno na štěpení tzv. chromogenního substrátu a měření zbarvení
uvolněného chromogenu (chromogenní či chromolytické metody).
Metoda IFCC využívá
jako substrát 4,6‑ethyliden(G1)‑4‑NP(G7)‑a‑(1®4)‑D‑maltoheptaosid. Působením a‑AMS je substrát hydrolyzován na různé
oligosacharidy, obsahující buď ethylidenovou skupinu nebo 4‑nitrofenol (4‑NP).
Oligosacharidy obsahující 4‑NP jsou degradovány pomocným enzymem a‑glukosidázou na glukózu a 4‑nitrofenol,
jehož absorbance se měří při 405 nm.
Použití
pro klinické účely
Aktivita a‑AMS v séru se zvyšuje při celé řadě onemocnění (u akutní
pankreatitidy ve 100 %, ale také v 80 % u všech akutních bolestí
břicha). Indikátorem akutní pankreatitidy je 5násobné zvýšení aktivity.
Specifičtější je stanovení pankreatického izoenzymu, jehož aktivita se u
akutních bolestí břicha zvyšuje jen v 10 %. Stanovení aktivity se
používá k diferenciální diagnostice akutní nebo chronické pankreatitidy,
která může nebo nemusí souviset s alkoholismem.
Literatura
Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání.
Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum,
Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5
Jacobs, D. S. (editor): Laboratory Test Handbook,
3rd ed. with Key Word Index. Lexi‑Comp Inc., Hudson,
1994. ISBN 0‑916589‑12‑9
Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a
hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3
Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody
v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5
Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické
biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80‑246‑0140‑0
Autorské poznámky
Vladimíra Kvasnicová
recenzoval
Jaroslav Racek