Abstrakt
Koncentrace glukózy v moči závisí na hodnotě glykémie a na funkci ledvin. Při normální renální funkci dochází ke zvýšenému vylučování glukózy močí až při hyperglykémii nad 10 mmol/l (= renální práh pro glukózu). Další příčinou zvýšených ztrát glukózy močí je porucha resorpce glukózy v proximálních tubulech ledvin (renální glykosurie). Fyziologicky se glykosurie zvyšuje v těhotenství. Zvýšené vylučování glukózy močí je doprovázeno polyurií (osmotická diuréza). Stanovení koncentrace se provádí hlavně ve sbírané moči, nejčastěji enzymaticky. Časté je i semikvantitativní stanovení diagnostickým proužkem. Klinický význam má zjišťování ztrát glukózy u diabetiků.
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Glukóza semikvantitativně v moči
Fyziologická variabilita
V těhotenství je snížen renální práh pro glukózu: při normálních hodnotách glykémie se vylučování glukózy močí zvyšuje obvykle po 1. trimestru, nejvyšších hodnot dosahuje v posledním trimestru. Není spojena s vylučováním ketolátek, koncentrace glukózy v krvi také není zvýšena.
Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci
Množství glukózy přítomné v moči závisí na koncentraci glukózy v krvi, míře glomerulární filtrace a tubulární resorpce glukózy v ledvinách. Glykémie nad 10,0 mmol/l má za následek ztráty glukózy močí: profiltrovaná glukóza se již nestačí v proximálních tubulech ledvin vstřebat zpět do krve (dochází k překročení kapacity transportních systémů) a je vylučována močí.
Nález zvýšené koncentrace glukózy v moči je tak nepřímou známkou zvýšení koncentrace glukózy v plazmě nad její renální práh (fyziologický renální práh odpovídá hodnotě glykémie 10,0 mmol/l po dobu 15 minut).
Při některých onemocněních ledvin (diabetická nefroskleróza), se může renální práh pro glukózu změnit. Při jeho zvýšení tak může vylučování glukózy močí poklesnout, ačkoli se vlastní choroba (diabetes) zhorší. Diabetici, zvláště starší pacienti, tak mohou mít koncentraci glukózy v moči zvýšenou až při hodnotách glykémie vyšších než je fyziologický renální práh. U déletrvajícího diabetu může být ledvinný práh zvýšen až na 14 ‑ 19 mmol/l.
Zvýšené vylučování glukózy močí:
1. všechny stavy s hyperglykémií nad 10 mmol/l
2. renální glykosurie (vrozená nebo získaná): snížený renální práh ve spojení s onemocněním ledvin, souvisí se sníženou tubulární resorpcí glukózy; denní ztráty glukózy mohou být vyšší než 50 g (278 mmol) navzdory normálním hodnotám glykémie
· kongenitální snížení renálního prahu pro glukózu
· toxické poškození ledvin (např. otrava rtutí, florizinem, degradační produkty tetracyklinu)
· chronické poškození ledvin (glykosurie je známkou poškození proximálního tubulárního aparátu)
· akutní renální selhání (glykosurie vzácně)
3. zrychlená resorpce glukózy ze střeva
4. poranění hlavy, případně neoplázie v lebeční dutině (poškození nebo tlak na hypothalamická centra)
5. Wernickeho encefalopatie
6. otrava olovem, zvláště u dětí
Přímé následky abnormálních koncentrací
Objeví-li se glykosurie při současné glykémii < 8,0 mmol/l, znamená to poruchu zpětné resorpce glukózy v ledvinných tubulech.
Vylučování glukózy močí je spojeno se zvýšeným vylučováním vody (osmotická diuréza, polyurie).
Referenční intervaly
|
věk |
odpad močí za 24 hod. (mmol/d) |
|
15 - 99 roků |
do 2,8 |
Interference in-vivo
Omezení stanovení
Stanovuje se ve sbírané moči (za 6, 8, 12 nebo 24 hodin; bez přídavku konzervačních látek). Při sběru moče je nezbytné zabránit bakteriální kontaminaci, moč se uchovává v lednici při +4 až +8°C (stabilita 24 hod.).
Před odlitím vzorku moči ze sběrné nádoby je nutno moč důkladně promíchat a změřit objem s přesností na 10 ml (u velmi malých dětí s přesností na 1 ml). Na průvodku je třeba vyznačit přesně dobu sběru a celkový objem nasbírané moči.
Zkreslení výsledku může být způsobeno např. neúplným sběrem moči (staří pacienti), nesprávným uchováváním vzorku (kvašení), aj.
Při stanovení glukózy diagnostickým proužkem mohou silně redukující látky obsažené v moči (např. kyselina askorbová užívaná ve vysokých dávkách) způsobovat falešně negativní výsledky. Před vyšetřením je tedy vhodné vynechat suplementaci askorbátem (alespoň 16 hodin).
Látky se silnými oxidačními účinky (např. chloramin používaný k dekontaminaci odběrových nádob) mohou naopak způsobit falešně pozitivní reakci.
Použití ve výpočtech a odvozených parametrech
Znaky analytické metody
Kromě kvantitativního stanovení (viz. Glukóza v plazmě) se glukóza v moči stanovuje také kvalitativně nebo semikvantitativně pomocí diagnostických proužků, založených na enzymatickém stanovení glukózy (enzymy: glukózaoxidáza a peroxidáza).
Ekonomické náklady
Použití pro klinické účely
Stanovení koncentrace glukózy v moči slouží hlavně ke zjištění míry ztrát glukózy močí. Odhad hodnoty glykémie z koncentrace glukózy v moči není vhodný (u renální glykosurie se glukóza v moči může vyskytnout už při hodnotě glykémie 2,8 mmol/l).
Nález zvýšené glykosurie je vždy indikací pro další vyšetření, nelze z něj přímo usuzovat na diagnózu diabetes mellitus. Stejně tak negativní nález nemusí diagnózu DM vylučovat (zvýšený renální práh pro glukózu u starších diabetiků).
Literatura
Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3
Thomas, L.: Clinical Laboratory Diagnostics: Use and Assessment of Clinical Laboratory Results. TH-Books-Verl.-Ges., Frankfurt/Main, 1998. ISBN 3-9805215-4-0
Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5
Poznámky
Přepočet z mmol/d na dříve používané g/den: hodnotu v mmol/d vynásobit faktorem 0,18.
Termín glykosurie teoreticky zahrnuje veškeré sacharidy přítomné v moči (pro glukózu je přesnější termín glukosurie), nicméně se pro vyjádření koncentrace glukózy v moči běžně v literatuře používá.
Appendixy
Autorské poznámky
Vladimíra Kvasnicová (září 2006)