Abstrakt
Stanovení CA 72–4 je
založeno na detekci antigenu TAG 72 glykoproteinového typu determinovaného
monoklonálními protilátkami (1981). Jeho produkce u plodu je typická pro
epiteliální buňky žaludku a pankreatu. V dospělosti je prokazatelný
především u maligních nádorů žaludku, střeva, pankreatu, mléčné žlázy a
některých nádorů ovaria.
Terminologie
Carbohydrate antigen 72–4, CA 72–4
Synonyma
Cancer antigen 72–4
Odkazy na jiné relevantní
dokumenty, další informace
Nádorové markery a jejich
vztah k lokalizaci
Nádorové markery: časté a
méně časté typy
Chemická a fyzikální
charakteristika, struktura a povaha analytu
Antigen TAG 72 (Tumor-asociovaný glykoprotein
TAG 72), detekovatelný soupravou CA 72–4, je definovaný na podkladě
monoklonálních protilátek B 72.3 a CC–49(Guadani et al. 1995). Je to
mucinový komplex o molekulové hmotnosti větší než 106 Da
Role v metabolismu
Dosud neznámá.
Zdroj (syntéza, příjem)
Za fyziologického stavu jej
především produkuje vyvíjející se plod, a to v povrchových epitelech
žaludku, jícnu a pankreatu. Stopové množství
CA 72–4 bylo prokázáno rovněž v dospělých tkáních plic,
v gastrointestinálních a reproduktivních orgánech.
Distribuce v organismu, obsah
ve tkáních
Vysoký obsah
CA 72–4 v dospělosti vykazují především maligní
nádory žaludku, střeva, pankreatu, mléčné žlázy a některých nádorů ovaria
(mucinózní typy).
Způsob vylučování nebo
metabolismus
Játra, ledviny.
Biologický poločas
Dosud neurčen.
Kontrolní (řídící) mechanismy
Neznámy.
Literatura
Katari,
R.S., Fernsten, P.D., Schlom, J.: Characterization of the shed form of the
human tumor-associated glycoprotein (TAG–72) from serous effusions of patients with
different types of carcinomas. Cancer Res., 50, 1990, 4885-4890.
Guadani,
F., Roselli, M., Ferroni, P., Spila, A., Cavaliere, F., Casaldi, V., Wapner,
G., Abbolito, M.R., Greiner, J.W. et al.: CA 72-4 serum marker – a new tool in
the management of carcinoma patients. Cancer Invest., 13, 1995, 227-238.
Kaušitz, J.: Rádioimunoanalýza v onkológii. LF UK
Plzeň, 1995.
Autorské poznámky
Marta Šimíčková,
Miroslava Nekulová
recenzoval Jindřich
Macháček