OSN-SAbstraktOSN-E

Transferin je beta-glykoprotein. Patří k negativním reaktantům akutní fáze a je hlavní transportní bílkovinou pro železo.

OSN-STerminologieOSN-E

TRF, transferin

OSN-SSynonymaOSN-E

siderofilin

OSN-SOdkazy na jiné relevantní dokumenty, další informaceOSN-E

Transferin v séru

OSN-SChemická a fyzikální charakteristika, struktura a povaha analytuOSN-E

Apotransferin má Mr = 79 600. po navázání Fe³⁺ má slabě růžovou barvu.

Elektroforeticky se transferin pohybuje v oblasti b1. Transferin je jediný protein, který za fyziologických okolností ovlivňuje intenzitu této zóny. Genetické varianty TRF se mohou projevit jako 2 blízko sebe položené slabší pruhy migrující v oblasti obvyklého výskytu transferinu. TfB je rychlejší (v anodické oblasti zóny) a TfD je pomalejší (v katodické oblasti zóny b1). Nejběžnější izoforma je TfC (1 pruh).

Afinita transferinu k Fe³⁺ závisí na pH (při pH = 4,5 je komplex plně disociován). Transferin ztrácí Fe³⁺ uvolněním do moče.

OSN-SRole v metabolismuOSN-E

Transferin váže Fe³⁺ a transportuje ho hlavně do kostní dřeně, kde se díky receptoru váže na erytroblasty. Železo se použije k syntéze HEMU nebo se skladuje jako ferritin (Fe²⁺).

Apotransferin má vliv i na baktérie (zbavuje mikroorganismus železa).

OSN-SZdroj (syntéza, příjem)OSN-E

Transferin je syntetizován především v játrech, avšak částečně také v mozku. Během laktace probíhá syntéza také v prsní žláze.

OSN-SZpůsob vylučování nebo metabolismusOSN-E

Mechanismus degradace není úplně jasný. Pravděpodobně probíhá v játrech.

Při infekci, traumatu či malignitách je transferin degradován v RES za současné zvýšené syntézy. Zvýší se i počet transferinových receptorů na buňkách a dojde ke snížení koncentrace v séru.

OSN-SBiologický poločasOSN-E

Transferin má biologický poločas 8 – 12 dní.

OSN-SLiteraturaOSN-E

• HAEBERLI A.: HUMAN PROTEIN DATA, 1. vydání, VCH Verlagsges.mbH, Weinheim, 1992, ISBN 3-527-28211-4.
• RITCHIE R.F.: SERUM PROTEINS IN CLINICAL MEDICINE, 1. vydání, MPX Maine printing company, Portland Maine, 1996.
• MURRAY R.K., GRANNER D.K., MAYES P.A., RODWELL V.W.: Harperova biochemie, H&H, Praha 2001, ISBN 80-7319-0 03-6.
• STITES D.P., TERR A.I.: Základní a klinická imunologie, Victoria Publishing a.s., Praha 1994, ISBN 80-85605-37-6.
• MASOPUST J.: Klinická biochemie, Požadování a hodnocení biochemických vyšetření, Karolinum, Praha, 1998, ISBN 80-7184-649-3.
• ENGLIŠ M.: Interpretace elektroforézy plazmatických bílkovin v agarozovém gelu, AVICENUM, Praha, 1992, ISBN 80-201-0 170-5.
• KARLSON, GEROK, GROSS: Pathobiochemie, ACADEMIA, Praha, 1987, 21-041-87.

OSN-SAutorské poznámkyOSN-E

Marcela Melčáková