Abstrakt
Základní princip plynové chromatografie spočívá v tom,
že mobilní fáze je plynná a separované složky jsou rovněž ve stavu plynném.
Stacionární fáze (pevná látka nebo kapalina) působí selektivně, na základě vzájemných
interakcí stacionární fáze-vzorek dochází k rozdělení a detekci analyzovaných
komponent.
Související informace
chromatografie, KEY-E, mobilní
fáze , pneumatické obvody , dávkovací zařízení , náplňové kolonyKEY-E, kapilární
kolony , detektor
Text
Text je členěn dle osnovy:
A.
Pneumatické
obvody
A.- 1. Zdroje nosného plynu a
pomocných plynů
A.- 2. Čištění plynů
A.- 3. Regulace a měření tlaku
a průtoku nosného plynu
B.
Dávkovací
zařízení
C.
Kolony
C.- 1. Náplňové kolony
C.- 2. Kapilární kolony
D.
Detekční
systém
D.- 1. Tepelně vodivostní
detektor (TCD)
D.- 2. Plamenový ionizační
detektor (FID)
D.- 3. Termoionizační
selektivní detektor (TSD,AFID, NPD)
D.- 4. Fotoionizační detektor
(PID)
D.- 5. Heliový detektor (HeD)
D.- 6. Detektor elektronového
záchytu (ECD)
D.- 7. Hmotnostní detekce
(GC-MS)
E. Termostaty
F. Zpracování signálu detektoru a ostatních informací
G. Příprava vzorků
Plynová chromatografie - úvod
Mají-li být hodnoty naměřené metodou plynové
chromatografie objektivně reprodukovatelné a správné, musí platit definované
tlakové, tokové a teplotní parametry celého přístroje. Přístroj pro plynovou
chromatografii je z tohoto hlediska systémem několika obvodů:
-
Pneumatické
obvody (zdroje nosného plynu a pomocných plynů, zařízení pro čištění, regulaci,
měření tlaku a průtoku plynů)
-
Dávkovací
zařízení
-
Kolony
-
Detekční
systém
-
Termostaty
-
Zpracování
signálu detektoru a ostatních informací
1)
zdroj
nosného plynu
2)
čištění
plynu
3)
regulace
4)
dávkovací
zařízení
5)
detektor
6)
termostat
7)
separační
kolona
8)
zesilovač
signálu
9)
výstup
dat
A. Pneumatické obvody
A.- 1. Zdroje nosného plynu a pomocných plynů.
Jako nosný plyn může být použit každý plyn o vhodných
vlastnostech, musí být dostatečně čistý, vhodný pro použitý detektor, inertní vůči
stacionární fázi, analyzovaným látkám a materiálu těch částí chromatografu, se
kterými přijde do styku. Pomocné plyny umožňují funkci detektorů, dávkování,
chlazení. Běžně používanými nosnými plyny jsou dusík, argon, helium, vodík,
mezi pomocné plyny patří obvykle vzduch, kyslík, vodík, oxid uhličitý, oxid
dusný. Zdrojem nosného i pomocného plynu jsou většinou ocelové tlakové lahve
naplněné příslušným plynem. Jiným zdrojem plynů jsou i komerčně dodávané
speciální elektrolyzéry pro vodík, kyslík oxid uhličitý aj., popřípadě
kompresory na vzduch.
A.- 2. Čištění plynů.
Při stopové analýze, při použití stacionárních fází
citlivých na kyslík, vodu aj. a při práci s kolonou za vyšších teplot se musí
nosný plyn čistit. Zbavuje se vodní páry, kyslíku, nižších uhlovodíků apod., a
to fyzikálním i chemickým způsobem nebo kombinací obou. K sušení plynů se
používají především molekulová síta, silikagel nebo aktivní uhlí. Kyslík a
další nečistoty lze z nosného plynu odstranit reakcí se speciálními
katalyzátory. Komerčně jsou dodávány trubice se vhodnou náplní, které se umístí
v cestě mezi zdroj plynu a jeho vstup do separačního systému plynového
chromatografu.
A.- 3. Regulace a měření tlaku a průtoku nosného
plynu
Komerčně dodávané chromatografy bývají vybaveny regulátory
tlaku a průtoku pro všechny používané plyny, v dokonalejším zapojení pak
kombinací regulátoru průtoku se zpětným regulátorem tlaku. Používají se např.
regulátory membránové nebo regulátory s vlnovcem. Tlaky v plynech se měří
celokovovými manometry s odpovídajícím rozsahem a přesností. Pro regulaci
tlaků, resp. průtoků, se snímají tlaky tenzometrickými čidly napojenými na
mikroprocesor.
B. Dávkovací zařízení
Dávkovací zařízení se obvykle nachází ve vyměnitelném víku
termostatu co nejblíže vstupu do kolony. Vzorek se vnáší buď do proudu nosného
plynu nebo přímo do kolony. Volba dávkovacího procesu je určena jak typem
použité kolony, tak vlastnostmi analyzovaných látek. Aby byla maximálně využita
separační účinost kolony, je třeba dávkovat malá množství vzorku, která
přichází na kolonu v plynném stavu v ostré zóně. Teplota nástřikového bloku se
volí zpravidla asi o 50°C vyšší než je bod varu nejvýše vroucí složky
analyzované směsi.
Dávkovací proces se skládá z několika kroků:
-
odměření
vzorku (mikrostříkačka, kalibrovaná kapilára, obtokové dávkovače, kapiláry),
-
zavedení
do nástřikové části chromatografu nebo až do kolony,
-
rychlého
odpaření vzorku nebo jeho rozptýlení do aerosolového stavu,
-
transportu
odpařeného vzorku z nástřikové části nosným plynem do kolony.
Dávkovací zařízení by mělo splňovat kriteria:
-
rychlý
převod kapalných a tuhých vzorků do plynného stavu,
-
během
převodu do plynného stavu by nemělo docházet ke změnám ve složení vzorku,
-
dávkování
by nemělo způsobovat tlakové rázy a porušovat rovnovážné poměry v koloně,
-
klasický
způsob dávkování do kapilárních kolon předpokládá, že množství a objem vzorku
nepřesáhne kapacitu kolony.
Dávkování plynů:
-
plynovými
byretami,
-
plynotěsnými
injekčními stříkačkami,
-
obtokovými
dávkovacími kohouty.
Dávkování kapalin a tuhých látek: - mikrostříkačky
Vzorky s vysokou koncentrací analyzované látky, viskózní
kapaliny a tuhé vzorky se dávkují v roztocích těkavých rozpouštědel.
Automatická dávkovací zařízení:
Při dávkování plynů se používá řada obtokových systémů,
které mohou dávkovat zvolená množství v určitém časovém intervalu. V systému
zařazené vícecestné kohouty jsou ovládány pneumaticky. Kapalné látky a roztoky
jsou dávkovány jako takové nebo ve formě par odebíraných nad kapalinou
automatickými dávkovači, které pracují na injekčním principu. Dávkovací
zařízení umožňuje použít dávkování s děličem toku nebo bez něj, injektor s
programovanou teplotou, dávkovat vzorek do kolony (on-column), dávkovat z
předkolony nebo dávkovat z pyrolyzéru. Volba zařízení a způsobu dávkování
závisí na typu vzorku, koncentraci stanovovaných látek, jejich těkavosti, bodu
varu a tepelné i chemické stálosti.
C. Kolony
Kolona je považována za srdce chromatografu a na jejím
výběru závisí úspěch analýzy. Používají se dva základní typy kolon - náplňové a
kapilární. Do roku 1957 se používaly pouze náplňové kolony s různými typy
sorbentů, po roce 1957 se začaly uplatňovat kolony kapilární, jejichž použití
při současné instrumentaci převládá.
C.- 1.
Náplňové kolony:
Náplňové kolony jsou skleněné nebo kovové trubice o
vnitřním průměru 2 - 5 mm (nejčastěji 2 mm) naplněné buď adsorbentem (GSC) nebo
nosičem smočeným zvolenou stacionární fází (GLC). Délky kolon o vnitřním
průměru 2 mm se pohybují v rozmezí 0,9 - 3,5 m, preferují se kolony skleněné se
silylovaným vnitřním povrchem. Vzhledem k omezenému prostoru termostatu, v němž
je kolona umístěna, tvarují se náplňové kolony obvykle do spirály.
Adsorbenty pro GSC:
Adsorbenty se dělí na základě mezimolekulárních
interakcí na nespecifické a specifické. Nespecifickým adsorbentem může být
např. aktivní uhlí, specifickými jsou silikagel, alumina, molekulová síta aj.
Nosiče pro GSC:
Nejrozšířenějšími nosiči v plynové chromatografii jsou různě
upravené křemeliny. Nevýhodou těchto nosičů je přítomnost aktivních center
(silanolové a siloxanové skupiny), která způsobují nežádoucí chvostování
polárnějších složek vzorku při separaci. Potlačení vlivu silanolových skupin se
provádí silylací, které předchází kyselé praní nosiče.
C.- 2.
Kapilární kolony
Převážná většina aplikací se provádí na křemenných
kapilárních kolonách. Jako stacionární fáze se používají univerzálně často
nepolární silikonové fáze (SE-30, OV-1, SE-52 apod.) nebo imobilizované fáze
Carbowaxu.
Kolony s tenkou vrstvou stacionární fáze Kolony, kde
stacionární fáze je fixována na vnitřní stěně jako tenká vrstvička adsorbentu
nebo smočeného inertního nosiče, známé jsou pod označením:
-
PLOT
(Porous Layer Open Tubular),
-
SCOT
(Support Coated Open Tubular).
Kapilární kolony se silným filmem stacionární fáze -
SCOT a PLOT kolony jsou nahrazovány kolonami s filmem stacionární fáze o
tloušťce jednotek až desítek mikrometrů. Zvládnutá technika imobilizace
stacionárních fází pomocí prostorového zesítění různých stacionárních fází
zaručuje stálost tohoto typu kolon.
D. Detekční systém
Chromatografický detektor by měl být citlivý, stabilní,
měl by zajišťovat maximální rychlost odezvy na změnu ve složení plynu
opouštějícího chromatografickou kolonu. Mezi základní detektory se počítá
tepelně vodivostní, plamenový ionizační, plamenový ionizační s alkalickým
kovem, detektor elektronového záchytu.
D.- 1. Tepelně vodivostní detektor (TCD):
Jedná se o universální nedestruktivní detektor, je
citlivý k plynům s nízkou molekulovou hmotností. Tepelně vodivostní detektor se
skládá z platinové spirálky zasunuté do komůrky v kovovém bloku. Spirálkou
prochází konstantní proud, který ji žhaví. Průtokem samotného nosného plynu je
teplota spirálky ustálena. Jestliže se v nosném plynu objeví složka vzorku
vystupující z kolony, dojde ke změně odvodu tepla a tím ke změně teploty
spirálky, což vyvolá úměrnou změnu elektrického odporu. TCD jsou konstruovány
obvykle se dvěma spirálkami, přes měrnou prochází nosný plyn s rozdělenými
složkami vzorku, přes druhou, referentní část prochází pouze čistý nosný plyn.
Pro tento typ detektoru vyhovuje nejlépe použití nosných plynů s dobrou
tepelnou vodivostí, což jsou především vodík a helium.
D.- 2.
Plamenový ionizační detektor (FID):
Plamenový ionizační detektor se řadí do základní výbavy
plynového chromatografu. Jedná se o destruktivní detektor. Princip detekce
spočívá v měření změny ionizačního proudu vodíkového plamínku v důsledku
přítomnosti eluované složky vzorku. Vzniklé ionizované částice zaplňují prostor
mezi elektrodami a snižují jeho odpor, takže může procházet proud. FID dává
dostatečně velkou odezvu na téměř všechny organické látky. Běžně užívané nosné
plyny dávají nízkou, téměř neregistrovatelnou odezvu. FID má největší lineární
rozsah z běžně užívaných detektorů.
D.- 3. Termoionizační selektivní detektor (TSD,
AFID, NPD)
Tento typ detektoru je modifikací FID, jedná se o
selektivní termoionizační detektor s alkalickým kovem (AFID). Modifikace spočívá
v umístění perličky nebo prstence se solí alkalického kovu v prostoru hořáčku
(používají se hlavně síran sodný, chlorid draselný, bromid cesný, chlorid
rubidný), detekce je založena na ionizaci alkalického kovu vlivem spalin
organické látky. Detektor je znám také jako dusík/fosfor (NPD), protože dochází
k selektivní ionizaci organickými sloučeninami obsahujícími atomy dusíku nebo
fosforu.
D.- 4. Fotoionizační detektor (PID)
Fotoionizační detektor je rovněž modifikací FID
detektoru. Energie pro ionizaci je získávána prostřednictvím UV lampy. Detektor
je jen zřídka využíván, protože má nižší mez detekce než FID.
D.- 5. Heliový detektor (HeD):
Činnost detektoru je založena na ionizaci složky vzorku
do něj vstupující z kolony atomy helia vybuzenými do metastabilního stavu o
vysokém ionizačním potenciálu. Detektor je využíván především při analýzách
permanentních plynů.
D.- 6. Detektor elektronového záchytu (ECD):
Jako nosný plyn se u tohoto typu detektoru používá dusík
nebo argon, oba plyny se snadno ionizují měkkým beta-zářením (zdrojem bývá
tricium nebo 63Ni). V ionizovaném nosném plynu jsou přítomny pouze elektrony
zachytitelné nízkým elektrodovým potenciálem. Obsahuje-li nosný plyn složku s
velkou elektronovou afinitou, dojde k pohlcení některých energeticky chudých
elektronů, pohyblivost těchto nově vzniklých záporně nabitých částic je mnohem
menší ve srovnání s volnými elektrony a je tedy vyšší pravděpodobnost jejich
srážky s kladně nabitými částicemi. Rekombinací dojde ke snížení celkového počtu
negativních částic a tím i ke snížení hodnoty ionizačního proudu.
D.- 7. Hmotnostní detekce (GC-MS):
Spojení plynového chromatografu s hmotnostní detekcí je
určena samostatná kapitola.
E. Termostaty
Jednou z kritických veličin v plynové chromatografii je
teplota a její stabilita, na ní závisí přesnost a reprodukovatelnost měřených
údajů. Je nutno udržovat zvolený konstantní teplotní režim nástřiku, kolony,
detektoru a regulátoru tlaku a průtoku. Termostat by měl umožňovat udržovat
teplotu v rozmezí 100 - 500 °C. Teplovzdušné termostaty jsou vybaveny nucenou
cirkulací vzduchu, což umožňuje provádět rychlé změny teploty. U většiny
aplikací metod plynové chromatografie se uplatňuje postup s programovanou
změnou teploty, reprodukovatelnost teplotního gradientu se odráží především ve
stabilitě retenčních časů píků jednotlivých složek analyzované směsi.
F. Zpracování signálu detektoru a ostatních
informací
Zpracování dat a tím kvalitativní i kvantitativní
interpretaci analýzy lze provést v jednodušším případě zařazením integrátoru do
sestavy plynového chromatografu, častějším vybavením je však v současné době
již ovládání chromatografického systému počítačem. Softwarové vybavení obvykle
registruje všechny pracovní podmínky (teplotní režim, regulace tlaku a
průtoku), eviduje pořadí analýz, počet opakování, měří eluční časy a plochy
píků jednotlivých složek vzorku, koriguje nulovou linii, řeší případy
neoddělených látek vytvářejících složený pík apod.
G. Příprava vzorků
Příprava biologického materiálu před vlastním provedením
analýzy metodou plynové chromatografie odpovídá schématu popsanému v kapitole
CHROM. Po izolaci, případně i zakoncentrování hledaných složek extrakčními
postupy se zpravidla v plynové chromatografii používá derivatizační postup. Chemická
modifikace umožňuje rychlý přechod vzorku do plynného stavu, zvyšuje
selektivitu, detekovatelnost.
Autorské poznámky
Jaroslava Vávrová