Proteiny jsou makromolekulární organické sloučeniny složené
z aminokyselin, spojených peptidovou vazbou. Za proteiny se považují makromolekuly
obsahující více než 100 aminokyselin. Název “protein” , odvozený
Berzeliem z řeckého “prótéo” (“proteuw” = zaujímám první místo), dostaly bílkoviny
právem. Jejich ústřední funkce v živém organismu je soustavně intenzivně
studována, vznikl nový vědní obor proteomika.
Proteiny jsou tvořené dvaceti různými druhy
L-alfa-aminokyselin. Některé aminokyseliny mohou být modifikovány.
Polypeptidový řetězec proteinů je lineární, pořadí a množství aminokyselin je
specifické pro každý protein. Jeden protein může být tvořen i více než jedním
polypeptidovým řetězcem.
Prvkové složení proteinů je poměrně stálé:
50 - 60 % uhlíku; 6,5 - 7,5 % vodíku; 21,5 - 28,5 % kyslíku; 15
- 18 % dusíku; 2 - 3 % síry a do 2 % fosforu.
Relativní
molekulová hmotnost (Mr) bývá 104 - 106 i více.
Základní údaje
·
Klasifikace proteinů
·
Struktura proteinů
·
Syntéza proteinů
·
Degradace proteinů
·
Fyzikálně-chemické vlastnosti proteinů
Skupiny proteinů podle klinického
významu
Proteiny rozdělené podle funkce
Možnosti stanovení proteinů v biologických
materiálech zahrnují
·
Chemické a fyzikálně-chemické analýzy proteinů
·
Imunochemické metody v analýze proteinů
·
Elektroforetické metody v analýze proteinů
·
Hmotová spektrometrie v analýze proteinů
Další informace:
Rejstřík
Literatura
·
Musil, J.;
Nováková, O.: Biochemie v obrazech a schématech, 2. vyd. Avicenum, Praha, 1989.
·
Urban, J.:
Lékařská chemie. 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 1995. ISBN
80-85121-04-2
·
Pacák, J.:
Stručné základy organické chemie. SNTL - Nakladatelství technické literatury,
n. p., Praha, 1978.
·
Alberts, B. a kol.:
Základy buněčné biologie. Úvod do molekulární biologie buňky. Espero
Publishing, s.r.o., Ústí nad Labem, 1998. ISBN 80-902906-0-4
·
Koolman, J.;
Röhm, K., H.: Color Atlas of Biochemistry. Thieme, Stuttgard, 1996. ISBN
3-13-100371-5
Vladimíra Kvasnicová, Jaroslava Vávrová