Abstrakt
PSA je glykoprotein, který je specifickým produktem prostatické tkáně, jak zdravé, tak i zhoubné. Je to serinová proteáza, jejíž hlavní rolí je proteolýza seminální tekutiny a usnadnění pohybu spermatozoí. Stanovení hladiny volného PSA se využívá pro výpočet podílu volný PSA/celkový PSA k upřesnění diagnostiky benigní prostatické hyperplázie. V případě benigního onemocnění je v séru vyšší podíl fPSA, u karcinomu je poměr v séru pacientů statisticky významně nižší než u pacientů s benigní hyperplazií.
Problémem při detekci karcinomu prostaty je především nízká specifita tPSA při hodnotách 4-10 µg/l, kde hovoříme o tzv. diagnostické šedé zóně, ve které se karcinom prostaty vyskytuje u 25 % pacientů a v koncentraci pod 4 µg/l bývá skryto až 20% karcinomů.
Terminologie
Synonyma
Klasifikační kódy
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Chemická a fyzikální charakteristika, struktura a povaha analytuOSN-E
Prostatický specifický antigen je lidský kalikrein (označován také jako hK3), glykoprotein o molekulové hmotnosti 33 kDa s aktivitou neutrální serinové proteázy. Jeho molekulu tvoří 237 aminokyselin a jeden uhlovodíkový řetězec navázaný na aminoskupinu kyseliny asparagové. Volný PSA je směsí několika izoforem PSA, izoelektrický bod leží mezi 6,8-7,2.
Role v metabolismu
V případě benigního onemocnění prostaty je v séru vyšší podíl
volné formy PSA. Důvodem by mohla být existence různých izoforem enzymu.
Izoelektrický bod molekul PSA nemocných s BHP leží v oblasti pH výrazně nižší
než u nemocných s KP, což by mohlo být způsobeno různým glykosylačním procesem
PSA v dysplastických a maligních buňkách a způsobit ve svém důsledku rozdílnou
vazbou PSA na alfa1 antichymotrypsin event. alfa2 makroglobulin. Poměr
volný/celkový prostatický specifický antigen (f/t PSA) je u pacientů s KP
signifikantně nižší, než u pacientů s benigní hyperplazií prostaty. Určení
hraniční hodnoty podílu volného PSA pro klinickou praxi je komplikováno
částečnou závislostí podílu volného PSA na věku pacienta, velikosti prostaty a
koncentraci celkového PSA. Je nutné také zdůraznit, že hraniční hodnoty volného
PSA se liší, pokud jsou kombinovány různé metodiky vyšetření volného a celkového
PSA od různých výrobců.
V prospektivní multicentrické studii Catalon doporučuje hraniční hodnotu 25 %
volného PSA pro pacienty s koncentrací PSA mezi 4,0 – 10,0 µg/l a benigním
palpačním nálezem na prostatě, bez ohledu na věk pacienta a velikost prostaty.
Hraniční hodnota 25 % volného PSA zachytila 95 % případů s KP a zamezila
provedení 20 % zbytečných biopsií. Stanovení f/t PSA má svůj význam i u
pacientů s hodnotou sérové koncentrace PSA 2,5 – 4,0 µg/l a negativním
vyšetřením per rektum. Zde jsou však stanovovány nižší hraniční hodnoty f/t PSA
(0,1 při 30 % senzitivitě a 94 % specificitě až 0,15 při 54 % senzitivitě a 67
% specificitě). Poměr hodnoty tPSA a objemu prostaty ( tPSAD) pro rozlišení BHP
a KP je doporučeno 0,15, zlepšuje specificitu tPSA až o 50%. Při posunu tPSAD
na 0,1 dochází k redukci biopsií o 24 až o 42% a není detekováno 20% KP.
Nárůst koncentrace tPSA za rok ( tPSAV) je u zdravých jedinců 0,04 µg/l/rok. U
pacientů s BHP je tPSAV 0,07 -0,27 µg/l/rok a u KP je to 0,75 µg/l/rok a
vyšší. Věk a sérová koncentrace PSA jsou důležitými faktory, které je nutno
vzít v úvahu při volbě hraniční hodnoty poměru f/t PSA. Oesterling uvádí pro
muže ve věku 40-49 let cut-off tPSA 2,5 µg/l, v 50-59 letech do 3,5 µg/l,
v 60-69 letech do 4,5 µg/l, v 70 letech do 6,5 µg/l při 95%
specificitě.
Zdroj (syntéza, příjem)
PSA je secernován epiteliálními buňkami prostaty lemujícími aciny a dukty prostatické tkáně. Vyskytuje se především ve spermatu, kde je jeho koncentrace velmi vysoká (0,2-0,5 g/l). Lumen acinů obsahuje nejvyšší koncentraci PSA v těle. Aby se PSA dostal do krevního oběhu, musí překonat významnou barieru mezi prostatickým lumen a kapilární krví, zahrnující prostatickou bazální membránu, stroma, kapilární bazální membránu a kapilární endoteliální buňku. V séru existuje PSA ve 2 formách - volný a vázaný s alfa1 antichymotrypsinem nebo s alfa2 makroglobulinem. Laboratorně stanovitelný je PSA vázaný na alfa1 antichymotrypsin (cca 50-90 % stanovitelného PSA) a volný PSA (fPSA-cca 5-50 % stanovitelného PSA). Komplex PSA s alfa2 makroglobulinem tvoří nedetekovatelnou složku. PSA (hK3) je kódován genem uloženým na 19. chromozomu, tento lokus však obsahuje též geny pro lidský kallikrein (hK1) a lidský prostatický glandulární kallikrein (hK2). hK1 a hK2 vykazují 62 % resp. 80 % homologii s primární strukturou PSA. Tvorba PSA a hK2 je androgenně dependentní a omezená na prostatickou tkáň, i když nízké koncentrace byly rovněž detekovány v některých jiných tkáních.
Distribuce v organismu, obsah ve tkáních
PSA je přítomen v prostatické tekutině, spermatu (0,2-0,5 g/l), ve zdravé, hyperplastické i maligní prostatické tkáni a v metastázách prostatického původu. Tento protein je kódován genem z rodiny kallikreinu. Je produkován především prostatou, pouze limitované množství přechází do tělních tekutin. V organismu se vyskytuje jak ve volné formě, tak také vázaný ve formě různých komplexů (alfa-2-makroglobulin) a s inhibitory proteáz (alfa-1-antichymotrypsin). Komplex s alfa-2-makroglobulinem je imunologicky neaktivní, ale další dvě formy jsou imunologicky detekovatelné. Volný PSA (fPSA) se vyskytuje v 5 různých izoformách A – E, z nichž první dvě mají enzymovou aktivitu, kdežto tři ostatní jsou částečně degradované (”nickované”) a neaktivní izoenzymy.
Způsob vylučování nebo metabolismus
Biologický poločas
Sérový poločas celkového PSA je 1,9 – 3,2 dny, poločas volného PSA necelé 2 hodiny. Přestože poločas PSA v séru je max. 3,2 dny, v případě biopsie jde o doprovodnou zánětlivou reakci, která hladinu PSA drží na vyšší úrovni ještě po několik týdnů.
Stabilita tPSA a fPSA při pokojové teplotě nebo 8°C je 24 hodin, pro delší skladování je doporučeno vzorek zmrazit.
Kontrolní (řídící) mechanismy
Literatura
1. internetové stránky České onkologické společnosti
2. Lothar Thomas, Clinical Laboratory Diagnostics, 1st. English Edition, TH-Books, Germany, 1998
Poznámky
Appendixy
Autorské poznámky
Vladimír Bartoš (1998)
Jiřina Lukášková (2008)