Abstrakt
Fibrinogen
je glykoprotein o molekulové hmotnosti 340 kDa. Přeměna
fibrinogenu na fibrinovou síť je centrální událostí při tvorbě krevního
koagula. Fibrinogen se také podílí na agregaci trombocytů, regulaci buněčných
interakcí a hraje podstatnou roli v nádorových onemocněních.
Gen pro jeho syntézu je uložen na 4. choromozomu.
Terminologie
Fibrinogen, faktor I
Odkazy na jiné relevantní dokumenty,
další informace
Proteiny aktivní v koagulaci
Chemická a fyzikální charakteristika,
struktura a povaha analytu
Skládá se ze tří párů řetězců – alfa, beta, gama. Řetězce
jsou vzájemně propojeny disulfidickými můstky. Centrální část molekuly se
označuje jako E doména, je tvořena amino-terminálními částmi všech šesti
řetězců. Periferní dvě části označujeme jako D domény a jsou tvořeny
carboxy-terminálními částmi řetězců. Alfa řetězec na D doméně vytváří výběžek.
Role v metabolismu
·
Formace fibrinu z fibrinogenu za spoluúčasti F IIa (trombinu) je
zahájena odštěpením fibrinopeptidu A z centrální části molekuly
fibrinogenu (E domény). Tím je na této části molekuly odhaleno vazebné místo
pro periferní část (D doménu) jiné molekuly fibrinogenu – vzniká tak fibrinový
monomer. Spontánní
polymerace fibrinových monomerů zpočátku probíhá jako interakce mezi E a D
doménami různých molekul, při prodlužování vlákna pak i jako interakce mezi D
doménami. Vazby vzniklé spontánní polymerací jsou nekovalentní a umožní tvorbu vlákna rozpustného fibrinu. Odštěpení
fibrinopeptidu B (odštěpení fibrinopeptidu A probíhá rychleji) uvolní vazné
místo pro příčné vazby mezi fibrinovými vlákny a vznikne rozpustný zesíťovaný
fibrin. Všechny vazby, které během tohoto procesu vznikají nejsou kovalentní,
mohou být štěpeny plazminem. Vlivem faktoru XIII se část těchto vazeb mezi D doménami
(nejčastěji mezi gama řetězci) různých molekul fibrinových monomerů přemění na
vazby kovalentní. Vznikne nerozpustný fibrin.
·
Štěpení fibrinogenu plazminem probíhá v odlišných místech
původní molekuly fibrinového monomeru než je štěpení trombinem. Fibrinogen je
nejdříve štěpen v místech výběžku alfa řetězce v na tzv. fragment X.
Poté je odštěpena jedna D doména rozštěpením alfa, beta i gama řetězců (vznikne
fragment Y a fragment D) a posléze se odštěpí i druhá D doména (vznik
fragmentů E a D).
·
Štěpení nerozpustného fibrinu plazminem spočívá
v odštěpení částí fibrinové sítě o velké molekulové váze, které se dále
štěpí v místech nekovalentních vazeb nebo v místech alfa, beta a gama
řetězců. Jako zbytek po rozštěpení zůstanou zbylé D domény spojené kovalentní
vazbou, kterou plazmin nedokáže rozštěpit.
Zdroj (syntéza, příjem)
Fibrinogen je syntetizován v játrech. K jeho
funkční formě není nutná přítomnost K vitaminu.
Distribuce v organismu, obsah ve tkáních
Normální hladina fibrinogenu v plazmě je 2,0 – 4,0 g/l
(nověji se horní hranice posunuje na 3,5 g/l s tím, že hladiny kolem 4,0
g/l již představují mírné trombofilní riziko), pro hemostázu je nutná hladina
alespoň 0,6 g/l. Patří mezi pozitivní reaktanty akutní fáze zánětu. Jeho
hladina stoupá během několika hodin po vzniku zánětu navozením zvýšené syntézy
v játrech a během několika dní může dosáhnout několikanásobku vstupní
hladiny.
Jsou známy stavy, při kterých je vlivem geneticky podmíněné
odchylky změněna struktura fibrinogenu, nebo vlivem změn v regulačních
genech jeho hladina. Tyto změny mohou být klinicky němé (asi 55%), nebo
příčinou trombofilie či krvácivé poruchy. Jejich odhalení vyplývá
z dysproporce v hladině antigenu fibrinogenu a ve funkční aktivitě
v koagulačních testech. Zatím je popsáno přes 250 mutací s různým
typem dědičnosti.
Z četných popsaných změn jsou nejvýznamnější tyto:
Způsob vylučování nebo metabolismus
Biologický poločas
Biologický poločas intaktního fibrinogenu je 72 – 120 hodin
Literatura
Kvasnička:Trombofilie a trombofilní stavy v klinické
praxi, Grada 2003
Dyr, Scheiner, Suttnar: Fibrinová síť, tvorba, struktura a
funkce, 2002
Autorské poznámky
Eva Fenclová