Abstrakt
Protilátky proti endomysiu (EmA) ve třídě IgA se používají jako velmi spolehlivý marker céliakie (senzitivita 83-95 % a specificita 94-99 %), a ve screeningových algoritmech jsou doporučeny jako druhý krok, indikující histologický průkaz.
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Laboratorní metody v gastroenterologii
Omezení stanovení
Metoda detekce je imunofluorescenční, jako substrát byla původně použita svalovina jícnu opic, ověřeny jsou nyní i další substráty např. svalovina pupečníku. Laboratorní technika vyžaduje immunofluorescenční mikroskop, hodnocení testu není zcela jednoduché a vyžaduje dlouhodobé zkušenosti. Průkaz protilátek proti endomysiu by měl být proveden v několika ředěních vzorku séra od 1:5 (pro základní screening) až 1:40 (průkaz onemocnění). Vzhledem k finanční náročnosti testu je většinou prováděno hodnocení pouze v jediném ředění, nejčastěji 1:20.
Použití pro klinické účely
Céliakie patří k autoimunitním onemocněním a prokazujeme proto přítomnost řady autoantigenů, např. k endomysiu, což je pojivový, tkáňový protein hladkého svalu, lokalizovaný mezi myofibrilami. Endomysiální protilátky jsou velmi spolehlivým markerem céliakie (senzitivita 83-95% a specificita 94-99%), a ve screeningových algoritmech jsou doporučeny jako druhý krok, indikující histologický průkaz. Metoda detekce je imunofluorescenční, jako substrát byla původně použita svalovina jícnu opic, ověřeny jsou nyní i další substráty např. svalovina pupečníku. Laboratorní technika vyžaduje immunofluorescenční mikroskop, hodnocení testu není zcela jednoduché a vyžaduje dlouhodobé zkušenosti. Průkaz EmA protilátek by měl být proveden v několika ředěních vzorku séra od 1:5 (pro základní screening) až 1:40 (průkaz onemocnění). Vzhledem k finanční náročnosti testu je většinou prováděno hodnocení pouze v jediném ředění, nejčastěji 1:20. Protilátky ke tkáňové transglutamináze, která je vlastním chemickým substrátem endomysia, lze stanovit klasickou ELISA metodou a je proto výhodnější pro běžnou, rutinní diagnostiku. Vzhledem k technické i finanční náročnosti stanovení EmA je diskutována možnost stanovení atTG místo EmA, resp. sekvence stanovení těchto markerů v algoritmu screeningu a diagnostiky céliakie.
Literatura
Salmi
TT. - Gut 2006, Medline -
link
Paparo F. - Am J Gastroenterol. 2005, Medline -
link
Baudon JJ. - Arch Pediatr Adolesc Med. 2004, Medline -
link
Sinclair D. - Ann Clin Biochem. 2003, Medline -
link
Picarelli A. - J Intern Med 2001, Medline -
link
Dahele A. - Dig Dis Sci 2001, Medline -
link
Tursi A. - Am J Gastroenterol 2001, Medline -
link
Dickey W. - Am J Gastroenterol 2000, Medline -
link
Schober E. - J Pediatr Gastroenterol Nutr 2000, Medline -
link
Autorské poznámky
Petr Kocna