Abstrakt
Tkáňová transglutamináza má přímý vztah k patogenezi onemocnění a byla popsána jako vlastní, chemický substrát endomysia. Tkáňová transglutamináza - (isoenzym transglutaminasa II, TG2 - EC 2.3.2.13, je transferázou, systémový název je protein-glutamin:amin-g-glutamyltransferasa. Je to Ca2+ dependentní enzym, katalyzující deaminaci glutaminu na glutamát, rovněž vede ke vzniku intramolekulární vazby glutaminu na další primární amin, např. lysin a vede k agregaci glutaminových peptidů.
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Laboratorní metody v gastroenterologii
Referenční intervaly
Referenční hodnoty se liší u jednotlivých souprav, většinou je pro IgA protilátky uváděna horní hranice normy 10 - 15 IU/l, některé soupravy definují i tzv. gray-zone v rozsahu 10 - 20 IU/l.
Omezení stanovení
Protilátky atTG lze na rozdíl od EmA stanovovat ve třídě IgA i
IgG, což má význam pro nemocné se selektivním deficitem IgA. Metoda byla
popsána s použitím morčecího antigenu, který je použit ve většině starších
souprav, novější soupravy již používají jako antigen tkáňovou transglutaminázu
izolovanou z lidských buněk, z lidských erythrocytů, nebo rekombinantní tTG
izolovanou na E.coli. Referenční hodnoty se liší u jednotlivých souprav,
většinou je pro IgA protilátky uváděna horní hranice normy 10 - 15 IU/l,
některé soupravy definují i tzv. gray-zone v rozsahu 10 - 20 IU/l. Stanovení
protilátek atTG s lidským, rekombinantním antigenem vykazuje nižší falešnou
pozitivitu než metody s morčecím antigenem. Nejnovější studie porovnávají
protilátky třídy IgA a IgG, a POCT metodiky stanovení atTG protilátek.
Stanovení protilátek atTG ve třídě IgA je doporučeno jako základní screeningový
test pro diagnostiku celiakie.
Stanovení protilátek ke tkáňové transglutamináze (atTG) má proto rovněž velmi vysokou diagnostickou efektivitu, podobně jako EmA protilátky (senzitivita 87-97% a specificita 88-98%). Stanovení atTG je prováděno klasickou metodou ELISA, což je pro rutinní diagnostiku technika dostupnější než immunofluorescenční průkaz EmA.
Literatura
Kocna P. - Clin Chem Lab Med 2002, Medline - link
Wolters V. - Eur J Pediatr 2002, Medline - link
Hansson T. - Pediatr Res 2002, Medline - link
Clemente MG. - J Pediatr Gastroenterol Nutr 2002, Medline - link
Bardella MT. - Dig Liver Dis 2001, Medline - link
Basso D. - J Clin Lab Anal 2001, Medline - link
Chan AW. - Pediatrics 2001, Medline - link
Fabiani E. - Eur J Gastroenterol Hepatol 2001, Medline - link
Leon F. - Scand J Gastroenterol 2001, Medline - link
Kordonouri O. - Diabet Med 2000, Medline - link
Autorské poznámky
Petr Kocna