OSN-SAbstraktOSN-E

Urea je konečný produkt odbourávání bílkovin, přesněji aminodusíku aminokyselin. Je syntetizována v játrech a vylučována močí. Koncentrace urey v séru závisí na množství bílkovin přijímaných potravou, na stupni katabolismu exogenních i endogenních proteinů, na ureosyntetické schopnosti hepatocytů, na stavu hydratace a míře vylučování ledvinami. Stanovení koncentrace urey se používá hlavně pro posouzení funkce ledvin a úrovně katabolismu proteinů.

 

OSN-SOdkazy na jiné relevantní dokumenty, další informaceOSN-E

Urea

 

OSN-SFyziologická variabilitaOSN-E

Hladina urey v séru závisí na věku (nižší u dětí - pozitivní dusíková bilance díky růstu) i na pohlaví (vyšší u mužů). Po 40. roce života se koncentrace pozvolna zvyšuje. Vykazuje cirkadiánní variace, mezi 8. ‑ 14. hodinou se mohou hodnoty lišit o 20 %, rozdíly ze dne na den mohou být 15 ‑ 21 %. Terapeutické podávání velkých dávek steroidních hormonů (glukokortikoidy zvyšují odbourávání aminokyselin) nebo intenzivní trénink sportovců vede ke zvýšené syntéze urey. Snížené koncentrace jsou fyziologické v těhotenství. Důvodem jsou jednak zvýšené ztráty urey močí, způsobené zvýšenou glomerulární filtrací, jednak pozitivní dusíková bilance při výstavbě bílkovin plodu. Koncentrace klesá při redukci svalové hmoty. Tělesná poloha koncentraci urey neovlivňuje.

 

OSN-SPatofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraciOSN-E

Na koncentraci urey v séru má vliv:

1.      exogenní přívod bílkovin - k mírnému zvýšení koncentrace dochází přísunem více než 2,5 g bílkovin/kg hmotnosti člověka

 

2.      katabolismus proteinů - zvýšené odbourávání proteinů vede ke zvýšení koncentrace urey v séru

 

3.      vylučování urey ledvinami - závisí na míře glomerulární filtrace i tubulární resorpce. Vliv má také diuréza: při snížené diuréze se více urey v tubulech ledvin zpětně resorbuje, při zvýšené diuréze je resorpce menší

 

Zvýšená koncentrace urey v séru

·         zvýšené odbourávání proteinů (exogenních nebo endogenních) - hladovění, infekce, horečka, krvácení do trávicího ústrojí, rozsáhlé pohmožděniny, transfúzní příhody, sepse, pooperační stavy, generalizované zhoubné novotvary, podání kortikoidů; (hodnoty bývají v rozmezí 16 - 20 mmol/l)

·         akutní ledvinová nedostatečnost různé etiologie (více než 10 mmol/l, většinou 20 - 50 mmol/l), u akutního selhání je denní nárůst koncentrace asi o 10 mmol/l

·         chronická glomerulonefritida, pyelonefritida aj. chronické renální onemocnění

·         obstrukce močových cest, např. nádorem

·         snížení prokrvení ledvin pro hypovolemii (př. dehydratace, srdeční nedostatečnost)

 

Snížená koncentrace urey v séru (nalézána méně často)

·         porucha syntézy urey (při sníženém příjmu bílkovin v potravě, deficitu některého z enzymů ureosyntetického cyklu nebo v terminálním stadiu onemocnění jater)

·         zvýšené ztráty močí

 

OSN-SPřímé následky abnormálních koncentracíOSN-E

Nízké koncentrace urey v séru, způsobené genetickou poruchou některého z enzymů ureosyntetického cyklu nebo vážným poškozením jater, vedou k hyperamonemii. Při těžkých poruchách syntézy urey je často zvýšena také koncentrace glutaminu v krevní plazmě (glutamin jako transportní forma aminoskupiny z extrahepatálních tkání do jater).

 

OSN-SReferenční intervalyOSN-E

 

věk

koncentrace mmol/l

do   4 týdnů

1,4 - 4,3

do   15 let

1,8 - 6,4

do   60 let

2,5 - 6,4

nad 60 let

2,9 - 7,5

 

OSN-SInterference in-vivoOSN-E

 

OSN-SOmezení stanoveníOSN-E

Nelze použít heparinátu amonného. Fluorid sodný inhibuje ureázu.

Stabilita: 1 den při 22 °C, 1 týden při 4 °C, 1 rok při - 20 °C.

 

OSN-SPoužití ve výpočtech a odvozených parametrechOSN-E

K odhadu osmolality ze stanovených molárních koncentrací Na+, urey a glukózy (v mmol/l):

osmolalita = 2 x Na+ + urea + glukóza

 

K výpočtu dusíkové bilance. Často se však používá zjednodušený výpočet, který kolísání koncentrace urey v séru během bilancovaného dne zanedbává. Zahrnuje pouze koncentraci urey v moči.

 

OSN-SZnaky analytické metodyOSN-E

Mezi základní metody stanovení urey v séru patří chemické stanovení s různými oximy (tzv. Fearonova reakce založena na kondenzaci urey v silně kyselém prostředí s činidly obsahujícími diacetyl za vzniku barevných diazinů, např. stanovení s diacetylmonoximem), enzymatická metoda s ureasou v kombinaci s Berthelotovou reakcí a plně enzymové stanovení (zejména pro automatické analyzátory). Používají se také jednoúčelové analyzátory, např. s immobilizovanou ureasou na membráně, nebo ISE na amoniak.

 

Referenční metoda: ID‑GC/MS, certifikovaný referenční materiál: SRM 909 a, b (Level 1, Level 2) NIST, USA.

Doporučené rutinní metody stanovení: enzymová UV-metoda (s GMD), elektrochemické stanovení (biosenzory). Toleranční limit EHK: 15 %, CV % pro vnitřní kontrolu kvality: 5 %, teoretický toleranční limit: 20,8 %. Nedoporučené metody: fotometrické metody s DAM a s OPDA.

 

Enzymové stanovení je založeno na kombinaci dvou enzymatických reakcí. Nejprve je urea hydrolyzována ureázou na amoniak a oxid uhličitý. Amoniak pak reaguje s 2‑oxoglutarátem a NADH za katalýzy glutamátdehydrogenázou. Vzniká glutamát, voda a NAD+. Pokles absorbance NADH se měří fotometricky při 340 nm, pracuje se většinou v TRIS pufru (pH = 8,0 ‑ 8,5).

 

OSN-SPoužití pro klinické účelyOSN-E

 

1) screening na funkci ledvin

Hladina urey v séru je dobrým ukazatelem glomerulární filtrace. Koncentrace stoupá při omezení filtrace pod 30 %, může být však také ovlivněna extrarenálními faktory (kreatinin se zvyšuje dříve, už při omezení filtrace pod 50 %). Při snížení glomerulární filtrace na 10 % stoupá koncentrace urey desetkrát.

Koncentrace urey v séru souvisí s definicí uremie, za dolní hodnotu se považuje koncentrace 100 mg/dl (35,7 mmol/l). U prerenální i postrenální azotemie se koncentrace urey zvyšuje více než koncentrace kreatininu.

Hodnoty nad 30 mmol/l jsou považovány za indikaci k léčbě hemodialýzou. Stanovení koncentrace urey spolu s kreatininem se používá k monitorování hemodialýzy.

 

2) hodnocení stavu hydratace organismu

Při hypovolemii se snižuje prokrvení ledvin a tím klesá i filtrační tlak. Při dehydrataci dochází ke zvýšení koncentrace urey v séru (9 - 33 mmol/l) rychleji než u koncentrace kreatininu.

 

3) bilance mezi množstvím přijatých a odbouraných bílkovin

Je-li při normální funkci ledvin zvýšený příjem bílkovin, dosahují koncentrace urey v séru až 17 mmol/l. Zvýšený poměr mezi koncentrací urey a kreatininu v séru (urea/kreatinin > 100) ukazuje na nadměrný přívod bílkovin.

 

OSN-SLiteraturaOSN-E

Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley‑Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0‑471‑15451‑2

Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5

Jacobs, D. S. (editor): Laboratory Test Handbook, 3rd ed. with Key Word Index. Lexi‑Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0‑916589‑12‑9

Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3

Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5 

Friedecký, B.; Kratochvíla, J.: Udělování certifikátu o úspěšnosti klinické laboratoře v systému externího hodnocení kvality. Klin. Biochem. Metab., 9 (BCB 30), 2001, č. 2, s. 73 ‑ 77. ISSN 1210‑7921

Karlson, P., Gerok, W., Gross, W.: Pathobiochemie,1. vyd. Academia, Praha, 1987.

 

OSN-SAutorské poznámkyOSN-E

Vladimíra Kvasnicová