OSN-SAbstraktOSN-E

Urea je konečný produkt odbourávání bílkovin, přesněji dusíku aminokyselin. Jedná se o nízkomolekulární látku syntetizovanou v játrech a vylučovanou převážně ledvinami. Je volně difuzibilní přes biologické membrány, je distribuována v celkové tělesné vodě. Stanovuje se v séru, v moči a dalších tělesných tekutinách. Zvýšené koncentrace v séru (plazmě) souvisejí se zvýšeným katabolismem proteinů, tj. nadměrnou tvorbou urey, nebo s jejím nedostatečným vylučováním při poškození ledvin nebo dehydrataci. Snížené koncentrace v séru (plazmě) jsou při hyperhydrataci nebo poruše syntézy v rámci onemocnění jater.

 

OSN-STerminologieOSN-E

Urea

 

OSN-SSynonymaOSN-E

Močovina, Ureum, Carbamidum, BUN (= Blood Urea Nitrogen)

 

OSN-SOdkazy na jiné relevantní dokumenty, další informaceOSN-E

Urea v séru KVAAA

 

OSN-SChemická a fyzikální charakteristika, struktura a povaha analytuOSN-E

Diamid kyseliny uhličité, karbamid, NH2CONH2. Bezbarvá krystalická látka (r. m. h. 60,06; teplota tání 132,7 °C), slabě hygroskopická, velmi snadno rozpustná ve vodě, bez náboje, roztoky reagují neutrálně. V silně kyselém prostředí se chová jako velmi slabá jednosytná báze, poskytuje tzv. soli uronia, které při zředění vodou hydrolyzují. Alkalickou hydrolýzou i enzymaticky (ureáza) lze ureu štěpit na CO2 a NH3, silnými oxidačními prostředky se štěpí na CO2, N2 a H2O. Tavením se odštěpuje NH3 a vzniká biuret NH2CONHCONH2 (tzv. biuretová reakce, používaná k analytickému stanovení dvou a více peptidových vazeb, tj. ke stanovení peptidů a bílkovin, má název podle této sloučeniny, která také poskytuje pozitivní reakci s biuretovým činidlem - alkalickým roztokem Cu2+). Z hlediska toxicity patří urea mezi látky velmi slabě nebezpečné (nefrotoxická účinnost, celková smrtící dávka pro člověka 100 - 1000 g), používá se jako diuretikum, snáší se v dávkách až několik desítek gramů denně.

 

OSN-SRole v metabolismuOSN-E

Urea je u savců konečným produktem odbourávání bílkovinného dusíku (-NH2 skupiny aminokyselin), patří mezi odpadní produkty metabolismu. Amoniak, který se uvolňuje při odbourávání aminokyselin, je toxický zvláště pro mozek. Proto je NH2 skupina dopravována různými transportními mechanismy (ve formě glutaminu nebo alaninu) do jater nebo ledvin. V játrech je ”detoxikována” tvorbou urey, aby tak mohla být vyloučena z organismu. Dusík urey představuje asi 80 % celkového dusíku ztráceného močí - tohoto faktu se využívá při výpočtu tzv. dusíkové bilance.

Játra se tvorbou urey také podílí na udržování pH extracelulární tekutiny: ureosyntetický cyklus je acidifikační, uvolňují se dva vodíkové kationty. V případě, že játra odbourávají amoniak cestou vzniku glutaminu se netvoří žádný vodíkový kation.

Při vylučování z organismu močí se urea významně uplatňuje při procesu zakoncentrování moče ledvinami (tzv. protiproudový multiplikační systém).

 

OSN-SZdroj (syntéza, příjem)OSN-E

Syntéza probíhá pouze v játrech (mitochondriální matrix + cytoplazma hepatocytu) v tzv. ureosyntetickém ( močovinovém, ornithinovém) cyklu. Zdrojem dusíku pro molekulu urey je jednak volný amoniak, jednak aspartát, zdrojem uhlíku je HCO3-, na syntézu 1 mol urey se spotřebovávají 3 mol ATP (štěpeny jsou ale celkem 4 makroergické vazby). Při odbourání 1 g proteinu vzniká 0,34 g (5,74 mmol) urey.

 

OSN-SDistribuce v organismu, obsah ve tkáníchOSN-E

Urea se vyznačuje vysokou difuzibilitou. Prochází přes všechny membrány difuzí, bez nosiče, podle osmotického gradientu. Proto je její koncentrace ve vodě krevní plazmy i ve vodě intracelulární tekutiny shodná. Koncentrace močoviny se stanovuje v séru i v moči, obsažena je ale i v jiných tělních tekutinách, např. v likvoru, potu, stolici a slinách.  

 

OSN-SZpůsob vylučování nebo metabolismusOSN-E

Po filtraci krve v ledvinách přechází urea bez omezení do primární moči. Zpětná resorpce probíhá pasivním transportem z tubulů do intersticia a do krve tak rychle, aby bylo v každém místě proximálního tubulu dosaženo rovnováhy mezi tubulární tekutinou, peritubulárním prostorem a krví.

90 % urey se vylučuje ledvinami (po glomerulární filtraci se zpětně resorbuje 40 - 70 %), 10 % je vyloučeno trávicím traktem a kůží. Část urey, která se dostane do trávicího traktu, je metabolizována střevními bakteriemi obsahujícími ureázu na CO2  a NH3. Vzniklý amoniak se vstřebává do krve a je portálním oběhem transportován do jater.

Ureu také štěpí Helicobacter pylori, jehož přítomnost v žaludeční sliznici může být indikována právě na základě ureázové aktivity (tato gramnegativní bakterie si tvorbou amoniaku zajišťuje ochranu proti silně kyselé žaludeční šťávě).

 

OSN-SKontrolní (řídící) mechanismyOSN-E

Množství syntetizované urey závisí jak na exogenním přísunu bílkovin, tak na katabolismu bílkovin tělu vlastních. Syntéza je regulována jednak na úrovni indukce enzymů močovinového cyklu (vysokoproteinovou dietou a při hladovění, tj. stavy kdy se v játrech zvyšuje koncentrace aminokyselin a amoniaku), jednak allosterickou aktivací první reakce cyklu (karbamoylfosfátsyntetáza I) N-acetylglutamátem.

Kortikosteroidy zvyšují odbourávání proteinů a tím i tvorbu močoviny.

 

OSN-SLiteraturaOSN-E

Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley‑Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0‑471‑15451‑2

Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5

Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3

Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80‑246‑0140‑0

Kolektiv autorů, Němečková, A. (vedoucí): Lékařská chemie a biochemie - praktikum,1. vyd. Avicenum, Praha, 1991.

Bína, J. (editor): Malá encyklopédia chémie, 3. vyd. Obzor, Bratislava, 1981.

Marhold, J.: Přehled průmyslové toxikologie - organické látky, svazek 2, 1. vydání. Avicenum, Praha, 1986.

 

OSN-SAutorské poznámkyOSN-E

Vladimíra Kvasnicová