Abstrakt
Urea je
konečný produkt odbourávání bílkovin, přesněji dusíku aminokyselin. Jedná se o
nízkomolekulární látku syntetizovanou v játrech a vylučovanou převážně
ledvinami. Je volně difuzibilní přes biologické membrány, je distribuována
v celkové tělesné vodě. Stanovuje se v séru,
v moči a dalších tělesných tekutinách. Zvýšené koncentrace
v séru (plazmě) souvisejí se zvýšeným katabolismem proteinů, tj. nadměrnou
tvorbou urey, nebo s jejím nedostatečným vylučováním při poškození ledvin nebo dehydrataci.
Snížené koncentrace v séru (plazmě) jsou při hyperhydrataci nebo poruše
syntézy v rámci onemocnění jater.
Terminologie
Urea
Synonyma
Močovina,
Ureum, Carbamidum, BUN (= Blood Urea Nitrogen)
Odkazy na jiné relevantní
dokumenty, další informace
Chemická a fyzikální
charakteristika, struktura a povaha analytu
Diamid
kyseliny uhličité, karbamid, NH2CONH2. Bezbarvá
krystalická látka (r. m. h. 60,06; teplota tání 132,7 °C),
slabě hygroskopická, velmi snadno rozpustná ve vodě, bez náboje, roztoky
reagují neutrálně. V silně kyselém prostředí se chová jako velmi slabá
jednosytná báze, poskytuje tzv. soli uronia, které při zředění vodou
hydrolyzují. Alkalickou hydrolýzou i enzymaticky (ureáza) lze ureu štěpit na CO2
a NH3, silnými oxidačními prostředky se štěpí na CO2, N2
a H2O. Tavením se odštěpuje NH3 a vzniká biuret NH2CONHCONH2
(tzv. biuretová reakce, používaná k analytickému stanovení dvou a více
peptidových vazeb, tj. ke stanovení peptidů a bílkovin, má název podle této
sloučeniny, která také poskytuje pozitivní reakci s biuretovým činidlem -
alkalickým roztokem Cu2+). Z hlediska
toxicity patří urea mezi látky velmi slabě nebezpečné (nefrotoxická účinnost,
celková smrtící dávka pro člověka 100 -
Role v metabolismu
Urea
je u savců konečným produktem odbourávání bílkovinného dusíku (-NH2
skupiny aminokyselin), patří mezi odpadní produkty metabolismu. Amoniak, který
se uvolňuje při odbourávání aminokyselin, je toxický zvláště pro mozek. Proto
je NH2 skupina dopravována různými transportními mechanismy (ve
formě glutaminu nebo alaninu) do jater nebo ledvin. V játrech je
”detoxikována” tvorbou urey, aby tak mohla být vyloučena z organismu.
Dusík urey představuje asi 80 % celkového dusíku ztráceného močí - tohoto
faktu se využívá při výpočtu tzv. dusíkové bilance.
Játra
se tvorbou urey také podílí na udržování pH extracelulární tekutiny:
ureosyntetický cyklus je acidifikační, uvolňují se dva vodíkové kationty.
V případě, že játra odbourávají amoniak cestou vzniku glutaminu se netvoří
žádný vodíkový kation.
Při
vylučování z organismu močí se urea významně uplatňuje při procesu
zakoncentrování moče ledvinami (tzv. protiproudový multiplikační systém).
Zdroj (syntéza, příjem)
Syntéza
probíhá pouze v játrech (mitochondriální matrix + cytoplazma hepatocytu)
v tzv. ureosyntetickém ( močovinovém,
ornithinovém) cyklu. Zdrojem dusíku pro molekulu urey je jednak volný amoniak,
jednak aspartát, zdrojem uhlíku je HCO3-, na syntézu 1
mol urey se spotřebovávají 3 mol ATP (štěpeny jsou ale celkem 4 makroergické
vazby). Při odbourání
Distribuce v organismu,
obsah ve tkáních
Urea se vyznačuje vysokou difuzibilitou. Prochází přes všechny membrány difuzí, bez nosiče, podle osmotického gradientu. Proto je její koncentrace ve vodě krevní plazmy i ve vodě intracelulární tekutiny shodná. Koncentrace močoviny se stanovuje v séru i v moči, obsažena je ale i v jiných tělních tekutinách, např. v likvoru, potu, stolici a slinách.
Způsob vylučování nebo
metabolismus
Po
filtraci krve v ledvinách přechází urea bez omezení do primární moči.
Zpětná resorpce probíhá pasivním transportem z tubulů do intersticia a do
krve tak rychle, aby bylo v každém místě proximálního tubulu dosaženo
rovnováhy mezi tubulární tekutinou, peritubulárním prostorem a krví.
90
% urey se vylučuje ledvinami (po glomerulární filtraci se zpětně resorbuje 40 -
70 %), 10 % je vyloučeno trávicím traktem a kůží. Část urey, která se dostane
do trávicího traktu, je metabolizována střevními bakteriemi obsahujícími ureázu
na CO2 a NH3.
Vzniklý amoniak se vstřebává do krve a je portálním oběhem transportován do
jater.
Ureu
také štěpí Helicobacter pylori, jehož přítomnost v žaludeční sliznici může
být indikována právě na základě ureázové aktivity (tato gramnegativní
bakterie si tvorbou amoniaku zajišťuje ochranu proti silně kyselé žaludeční
šťávě).
Kontrolní (řídící)
mechanismy
Množství
syntetizované urey závisí jak na exogenním přísunu bílkovin, tak na katabolismu
bílkovin tělu vlastních. Syntéza je regulována jednak na úrovni indukce enzymů
močovinového cyklu (vysokoproteinovou dietou a při hladovění, tj. stavy kdy se
v játrech zvyšuje koncentrace aminokyselin a amoniaku), jednak
allosterickou aktivací první reakce cyklu (karbamoylfosfátsyntetáza I)
N-acetylglutamátem.
Kortikosteroidy
zvyšují odbourávání proteinů a tím i tvorbu močoviny.
Literatura
Devlin, T. M. (editor): Textbook of
Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley‑Liss,
Inc., New York, 1997. ISBN 0‑471‑15451‑2
Racek, J. et al: Klinická biochemie,
1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1.
Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5
Masopust, J.: Klinická biochemie.
Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998.
ISBN 80‑7184‑649‑3
Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické
biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80‑246‑0140‑0
Kolektiv autorů, Němečková, A. (vedoucí): Lékařská chemie a biochemie - praktikum,1. vyd. Avicenum, Praha, 1991.
Bína,
J. (editor): Malá encyklopédia chémie, 3. vyd. Obzor, Bratislava, 1981.
Marhold,
J.: Přehled průmyslové toxikologie - organické látky, svazek 2, 1. vydání.
Avicenum, Praha, 1986.
Autorské poznámky
Vladimíra Kvasnicová