Abstrakt
Albumin je hlavní protein
krevní plazmy, tvoří přibližně 60 % celkové hmotnostní koncentrace
plazmatických proteinů. Syntetizován je v játrech. Z klinického
hlediska je významný pokles koncentrace. Příčinou může být pokles syntézy
(těžké poškození jater, proteinová malnutrice), zvýšený katabolismus (akutní
stavy), zvýšené ztráty (močí, kůží, stolicí), změna distribuce v tělních
tekutinách a hyperhydratace. Albumin se významně podílí na regulaci
onkotického tlaku krve a ovlivňuje tak distribuci vody mezi intravazální a
intersticiální tekutinou. V případě hypoalbuminemie proto dochází
k tvorbě otoků. Nedostatek albuminu má také vliv na biologický účinek řady
látek, pro něž je transportním proteinem (např. léky, hormony). Příčinou
hyperalbuminemie bývá dehydratace. Metody stanovení jsou založeny
na tvorbě komplexů albumin-anionické barvivo (BCG, BCP) nebo na využití
imunochemických technik (turbidimetrie, nefelometrie).
Odkazy na jiné
relevantní dokumenty, další informace
Fyziologická
variabilita
Snížené koncentrace nacházíme
v těhotenství, kdy roste objem extravaskulární tekutiny. Koncentrace
v plazmě klesá proti původní koncentraci až o 20 %.
Intraindividuální variace
v delších časových intervalech jsou 30 %.
Nižší koncentrace albuminu
mají černoši. Ke snížení dochází také při delším lačnění a ve stáří.
Na koncentraci má vliv
tělesná poloha, vstoje nalézáme hodnoty o 10 až 15 % vyšší než vleže.
Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci
1) snížená
syntéza (játra)
2) zvýšený
katabolismus (nemocní v akutních stavech)
3) zvýšené
ztráty mimo organismus (moč, GIT, kůže)
4) změny
v distribuci
5)
hyperhydratace, dehydratace
Snížení
koncentrace (hypoalbuminemie)
Jde o častý
nález u různých chorob. U chronicky vyvinuté hypoalbuminemie může být deficit
albuminu 150 až
·
těžké hepatopatie (pokles poměru albuminu ke
globulinům); jaterní cirhóza je obvykle spojena s hypoalbuminemií (méně
než 30 g/l) z důvodu a) zvýšení onkotického tlaku krve (zvýšené
množství imunoglobulinů), což vede ke snížení syntézy albuminu, b) ztrát
albuminu do třetího prostoru
·
proteinová malnutrice, zvláště u starších pacientů; vede
ke snížení syntézy, velikost otoku koreluje s koncentrací albuminu
jen slabě; při hladovění dojde k poklesu koncentrace pod dolní referenční
hranici nejdříve za 1 týden, při chronických malnutricích se do oběhu přesunuje
extravazálně uložený podíl albuminu; jako indikátory proteinového deficitu se
kromě albuminu používají transthyretin (prealbumin) a protein vázající
retinol, které mají kratší poločas
·
akutní záněty, nádory, akutní stavy - albumin je
negativní reaktant akutní fáze, dochází ke kompenzačnímu snížení
syntézy (projeví se poměrně pozdě, vzhledem k dlouhému biologickému
poločasu) nebo ke zvýšenému katabolismu (zánětem nebo nádorem indukovaná
hypoalbuminemie), koncentrace celkových proteinů bývá normální; např. u akutní
hepatitidy nebo chronické cholecystitidy bývá albumin snížen na 30 - 35
g/l
·
polyklonální (chronický zánět) a monoklonální gamapatie
(např. plazmocytom - snížení koncentrace albuminu je obvykle spojeno se špatnou
prognózou)
·
vnější ztráty (nefrotický syndrom, popáleniny,
exsudativní enteropatie)
·
ztráty do třetího prostoru (otok, ascites)
·
zvětšení distribučního prostoru (sepse, šok)
·
hyperhydratace
·
analbuminemie - velice vzácný vrozený defekt syntézy,
koncentrace dosahuje max. 10 % normálu (i pod 2 g/l); onkotický tlak
bývá poloviční než u normálních koncentrací albuminu, pouze mírné edémy -
kompenzačně se zvyšuje tvorba jiných proteinů; pacienti jsou většinou klinicky
zdraví, mívají hypercholesterolemii a zvýšenou koncentraci lipidů
Zvýšení koncentrace
(hyperalbuminemie)
·
téměř vždy jde o pseudohyperalbuminemii, např. při
dehydrataci.
Přímé následky abnormálních koncentrací
Tvorba otoků:
Vzhledem
k významnému podílu albuminu na udržení onkotického tlaku krve, který se
podílí na udržování vody v krevním oběhu, dochází při hypoalbuminemii
k úniku vody z cév do intersticia.
Změna farmakokinetiky léčiv vázaných
na albumin:
Při hypoalbuminemii dochází ke zvýšení
koncentrace volné farmakologicky aktivní frakce léčiva z důvodu překročení
vazebné kapacity jejich transportního proteinu. Změny jsou patrné při snížení
koncentrace albuminu pod 30 g/l. Terapeutická odpověď je rychlejší
nebo silnější, avšak kratší, než v případě normální koncentrace albuminu.
Dochází k častějším příznakům intoxikace léky. Silně se na albumin váže
např. kyselina valproová a phenytoin. Při dlouhodobé léčbě steroidy dochází při
hypoalbuminemii k aktivaci vředové choroby žaludku 2 až 3 krát častěji
(vedlejší příznak léčby). Po thiopenthalu je výrazně prodlouženo buzení
nemocného.
Ovlivnění koncentrace dalších látek,
které jsou v plazmě vázány na albumin:
např.
hyperthyroxinemie - při vrozené dysalbuminemii z důvodu zvýšené afinity
albuminu pro tyroxin: koncentrace celkového tyroxinu je zvýšená, volný tyroxin
je normální (familiární dysalbuminemická
hyperthyroxinemie)
Referenční intervaly
věk |
koncentrace g/l |
do 4 dnů |
28 - 44 |
od 4 dnů do 4 týdnů |
38 - 54 |
od 4 týdnů do 14 let |
38 - 54 |
od 14 let do 60 let |
35 - 50 |
od 60 let do 99 let |
34 - 48 |
Omezení stanovení
Plazma není
vhodná pro stanovení, nutný přídavek hexadimetrin bromidu. Jako antikoagulant
se používá K2EDTA, náběr do skla i plastu.
Zabránit hemolýze, lipemie zkresluje
výsledky.
Odběr vleže nebo alespoň 15 minut před
odběrem by měl pacient sedět (vlivem hemokoncentrace roste při poloze
vstoje koncentrace proteinů o 5 - 10 %).
Pacienti po léčbě plazmaexpandery mají
koncentrace proteinů, včetně albuminu, sníženy (zvýšením onkotického tlaku
došlo k přesunu části tekutin z intersticia do oběhu).
Použití
ve výpočtech a odvozených parametrech
Poměr mezi koncentrací
albuminu v likvoru a v plazmě se používá pro hodnocení integrity
hematolikvorové bariéry (albuminový
index).
Výpočet koloidně osmotického tlaku
z koncentrace albuminu a globulinů (nebo z celkových proteinů)
je nespolehlivý u intenzivně léčených nemocných s vysokým metabolickým
obratem.
Znaky
analytické metody
Referenční metoda neexistuje,
certifikovaný referenční materiál: CRM 470 (IRMM Geel, Belgie).
Doporučené rutinní metody stanovení:
fotometrické metody (stanovení s bromkrezolovou zelení = BCG nebo bromkrezolovým
purpurem = BCP) a imunochemická stanovení (turbidimetrie, nefelometrie).
Toleranční limit EHK: 9 %, CV % pro
VKK: 3 %, teoretický toleranční limit: 4,4 %.
Fotometrické metody jsou založeny na
tvorbě komplexů albumin-barvivo, které se tvoří ve slabě kyselém prostředí, kdy
má albumin kladný náboj. Používají se anionická barviva (obvykle se skupinou
-SO3H), která tvoří s albuminem komplex rychleji než
s jinými proteiny přítomnými ve vzorku (vyšší výsledky dává stanovení
pomocí BCG). Posun absorbance barviva po navázání do komplexu s albuminem
je výrazný a je mimo oblast, kde absorbuje bilirubin a hemoglobin.
Lidský albumin má jinou afinitu k anionickým barvivům než animální (např.
bovinní) albumin, proto musí být kalibrace provedena na lidský albumin.
Použití pro
klinické účely
Klinický význam má pouze pokles
koncentrace, absolutní zvýšení množství albuminu se v organismu
nevyskytuje. Vyšetření albuminu se používá k posouzení míry deficitu
proteinů v dietě, proteosyntézy v játrech a onkotického tlaku krve.
Jde pouze o celkový, hrubý indikátor nutričního a zdravotního stavu organismu,
významný zvláště u starých a chronicky nemocných lidí. Snížení koncentrace
albuminu je obecně spojeno s řadou onemocnění. Používá se zvláště:
1) k monitorování pacientů
s akutním jaterním onemocněním
2) při podezření na jaterní cirhózu a
monitorování průběhu
3) jako diagnostické vyšetření u
edematózních stavů
4) k určení prognózy u starších
hospitalizovaných pacientů
5) k posouzení nutričního stavu
Literatura
Thomas, L.: Clinical Laboratory
Diagnostics: Use and Assessment of Clinical Laboratory Results.
TH-Books-Verl.-Ges., Frankfurt/Main, 1998. ISBN 3-9805215-4-0
Racek, J. et al: Klinická biochemie,
1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1.
Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5
Masopust, J.: Klinická biochemie.
Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998.
ISBN 80‑7184‑649‑3
Chromý, V., Fischer, J.: Analytické
metody v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5
Friedecký, B.; Kratochvíla, J.:
Udělování certifikátu o úspěšnosti klinické laboratoře v systému externího
hodnocení kvality. Klin. Biochem. Metab., 9 (BCB 30), 2001, č. 2, s. 73 ‑ 77.
ISSN 1210‑7921
Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické
biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80‑246‑0140‑0
Murray, R., K.; Granner,
D., K.; Mayes, P., A.; Rodwell, V., W.: Harperova biochemie. Nakladatelství a
vydavatelství H & H, Jinočany, 1998. ISBN 80-85787-38-5
Appendixy
Při terapii v akutních stavech je
albumin podaný infuzí z 50 až 80 % katabolizován. Doporučuje se jeho podávání
jen pro zabránění poklesu koncentrace pod 25 až 30 g/l.
Autorské
poznámky
Vladimíra Kvasnicová (červen 2002)
recenze Miroslav
Engliš (říjen 2002)