Abstrakt
C1 inhibitor v séru je velmi důležitým regulačním prvkem při aktivaci
klasické dráhy komplementové kaskády, kininového, hemokoagulačního a
fibrinolytického systému
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další
informace
Patofyziologické mechanismy ovlivňující
koncentraci
C1INH patří k reaktantům akutní fáze. Lze jej tedy využít při
sledování pacientů při septickém šoku, při vaskulární krizi po transplantaci
kostní dřeně, při monitorování účinků terapie interleukinem 2 nebo při
endotoxinem vyvolané plicní dysfunkci.
Pokles C1INH se projeví u:
Přímé následky abnormálních koncentrací
Dědičnost je u C1 inhibitoru autozomálně dominantní.
Geneticky podmíněný deficit nebo dysfunkce C1 inhibitoru patří
k jedněm z nejčastějších poruch komplementových proteinů. Tento
deficit je asociován s hereditárním angioedémem. U pacientů s tímto
onemocněním dochází k nepřiměřené aktivaci komplementové kaskády, která se
projeví vznikem lokálních, nebolestivých a nesvědivých otoků. Otoky mohou
vznikat na různých lokalitách. Může se jednat o urogenitální, respirační či
trávící trakt. Otok v oblasti hrtanu může mít fatální následky. Otok trvá
24 – 72 hodin. Klinické projevy jsou časté u dospívajících a u starších osob
(kolem 60 let). U dětských pacientů nebývají otoky časté.
Příčiny vzniku otoků nemusí být jednoznačné. Jako nejčastější příčiny
otoků jsou popisovány: lokální tlak, menzes, stres, prochladnutí, nadměrná
únava. V případě urogenitálního otoku se mohou objevit silné křeče a
zvracení.
Byly popsány také případy získané formy deficience C1INH. Klinické
projevy jsou u obou deficitů stejné. Příčinou získaného deficitu C1INH
bývají autoprotilátky proti proteinu C1INH, což může vést k tomu, že
rychlost spotřeby převýší rychlost syntézy C1INH.
Rozdíl mezi získaným a vrozeným deficitem se může projevit při měření
ostatních složek komplementu. Zatímco pacienti se získaným deficitem C1INH
mívají značně sníženou hladinu C1, pacienti s vrozeným deficitem mají C1 a
C3 složky komplementu v normě, kdežto C2 a C4 snížené.
Referenční intervaly
100 - 260 mg/l
Omezení stanovení
C1INH je stálý 4 měsíce při –
Koncentraci C1INH je možné stanovit pomocí metod:
Použití pro klinické účely
C1 inhibitor získaný z lidské plazmy se využívá k substituční
léčbě geneticky podmíněného deficitu C1INH.
Literatura
Stites D.P., Terr A.I.: Základní a klinická imunologie, Victoria
publishing, Praha, 1994 ISBN 80-85605-37-6.
Masopust J.: Klinická biochemie a hodnocení biochemických vyšetření,
Karolinum, Praha, 1998, ISBN 80-7184-649-3.
Human Protein Data (A.Haeberli, ed.), © VHC Verlagsges. MbH, Weinheim,
1997.
Fučíková T.: Klinická imunologie v praxi, 2. přepracované vydání,
Galén, Praha, 1997, ISBN 80-85824-57-4.
Staršia Z.: Klinický význam komplementu, Novinky v medicíně (39),
Praha, Avicenum, 1987.
Autorské poznámky
Marcela Melčáková
recenze Miroslav
Engliš