Abstrakt
Antigen skvamózních buněk
(SCCA) patří k tumor-asociovaným nádorovým antigenům. Je produkován
především skvamózními (epidermoidními) buňkami plodu, ve stopových množstvích i
u normálních osob. Jeho zvýšená syntéza probíhá v maligních nádorech
skvamózního epitelu.
Terminologie
Antigen skvamózních buněk, SCCA
Synonyma
SCC
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Nádorové markery: časté a
méně časté typy
Chemická a fyzikální
charakteristika, struktura a povaha analytu
SCC
antigen byl definován jako složka směsného antigenu TA-4 (molekulová
hmotnost 48kDa), jehož průkaz v lidském séru u nemocných s karcinomem
čípku děložního byl umožněn reakcí s polyklonální protilátkou proti
cervikálnímu tumor-asociovanému antigenu (1977). Dvojrozměrnou gelovou
elektroforézou kombinovanou s imunoblotingem byly identifikovány dva
homologní proteiny SCC1 a SCC2 lišící se izoelektrickým bodem (pI). Tyto
antigeny byly charakterizovány jako serin proteinázové inhibitory (serpiny),
kódované dvěma homologními geny SCCA1 (kyselé pI) a SCCA2 (neutrální pI). Forma
SCC charakteristická kyselejším pI je z buněk uvolňována, forma neutrální
v nich zůstává (Kato 1996).
Role v metabolismu
Dosud je role SCCA nevyjasněna. Kromě obecně přijímané
představy o působení SCCA při procesu keratinizace epidermis za přítomnosti
vápníku bylo v in vitro experimentech prokázáno jejich inhibiční působení na
proteinázy, především v oblasti apoptotické signální cesty. Nádor by tímto
mechanismem serpiny využíval k potlačení procesu apoptózy, tj. k podpoře
vlastního růstu. Další role – při buněčné adhezi – je dosud zkoumána rovněž na
experimentálním materiálu.
Zdroj (syntéza, příjem)
Za fyziologického stavu
je produkce SCCA omezena na
diferencované epidermoidní buňky plodu i dospělých osob.
Distribuce v organismu, obsah
ve tkáních
Zvýšená exprese SCCA byla
prokázána u benigních gynekologických onemocnění, hlavně však u karcinomu čípku
děložního, u dalších maligních gynekologických nádorů, u epidermoidního
karcinomu plic a u nádorů hlavy a krku.
Způsob vylučování nebo
metabolismus
Neznám.
Biologický poločas
Je asi 20 minut.
Kontrolní (řídící) mechanismy
Kódování SCC proteinu dosud
identifikovanými geny pro SCC-
Literatura
Kato, H.: Recent progress in
biology and clinical use of squamous cell carcinoma antigen.Tumor Marker
Update, 8, 1996, 177-179.
J. Kaušitz: Rádioimunoanalýza v onkológii. LF UK
Plzeň, 1995.
Autorské poznámky
Marta Šimíčková,
Miroslava Nekulová
recenzoval Jindřich
Macháček