Abstrakt
Beta–2–mikroglobulin (B2M)
je polypeptid, který byl izolován jako močová bílkovina již v r.
Terminologie
Beta–2–mikroglobulin, B2M
Odkazy na jiné relevantní
dokumenty, další informace
Beta-2-mikroglobulin
v séru a v moči
Nádorové markery a jejich
vztah k lokalizaci
Chemická a fyzikální
charakteristika, struktura a povaha analytu
Beta–2–mikroglobulin
je jednoduchý neglykosylovaný polypeptid tvořený 100 aminokyselinami
s jedním disulfidickým můstkem o molekulové hmotnosti 11 800 Da. Je součástí povrchu většiny buněk jako
transplantační antigen Jeho sekvence aminokyselin a trojrozměrná
struktura vykazuje homologii s konstantní částí těžkého a lehkého řetězce
imunoglobulinu G.
Role v metabolismu
B2M tvoří lehký řetězec
lidského leukocytárního antigenu I. třídy, a to extracelulární
doménu. HLA antigeny jsou hlavní histokompatibilní antigeny, které mají
důležitou úlohu při mezibuněčných interakcích a při rozpoznávání buněk. Hlavní
histokompatibilní komplex (MHC) I. třídy se skládá z heterotrimeru
tvořeného těžkým řetězcem MHC I.
třídy, fragmentem antigenního peptidu a
B2M. Funkce beta–2–mikroglobulinu je dosud nejasná, některé vlastnosti jsou podobné
imunoglobulinům. Zdá se, že může napomáhat cytotoxickým lymfocytům
k rozpoznání vlastních nebo cizích antigenů. Zvýšená hladina v séru
reflektuje pravděpodobně defektní expresi MHC I. třídy na povrchu nádorových
buněk, vedoucí k jejich chybnému rozpoznání imunitním systémem.
Zdroj (syntéza, příjem)
Denně se produkuje u
dospělého jedince 50–200 mg B2M, syntéza je nejintenzivnější
v B–lymfocytech a plazmocytech.
Distribuce v organismu, obsah
ve tkáních
B2M je přítomen téměř ve všech buňkách kromě erytrocytů
a trofoblastických buněk. Za fyziologických podmínek cirkuluje v krvi až
3 mg/l B2M.
Způsob vylučování nebo
metabolismus
Vylučuje se ledvinami. Při rozpadu buněk se uvolňuje do krevní plazmy,
vylučuje se do glomerulárního filtrátu a je zpětně resorbován zdravými
tubulárními buňkami. Stanovení B2M v séru je proto citlivým ukazatelem
tubulárního poškození ledvin. Stanovení B2M
má význam zejména v onkologii a nefrologii. B2M se využívá jako nádorový
marker, je však málo specifický. Význam má především u maligních procesů buněk
krevní řady (leukemie, lymfomy). Jeho nevýhodou však je, že do oběhu je ve
zvýšené míře uvolňován při buněčné nekróze např. při zánětlivých procesech, při
chemoterapii a po aktinoterapii maligních nádorů aj. Dochází tak k nespecifickému
zvyšování jeho sérových hladin, což ztěžuje interpretaci. Efekt terapie
přetrvává minimálně 3 měsíce.
Biologický poločas
40 minut.
Kontrolní (řídící) mechanismy
Syntéza B2M je regulována některými interferony (a, g) a
interleukiny (IL1, IL2).
Literatura
Tragardh, L., Wiman, K.,
Rask, L., Peterson, P.A.: Amino acid sequence homology between HLA-A,B,C
antigens, beta2-microglobulin and immunoglobulins. Scand.J.Immunol., 8, 1978,
4563-68.
Kaušitz, J.:
Rádioimunoanalýza v onkológii. LF UK Plzeň, 1995.
Hebert, A.M., Strohmaier,
J., Whitman, M.C., Chen, T., Gubina, E., Hill, D.M., Lewis, M.S., Kozlowski S.:
Kinetics and thermodynamics of beta2–microglobulin binding the
alpha3 domain of major histocompatibility complex class iheavy chain.
Biochemistry, 40, 2001, 5233-5242.
Autorské poznámky
Marta Šimíčková, Miroslava Nekulová
recenzoval Jindřich
Macháček