Abstrakt
Weddellit se vyskytuje nejčastěji v kamenech společně s
whewellitem (65 % všech konkrementů), případně s apatitem. Čistě weddellitové
konkrementy jsou vzácnější.
Odkazy na jiné relevantní
dokumenty, další informace
Fyziologická variabilita
Četnost výskytu konkrementů obsahujících weddellit udává
následující tabulka (hlavní složka je uváděna na prvním místě):
Whewellit/weddellit
. . . . . . . . . . . . 20,5
Whewellit/weddellit/apatit . . . . . . . . 8,6
Weddellit/apatit . . . . . . . . . . . . . . . . 7,5
Whewellit/weddellit/karbonátapatit . 2,5
Weddellit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3,5
Kyselina močová/whewellit/weddellit 1,4
Weddellit/karbonátapatit . . . . . . . . . .1,2
I. Většinou jsou drobné (2 - 7 mm). Mohou být čiré,
bílé, nažloutlé, mají skelný lesk s ostrými hranami krystalů. Jsou drobivé a
křehké. Skládají se z hrubozrnných neuspořádaných agregátů dipyramidálních
krystalů WED, bez ohraničeného krystalizačního jádra. U větších kaménků (10 -
20 mm) můžeme očekávat příměs krevního koagula v celém průřezu kamene,
červenohnědé až tmavě hnědé zbarvení a naznačenou radiální strukturu s
geometrickým středem.
Variety
a) volné prostory mezi krystaly jsou zaplněny apatitem,
případně apatit tvoří povlaky na krystalech WED.
b) obsahují příměs kulovitých agregátů whewellitu,
případně whewellit tvoří povlaky na krystalech WED.
c) obsahují krystalizační jádro (jádra), tvořené
apatitem nebo apatitem a whewellitem.
d) obsahují příměs krystalů kyseliny močové, případně
mohou být zbarveny oranžově organickou příměsí. e) krystaly v centrální části
podléhají přeměně na whewellit, struktura se stává kompaktnější a
jemnozrnnější.
Velké, dobře vyvinuté krystaly jsou obecně spojovány s
hyperkalciurií různého původu, vyskytují se častěji u mladých lidí a u dětí.
II. Větší, kulovité až odlitkové kameny. Povrch je hrubě
krystalický, hrany krystalů jsou tupé. Krystaly jsou matné, neprůsvitné, barva
žlutobílá až krémová. Struktura na lomu je kompaktní, neuspořádaná, bez
ohraničeného krystalizačního jádra. Skládají se z WED, sekundárního whewellitu
s příměsí apatitu. Statisticky nejčastější etiologií je intermitentní
hyperkalciurie, hyperkalciurie spojená s hyperoxalurií nebo stází.
III. Drobné až středně velké kameny (10 mm) s matným,
velmi jemnozrnným povrchem, žlutobílé až hnědožluté barvy. Centrální části mají
neuspořádanou volnou strukturu, periferie jsou velmi jemnozrnné, koncentrické.
Složení - WED, někdy s příměsí apatitu a whewellitu. Etiologicky jsou spojovány
s hyperkalciurií a stází.
Patofyziologické mechanismy
ovlivňující koncentraci
Vznik krystalů weddellitu závisí na biochemických
litogenních faktorech - hyperkalciurii, hyperoxalurii, hyperurikosurii,
hipocitraturii, hyperurikemii, primárním HPT a dále na obecných podmínkách
vzniku konkrementů. Krystaly pozorované v močovém sedimentu nemusí mít
patologický význam.
Přímé následky abnormálních
koncentrací
Referenční intervaly
Interference in-vivo
Omezení stanovení
Použití ve výpočtech a
odvozených parametrechOSN-E
Znaky analytické metody
Ekonomické náklady
Použití pro klinické účely
Vznik krystalů weddellitu závisí na biochemických
litogenních faktorech - hyperkalciurii, hyperoxalurii, hyperurikosurii,
hipocitraturii, hyperurikemii, primárním HPT a dále na obecných podmínkách
vzniku konkrementů. Krystaly pozorované v močovém sedimentu nemusí mít
patologický význam.
Literatura
Poznámky
Appendixy
Kromě uvedených
typů kamenů se může WED vyskytovat jako vedlejší složka všech komponent
močových konkrementů. Je hojnější na periferii. Někdy tvoří i centra, zde však
podléhá přeměně na WHE a můžeme pozorovat pseudomorfózu whewellitu po
weddellitu (dipyramidální forma je vyplněna nažloutlými, skelně lesklými
krystaly sekundárního WHE ).
Autorské poznámky
Tamara
Bulková