Abstrakt
Hliník patří mezi toxické stopové prvky. Člověk zvyšuje příjem tohoto kovu
např. konzumací potravin vařených v hliníkovém nádobí nebo balených do
hliníkových fólií. Medikamentózně se sloučeniny hliníku používají jako
antacida, hliník je obsažen také v aloxiprinu. Antacida obsahující hliník
nezpůsobují u dospělých jedinců s normální renální funkcí závažné nežádoucí
účinky. U pacientů s renální insuficiencí může dlouhodobý příjem hlinitých solí
vyvolat známky intoxikace. Charakteristickými příznaky jsou osteomalacie a
encefalopatie. Problémem stanovení obsahu hliníku v biologických
materiálech je kontaminace prostředí.
Terminologie
Al, hliník, aluminium
Chemická a fyzikální
charakteristika, struktura a povaha analytu
Název: Latinsky: Anglicky: Značka: Protonové číslo: Atomová hmotnost: Skupina: Perioda: Skupenství: Oxidační číslo: |
hliník Aluminium Aluminium Al 13 26,98 III.A 3 pevné III |
Hliník
se dříve v přírodě vyskytoval převážně ve formách pro organismy nedostupných.
Kyselý déšť výrazně zvýšil množství hliníku v biologických ekosystémech (jako
důsledek těchto změn byly popsány některé destruktivní účinky na ryby a
rostliny). Člověk zvyšuje příjem tohoto kovu např. konzumací potravin vařených
v hliníkovém nádobí nebo balených do hliníkových fólií. Medikamentózně se
sloučeniny hliníku používají jako složka antacid (koloidní hydroxid hlinitý,
fosforečnan hlinitý, hydroxyhlinitan hořečnatý), hliník je obsažen také v
aloxiprinu (směs zásaditých hlinitých solí acetylsalicylové kyseliny). Norma obsahu Al v pitné vodě v ČR povoluje až
11,11 µmol/l (300 µg). Denní příjem Al činí asi 74-259 µmol (2-7 mg). Při
používání hliníkových příborů a vaření v hliníkových nádobách dochází pouze k
lehkému zvýšení obsahu Al v pokrmech. Obsah Al v půdě je obvykle vysoký, ale
prvek je zde pevně vázán, takže je nedostupný pro rostliny. Působením kyselého
deště se však rozpustnost hliníkových solí zvyšuje a Al se může dostávat ve
větší míře do rostlin i vody. Dopad této mobilizace na zdraví populace je zatím
nejistý.
Role v metabolismu
Hliník není počítán mezi esenciální stopové prvky. Místo
deplecí, které jsou pro stopové prvky typické, hrozí spíše nadbytek Al v
organismu a příznaky intoxikace. Fyziologický význam Al v lidském organismu
není jasný.
Celkový obsah Al v lidském organismu je asi 1,3 mmol (35
mg) a jeho přítomnost byla prokázána ve všech orgánech. Za fyziologických
podmínek je v séru 80 % Al vázáno na bílkoviny, především albumin a transferin.
Al se dostává do lidského organismu trávicím traktem, při expozici v zaprášeném
prostředí plícemi a vstřebáváním pokožkou. U nemocných léčených dialyzačními
metodami dochází k přestupu Al z dialyzačního roztoku do krve. Průměrná
absorpce z požitého Al je pouze 0,5 – 1 %, zbytek se vyloučí stolicí.
Vstřebávání mohou ovlivnit kromě aktuálního pH v zažívacím traktu (klesající pH
zvyšuje průnik do krve) i některé další faktory, jako je obsah citrátu v dietě,
hormon příštitných tělísek, nízká zásoba železa, vitamin D či obsah fluoridů v
dietě.
Sloučeniny hliníku mohou inhibovat absorpci dalších
látek v GIT:
·
F, Ca, Fe, P,
Zn,
·
cholesterolu
(tvorbou Al-pektinového komplexu, který váže tuky k nestravitelné vláknině),
·
tetracyklinu
(tvoří s Al3+ nevstřebatelný komplex)
Hliník
ovlivňuje motilitu gastrointestinálního traktu, a to inhibicí kontrakcí
vyvolaných acetylcholinem.
Způsoby ovlivnění
lidského zdraví hliníkem:
1.
Al se dostává ve zvýšené míře do organismu zdravých osob nejčastěji během
jejich pracovní činnosti, osoby mají neporušené vylučování Al. Jedná se o
profesionální expozici.
2.
Al je ve zvýšené míře v organismu nemocných osob zadržován, nebo je
podáván z léčebných důvodů. Tyto osoby mají obvykle sníženou schopnost Al z
těla eliminovat (např. nemocí s ledvinovým selháním). U jiných se uplatňuje
podávání léků obsahujících Al, příp. přestup Al z dialyzačního roztoku do krve.
Jde o neprofesionální expozici.
Projevy působení
Al na nervový systém dialyzovaných:
·
Akutní projevy - náhlé křeče, neklid, myoklonické záškuby, kóma až smrt.
Přímo v průběhu hemodialýzy se mohou objevit křeče typu "grand mal",
podobné příznaky mohou nastat i během několika dní po zahájení terapie
deferoxaminem, když dojde k vyplavení velkého množství Al do krve.
·
Chronické projevy - poruchy řeči (koktání, zadrhávání), změny osobnosti,
poruchy prostorové orientace, zrakové a sluchové halucinace, později
myoklonické křeče. Za 7 až 9 měsíců od prvních projevů nemocný ztrácí schopnost
komunikace a aktivního pohybu, následuje smrt. Obtíže vznikají při mnohaměsíční
expozici dialyzačnímu roztoku s vyšším obsahem Al, méně často při dlouhodobém
léčení aluminiovými važači fosfátů.
Zdroj (syntéza, příjem)
Průměrný denní příjem dietou
kolísá okolo 10 mg. Kationty hlinité se špatně vstřebávají (asi 0,1 %), u dětí
je absorpce vyšší. Dlouhodobé používání antacid s Al3+ může vést k
zdvojnásobení průměrných koncentrací hliníku v plazmě, při renálním poškození
plazmatické hladiny rostou s rizikem rozvoje toxicity. Při příjmu vyšším než
1000 mg Al/den se objevuje retence. Kumuluje se hlavně v kostech a plicích.
Distribuce v organismu, obsah
ve tkáních
Al proniká hematoencefalickou bariérou, koncentrace Al v
mozkomíšním moku se fyziologicky pohybuje mezi 0,08-0,42 µmol/l (2,3-11,3 µg).
Způsob vylučování a
metabolismus
Hliník se vylučuje ledvinami, část profiltrovaného
množství je resorbována v proximálním tubulu. Vylučování u zdravého člověka již
bylo uvedeno, v případě potřeby se může vylučování zvýšit až na 5,5 µmol/den
(150 µg).
Referenční intervaly
Plazma
0,11-0,33 µmol/l, moč 0,55-1,85 µmol/den.
Deficit:
·
Příčiny nejsou známy. Al není úmyslně suplementován, u nemocných zcela
závislých na parenterální výživě se dostává do organismu z kontaminovaných
roztoků.
·
Příznaky nejsou popisovány.
Terapie:
V
léčení intoxikace Al u nemocných s ledvinovým selháním se používá deferoxamin,
který tvoří s Al komplex. Chelatace může
zpomalit nebo zastavit progresi dialyzační demence. Obvykle je podáván v infúzi
(40 mg/kg). Dochází tak k vyplavení Al do
krve. Následně je tento komplex při hemodialýze přes dialyzační membránu
vylučován z organismu.
Toxicita:
Existují podrobné studie nežádoucích a toxických účinků
jak na zvířatech, tak i v humánní medicíně.
·
Intoxikace Al u profesionálně exponovaných osob se projevuje jako horečka
z kovů a chronická aluminióza. U pracovníků pohybujících se v provozech výroby
výbušnin bylo prokázáno poškození plic. Nebyla prokázána souvislost se zvýšeným
výskytem nádorů dýchacího ústrojí ani vliv na rozvoj chronické obstrukční
choroby plicní. Opakovaně byla popsána plicní fibróza a intersticiální
pneumonie u svářečů. Není jasné, zda Al může přímo vyvolat astma, nebo je pouze
manifestovat. Výjimečně byly popsány příznaky encefalopatie. Také Alzheimerova
choroba je potencionálně spojována s toxicitou Al.
·
Antacida
obsahující hliník nezpůsobují u dospělých jedinců s normální renální funkcí
závažné nežádoucí účinky. U pacientů s renální insuficiencí dlouhodobý příjem
Al3+ (v potravě, lécích, dialyzační tekutině) může vyvolat známky
intoxikace. Charakteristickými příznaky jsou osteomalacie a encefalopatie
(demence, křeče). Zvýšená hladina hliníku v lidském mozku je spojována s
některými syndromy demence.
·
Pacienti s
chronickým renálním postižením jsou potenciálně ohroženi toxicitou hliníku. Jde
např. o tzv. dialyzační demenci u dlouhodobě hemodialyzovaných. Preventivní
opatření v tomto případě zahrnují:
·
zákaz používání
léčiv obsahujících hliník (používají antacidy s Al(OH)3 na snížení
absorpce fosfátů),
·
monitorování
obsahu hliníku v dialyzátu. Hydrolyzáty kaseinu bývají kontaminovány Al, proto
jsou v parenterální a enterální výživě nahrazovány jinými přípravky.
·
Manifestace toxických účinků byla pozorována u osob s těžkým selháním
ledvin nebo ve stáří, kdy dochází k poklesu glomerulární filtrace. Při
chronickém selhání ledvin se hovoří o hliníkové intoxikaci. Za příčinu se
považuje omezení vylučování Al, zvýšení příjmu a zvýšení absorpce z trávicího
ústrojí.
·
Nemocným se často podávají antacida při léčení uremické gastritidy a vazače
fosfátu na bázi Al. Množství takto podaného Al může být 18,5-129,6 mmol/den
(0,5-
·
Diabetes mellitus a deficit železa u nemocných se selháním ledvin zvyšují
vštřebávání a toxicitu Al.
·
U dialyzovaných přistupuje možnost přestupu Al z dialyzačního roztoku
membránou do krve. Podle tíže expozice se intoxikace Al u dialyzovaných
projevuje encefalopatií, osteopatií rezistentní na vitamin D, mikrocytární
anémií a kožními projevy typu porfyria cutanea tarda.
·
U anémie se za příčinu považuje toxické působení Al na enzymy, podílející
se na syntéze krevního barviva. Hliníková osteopatie se projevuje svalovou
slabostí, bolestmi v kostech a patologickými frakturami.
·
U nemocných s poškozenou funkcí ledvin bylo popsáno zvýšené ukládání Al
do nervové tkáně. Stejné ukládání Al bylo pozorováno i u nemocných s
Alzheimerovou chorobou. Účast Al na neurologickém postižení je v těchto
případech nejistá. U Alzheimerovy choroby existuje i jiné vysvětlení hromadění
hliníku v mozkové tkáni - předpokládá se sekundární ukládání Al do
degenerovaných neuronů. Tento názor je podporován nízkými koncentracemi Al v
séru a cerebrospinálním moku.
Omezení stanovení
Problémem stanovení obsahu
hliníku v biologických matricích je kontaminace prostředí. Sérové koncentrace
neodrážejí množství Al v kostech, játrech a mozku. Bolest v kostech může
indikovat stupeň toxického postižení.
Literatura
·
World Health
Organization 1996: Trace elements in human nutrition and health., 343 s.
·
Lentner, C.
1981: Geigy Scientific Tables, Volume 1. CIBA-GEIGY Limited, Basle, 295 s.
·
Zadák, Z.:
Výživa v intenzivní péči. Grada Publishing a.s., 2002, 488 s.
·
Shils M. E.,
Olson, J. A., Shike, M., Ross, A. C. 1999: Modern Nutrition in Health and
Disease. 9th edition, Williams & Wilkins, s.
·
Biesalski, H. K.
, Grimm, P. 1999: Taschenatlas der Ernahrung. Georg Thieme Verlag Stuttgart,
314 s.
·
Uderwood, E. J.,
Suttle, N. F. 1999: The mineral nutrition of livestock. 3rd edition,
CABI Publishing, 642 s.
Další informace
·
Stopové prvky -
biochemické funkce
·
Stopové prvky - efekt
neadekvátního příjmu
·
Stopové prvky - přepočty
·
Stopové prvky a volné
radikály
·
Analýzy stopových prvků
·
Antidota specifická -
přehled
Autorské poznámky
Jaroslava Vávrová, Antonín Kazda