Fluor
Fluor je stopový prvek, nekov. Uplatňuje se při mineralizaci
kostí a zubní skloviny ve formě fluoroapatitu. Chrání proti zubnímu kazu, má
vliv na některé enzymy (inhibitor jejich aktivity v mikroflóře ústní
dutiny). Vstřebává se v tenkém střevě, regulace a exkrece ledvinami.
Suplementace vhodná u dětí v období růstu zubů (nedostatek v potravě,
dříve fluoridace pitné vody). Nadbytečný příjem fluoridu způsobuje fluorózu –
skvrny na sklovině. Chronická fluoróza může způsobovat osteosklerózu,
kalcifikaci vazů a různé deformity. Při vysoké koncentraci (více než 15 µmol/l)
je toxický.
Chemické vlastnosti
Název: Latinsky: Anglicky: Značka: Protonové číslo: Atomová hmotnost: Skupina: Perioda: Skupenství: Oxidační číslo: |
Fluor Fluorum Fluorine F 9 18,99 VII.A
2 plynné -I |
Fluor se vyskytuje v tělních tekutinách jako fluoridový
iont nebo kyselina fluorovodíková.
Funkce
Fluor tvoří nerozpustné soli
s více prvky. Jsou to buď jednoduché soli s Ca, Mg, Fe nebo komplexní
soli s Ca a P. V kostech a v zubech jsou obsaženy rezistentní
krystaly z fluoroapatitu. Flour má zásadní význam při růstu zubů, dále pro
zubní sklovinu, kde inhibuje růst a metabolismus bakterií (kariostatické
působení). Proto je vhodné jeho profylaktické použití v zubních pastách.
Fluoridy stimulují
osteoblasty k vyšší tvorbě osteoidu a tvoří se po nich větší krystalky
kostního minerálu, odolnější vůči osteoklastům. Této vlastnosti se využívá
v léčbě osteoporózy, kde se fluoridy podávají v kombinaci s Ca a
vitamínem D. Léčba podporuje osteoblastickou proliferaci, retenci Ca a
novotvorbu kostí.
Metabolismus
Fluor je resorbován
v trávicím traktu, významný podíl má resorpce v žaludku a v tenkém střevě. Vstřebává se 80 – 90 %
fluoru obsaženého v potravě. Předpokládá se, že resorpce probíhá pasivní
difuzí a je inverzní k pH. Faktory, které podporují sekreci žaludečních
šťáv zvyšují resorpci. V žaludku je vstřebávána HF, v tenkém střevě
však vzhledem k vyššímu pH je její zastoupení nízké a naopak koncentrace a
gradient F- je zde vysoký. Rovněž rozpustné fluoridy jako NaF se
dobře vstřebávají. Rychlá resorpce vede ke zvýšení koncentrace F v krevní
plazmě, kde se nachází ve formě F-. Odstranění F-
z krevní plazmy se děje dvěma mechanismy. Jednak je exkretován močí a dále
je vychytáván v kalcifikovaných tkáních (kosti, zuby). Přibližně 50 %
resorbovaného fluoru je uloženo v kalcifikovaných tkáních. Urinační
exkrece F močí je ovlivňována především pH moči, takže všechny faktory
ovlivňující pH moči ovlivňují rovněž exkreci fluoru z organismu.
Distribuce v organismu, obsah ve
tkáních
V organismu
se nachází asi 136 mmol (
Deficit
Experimentálně nebyly
popsány specifické symptomy deficitu fluoru u lidí. Předpokládá se zvýšená
kazivost zubů a narušená kalcifikace kostí.
Hodnocení stavu zásobení
Nejsou vypracovány metody na
základě, kterých by bylo možno objektivně zhodnotit úroveň zásobení fluorem.
Doporučené dávky F
v dietě (Biesalski a Grimm, 1999)
Věk |
Dávka |
0 – 4 měsíců |
0,1-0,5 mg/den |
4 – 12 měsíců |
0,2-1,0 mg/den |
1 – 3 roky |
0,5-1,5 mg/den |
3 – 6 let |
1,0-2,5 mg/den |
6 – 15 let |
1,5-2,5 mg/den |
> 15 let |
1,5-4,0 mg/den |
Zdroje
Zdrojem fluoru je především
pitná voda, kde je však obsah fluoru značně variabilní. Příjem fluoridů
přímo z pitné vody představuje 1,0 – 3,4 mg/den. Dále jsou zdrojem fluoru mořské ryby
(5 – 10 mg/kg) a čaj (100 mg/kg), které mají vyšší obsah fluoru než cereálie (1
- 3 mg/kg) a kravské mléko (1 – 2 mg/kg sušiny).
Toxicita
Toxická je koncentrace F
v séru >15 µmol/l (>285 µg/l). Rozlišují se dva typy intoxikace:
akutní a chronická.
Akutní intoxikace:
Fluorid sodný byl užíván
k deratizaci a fluorosilikáty jako insekticidy. Obojí je zakázáno.
Postižen může být ale i dobytek pasoucí se ve vulkanických oblastech. Popel po
erupcích je totiž bohatý na fluoridy. Příznaky jsou neuromuskulární (spazmy a
křeče), slinění, pocení a hematologické (snížení krevní srážlivosti,
hemorrhagie). Smrt nastává ochrnutím dechových center a zástavou srdce
v diastole.
Chronická intoxikace:
Vzniká při inhalaci prachu
s obsahem F, při požívání jídel a pití vody bohaté na F. Tyto zdroje mohou
být kontaminovány zejména ve vulkanických krajinách. Při nadbytku fluoroapatitu
se pak na křídově bílé sklovině zubů objevují načernalé skvrny, které se šíří,
zuby tmavnou, jejich resistence klesá a brzy se lámou. Dochází ke zvyšování
kostní hmoty, které je ale spojeno s dekalcifikacemi a kosti se snadno
lámou. Vzniká tzv. skeletální fluoróza, která se projevuje zvětšením kostní
tkáně, soli fluoru se kumulují v kostech a vzniká nadměrné zvápenatění –
osteoskleróza. Dochází rovněž ke zbytnění a tuhnutí kloubů a ke vzniku kostních výrůstků.
Popsané zubní změny vznikají
při denním přívodu F 5,3 µmol (0,1 mg) a kostní změny při denním přívodu 630 –
840 µmol (12 – 18 mg).
Další
informace:
Stopové
prvky - biochemické funkce
Stopové
prvky - efekt příjmu
Stopové
prvky - přepočty
Stopové
prvky a volné radikály
Analýzy
stopových prvků
Literatura
·
World Health
Organization: Trace elements in human nutrition and health. 1996, s.
·
Lentner, C.:
Geigy Scientific Tables. Volume 3. Physical Chemistry, Composition of Blood,
Hematology, Somatometric Data. CIBA-GEIGY, 1984, s.
·
Shils M. E.,
Olson, J. A., Shike, M., Ross, A. C. 1999: Modern Nutrition in Health and
Disease: F. H. Nielsen: Ultratrace Minerals. 9th edition, Williams & Wilkins, s.284-303
·
Biesalski, H. K.
, Grimm, P. 1999: Taschenatlas der Ernahrung. Georg Thieme Verlag Stuttgart,
314 s.
·
Uderwood, E. J.,
Suttle, N. F. 1999: The mineral nutrition of livestock. 3rd edition,
CABI Publishing, 642 s.
·
Kaplan L.A.,
Pesce A.J. (Eds): Clinical chemistry.- theory, analysis, correlations. ISBN
0-8151-5243-4, 3rd edition, 1996, p.746-759.
·
Burtis C.A.,
Ashwood E.R. (Eds): Tietz textbook of clinical chemistry. ISBN 0-7216-5610-2, 3rd
edition, p.1029-1055.
Alena
Pechová, Antonín Kazda, Jaroslava Vávrová
.