Molybden
Abstrakt
Molybden je stopový esenciální prvek, kov, relativně málo toxický. Je
součástí metalloenzymů (xanthinoxidáza, aldehydoxidáza, sulfátoxidáza).
Vstřebává se v žaludku a v tenkém střevě (sulfát a Cu snižují), vylučuje se
ledvinami a do žluči. Denní příjem 50 - 350 µg. Zvýšený příjem se projevuje
vzestupem kyseliny močové v krvi, toxické účinky jsou podobné jako při
nedostatku mědi, způsobuje změny v sulfátovém metabolismu. Při nedostatku
(např. při dlouhodobé parenterální výživě) nastává hypermethioninemie,
hypourikémie, xanthinurie, hypourikosurie, nízká exkrece síranů. To vede k
tachykardiím, zvracení, mentálním poruchám až ke komatu.
Chemické vlastnosti
Název: Latinsky: Anglicky: Značka: Protonové číslo: Atomová hmotnost: Skupina: Perioda: Skupenství: Oxidační číslo: |
Molybden Molybdaenum Molybdenum Mo 42 95,94 VI.B 5 pevné II, III, IV,V, VI |
Funkce
Molybden
patří k prostetickým skupinám flavoenzymů. Xantinoxidáza umožňuje
v metabolismu purinů oxidaci xantinu na kyselinu močovou. Sulfátoxidáza katalyzuje
oxidaci exogenních i endogenních sulfitů, vznikajících štěpením aminokyselin
obsahujících síru. Aldehydoxidáza
zajišťuje neutralizaci toxických organických molekul. Molybden je dále složkou
enzymu zodpovědného za vstřebávání železa v organismu a ovlivňuje
metabolismus mědi.
Metabolismus
Molybden
je resorbován v trávicím traktu, vstřebává se již v žaludku a dále v
tenkém střevě. Resorpce probíhá pravděpodobně jak aktivním transportem tak i
pasivní difuzí, ale při vyšších koncentracích je podíl aktivního transportu
nízký. Vstřebává se podle formy 24 – 80 %. Vstřebávání výrazně snižuje
přítomnost wolframových solí, dále sulfáty a Cu. V krvi je molybden
transportován navázán na protein (α2-makroglobulin)
v erytrocytech, v krevní plazmě se nachází menší množství Mo ve formě
MoO42-.
Molybden
je vylučován ledvinami a žlučí, ledviny představují hlavní mechanismus
udržující homeostázu molybdenu v organismu.
Distribuce v organismu, obsah ve
tkáních
V lidském
organismu se nachází asi 90 µmol Mo. Nejvyšší zastoupení je v játrech, slezině
a ledvinách. Množství Mo v těle stoupá do 20 let a potom klesá.
Orientační koncentrace Mo ve tkáních a orgánech
(hodnoty na kg čerstvé tkáně)
|
|
µg.kg-1 |
Svalovina |
Dospělí |
29 |
Játra |
Dospělí |
925 |
Ledviny |
Dospělí |
304 |
Slezina |
Dospělí |
42 |
Plíce |
Dospělí |
32 |
Mozek |
Dospělí |
32 |
Deficit
Při
nedostatku (např. při dlouhodobé parenterální výživě) nastává
hypermethioninemie, hypourikémie, xanthinurie, hypourikosurie, nízká exkrece
síranů. To vede k tachykardiím, zvracení, mentálním poruchám až ke komatu. Za
přirozených podmínek nebyl deficit Mo u lidí popsán.
Hodnocení stavu zásobení
K určení stavu zásobení
organismu tímto prvkem je možno využít stanovení koncentrace molybdenu
v krvi případně v plazmě, kde je však koncentrace několikanásobně
nižší.
Potřeba
Doporučené
dávky Mo v dietě (Biesalski a Grimm, 1999)
Věk |
Dávka |
0 – 4 měsíců |
15-30 µg/den |
4 – 12 měsíců |
20-40 µg/den |
1 – 4 roky |
25-50 µg/den |
4 – 7 let |
30-75 µg/den |
7 – 10 let |
50-150 µg/den |
> 10 let |
75-250 µg/den |
Dospělí |
75-250
µg/den |
Zdroje
Vysoký obsah molybdenu je
v luštěninách, celozrnném obilí a rýži. Poměrně dobrými zdroji jsou dále vnitřnosti,
mléko a mléčné výrobky, ovoce, zelenina, ryby a tuky.
Toxicita
Toxicita molybdenu není
jednoznačně prokázána. Nadbytek Mo v dietě (příjem vyšší než 5,2 µmol/den) snižuje vstřebávání mědi a může
tak dojít až k deficitu tohoto prvku. Toxické účinky jsou obdobné jako při
deficitu mědi, dále bývá zjišťována zvýšená koncentrace kyseliny močové
v krvi a narušení sulfátového metabolismu.
Další
informace:
·
Stopové prvky - biochemické
funkce
·
Stopové prvky - efekt
neadekvátního příjmu
·
Stopové prvky - přepočty
·
Stopové prvky a volné
radikály
·
Analýzy stopových prvků
Literatura
·
World Health
Organization: Trace elements in human nutrition and health. 1996, s.
·
Lentner, C.: Geigy
Scientific Tables. Volume 3. Physical Chemistry, Composition of Blood,
Hematology, Somatometric Data. CIBA-GEIGY, 1984, s.
·
Shils M. E., Olson, J.
A., Shike, M., Ross, A. C. 1999: Modern Nutrition in Health and Disease: F. H.
Nielsen: Ultratrace Minerals. 9th edition, Williams & Wilkins, s.284-303
·
Biesalski, H. K. ,
Grimm, P. 1999: Taschenatlas der Ernahrung. Georg Thieme Verlag Stuttgart, 314
s.
·
Uderwood, E. J.,
Suttle, N. F. 1999: The mineral nutrition of livestock. 3rd edition,
CABI Publishing, 642 s.
·
Kaplan L.A., Pesce A.J.
(Eds): Clinical chemistry.- theory, analysis, correlations. ISBN 0-8151-5243-4,
3rd edition, 1996, p.746-759.
·
Burtis C.A., Ashwood
E.R. (Eds): Tietz textbook of clinical chemistry. ISBN 0-7216-5610-2, 3rd
edition, p.1029-1055.
Alena
Pechová, Antonín Kazda.