Předmětem klinické endokrinologie jsou choroby žláz s vnitřní sekrecí. Může se jednat:

 

1.       jen o zvětšení endokrinní žlázy v důsledku hyperplazie, benigního nebo maligního nádoru bez poruchy hormonální funkce. Klinicky se potom projevuje útlakem okolních struktur, nebo jde o vyloučení nádoru. Příkladem může být struma, expanze hypofýzy, incidentalom nadledviny. Hlavní těžiště spočívá v diagnostice a léčbě chorob způsobených nadbytečnou sekrecí (hyperfunkcí), nebo nedostatečnou sekrecí (hypofunkcí) jednoho nebo více hormonů.

 

2.       o hyperfunkci jejíž příčinou je často (většinou benigní) nádor endokrinní žlázy, který má schopnost tvořit hormony a to autonomně, tj. vymyká se hormonálním regulacím. Jinou možností je přítomnost stimulační protilátky, která má schopnost se vázat na receptor a chovat se jako atomista (například Graves-Basedowova choroba s protilátkami proti receptoru pro TSH). Konečně může být hyperfunkce způsobena mutací receptoru, která vede k jeho konstitutivní aktivaci i bez přítomnosti hormonu (mutace receptoru pro TSH u hyperfunkčních uzlů morózní strumy).

 

3.       o hypofunkci - většinou vzniká poškozením endokrinní žlázy autoimunitním zánětem (hypotyreóza, diabetes mellitus 1. typu), traumatem, benigním nádorem, zářením, chirurgickým odstraněním. Další možností je kongenitální mutace která vede k tomu, že se hormon nesecernuje vůbec, nebo má abnormální strukturu, případě jde o poškození receptoru (loss of function mutation). Autoprotilátky se mohou vázat na receptor a chovat se jako antagoniské.  

 

Jestliže je příčinou poruchy funkce onemocnění žlázy, kde se hormon vytváří, hovoříme o primární hypo- nebo hyperfunkci (primární hypo- nebo hyperthyreóza při onemocnění štítné žlázy). Jestliže je příčinou poruchy funkce nadměrná, nebo nedostatečná sekrece tropického hormonu, jedná se o poruchu funkce sekundární. Jako příklad může sloužit hypothyreóza při hypopituitarismu, kdy příčinou je nedostatečná sekrece TSH).

 

Skutečnost, proč se může kombinovat porucha funkce více hormonů má tyto příčiny:

 

1.       Endokrinní žláza secernuje více hormonů a při jejím poškození dochází k hypofunci několika z nich – hypopituitarismus, adrenální insuficience

 

2.       Je-li příčinou poškození orgánu nádor, který působí hypofunkci, může se kombinovat hyperfunkční stav jednoho hormonu (například akromegalie při velkém adenomu hypofýzy) a hypofunkcí hormonů dalších (hypopituitarismus)

 

3.       Autoimunitní choroby mají genetický základ a často se kombinuje několik z nich u jediného nemocného – polyglandulární autoimunitní syndrom

 

4.       Geneticky může být dán sklon k tvorbě nádorů několika žláz s vnitřní sekrecí – mnohočetná endokrinní neoplazie I a II.

 

 

Obecná endokrinologie

 Hormon

 Receptory

 Receptory tyrozinkinázy

 Receptory cytokinové

 Receptory nukleární

 Principy endokrinních regulací

 Hormony: rozdělení

 Žlázy s vnitřní sekrecí

Štítná žláza

 Štítná žláza a tyreoidální hormony

 Tyreoidální hormony: regulace syntézy

 Folikul štítné žlázy

 Tyreoidální hormony: metabolismus jódu

 Tyreoidální hormony: syntéza

 Tyreoidální hormony: transport T4 a T3

 Tyreoidální hormony: konverze a eliminace

 Dejódázy

 Dejódáza typ I., D1

 Dejódáza typ II., D2

 Dejódáza typ III., D3

 Tyreoidální hormony: fyziologické účinky

 Tyreiodální hormony: význam v diagnostice

 Tyreoidální hormony: vliv imunitního systému

 Protilátky proti TSH receptoru

 Protilátky proti tyreoidální peroxidáze

 Protilátky proti tyreoglobulinu (anti-TG)

 Protilátky proti NIS

 Protilátky proti T3 a T4 (T3Ab, T4Ab)

 Tyreoidální hormony: biologická variabilita

 Heterofilní protilátky HAMA

 Štítná žláza: interpretace funkčních testů

 Štítná žláza: nádory

 Štítná žláza: struma

 Štítná žláza: subklinické poruchy funkce

 Štítná žláza: záněty

 Hypotyreóza

 Tyreotoxikóza

Nadledviny

 Nadledviny: anatomie a fyziologie

 Nadledviny: patologie

 Choroba Addisonova

 Deficit 21-hydroxylázy

 Deficit 11-beta hydroxylázy

 Deficit dehydrogen. 3-beta-hydroxysteroidů

 Feochromocytom

 Incidentalom

 Syndrom Cushingův

 Syndrom hyperaldosteronismu

Hypothalamus, hypofýza

 Hypotalamus-hypofýza: anatomie, fyziologie

 Hypotalamus-hypofýza: sekrece hormonů

 Hypotalamus-hypofýza: vyšetřovací metody

 Hypotalamus-hypofýza: patologie

 Syndrom hyperprolaktinémie

 Akromegalie, gigantismus

 Hypopituitarismus

 Proopiomelanokortin

 STH

Gonády

 Hypogonadismus mužů

Systém gastroenteropankreatický

 

 

  Inzulinom

 Gastrinom (syndrom Zollingerův-Ellisonův)

 VIPom

 Glukagonom

 Somatostatinom

 Karcinoid

Systém renin-angiotenzin-aldosteron

 

 Angiotensin konvertující enzym (ACE, ACE1)

 Angiotensin konvertující enzym 2 (ACE2)

 Angiotenzin (1-7)

 Angiotenzin II: prozánětlivý efekt

 Angiotenzin II: terapeutická inhibice

 Angiotenzin II: tkáňová remodelace

 Angiotenzin II: účinky

 Angiotenzin II: vliv na mediátory

 Angiotenzin II: základní údaje

 Receptory angiotenzinu

Systém ADH - ledviny

 

 Vasopresin

 Receptory pro ADH

 Receptor V2 pro ADH

 Aquaporiny

 Antagonisté receptorů pro ADH

 Antagonisté receptorů ADH (kombinace V1a/V2)

 Antagonisté receptorů ADH (selektivně V1a)

 Antagonisté receptorů ADH (selektivně V2)

Systém natriuretických peptidů

 

 ANP (Atriální natriuretický peptid)

 BNP

 CNP

 DNP

 Receptory natriuretických peptidů

 Natriuretické peptidy: diagnostické použití

 Natriuretické peptidy: enzymová degradace

 Natriuretické peptidy: fragmenty

 Natriuretické peptidy: terapeutické použití

Příštitná žláza

 Paratyrin

 Paratyrin intaktní v plazmě

 Paratyrin - struktura

 Paratyrin intaktní

 Paratyrinu podobný hormon (PTHLH, PTHrP)

 Receptor PTH/PTHLH

 Syndrom hyperparatyreoidismu

 Syndrom hypoparatyreoidismu

Ostatní informace

 Syndrom autoimunní polyglandulární

 Syndrom MEN I.

 Syndrom MEN IIa.

 Syndrom MEN IIb.

 Syndromy paraneoplastické endokrinní

 

 

Další informace

Klinická biochemie hormonálních poruch

Cytokiny

Principy regulace vnitřního prostředí

 

 

Jan Čáp