Abstrakt
LD (laktátdehydrogenáza) je
cytoplazmatický enzym, katalyzující reverzibilní oxidaci L‑laktátu na
pyruvát. Vyskytuje se ve všech buňkách těla. Stanovení aktivity celkové LD není
proto příliš specifické pro určité onemocnění. V séru se vyskytuje
5 izoenzymů, které jsou různou měrou charakteristické pro některé tkáně.
Význam stanovení LD se snižuje vzhledem k nespecifitě, hlavními
diagnostickými oblastmi zůstávají stavy spojené s rozpadem buněk například
v rámci nádorových onemocnění nebo hemolytických anémií. Zvýšené hodnoty
LD jsou u poškození jater a svalové tkáně. Dříve se využívalo stanovení celkové
aktivity a poměru izoenzymů elektroforeticky při diagnostice akutního infarktu
myokardu zachyceného v pozdější fázi, tento význam LD však vymizel.
Odkazy na jiné relevantní
dokumenty, další informace
Fyziologická variabilita
Vyšší aktivity nacházíme v dětství: zvýšené hodnoty
u novorozenců v 1. měsíci po narození klesají, mezi 1. ‑ 3.
rokem se nemění, mírně klesají ve 3. až 4. roce, od 16. až 18. roku se nemění.
Sezónní vlivy: v létě je aktivita LD až o 20 % vyšší. Bezprostředně
po jídle hodnoty klesají, při sníženém příjmu tuků bylo také pozorováno snížení
aktivity. S rostoucí hmotností aktivita LD u mužů i žen roste. Aktivita
enzymů je obecně nižší o 10 ‑ 15 % vleže.
V pupečníkové krvi nalézáme 2,7krát vyšší aktivitu,
nejvíce je zastoupen izoenzym LD5 (na úkor LD1), jde
o tzv. fetální typ LD. V těhotenství se aktivita LD nemění.
Hodnoty aktivity LD jeví také rasovou variabilitu, u
černé populace jsou vyšší.
Patofyziologické mechanismy
ovlivňující koncentraci
Zvýšené hodnoty aktivity LD v séru
1) onemocnění myokardu (charakteristické
izoenzymy: LD1 a LD2)
·
akutní infarkt myokardu - ze stanovovaných enzymů stoupá nejpomaleji a
aktivita zůstává zvýšená nejdéle, nástup za 6 ‑ 12 hodin po atace,
maximum za 24 ‑ 60 hodin (až 8krát zvýšené hodnoty), návrat
k normálu za 7 ‑ 15 dní, LD1/LD2 je
větší než 1 (tj. opačný poměr než u zdravého člověka); obdobné je stanovení HBD
·
akutní nedostatečnost levého srdce - aktivita 10 až 20krát
vyšší, zvýšení izoenzymů LD4 a LD5
2) poškození jater (izoenzymy LD4
a LD5)
·
intoxikace organickými rozpouštědly - aktivita může být zvýšena až
100krát, LD je vyšší než AST a ALT
·
akutní selhání jater - aktivita 10 až 20krát vyšší, jde o
zvýšení izoenzymů LD4 a LD5 (LD/HBD = 2,0 ‑ 3,0),
porovnání s dalšími enzymy: LD > AST > ALT > GMD
·
metastázy do jater - 5krát zvýšená aktivita, u primárního hepatomu
zvýšení nebývá
·
hepatitida při infekční mononukleóze - přibližně 5krát zvýšená
aktivita, LD pochází z monocytů (LD3), porovnání s dalšími
enzymy: LD > ALT > AST > GMD
·
akutní virová hepatitida - hodnoty 2 až 3krát zvýšené (porovnání
s dalšími enzymy: ALT > AST > LD > GMD)
·
cirhóza, obstrukční ikterus - hodnoty normální až 2krát zvýšené
3) krevní choroby
·
hemolytické anemie, megaloblastické
anemie (aktivita zvýšena 10 i vícekrát, opačný poměr LD1/LD2)
·
hematologické malignity (př.
akutní leukemie) aj. tumory - nespecifický indikátor, výše hladiny koreluje
s objemem nádoru
5) ostatní
·
šok ‑ zvýšení všech izoenzymů
·
onemocnění svalů - zvýšení není tak výrazné jako u CK
·
infarkt plic - aktivita zvýšena 2 až 4krát, LD stoupá už v prvních
24 hodinách
·
onemocnění ledvin - tubulární nekróza, pyelonefritida, infarkt ledviny;
zvýšení 2 i vícekrát
Přítomnost makroLD (komplexy LD s IgA,
IgG nebo IgM) může celkovou aktivitu v séru zvyšovat i snižovat.
Referenční intervaly
věk |
aktivita v séru (µkat/l) |
do 6 týdnů |
0
- 24,2 |
do 6 měsíců |
0
- 13,0 |
do 1 roku |
0
- 11,2 |
do 15 let |
0
- 9,25 |
nad 15 let |
0
- 7,68 |
Omezení stanovení
Po odběru je nutné včasné oddělení séra od krevní
sraženiny, jinak nacházíme falešně zvýšenou aktivitu (za 24 hodin nárůst o
2 %). Pozor na vyšší teplotu.
Stabilní 2 ‑ 3 dny při
Hodnoty celkové LD a všech izoenzymů jsou v séru
vyšší než v plazmě.
Laktátdehydrogenázu inhibuje oxalát, citrát, fluoridy
aj. antikoagulancia.
Vadí rozsáhlá hemolýza (falešně vyšší výsledky).
Použití ve
výpočtech a odvozených parametrech
LD/HBD
Aktivita hydroxybutyrátdehydrogenázy (HBD) odpovídá
izoenzymům LD1 a LD2, které jsou charakteristické hlavně
pro myokard a erytrocyty. Normální poměr je 1,38 ‑ 1,64.
Snížené hodnoty (pod 1,30) nacházíme u infarktu myokardu, při intravazální
hemolýze a u hemolýzy arteficiální. Zvýšené hodnoty (nad 1,64) bývají
u hepatopatií.
LD/AST
Slouží hlavně k odlišení prehepatálního ikteru:
poměr vyšší než 12 svědčí pro hemolytický ikterus.
LD1/LD2
Fyziologicky je v séru nejvíce zastoupen izoenzym
LD2, normální hodnoty poměru LD1/LD2 jsou
0,5 ‑0,8. Při zvýšení na 0,82 ‑ 0,99 jde o podezření
na infarkt myokardu (LD1 stoupá rychleji), hodnoty vyšší než 1
diagnózu IM potvrzují. Přetrvávající zvýšené hodnoty po prodělaném IM ukazují
na možnost reinfarktu.
Znaky analytické metody
Stanovení celkové aktivity laktátdehydrogenázy je
založeno na měření změny absorbance při 340 nm během reakce přeměny L‑laktátu
na pyruvát, nebo reakce opačné. Jako koenzym slouží NAD, jehož redukovaná forma
NADH absorbuje při 340 nm, narozdíl od NAD+, který při této vlnové
délce neabsorbuje. Metodou IFCC je stanovení LD vycházející z laktátu, při
němž se měří nárůst absorbance reakční směsi.
Použití pro klinické účely
Diferenciální diagnostika
akutního infarktu myokardu - stanovení aktivity LD je vhodné k zachycení
IM v pozdějším období (po 5 dnech, kdy je zvýšená aktivita CK a AST již
normalizována). Nevýhodou je poměrně malé zvýšení aktivity proti normálu a
nízká specifita pro IM. Vhodné je stanovení spektra izoenzymů (celková aktivita
LD nemusí být vždy zvýšena, přesto mohou být přítomny změny v poměru
izoenzymů).
Výrazně vyšší aktivita LD (a HBD) odlišuje akutní
jaterní hypoxii od akutní virové hepatitidy, zvýšení LD je u selhání jater
vyšší než zvýšení aminotransferáz.
Literatura
·
Racek,
J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1.
Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5
·
Jacobs,
D. S. (editor): Laboratory Test Handbook, 3rd ed. with Key Word
Index. Lexi‑Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0‑916589‑12‑9
·
Masopust,
J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření.
Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3
·
Chromý,
V., Fischer, J.: Analytické metody v klinické chemii. Masarykova
univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5
·
Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. Karolinum,
Praha, 2000. ISBN 80‑246‑0140‑0
Autorské poznámky
Vladimíra
Kvasnicová