Abstrakt
LD (laktátdehydrogenáza) je buněčný
enzym, vyskytující se v cytoplazmě všech buněk. Katalyzuje reverzibilní
oxidaci L‑laktátu na pyruvát, jako koenzym využívá NAD+.
Podílí se na přeměně pyruvátu na laktát v posledním kroku anaerobní
glykolýzy. Vyskytuje se jako tetramer, tvořený jedním nebo dvěma různými typy
podjednotek. Různá kombinace podjednotek H a M má za následek existenci pěti
izoenzymů. Jednotlivé tkáně se liší jejich poměrným zastoupením. Stanovení aktivity
se využívá hlavně k posouzení onemocnění myokardu, jater a hemolytických
anemií.
Terminologie
L‑laktátdehydrogenáza;
systematický název: (S)‑laktát: NAD+ oxidoreduktáza
Synonyma
LD, LDH, L-laktádehydrogenasa,
dehydrogenáza kyseliny mléčné
Klasifikační
kódyOSN-E
EC 1.1.1.27 (kódové číslo přiřazované
enzymům Komisí pro názvosloví při Mezinárodní unii pro biochemii a molekulární
biologii - IUBMB. Číslování zavedeno v roce 1961, EC = Enzyme Commission).
Odkazy na jiné
relevantní dokumenty, další informace
Chemická a
fyzikální charakteristika, struktura a povaha analytu
Enzym, vyskytuje se jako homo‑
nebo heterotetramer. Existují 3 typy polypeptidových řetězců, kódovaných
různými geny. Nejrozšířenější jsou formy H (heart) a M (muscle), vyskytující se jako podjednotky molekuly LD
v mnoha tkáních. Třetí, tzv. X forma se vyskytuje pouze ve spermiích.
Kombinací podjednotek M a H, tvořících tetramer, vzniká 5 izoenzymů: LD1
(H4), LD2 (H3M), LD3 (H2M2),
LD4 (HM3) a LD5 (M4). Tyto
izoenzymy lze odlišit elektroforeticky, k anodě se nejrychleji pohybuje LD1,
nejrychlejší katodickou pohyblivost má LD5.
Někdy se vyskytuje také makromolekulární
forma LD, jde o komplex s protilátkami IgA nebo IgG, případně IgM (Mr
= 420 000 i více). Na elektroforéze se objevuje široký pás v gamma
oblasti, pruh v interzóně beta/gamma nebo zvláštní pruh mezi LD4
a LD5.
Koenzymem laktátdehydrogenázy je NAD
(nikotinamidadenindinukleotid), enzym dokáže využít i jeho fosforylovaný
derivát NADP, který však účinkuje pomaleji. NAD není trvalou součástí enzymu,
v oxidované nebo redukované formě se může stát koenzymem i jiných
oxidoreduktáz. LD katalyzuje vratnou reakci:
L-laktát + NAD+ = pyruvát +
NADH. Izoenzymy s převahou H podjednotek jsou schopné katalyzovat oxidaci
homologického substrátu a-hydroxybutyrátu.
Aktivita enzymu zvaného hydroxybutyrátdehydrogenáza tedy odpovídá H
podjednotkám laktátdehydrogenázy. LD oxiduje také další
(S)-2-hydroxymonokarboxylové kyseliny.
Pro mechanismus katalýzy LD je
důležitý histidin. Díky SH skupinám v aktivním centru může být enzym
ireverzibilně inhibován ionty těžkých kovů, např. Hg2+, Pb2+
a Cu2+.
Role v metabolismu
Podle názvosloví enzymů patří LD mezi oxidoreduktázy
(1. třída enzymů, viz. EC 1.x.x.x), využívající jako donor vodíku skupinu
-CH-OH (EC x.1.x.x), jehož akceptorem je NAD+ (EC x.x.1.x). Jejím
úkolem je tedy podílet se na oxidačně-redukčních dějích v organizmu.
Katalyzuje poslední krok anaerobní
glykolýzy, kdy z pyruvátu vzniká laktát, neboť přeměna L-laktátu na
pyruvát je volně reverzibilní. Vznik laktátu z pyruvátu má velký význam za
anaerobních podmínek, ale také v buňkách, které nemají mitochondrie (např.
erytrocyty). Slouží jako reakce pro regeneraci NADH produkovaného glykolýzou.
NAD+ tak opět může vstupovat do glykolýzy a jako koenzym se podílet
na dalším odbourávání glukózy. Laktát je pak po uvolnění z buněk do krve
vychytáván játry, kde je za pomoci LD opět přeměněn na pyruvát a může být
využit jako substrát pro glukoneogenezi. Přeměna glukózy na laktát, probíhající
v periferních tkáních, následovaná v játrech přeměnou laktátu zpět na
glukózu se nazývá Coriho
cyklus.
V případě tkáňové hypoxie, kdy
vzniká velké množství laktátu, dochází k rozvoji tzv. metabolické acidózy.
Zdroj
(syntéza, příjem)
Syntéza proteinové molekuly LD probíhá
na ribozómech v cytoplazmě mnoha buněk. Gen kódující polypeptidový řetězec
M (LDHA) se nachází na 11. chromozomu. Produktem je protein o 331
aminokyselinách (Mr = 36 557). Podjednotka H je kódována na 12.
chromozómu (gen LDHB), řetězec má 333 aminokyselin (Mr = 36 507).
Řetězec X je kódován genem na 11. chromozómu (LDHC), má 331
aminokyselin (Mr = 36 166).
Koenzym NAD je derivát vitaminu
niacinu (kyseliny nikotinové), může však být v organizmu syntetizován též
z aminokyseliny tryptofanu (je-li této esenciální aminokyseliny dostatek).
Distribuce v
organismu, obsah ve tkáních
LD je buněčný, cytoplazmatický enzym,
tj. svou katalytickou úlohu plní v buňce. Jeho aktivitu nalézáme však i
v séru. Do krve se dostává z běžného obratu buněk. Vzhledem ke své
funkci je laktátdehydrogenáza přítomna ve všech buňkách těla.
V jednotlivých tkáních se liší poměrem izoenzymů. Izoenzym LD1
(H4) převažuje v myokardu, erytrocytech a ledvině, nejvíce LD5
(M4) je v játrech a některých typech vláken kosterního svalu.
Izoenzymy LD3 a LD4 se vyskytují v monocytech.
V ostatních tkáních je jiný poměr izoenzymů, není však specifický, nelze
jej proto využít pro diagnostické účely.
Zastoupení jednotlivých izoenzymů LD v
séru: LD1 22 - 36 %, LD2 35 - 46 %, LD3 13 -
26 %, LD4 3 - 10 %, LD5 2 - 12 %.
Specifická aktivita v některých
orgánech (U/g): 147 (svaly), 145 (játra), 124 (myokard), 106 (ledvina), 36
(erytrocyty).
Vyskytuje se také v likvoru, kde
se jeho stanovení používá pro diagnostiku některých neurologických onemocnění,
zejména k rozpoznání meningitid a jejich etiologie.
LD je také produkována nádorovými
buňkami, zvýšenou aktivitu nalézáme ve výpotku karcinomatózního původu.
Biologický
poločas
LD1 (H4) 5 dní
LD5 (M4) 8 - 12 hodin
Literatura
Barrett, A. J. a kol.: Enzyme
Nomenclature. Academic Press, Inc., San Diego, 1992. ISBN 0-12-227165-3
Devlin, T. M. (editor): Textbook of
Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley-Liss, Inc.,
New York, 1997. ISBN 0-471-15451-2
Racek, J. et al: Klinická biochemie,
1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80-7262-023-1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN
80-7184-971-5
Jacobs, D. S. (editor): Laboratory
Test Handbook, 3rd ed. with Key Word Index. Lexi‑Comp Inc.,
Hudson, 1994. ISBN 0-916589-12-9
Masopust, J.:
Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum,
Praha, 1998. ISBN 80-7184-649-3
ExPASy, Enzyme Nomenclature Database [online]. Swiss Institute of Bioinformatics,
Ženeva, release 27.0, říjen 2001(cit. listopad 2001). Dostupné z URL http://www.expasy.ch/enzyme
Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické
biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80-246-0140-0
Kelbich, P. a kol.: Hodnocení
energetických poměrů v likvorovém kompartmentu pomocí vyšetřování
vybraných parametrů metabolismu glukosy v CSF. Klin. Biochem.
Metab., 6 (BCB 27), 1998, č. 4, s. 213 - 225. ISSN 1210-7921
Autorské
poznámky
Vladimíra Kvasnicová (listopad 2001)
recenze
Jaroslav Racek