NČLP z pohledu tvůrců standardů

Důvody pro existenci národního číselníku

Sdělování laboratorních výsledků je spojeno s přenosem poměrně velkého objemu dat, které zasahují do řady medicínských procesů. Mylná interpretace výsledku je možná v situacích, kdy se zprávy přenášejí na větší vzdálenosti nebo dokonce mezi různými jazykovými oblastmi. Redukci počtu mylných interpretací při sdělování laboratorních výsledků je možné provést dvěma způsoby (podle prEN 1614, CEN, 1994):

• úplnou standardizací technického jazyka používaným laboratorními pracovníky, uživateli jejich služeb a dalšími stranami v celém komunikačním prostoru tak, že se eliminují “lokální dialekty”,
• vytvořením standardní nomenklatury, která se dále používá jako základ pro kódování klinických laboratorních zpráv pro přenos mezi různými lokalitami a která obsahuje dostatečnou informaci pro převedení z a do “lokálního dialektu”.

První způsob je nepraktický, je obvykle odmítán, je možné jej prosazovat jen velmi pomalu a nelze jej zavést násilím. Druhý způsob je mnohem praktičtější, respektuje “lokální dialekty” a přitom nebrání zavedení prvního způsobu. Na úrovni ČR je aplikace provedena pomocí Národního číselníku laboratorních položek (NČLP).

Národní číselník laboratorních položek (NČLP) je vytvořen pro potřebu zdravotnické odborné veřejnosti a je součástí "Datového standardu pro předávání dat o pacientech mezi informačními systémy zdravotnických zařízení".

NČLP byl koncipován v těsné vazbě na evropský prestandard ENV1614 (Health care informatics: structure for nomenclature, classification, and coding of properties in clinical laboratory sciences). Prestandard vytvořil CEN (European Committee for Standardisation), na tvorbě se zejména podílela komise TC251 (CEN/Technical Committee 251 - Medical Informatics) a terminologické skupiny IUPAC (International Union of Pure and Applied Chemistry) a IFCC (International Federation of Clinical Chemistry). Podle doporučení těchto mezinárodních institucí je každá VELIČINA definována pomocí systému (a jeho specifikací, případně supersystému), druhu veličiny (a její specifikací, v návaznosti na vyšetřovací proceduru) a vlastní komponenty (a její specifikací). S druhem veličiny je svázána škála (v případě nominální škály např. přípustné množiny výsledků) a jednotka. Vazba mezi jednotlivými pojmy je patrná ze schématu (viz dále).

Z tohoto principu vychází NČLP, ale pro účely podrobnější specifikace, kterou vyžadují některé navazující agendy (referenční meze často závislé na vyšetřovacím postupu, standardní analytické postupy pro konkrétní analyty a podobně) jsou definiční charakteristiky laboratorní položky následující:

• systém (často, ale nikoli vždy odpovídající biologickému materiálu),
• komponenta (složka, vlastní analyt, entita, částice nebo funkce, která je předmětem měření nebo pozorování)
• procedura (metoda stanovení nebo pozorování)
• druh veličiny,
• jednotka.

Tato definiční pětice má určen unikátní klíč, kterým je jednoznačně přidělené pětimístné číslo pro informační systémy. Definice jednotlivých pojmů a další informace viz NČLP - základní informace, popis.

Vazba mezi teoretickými pojmy struktury (podle prEN 1614, CEN, 1994), ze které vychází NČLP: