Abstrakt
Protein C
je glykoprotein o molekulové hmotnosti 62 kDa, který má po aktivaci výrazný
antikoagulační efekt, daný inaktivací kofaktorů (aktivované faktory V a
VIII) za účasti proteinu S, fosfolipidů a Ca iontů. Gen pro syntézu proteinu C je
umístěn na 2. chromozomu.
Odkazy na jiné
relevantní dokumenty, další informace
Protein S, Faktor
V, Faktor VIII, Trombomodulin
Biologická, chemická
nebo fyzikální charakteristika
Neaktivovaná
forma proteinu C (proenzym, zymogen) je tvořena dvěma polypeptidovými řetězci,
propojenými disulfidickými můstky. Aktivace na účinnou formu – aktivovaný
protein C – probíhá na fosfolipidových površích, schopných obsahovat
trombomodulin (transmembránový protein vázaný na buněčnou stěnu endotelií).
Trombomodulin v komplexu s trombinem je schopen štěpit inaktivní
protein C na jeho aktivní formu. Molekula aktivovaného proteinu C pak sestává
ze 2 polypeptidových řetězců (těžkého a lehkého), které jsou navzájem propojeny
disulfidickými můstky. Lehký řetězec obsahuje domény pro navázání k
fosfolipidovému povrchu a k proteinu S. Katalytické místo pro aktivovaný faktor
V je na těžkém řetězci
Fyziologická,
patologická role
Protein C
je klíčovou složkou přirozené antikoagulační cesty. Je aktivován na povrchu
endoteliálních buněk trombinem navázaným k trombomodulinu. Aktivace probíhá
štěpením, které odhalí aktivní efektorové domény pro kofaktory V a VIII.
Vzniká tzv. aktivovaný protein C (APC). APC proteolyticky štěpí a tím
inaktivuje na membráně navázané plazmatické faktory neenzymového původu (faktor
Va a VIIIa), což vede k výraznému zpomalení aktivovaného koagulačního procesu.
Účinnost štěpení je výrazně zvýšena spoluúčastí proteinu S, který lokalizuje
protein C na fosfolipidové povrchy.
V klinice
jsou stav spojené s deficitem nebo dysfunkcí proteinu C spojeny se sklonem
k trombózám (trombofilní stavy).
Deficit
proteinu C:
Může být
vyvolána skutečným nedostatkem antigenu – proteinu C. Tento pokles může být
vrozený, způsobený mutacemi genu pro protein C (popsáno cca 160 typů mutací).
Mutace vedou ke změnám v různých částech molekuly – jak v aktivních,
tak v němých, a tedy mohou být jak klinicky významné tak klinicky němé.
V zásadě se rozeznávají 3 typy geneticky podmíněné dysfunkce proteinu C,
které můžeme odhalit paralelním vyšetřením hladiny antigenu proteinu C,
stanovením jeho funkční a amidolytické
aktivity. Pokles proteinu C může být i sekundární – vlivem jeho nadměrné
konzumpce při septických stavech nebo při antikoagulační léčně kumarinovými
antagonisty.
Původ, zdroj, vývoj
Je tvořen v hepatocytech a pravděpodobně i v endotelu
za přítomnosti vitaminu K. Jeho hladina úměrně stoupá s věkem a pro muže i
ženy je stejná.
Orgánová, tkáňová
lokalizace
Aktivita
proteinu C v organismu se pohybuje v rozmezí 0,7-1,4 (70 – 140 %).
Biologický poločas, doba
přežívání
Aktivovaná forma má poločas 20 – 30 minut. Neaktivní protein
C má poločas 5 – 6 hodin.
Způsob eliminace nebo
zániku entity
Protein C je aktivován do účinné formy komplexem trombin –
trombomodulin. Kromě tohoto hlavního aktivátoru jsou i další proteiny schopné
aktivace – aktivovaný faktor X navázaný na trombomodulin, plazmin, hadí jedy
(využívá se v laboratorních metodách pro stanovení hladiny proteinu C).
Literatura
Matýšková, Zavřelová, Hrachovinová: Hematologie pro
zdravotní laboranty II, IPVZ Brno 1999
Kvasnička: Trombofilie a trombotické stavy v klinické
praxi
Michiels, Hamulyak: Laboratory Diagnosis of Hereditary
Thrombophilia, 1998
M. Kraus, L. Thomas: Clinical Laboratory Diagnostics, str.
621 - 623
Poznámky
·
Pro
inaktivaci aktivního faktoru VIII je kromě aktivovaného proteinu C společně
s proteinem S nutný také inaktivní faktor V schopný štěpení
aktivovaným proteinem C. Faktor V Leiden, neschopný rozštěpení aktivovaným
proteinem C není tedy schopen spoluúčasti při štěpení aktivovaného faktoru VIII
a tudíž prohlubuje trombofilní vliv mutace faktoru V Leiden.
·
Osoby
s poklesem aktivity proteinu C jsou až 10x častěji ohroženy trombózou, ve
srovnání se zdravou populací.
·
S aktivací
proteinu C interferují některé typy antifosfolipidových protilátek. Tento
interferenční vliv je jedním z mechanismů jejich trombofilního účinku.
Autorské poznámky
Eva Fenclová