OSN-SAbstraktOSN-E

AST (aspartátaminotransferáza) patří mezi aminotransferázy - enzymy, stanovované při tzv. jaterních testech. Katalyzuje reverzibilní přenos aminoskupiny mezi L-aspartátem a 2-oxoglutarátem. V buňce i v krvi se vyskytují dva izoenzymy - cytoplazmatický se vyplavuje do krve již při zvýšení permeability buněčné membrány, zatímco mitochondriální izoenzym ukazuje na těžké poškození buňky. Největší aktivitu AST má myokard, kosterní sval a játra. Stanovení není proto příliš specifické pro určité onemocnění. Nejvíce bývá aktivita v séru zvýšena při těžkém poškození hepatocytů. Význam stanovení u akutního infarktu myokardu vymizel.

 

OSN-SOdkazy na jiné relevantní dokumenty, další informaceOSN-E

AST

ALT

ALT v séru

GGT

GGT v séru

LD

LD v séru

 

OSN-SFyziologická variabilitaOSN-E

Aktivita v séru je mírně snížená v těhotenství. Novorozenci mají vyšší hodnoty AST v prvních dnech po porodu (následek hypoxie svalů během porodu). U dětí nalézáme aktivitu 2 ‑ 3krát vyšší než u dospělých, s věkem dítěte klesá. Muži mají vyšší hodnoty AST než ženy, aktivita je přímo úměrná hmotnosti.

Aktivita AST vykazuje cirkadiánní rytmus, nejvyšší hodnoty bývají mezi 7. ‑ 11. hodinou, změny ze dne na den mohou být 15 ‑ 21 %.

Tělesná aktivita zvyšuje hodnoty o 2 ‑ 6 %, velmi těžká tělesná námaha až o 75 %. Obecně jsou hodnoty enzymů nižší vleže o 10 ‑ 15 %.

 

OSN-SPatofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraciOSN-E

 

Zvýšené hodnoty aktivity AST v séru

 

1) poškození jater

·         akutní virová hepatitida ‑ maximální hodnota aktivity je 10krát až 100krát vyšší než horní referenční mez (průměrně 40krát), u nekrotizujícího typu je poměr AST/ALT vyšší než 0,7; u nekomplikovaného průběhu se normalizuje u hepatitidy A do 3 až 5 týdnů, u hepatitidy B později ‑ do 6 až 12 týdnů, návrat je pomalejší i u cholestatické formy; u hepatitidy C je průběh obdobný

·         chronická hepatitida - podezření na chronický průběh: přetrvává‑li zvýšení 6 měsíců (zvýšení 1,5krát u perzistující chronické hepatitidy, 4 a vícekrát u aktivní formy)

·         alkohol‑toxická hepatitida - aktivita AST je mnohem nižší než při akutní virové hepatitidě

·         toxické poškození (také krátkodobý vzestup po požití většího množství alkoholu) ‑ výše vzestupu je výrazem rozsahu postižení, tj. nekróz; zvyšují se také LD, GMD a GGT

·         coma hepaticum - více než 60krát vyšší hodnoty, preterminálně aminotransferázy klesají, AST/ALT větší než 0,7; značné zvýšení také u LD a cholestatických enzymů

·         infekční mononukleóza - LD je většinou značně vyšší než AST

·         sepse

·         dekompenzovaná jaterní cirhóza - maximálně 4 až 5krát vyšší aktivita, zpravidla vyšší hodnoty než ALT

·         karcinom jater - 5 až 10násobné zvýšení, ALT bývá vyšší než AST

·         metastázy do jater - pomalý vzestup, AST/ALT = 1 nebo více (GGT a GMD stoupají dříve)

·         srdeční selhání (městnání krve v játrech) - zvýšení 10 až 40krát

·         cholangitida

·         biliární kolika (vrací se k normě za několik dní)

·         extrahepatální cholestáza - zvýšení 2 až 4krát

 

2) onemocnění myokardu

·         akutní infarkt myokardu - počátek vzestupu 4 ‑ 8 hodin po atace, maximální aktivita za 16 ‑ 48 hodin (až 25násobné zvýšení nad horní referenční mez, u nekomplikovaných případů návrat k normě za 3 ‑ 6 dnů; AST se vyplavuje z cytoplazmy i z mitochondrií ‑ charakteristický poměr AST/ALT větší než 1, poměr CK/AST je menší než 10 (průměrně 6); pokud stoupá i ALT, jde o známku srdečního selhání s městnáním v játrech; u anginy pectoris je aktivita AST normální

·         po operaci srdce

·         po resuscitaci

 

3) onemocnění kosterních svalů (poměr CK/AST je větší než 10)

·         časné stadium svalové dystrofie

·         po zhmoždění svalů

·         po dlouhotrvající tělesné námaze

 

4) ostatní

·         šok

·         zánětlivá onemocnění (např. perikarditida, myokarditida, pankreatitida)

·         plicní infarkt (aktivita zvýšena 2 ‑ 10krát) aj. onemocnění vedoucí k nekróze, včetně velkých nekrotizujících nádorů

·         hypothyroidismus

·         hemolytické anemie

·         některé onemocnění CNS

·         po otravě CO

·         při podávání některých léků: isoniazid, phenothiaziny, erythromycin, progesteron, anabolické androgenní steroidy, halothan, methyldopa, opiáty, indomethacin, salicyláty u dětí, aj.

·         Reyeův syndrom

 

Snížené hodnoty aktivity ALT v séru

·         deficit vitaminu B6 (pyridoxin, prekurzor pyridoxalfosfátu ‑ koenzymu ALT)

·         uremie

·         podání metronidazolu, trifluoperazinu

 

OSN-SReferenční intervalyOSN-E

 

věk

aktivita v séru (µkat/l)

do     6 týdnů

0 - 1,21

do     1 roku

0 - 0,97

do   15 let

0 - 0,63

nad 15 let

0 - 0,64

 

OSN-SOmezení stanoveníOSN-E

Stabilní 3 dny při 25 °C, 1 týden při 4 °C, 2 týdny při ‑ 20 °C. Stabilní v lednici i v mrazáku.

Vadí rozsáhlá hemolýza (falešně vyšší výsledky).

 

OSN-SPoužití ve výpočtech a odvozených parametrechOSN-E

 

AST/ALT (de Ritisův kvocient)

Poměr aktivity AST/ALT v séru slouží jako prognostický ukazatel. Hodnoty nad 0,7 (případně nad 1) jsou prognosticky závažnější. U akutní a chronické virové hepatitidy bývá poměr v rozmezí 0,5 ‑ 0,8; u cirhózy nealkoholického původu nad 1; nejvyšší hodnoty nacházíme u alkoholického poškození jater. Výsledky nad 1 mohou také znamenat poškození svalů (infarkt myokardu, svalová dystrofie)

 

CK/AST (Szasz)

Lze použít, je‑li aktivita CK v séru (při 37°C) vyšší než 6,5 µkat/l, zvýšení AST nesmí mít extrakardiální příčiny (onemocnění jater je možné rozpoznat současným stanovením ALT, GGT a GMD). Je‑li poměr menší než 10 (5 ‑ 6), jde o infarkt myokardu s pravděpodobností 90 %. Hodnoty větší než 10 (průměrně 27) ukazují na poškození kosterního svalstva. Dnes se však při diagnostice poškození myokardu používají jiné testy (viz biochemické markery poškození myokardu).

 

LD/AST

Slouží hlavně k odlišení prehepatálního ikteru: poměr vyšší než 12 svědčí pro hemolytický ikterus.

 

OSN-SZnaky analytické metodyOSN-E

Rozdíly mohou být mezi výsledky metod, které stanovují AST bez přídavku pyridoxalfosfátu a metodami, které do reakční směsi tento koenzym přidávají. Část AST v séru, může být, narozdíl od enzymu v buňce, již zbavená koenzymu (jde o čistý apoenzym, zatímco v buňce se vyskytuje holoenzym = apoenzym + koenzym). Čistý apoenzym se často vyskytuje v kontrolních sérech, které jsou obohacovány čištěnými enzymy. Metody bez přídavku pyridoxalfosfátu tak dávají až o 50 % nižší výsledky.

 

Doporučené rutinní metody stanovení: IFCC metoda pro 37 °C/ECCLS/DGKCh 94 new (různá označení pro stejnou metodu. Jednoznačně s přídavkem pyridoxal‑5‑fosfátu. Toleranční limit EHK: 21 %, CV % pro vnitřní kontrolu kvality: 7 %, teoretický toleranční limit: 23,1 %. Metody bez použití pyridoxalfosfátu jsou nedoporučené. Certifikovaný referenční materiál je zatím nedostupný.

 

Stanovení aktivity AST dle IFCC je založeno na měření poklesu absorbance reakční směsi při 340 nm, dané změnou koncentrace oxidované a redukované formy NAD+ (nikotinamidadenindinukleotid - koenzym oxidoreduktáz). Při reakci katalyzované aspartátaminotransferázou vzniká oxalacetát, který je dále redukován na L‑malát enzymem malátdehydrogenázou, využívající jako koenzym NADH. Rychlost úbytku koncentrace NADH je úměrná aktivitě AST. Do reakční směsi se ještě navíc přidává enzym laktátdehydrogenáza. V analyzovaném séru je totiž vždy přítomen endogenní pyruvát, který se danou reakcí přemění na laktát a nemůže tak interferovat při stanovení AST.

 

OSN-SPoužití pro klinické účelyOSN-E

Vzhledem k tomu, že AST pochází z mnoha orgánů, není jeho stanovení příliš specifické pro určité onemocnění. Velmi vysoké hodnoty aktivity bývají u jaterního onemocnění a při šoku. Stanovení je více citlivé k detekci poškození hepatocytů než k detekci biliární obstrukce. K alkoholovému poškození jater je AST více citlivé než ALT. Pro diagnózu infarktu myokardu je diagnostická senzitivita 64 %, diagnostická specifičnost 57 %. Vyšší specifity můžeme dosáhnout při použití koeficientů AST/ALT a CK/AST. Vždy je nutno brát v úvahu i rozdílný biologický poločas ALT (2 dny) a AST (17 hodin). Mitochondriální izoenzym je prognostickým ukazatelem.

 

OSN-SLiteraturaOSN-E

Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5

Jacobs, D. S. (editor): Laboratory Test Handbook, 3rd ed. with Key Word Index. Lexi‑Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0‑916589‑12‑9

Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3

Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80‑246‑0140‑0

Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5

Friedecký, B.; Kratochvíla, J.: Udělování certifikátu o úspěšnosti klinické laboratoře v systému externího hodnocení kvality. Klin. Biochem. Metab., 9 (BCB 30), 2001, č. 2, s. 73 ‑ 77. ISSN 1210‑7921 

 

OSN-SAutorské poznámkyOSN-E

Vladimíra Kvasnicová

recenzoval Jaroslav Racek