OSN-SAbstraktOSN-E

CEA, popsaný r. 1965, patří k nejdéle stanovovaným nádorovým markerům. Je to onkofetální protein s pravděpodobnou rolí v procesu buněčné adheze. CEA patří do imunoglobulinové supergenové rodiny, jejíž produkty jsou jak komplexní molekuly vyskytující se na buněčné membráně, tak i extracelulární molekuly s velice rozdílnými funkcemi. Kromě vlastního CEA, nespecifického cross-reaktivního antigenu (NCA) a ”CEA-Gene family Member-2” (CGM-2) lze do této skupiny proteinů kódovaných geny této rodiny zařadit také biliární glykoprotein (BGP), který je vázán transmembránově a jehož hladiny jsou v maligním procesu obvykle sníženy.

 

OSN-STerminologieOSN-E

Karcinoembryonální antigen, CEA

 

OSN-SOdkazy na jiné relevantní dokumenty, další informaceOSN-E

CEA v séru

Nádorové markery

Nádorové markery: časté a méně časté typy

 

OSN-SChemická a fyzikální charakteristika, struktura a povaha analytuOSN-E

KEY-SAntigen CEAKEY-E je onkofetální glykoprotein s vysokým obsahem sacharidů (asi 55 %) (von Kleist 1992). Molekulová hmotnost je 180–200 kDa. Na polypeptidový řetězec, který je tvořen sedmi Ig doménami zakotvenými na povrchu buňky fosfatidylinositolovou vazbou, jsou navázány sacharidové řetězce vazbou N–acetylglukosaminu na asparagin. Heterogenita CEA molekul v histologicky odlišných nádorech je podmíněna strukturou sacharidové složky a stupněm její glykosylace. CEA je termostabilní a rozpustný v kyselině chloristé. Sedimentační konstanta je 7–8 S, izoelektrický bod je 3–4. Při pH 8,6 vykazuje beta–elektroforetickou pohyblivost. Z velkého množství protilátek vytvořených proti CEA se většina váže do pěti nepřekrývajících se epitopových skupin.

 

OSN-SRole v metabolismuOSN-E

CEA a NCA jsou, na rozdíl od BGP, charakterizovány jako Ca2+ - independentní molekuly. Všechny tyto molekuly patří podle in vitro experimentů k intercelulárním multifunkčním molekulám podílejícím se na adhezi buněk. Mechanismus působení CEA je dosud nejasný. Předpokládá se, že KEY-Sfunkcí CEAKEY-E je především působit jako repulsní molekula zabraňující kontaktu mezi buňkami . Exprese těchto molekul na povrchu nádorových buněk, která může vést k narušení nádorové struktury, pak může usnadňovat jejich migraci a motilitu, tj. tvorbu metastáz.

 

OSN-SZdroj (syntéza, příjem)OSN-E

Za fyziologických podmínek je  KEY-SCEA produkceKEY-E  pozorována  ve vyvíjejícím se embryu, kde je syntetizovaný v epiteliálních buňkách, a to především na jejich membránách. Ve fetálním séru je prokazatelný od 8.týdne těhotenství. Jeho produkce je nejvyšší v období kolem 22. týdne gravidity. V dospělém věku je syntetizován v minimálním množství epiteliálními buňkami střevní sliznice, žaludku a bronchů.

 

OSN-SDistribuce v organismu, obsah ve tkáníchOSN-E

Z benigních onemocnění je zvýšená koncentrace CEA v séru (a produkce příslušnou tkání) detekována především u nemocných s jaterní cirhózou, s hepatitidou, zánětlivým onemocněním pankreatu, s Crohnovou chorobou, ulcerózní kolitidou. Rovněž některá benigní onemocnění mléčné žlázy mohou syntetizovat tento antigen (fibroadenomy, fibrocystická choroba).

CEA se nachází především ve tkáni nádorů karcinomů tlustého střeva a konečníku. Jeho výskyt je vázán na lépe diferencované struktury epiteliálních buněk těchto nádorů, kde je uložen na apikální straně buňky. U nádorů nediferencovaných je jeho distribuce homogenní, v anaplastických nádorech obvykle chybí.

Z dalších nádorů GIT je CEA produkován nádory žaludku, pankreatu, jícnu a žlučových cest. I v těchto lokalizacích se nachází především u nádorů dobře a středně diferencovaných.

Hladiny tohoto markeru u karcinomu plic předurčuje histologický typ tohoto onemocnění, CEA se vyskytuje především u adenokarcinomů. Epidermoidní a malobuněčné karcinomy plic exprimují tento antigen v menší míře.

Pro karcinom mléčné žlázy je CEA markerem druhé volby (po CA 15-3). Většina méně agresivních nádorů tento protein produkuje. Invazivní duktální karcinomy, které spolu s invazivními lobulárními karcinomy představují hlavní podíl mammárních nádorů, však nevykazují jeho expresi u více než 40 % nemocných.

Nádory ženských pohlavních orgánů jsou rovněž charakteristické syntézou CEA podle histologického typu: mucinózní adenokarcinomy, produkující CA 19-9, jej obvykle exprimují, zatímco zvýšená hladina v séru nebývá nalezena u serózního cystadenózního typu těchto nádorů, stejně jako u nediferencovaných a germinativních tumorů. Z dalších gynekologických nádorů je CEA charakteristický pro keratinizující epidermoidní nádory cervixu i pro určitou populaci endometriálních nádorů i nádorů děložního těla.

Karcinom močového měchýře, ledvin, diferencovaný karcinom prostaty a testikulární teratomy patří rovněž k nádorům pozitivním na CEA.

Syntéza CEA v medulárních karcinomech štítné žlázy je dána přítomností neuroendokrinních C- buněk. Podobně i maligní nádory vycházející z neuroendokrinních struktur CNS vykazují jeho expresi (glioblastomy, meduloblastomy, malobuněčné karcinomy plic).

 

OSN-SZpůsob vylučování nebo metabolismusOSN-E

Degradace probíhá pravděpodobně prostřednictvím jater, kde po desialyzaci je molekula odbourána v hepatocytech.

 

OSN-SBiologický poločasOSN-E

Podle velikosti molekuly s částečně odbouranými sacharidovými zbytky se poločas pohybuje mezi 2–16 dny.

 

OSN-SKontrolní (řídící) mechanismyOSN-E

Lidská CEA genová rodina sestává z 29 genů umístěných na chromozomu 19, z nichž 18 je aktivně transkribováno. Jejich funkční analýza je předmětem současných studií. Aktivní geny jsou rozděleny podle nejnovějších poznatků na dvě větve: CEACAM a PSG větev. Exprimované proteiny sestávají z jedné až sedmi imunoglobulinu-podobných domén. CEA patří do CEACAM větve, která je charakteristická vazbou proteinu na membránu. Funkční analýza CEA-genového promotoru i následných regulací za účasti CEA-exprimovaného proteinu jsou součástí aktuálních výzkumných studií.

 

OSN-SLiteraturaOSN-E

von Kleist, S.: Introduction to the CEA family. Int.J.Biol. Marker, 7, 1992, 132-136.

von Kleist, S., Migule, I., Halla, B.: Possible function of CEA as cell-contact inhibitory molecule. Anticancer Res., 15, 1995, 1889-1894.

Kaušitz, J.: Rádioimunoanalýza v onkológii. LF UK Plzeň, 1995.

 

Autorské poznámky

Marta Šimíčková, Miroslava Nekulová

recenzoval Jindřich Macháček