Štítná žláza je endokrinní orgán o váze cca 20 g, jehož porušená funkce ovlivňuje intermediární metabolismus všech buněk v těle. Poruchy funkce jsou podmíněné geograficky a jejich frekvence na pohlaví. Po diabetu mellitu tvoří tyreopatie druhou nejčastější endokrinopatii v populaci a její frekvence stoupá s věkem. Laboratorní vyšetření jsou dnes základním pilířem poruch funkce štítné žlázy a jejich změna často předchází rozvoj klinických příznaků.

 

Štítná žláza vzniká vychlípením spodiny faryngu, dále pak sestupuje ke kořeni jazyka a dolů před tracheu (průběh této sestupné trasy je nazýván jako duktus thyreoglossus). Definitivní lokalizace štítné žlázy je těsně pod prstencovou chrupavkou a nad jugulární jamkou. Skládá se z pravého a levého laloku spojených istmem štítné žlázy. Velikost obou laloků je závislá na zásobení jódem, věku a pohlaví.

 

Při dostatečném zásobení jódem jsou normální velikosti štítné žlázy následující:

 

Věk a pohlaví

Objem štítné žlázy

6 let

do 4 ml

13 let

do 8 ml

15 – 18 let

do 15 ml

dospělé ženy

do 18 ml

dospělí muži

do 22 ml

 

Štítná žláza má bohaté krevní zastoupení a to z obou stran a. thyroidea superior (z a. carotis communis či a. carotis externa) a a. thyroidea inferior (z a. subclavia) zásobující oba laloky štítné žlázy a a. thyroidea ima (z truncus brachiocephalicus) zásobující ismus. Krev je odváděna žilami cestou v. thyroidea superior et inferior. Celkový průtok krve při normální funkci je cca 50 – 100 ml/min.

 

V těsné anatomické souvislosti se štítnou žlázou probíhá zprava n. laryngeus recurrens, jehož poranění je častou komplikací chirurgických výkonů na štítné žláze.

 

Rovněž v těsném sousedství se nalézají 2 páry příštítných tělísek, které jsou naléhají na štítnou žlázu zezadu nejčastěji horní a střední částí obou laloků. Jsou zodpovědné za tvorbu paratyrinu (parathormonu).

           

Základní funkční jednotkou štítné žlázy je folikul, ve kterém dochází k syntéze tyreoidálních hormonů. Tyreoidální hormony jsou pak transportovány do periferie ve vazbě na transportní proteiny.

 

V periferních tkáních dochází ke konverzi a eliminaci tyreoidálních hormonů.

 

Hlavní regulátory a produkty štítné žlázy jsou

 

Funkci štítné žlázy ovlivňují významně autoprotilátky. Jedná se

  

Fyziologické účinky hormonů štítné žlázy jsou zprostředkovány receptory, které jsou v periferních tkáních.

 

 

Regulace euthyreoidního stavu probíhá 3 mechanismy:

 

1. Regulace syntézy v ose hypotalamus – hypofýza – štítná žláza – periferní tkáně

2. Metabolismus jódu a selénu

3. Vliv imunitního systému

 

Pro správnou funkci a regulaci produkce tyreoidálních hormonů je tedy nezbytná rovnováha všech třech výše uvedených systémů.

 

 

Richard Pikner