Abstrakt
CK MB mass v plazmě je
označením pro stanovení plazmatické hmotnostní koncentrace CK MB pomocí
specifických protilátek, takže předmětem stanovení je hmotnostní koncentrace
proteinu, nikoli jeho katalytická koncentrace. Na rozdíl od běžného principu
stanovení katalytické koncentrace CK MB je stanovení hmotnostní koncentrace CK
MB mass v plazmě specifické právě pro izoenzym CK MB. Využíval se proto
k diagnostice akutních koronárních lézí myokardu, ale s nástupem myoglobinu a troponinů se význam tohoto stanovení
omezuje pouze na diagnostiku reinfarktu a stanovení velikosti infarktového
ložiska.
Odkazy
na jiné relevantní dokumenty, další informaceOSN-E
Fyziologická
variabilita
Rozdíly
jsou mezi pohlavími, připouštějí se rozdíly mezi rasami
Patofyziologické
mechanismy ovlivňující koncentraci
Koncentraci CK MB v krvi zdravých osob ovlivňuje
(analogicky jako u CK) především objem svalové hmoty a její aktivita.
Fyziologické rozmezí CK MB je proto rovněž poměrně široké, hodnoty
v oblasti horní hranice referenčního rozmezí mohou být sice již projevem
poškození myokardu, stejně dobře však i odrazem rozsahu a aktivity kosterního
svalstva. Řada autorů proto udává referenční hodnoty, které s definovanou
pravděpodobností vylučují patologické změny, diagnosticky nespolehlivě
hodnotitelnou oblast (šedou zónu) a hranici patologických hodnot (opět
s definovanou pravděpodobností). Tato skutečnost se významným způsobem
promítala v posledních dvou desítiletích dvacátého století (CK MB byl
často označován jako „zlatý standard“ diagnostiky infarktu myokardu) do
diagnostiky akutních ischemických poškození myokardu: dostatečně rozsáhlé změny
(obvyklé u transmurálního infarktu, v menší míře u netransmurálního) se
manifestovaly velmi často nepochybnými patologickými hodnotami CK MB
s vzestupem za 3 - 4 hodiny po začátku onemocnění, kulminací kolem 24 - 36
hodiny a poklesem během 2 - 3 dnů. Rozsah vzestupu dobře koreloval
s rozsahem infarktu.
Referenční
intervaly
Obvykle 5 – 8 µg/l (závislé na
výrobci).
Použití
ve výpočtech a odvozených parametrech
Koncentraci v plazmě lze
využít pro stanovení velikosti infarktového ložiska.
Použití
pro klinické účely
V současnosti, v kontextu
s doporučením NACB/IFCC 1999 a redefinicí MI (2000) je vyšetřování CK MB (výlučně CK MB
mass) považováno za nadbytečné. Určitý význam může mít při diagnostice
reinfarktu po 4 dnech po začátku prvního infarktu, je však v těchto
situacích nahraditelné vyšetřením myoglobinu. Zůstává dobrým prostředkem
retrospektivního stanovení velikosti infarktového ložiska.
U nestabilní anginy pectoris (dříve se také používal
název „intermediární“ syndrom) byly změny CK MB nekonstantní a menší; pro malá
nekrotická ložiska a difúzní poškození myokardu s nekrózou kardiomyocytů
bylo vyšetřování málo diagnosticky citlivé. Výsledkem byla v určité míře
„příjemná“ klinická praxe, tj. relativně jednoduchá identifikace větších lézí
myokardu; na druhé straně unikaly diagnóze malé léze, o nichž dnes víme, že
mají významný negativní prognostický význam a včas upozorňují na nutnost
rychlého léčebného zákroku s mimořádně přínosnými výsledky.
Autorské
poznámky
Miroslav Engliš
recenzoval Jaroslav
Racek