Abstrakt
V plazmě
se vyskytuje převážně pankreatická lipáza (EC 3.1.1.3). Je to hydrolytický
enzym produkovaný pankreatem do duodena, kde štěpí triacylglyceroly dlouhých
mastných kyselin přicházející potravou. Dojde-li k poškození pankreatu, lipáza
se ve zvýšené míře dostává do krve. Při laboratorním stanovení je nutno
pankreatický izoenzym odlišit od ostatních lipolytických enzymů, které jsou
v plazmě v malém množství také přítomny. Stanovení lipázy
v plazmě se využívá pro diagnostiku a monitorování poškození pankreatu,
jako je akutní pankreatitida, chronická relapsující pankreatitida, obstrukce
pankreatického vývodu nebo postižení pankreatu v souvislosti s jiným
abdominálním onemocněním. Je pro poškození pankreatu více specifická než
celková alfa-amyláza.
Odkazy na jiné relevantní dokumenty,
další informace
Laboratorní metody v gastroenterologii
Fyziologická variabilita
Koncentrace
lipázy v plazmě (stanovená imunochemicky) je u novorozenců značně nižší
než koncentrace v dospělosti (méně než 50 %).
Patofyziologické mechanismy
ovlivňující koncentraci
Akutní
pankreatitida způsobí zvýšenou permeabilitu bazálního pólu acinárních buněk a
tím dochází ke zvýšenému uvolnění lipázy do cirkulace. U hemoragické
pankreatitidy se navíc vyskytuje nekróza buněk. Je‑li ve vývodech žlázy
porušen normální odtok pankreatické šťávy, např. z důvodu fibrózy po
chronickém zánětu, lithiázy, obstrukce nádorem nebo otokem, vede zvyšující se
sekreční tlak k úniku lipázy do perikapilárních prostor. U chronické
pankreatitidy je tento proces zánětu a obstrukce spojen s destrukcí pankreatického
parenchymu, snížení aktivity lipázy v plazmě ale není průkazné (snížení
koncentrace lze však prokázat citlivějšími imunochemickými metodami). Naopak
během relapsu chronické pankreatitidy roste plazmatická koncentrace lipázy
paralelně s abdominální bolestí. Funkční nedostatečnost není stanovením
lipázy v plazmě detekovatelná.
zvýšení lipázy
·
akutní
pankreatitida, akutní záchvaty chronické pankreatitidy, obstrukční
pankreatitida - ke zvýšení aktivity lipázy dochází 4 - 8 hodin po atace,
vrcholu dosahuje za 24 hodin, zvýšení přetrvává 3 - 8 dní (akutní
pankreatitida, průchod žlučového kamene), 2 týdny (relaps chronické
pankreatitidy) nebo déle (obstrukční nebo alkoholem indukované formy, tvorba
pseudocysty); nejvyšší aktivity (až 80x zvýšená aktivita proti hornímu
referenčnímu limitu) bývá spojena s akutním serózním zánětem; při akutní
pankreatitidě bývá lipáza zvýšena výrazněji než alfa-amyláza (AMS) a také déle
přetrvává (zvýšení nejméně 6 - 8x nad normu, průměrně 46x); mezi aktivitou lipázy
v plazmě a prognózou onemocnění není žádná souvislost
·
syndrom
horního břišního kvadrantu - v případě poškození pankreatu bývají hodnoty
aktivity lipázy až 5x vyšší než je horní referenční mez (penetrace duodenálního
vředu, ileus, cholecystitida)
·
primární
biliární cirhóza - 55 % pacientů má zvýšenou aktivitu lipázy v plazmě
·
po
endoskopické retrográdní choledochopankreatografii (ERCP) - maximální zvýšení
lipázy je 6 hodin po provedení, horní referenční mez je průměrně překročena
12x, zvýšení přetrvává 3 dny; lipáza stoupá rychleji, je citlivější a zvýšení
přetrvává déle než u AMS
·
renální
selhání - zvýšená lipáza bývá často u pacientů s hladinou kreatininu nad
265 µmol/l, ale tyto hodnoty spolu nekorelují; totéž platí pro AMS; při
chronické renální nedostatečnosti má zvýšenou lipázu 50 % pacientů
·
další
onemocnění - slabé zvýšení lipázy (méně než dvojnásobek horní referenční meze)
se často vyskytuje např. při diabetické ketoacidóze nebo virové hepatitidě;
totéž platí pro AMS
·
chronický
alkoholismus - zvýšená aktivita lipázy bývá i bez přítomnosti akutní
pankreatitidy
·
hemodialýza
- zdánlivé zvýšení díky heparinem indukované lipolytické aktivitě (jaterní a
lipoproteinová lipáza); doporučuje se stanovit lipázu před dialýzou
·
makrolipazémie - je
způsobena vazbou lipázy na IgG-lambda, je však velmi vzácná.
snížení lipázy
·
pokročilá chronická
pankreatitida - subnormální hodnoty koncentrace
·
mukoviscidóza
·
některé případy kacinomu
pankreatu
Přímé následky abnormálních
koncentrací
Byla popsána úplná nepřítomnost lipázy a kolipázy. Následkem
této vrozené nedostatečnosti enzymu je steatorea.
Existuje také deficit jaterní lipázy, jehož následkem je
patologická hladina plazmatických lipoproteinů, na jejichž metabolismu se tato
lipáza podílí.
Referenční intervaly
věk |
aktivita v plazmě (µkat/l) |
0 až 99 let |
0 - 3,3 |
Omezení stanovení
Plazma
obsahuje kromě pankreatické lipázy také další enzymy s lipolytickou
aktivitou: žaludeční, jazykovou a jaterní lipázu (= izoenzymy), intestinální
lipázu (z duodenální sliznice; neutrální pH optimum) a lipoproteinovou lipázu,
EC 3.1.1.34 (spolu s jaterní lipázou jsou obě uvolnitelné z cév
heparinem - mohou interferovat po hemodialýze). V plazmě se nachází také
aliesteráza (karboxylesteráza, EC 3.1.1.1.), která štěpí estery glycerolu
s krátkými mastnými kyselinami a arylesteráza (EC 3.1.1.2) štěpící estery
fenolu. Všechny tyto enzymy mohou
interferovat při stanovení aktivity pankreatické lipázy při použití
nedostatečně specifických metod.
Stabilita:
1 týden při 20 - 25 °C, 3 týdny při 4 - 8 °C, 1
rok při -20 °C
EDTA,
hemoglobin - může interferovat, závisí na použité metodě
Použití ve výpočtech a odvozených
parametrech
Poměr
aktivit LPS / AMS může pomoci rozlišit alkoholickou od nealkoholické
pankreatitidy (je-li vyšší než 2, má pankreatitida alkoholickou etiologii;
mnohonásobně je překročen horní limit aktivity lipázy). Někteří autoři však
uvádějí, že tento údaj není specifický.
Znaky analytické metody
Pro specifickou analýzu pankreatické lipázy musí být použity
metody obsahující ternární systém:
ve vodě nerozpustný substrát - žlučová kyselina - kolipáza
(analýza při pH 9).
Všechny metody jsou založeny na hydrolýze tri- nebo
diacylglycerolů. Mastné kyseliny uvolněné z prvního nebo třetího uhlíku
glycerolu se stanovují titrací nebo
turbidimetricky měřením poklesu zákalu (vyčeření) reakční směsi. Další metody
jsou založené na stanovení glycerolu po odštěpení zbývajících acylových zbytků
pomocí esteráz nebo monoacylglycerolové lipázy. Specifita těchto metod je
sporná, jelikož se používá rozpustný substrát umožňující hydrolýzu esterázami.
Imunometody nejsou rutinně používány, ačkoli jejich výhodou je možnost stanovení
i nízkých koncentrací lipázy.
Nejvhodnější
metodou je kinetická, automatická titrace kyseliny olejové hydroxidem sodným.
Titruje se kyselina uvolněná enzymovou hydrolýzou při pH 9 z emulze
trioleinu nebo z čistého olivového oleje. Tato metoda je dobře zavedena a je
vhodná jako referenční. Pro rutinní použití však nejsou její technické
požadavky vhodné. Proto se v praxi používá pouze nepřímé stanovení lipázy
pomocí srovnání výsledků se standardními materiály kalibrovanými pomocí
titrace. Tyto metody vykazují dobrou korelaci pouze u vzorků s vysokou
enzymovou aktivitou (horní limit referenčního intervalu). Kontinuální měření
v UV oblasti je uspokojivě specifické, ale u vzorků
s dyslipoproteinémií vykazují zvyšující se absorpci místo očekávaného
lineárního poklesu zákalu při hydrolýze trioleinu.
V současné době se začínají prosazovat metody založené
na kombinovaném použití enzymů, kdy se po hydrolýze substrátu lipázou a dalšími
přidanými enzymy uvolněný glycerol fosforyluje na glycerol-3-fosfát. Jeho následnou
oxidací vzniká peroxid vodíku, který je pak stanoven fotometricky ve viditelné
oblasti přes chromogenní produkty, např. chinoniminová barviva.
Vzhledem k vysoké specifitě je pro praxi, především v
oblasti akutní medicíny, navržen imunologický průkaz lipázy jednoduchým
latexovým testem.
Zcela nový
typ techniky stanovení pankreatické lipázy je založen na změně vodivosti
roztoku uvolněním mastných kyselin ze substrátu-trioleinu; detekována je
akustickým snímačem a měřenou veličinou je frekvenční odpověď.
Jaterní
lipázu lze odlišit inaktivací atoxylem (pankreatická lipáza je rezistentní).
Použití pro klinické účely
·
k
prokázání nebo vyloučení akutní pankreatitidy (v případě akutní abdominální
bolesti v horním kvadrantu)
·
při
chronické relapsující pankreatitidě
·
při
podezření na obstrukci pankreatického vývodu
·
k
prokázání postižení pankreatu u abdominálních onemocnění
Stanovení
lipázy je klinicky využíváno podstatně méně než stanovení alfa-amylázy (AMS).
Důvodem jsou hlavně technické problémy - existuje mnoho metod, jejichž výsledky
lze obtížně porovnávat. Diagnostický přínos stanovení pankreatické lipázy je
však podstatně vyšší než stanovení celkové AMS, jeho specifita je srovnatelná
se stanovením pankreatického izoenzymu alfa-amylázy.
Ve srovnání
s AMS zůstává hladina lipázy po atace akutní pankreatitidy zvýšena déle
(normální hodnoty AMS se mohou vyskytovat až u 20 % pacientů s akutní
pankreatitidou), lipáza v plazmě je převážně pankreatického původu (není
produkována příušní slinnou žlázou jako AMS, tj. nezvyšuje se při akutní
parotitidě) a narozdíl od AMS není lipáza běžně přítomna v moči.
Aktivita
lipázy v plazmě roste obvykle paralelně s AMS, ale existují i případy
izolovaného vzestupu jen jednoho z těchto dvou pankreatických enzymů
(většinou AMS, lipáza je samostatně zvýšena vzácněji). Při normálních hodnotách
LPS a zvýšené AMS je podezření na makroamylázemii. Zvýšení aktivity lipázy se
však může vyskytnou dříve nebo později než vzestup AMS, lipáza se může zvyšovat
více než AMS.
Akutní
pankreatitida může vést k produkci ascitické nebo pleurální tekutiny
(obvykle na levé straně) nebo obou. Tyto tekutiny mohou obsahovat lipázovou
aktivitu. Až 50 % pacientů s těžkou akutní pankreatitidou má pseudocystu.
Kolem 50 % pacientů s pseudocystou mají perzistentní zvýšení AMS
v plazmě - v takových případech se také doporučuje stanovení aktivity
lipázy.
Míra vzestupu aktivity LPS a poměr aktivit LPS/AMS
neumožňují hodnocení etiologie a závažnosti akutní pankreatitidy.
Literatura
·
Thomas, L.: Clinical Laboratory Diagnostics: Use and
Assessment of Clinical Laboratory Results. TH-Books-Verl.-Ges., Frankfurt/Main,
1998. ISBN 3-9805215-4-0
·
Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén,
Praha, 1999. ISBN 80-7262-023-1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80-7184-971-5
·
Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení
biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80-7184-649-3
·
Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody v klinické
chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80-210-363-5
·
Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie.
Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80-246-0140-0
·
ExPASy,
PROSITE [online]. Swiss Institute of Bioinformatics, Ženeva, Release 32,
srpen 2003 (cit. září 2003). Dostupné z URL http://us.expasy.org/prosite
·
Jacobs, D. S. (editor): Laboratory Test Handbook, 3rd
ed. with Key Word Index. Lexi‑Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0-916589-12-9
·
Steinhauer
JR. - J Clin Lab Anal 2002, Medline
- link
Panteghini M. - Ann Clin Biochem 2001, Medline
- link
Treacy J. - ANZ J Surg 2001, Medline
- link
Pezzilli R. - Dig Liver Dis 2000, Medline
- link
Keim V. - Pancreas 1998, Medline
- link
Lessinger JM. - Clin Chem 1996, Medline
- link
Chase CW. - Am Surg 1996, Medline
- link
Malfertheiner P. - Ann Ital Chir 1995, Medline
- link
Autorské poznámky
Petr Kocna
Vladimíra Kvasnicová (září 2003)