Biochemické markery poškození myokardu (kardiomarkery) se v diagnostice  začínají významněji uplatňovat v padesátých létech minulého století, kdy Karmen a spol. popsali změny aspartátaminotransferázy (AST) u akutního infarktu myokardu. Na rozhraní šedesátých let se začíná používat vyšetření dehydrogenázy kyseliny mléčné (LD) a kreatinkinázy (CK), v sedmdesátých létech byly vyvinuty metody stanovení myoglobinu a  izoenzymů LD a CK.

 

WHO definice akutního infarktu myokardu z roku 1979 uvádí jako jedno ze tří nezbytných popisných kritérií akutního infarktu myokardu změny srdečních enzymů. Nevýhodou stanovení AST, LD, CK byla jejich malá orgánová a z ní resultující i diagnostická specifičnost. Stanovení izoenzymů LD a CK bylo z tohoto aspektu nepochybně přínosné, všechny metody však pracovaly s klinicky stále více nevyhovujícím TAT (turnaround time, čas odezvy). Riziko nízké negativní prediktivní hodnoty prvního vyšetření v časné fázi akutního infarktu myokardu navíc vyústilo v obecně přijímaný názor, že klinicky užitečné a diagnosticky spolehlivé údaje poskytuje až sériové vyšetření (což bylo i v kontextu s definicí WHO, která byla koncipována především z popisného epidemiologického aspektu).

 

V osmdesátých létech dochází k rozvoji metod stanovení koncentrace katalytické aktivity izoenzymu CK MB, začíná se používat podstatně dokonalejší stanovení hmotnostní koncentrace CK-MB (CK MB mass) a stanovení izoforem CK a izoenzymů CK se stává významným přínosem diagnostiky časných, trobolytickou léčbou významně ovlivnitelných fází akutního infarktu myokardu.

 

Řada studií navíc prokazuje účinnost jednoho nebo dvou vstupních vyšetření CK MB pro poškození nebo vyloučení akutního infarktu myokardu v časné fázi onemocnění při diagnosticky nepřínosném EKG a jejich význam pro stratifikaci rizika prognosticky nepříznivého vývoje koronárního onemocnění. To vše vede řadu kliniků k názoru, který namnoze dosud přetrvává, že vyšetřování CK MB je “zlatým standardem” biochemické diagnostiky akutních koronárních syndromů (ACS).

 

Klinická praxe však současně ukazuje, že stanovení CK MB je málo nebo zcela neúčinné při stratifikací prognostického rizika u nemocných s nestabilní anginou pectoris, u nichž nepochybně dochází k ložiskovým nebo multifokálním nekrózám myokardu. Orgánově zcela kardiospecifické a diagnosticky citlivější kardiomarkery jsou oprávněně předpokládány ve strukturních bílkovinách kardiomyocytu, a v devadesátých létech se začínají v diagnostice poškození myokardu (myocardial injury) uplatňovat srdeční troponiny (cTn), které se na rozhraní milénia stávají současným “zlatým” standardem diagnostiky poškození myokardu (NACB/IFCC Recomendations 1999) a podle nichž se mění i klasifikace akutního infarktu myokardu (ESC/ACC Myocardial Infartion Redefiniton 2000).

 

Vývoj nových biochemických kardiomarkerů je zaměřen jednak na velmi časné specifické markery akutní ischemické nekrózy myokardu (glykogenfosforyláza BB, Fatty Acid Binding Protein, karbonátdehydratáza III), na markery časných fází vzniku trombu (Trombus precursor protein, P-selektin) a na strukturní markery, které by umožnily diagnostiku ještě menších nekrotických poškození, než v současné době dovolují srdeční troponiny (alfa-aktin).

 

Troponiny

Základní charakteristika

Funkce

Syntéza a izoformy

Uvolňování z kardiomyocytu

Porovnání cTnT a cTnI

Rozhodovací hodnoty

Metody stanovení

Porovnání výrobců cTnI

Použití troponinů

Cévní onemocnění CNS

Chemoterapie

Extrémní svalová práce

Invazivní vyšetřovací a terapeutické postupy

Ischemie myokardu

Kardiochirurgické výkony

Kontuze myokardu

Maligní onemocnění

Myokarditis

Perinatální období

Plicní embolizace

Popáleninové trauma

Renální selhání

Sepse, septický šok a multiorgánové selhání

Perkutánní koronární intervence (PCI)

Kardiochirugické revaskularizační operace

Srdeční selhání

 

Myoglobin

Myoglobin

Myoglobin v plazmě

 

Kreatinkináza a její izoenzymy a izoformy

CK

CK MB

CK BB

CK MM

 

Perspektivní biochemické markery poškození myokardu

Alfa-aktin

Fatty Acid Binding Protein (FABP)

Glykogenfosforyláza BB

Karbonátdehydratáza III (CA III)

P-selektin (GMP-140)

Trombus precursor protein (TpP)

 

 

Další informace

Natriuretické peptidy

Srdeční selhání

 

 

Rejstřík

 

Miroslav Engliš