Abstrakt
Tkáňový polypeptidový
antigen (TPA) byl prokázán
v r. 1957 Bjorklundem jako antigen
epiteliálních buněk karcinomů. Je to polypetid, jehož struktura odpovídá směsi
fragmentů cytokeratinů. Byl prokázán ve většině karcinomů, klidová zdravá tkáň
jej neobsahuje. Jeho výskyt je však spojen s rychle se množícími
epiteliálními buňkami plodu. Přítomnost TPA v séru u nemocných s výraznou
proliferací maligního nádoru vedla z počátku k představě jeho přímé
vazby s procesem proliferace. Dalšími experimenty bylo prokázáno, že jeho
výskyt v séru je vázán na rozdíl od diferenciačních antigenů spíše
buněčnou aktivitou než s objemem nádorové hmoty. Tato aktivita může
reflektovat nejen proces dělení buněk, ale i apoptózu, ev. degradaci tkáně a nekrózu.
Antigen s velice
podobnou charakteristikou, definovaný na podkladě další monoklonální
protilátky, byl nazván TPS (tkáňový polypeptidový specifický antigen). Dalšími
experimenty byly definovány typy cytokeratinů, s nimiž jejich fragmenty
uvolněné do séra reagují.
Terminologie
Tkáňový polypeptidový antigen, TPA, tkáňový specifický polypeptidový antigen (TPS)
Odkazy na jiné relevantní
dokumenty, další informace
Nádorové markery: časté a
méně časté typy
Chemická a fyzikální
charakteristika, struktura a povaha analytu
Antigen TPA, determinovaný původní polyklonální protilátkou, je
polypetid, který odpovídá solubilním fragmentům cytokeratinů. Molekulová
hmotnost těchto fragmentů je asi 40 kDa. Protilátky proti TPA reagují proti cytokeratinům
8,
Další
vývoj protilátek proti fragmentům cytokeratinů vedl dosud k produkci
dalších asi 30 typů monoklonálních protilátek, které byly detailně testovány.
Převážná část z nich reaguje s cytokeratinem 8, 18 nebo 19. Tkáňový
specifický polypeptidový
antigen je definován monoklonální protilátkou, která reaguje s epitopem na
CK 18.
Role v metabolismu
TPA
(TPS) je fragment cytokeratinů, patří tedy ke středním filamentům, tj.
proteinům cytoskeletárních struktur buňky. Všechna střední filamenta jsou
bílkovinné produkty rodiny asi 50 genů. Kromě kyselých cytokeratinů třídy I
(cytokeratiny č. 9
- 20), neutrálních a bazických
cytokeratinů třídy II (cytokeratiny č. 1 -
8) patří do této
skupiny i rovněž vimentin, neurofilamenta a laminy. Cytokeratiny (dosud bylo identifikováno
20 druhů) se obvykle vyskytují ve formě heterodimerů, obsahujících jeden
cytokeratin třídy I, druhý třídy II. Jednoduché epitelie primárně exprimují
cytokeratiny
Imunohistochemická nebo
kvantitativní analýza tkáňového TPA (TPS) dosud nevedla k jednoznačným
závěrům o jeho úloze což odpovídá zřejmě složitému procesu fragmentace
této cytoskeletární složky a její roli při buněčném dělení.
Zdroj (syntéza, příjem)
Fyziologicky je TPA (TPS) produkce pozorována v trofoblastu
placenty. Lze jej prokázat i v intenzivně se dělících epiteliích různých orgánů
vyvíjejícího se plodu. Je nalézán v malých koncentracích i ve tkáni
močového měchýře, mléčné žlázy, plic a trávicího traktu zdravých dospělých. Je
přítomen ve tkáni maligních nádorů.
Distribuce v organismu, obsah
ve tkáních
Ve zvýšené míře je prokazován TPA i ve tkáni primárních
maligních nádorů.
Způsob vylučování nebo metabolismus
Neznám.
Biologický poločas
Poločas TPA je asi 7 dní.
Kontrolní (řídící) mechanismy
Proces syntézy cytokeratinů
je dán činností známé rodiny genů, vlastní mechanismus procesu jejich exprese a
fragmentace není dosud objasněn.
Literatura
Stigbrand, T., Andreas, C.,
Bellanger, L. et al.: Epitope specificity of 30 monoclonal Antibodies agains
cytokeratin antigen: The IOBM TD5-1 workshop. Tumor Biol., 19, 1998, 132-152.
Lukáš,
Z., Dráberová, E., Feit, J., Vojtěšek, B.: In: Imunohistochemické metody
v biologii a v bioptické diagnostice. MU Brno, 1998, 73-80.
Kaušitz, J.: Rádioimunoanalýza v onkológii. LF UK
Plzeň, 1995.
Autorské poznámky
Marta Šimíčková,
Miroslava Nekulová
recenzoval Jindřich
Macháček