Abstrakt
Alfa–fetoprotein
(AFP) je důležitý sérový onkofetální protein časného vývoje savců a zároveň
jeden z významných nádorových markerů. Funkce tohoto proteinu není dosud zcela jasná,
i když jeho role je podle in vitro experimentů zřejmě významná nejen
v oblasti transportu různých látek, ale i při růstu, diferenciaci atd. AFP
je onkofetální protein, exprimovaný ve vysoké hladině v embryonálním žloutkovém
vaku a ve fetálních játrech. Syntéza AFP výrazně klesá po porodu. V dospělých
játrech se tvoří jen jeho stopové množství. Exprese AFP genu je však
reaktivována v regenerujících dospělých játrech a při hepatokarcinogenezi.
Zvýšená exprese AFP je charakteristická pro většinu hepatocelulárních karcinomů
a hepatoblastomů. Druhou oblastí, kde je AFP jako nádorový marker využíván,
jsou nádory zárodečných buněk, především embryonální karcinom, tumory
žloutkového vaku a teratomy. Fyziologické zvýšení koncentrací v amniové
tekutině i plazmě matky je během gravidity, stanovení koncentrace v séru
matky se využívá k screeningu vrozených vývojových vad.
Terminologie
Alfa–1–fetoprotein, AFP
Synonyma
Alfa–fetoprotein
Klasifikační kódy
Odkazy na jiné relevantní
dokumenty, další informace
Chemická a fyzikální
charakteristika, struktura a povaha analytu
AFP
je glykoprotein o molekulové hmotnosti přibližně 67–72 kDa. Na
jednoduchý polypeptidový řetězec (590 aminokyselin) propojený disulfidickými
můstky jsou navázány sacharidy, jejichž obsah je 3–5 %. Jeho struktura (3
hlavní domény) je podobná albuminu, v molekule AFP je však výrazněji zastoupeno
několik aminokyselin (např. glycin, serin a izoleucin). Vzhledem
k pohyblivosti na elektroforéze byl nazván svým objevitelem Abelevem
(1963) alfa–1–fetoprotein. Na epitopové mapě AFP je dosud rozlišeno 16 epitopů,
z nichž 3 jsou markerem konformačního stavu molekuly. AFP
molekula z různých materiálů (séra z různých
nádorů, amniová tekutina atd.) obsahuje různé varianty těchto epitopů.
Role v metabolismu
Hladina AFP
v séru vyvíjejícího se plodu se zvyšuje až do 14.týdne
gravidity, kdy dosahuje koncentrace až 3 g/l. Od 21.týdne jeho syntéza
postupně slábne, bezprostředně po porodu dosahuje sérová koncentrace poměrně
širokého rozmezí mezi 5–2000 mg/l, v průměru 80 mg/l. Přibližně
do dvou let je jeho hladina ustálena na hodnotách zdravých dospělých jedinců.
V pupečníkové krvi se nachází obvykle 90–100 mg/l.
AFP
v séru matky, kam přechází přes placentu, je důležitým ukazatelem
fyziologického vývoje těhotenství. Prenatální diagnóza rozštěpu neurální
trubice, jehož incidence ve střední Evropě je 1–2 případů na 1000
novorozenců, se provádí screeningovým vyšetřením hladiny AFP v séru matky
v období mezi 16.–20. týdnem gravidity. Hladiny zvýšené nad 2,5 MOM
(násobky mediánu) pro daný gestační týden umožňují detekovat např. fetální
malformaci spina bifida se senzitivitou 70 % a specificitou 97 %.
AFP
je rovněž užíván pro screening Downova syndromu (trisomie 21). Tato autozomální
chromozomová aberace výrazně roste po 35. roce věku matky. Je známo, že ve
druhém trimestru gravidity je u této poruchy signifikantně snížen v séru
matky AFP a nekonjugovaný estriol, zatímco hCG je signifikantně vyšší.
Významná je především jeho
role transportní (vazba steroidů, některých těžkých kovů, bilirubinu,
mastných kyselin, retinoidů, drog, antibiotik apod.) a úloha v imunitních
procesech. In vitro studie na zvířecím modelu však prokázaly jeho funkci i
v mnoha dalších klíčových metabolických cestách. AFP je považován za
důležitý přímý či nepřímý faktor spojený s regulací růstu (synergistická
činnost s růstovými faktory, role v apoptóze), s diferenciací,
s transformací v ontogenetickém i onkogenním procesu, s
antioxidačními procesy apod.
Zdroj (syntéza,
příjem)
AFP
je syntetizován již během vývoje plodu. Ve žloutkovém vaku je produkován od
začátku krvetvorby, tj. asi od 10.dne po oplodnění. Biosyntézu tohoto
onkofetálního antigenu zajišťují asi od 10.týdne gravidity fetální játra.
Vzhledem k tomu, že jeho koncentrace v séru je již v tomto
období vývoje plodu vysoká (dokonce vyšší než hladina albuminu), předpokládá se
i jeho funkce obdobná albuminu (”fetální albumin”).
Distribuce v
organismu, obsah ve tkáních
V
dospělém zdravém organismu je
Primární
maligní nádory jater (hepatomy), obzvláště jejich málo diferencované formy,
produkují AFP, který je nalézán ve zvýšené hladině v séru až v 70 %
případů. Jeho hladina reflektuje nádorovou hmotu. Nádory germinativního
charakteru (ovaria, testes) syntetizují AFP především ve strukturách
žloutkového vaku. Podle histologické charakterizace je výskyt zvýšené hladiny
AFP typický pro embryonální karcinomy a teratomy, obvykle chybí v seminomech
a choriokarcinomech. Produkce je prokazována až v 80 % případů nádorů
žloutkového vaku. Výskyt v seminomech je sporadický, i když metody molekulární
biologie (PCR) odkrývají možnost průkazu nepatrných množství AFP i v těchto
nádorech.
Exprese
AFP u nádorů zažívacího traktu je pozorována asi u jedné pětiny nemocných
s nádorem střeva, pankreatu, žaludku či žlučových cest. AFP–produkující
karcinom žaludku (hepatoidní karcinom žaludku) je charakteristický obvykle
vysokým metastatickým potenciálem.
Způsob vylučování nebo
metabolismusOSN-E
Degradace
játry a vylučování ledvinami.
Biologický poločas
Biologický
poločas AFP v séru se pohybuje obvykle mezi 3–7 dny.
Kontrolní (řídící)
mechanismy
Podle
nejnovějších poznatků je AFP členem skupiny genů albuminu. Kromě albuminu a AFP
kóduje tato skupina podobných genů (lokalizovaných u člověka na chromozomu 4)
vitamin D–vazebný protein, alfa–albumin a další proteiny.
AFP gen
je reexprimován pod kontrolou promotoru a pozitivního a negativního regulátoru
transkripce, které jsou intenzivně studovány. Exprese AFP genu je
ovlivněna působením extracelulárních stimulů
prostřednictvím alespoň dvou signálních transdukčních cest. Na negativní
regulaci exprese AFP genu se podle posledních výsledků podílí rovněž
supresorový gen p53.
Literatura
Mizejewski
G.J.: Alpha-fetoprotein as a Biologic Response Modifier: Relevance to Domain
and Subdomain structure. Proc. Soc. Exper. Biol. Med. 1997, 215,
333-362.
Kaušitz J.: Radioimunoanalýza v onkológii. LF
UK Plzeň, 1995.
Abelev, G.I., Eraiser T.R.: Cellular aspects of
alpha fetoprotein reexpression in tumors. Cancer Biol. 1999, 9,
95-107.
Autorské poznámky
Marta Šimíčková,
Miroslava Nekulová
recenzoval Jindřich Macháček