Abstrakt
Arsen je známý především
jako toxický stopový prvek. Doposud nebyla na
biochemické bázi objasněna jeho esenciální role v organismu. Předpokládá
se, že As se podílí na metabolismu fosfolipidů, methylových skupin, slouží jako
aktivátor řady enzymů a podílí se na regulaci exprese genu.
Chemické vlastnosti
Název: Latinsky: Anglicky: Značka: Protonové číslo: Atomová hmotnost: Skupina: Perioda: Skupenství: Oxidační číslo: |
Arsen Arsenicum Arsenic As 33 74,92 V.A 4 pevné -III,
III, V |
Funkce
Metabolická funkce arsenu
není jasně definovaná. Nedávné výsledky ukazují, že As ovlivňuje buď
metabolismus methioninu nebo je nutný pro metabolismus volných metylových
skupin. Například při nedostaku As dochází k mírnému zvýšení jaterního
S-adenosylhomocysteinu a snížení S-adenosylmethioninu. Rovněž bylo zjištěno
snížení taurinu jako metabolitu methioninu v plazmě.
Je pravděpodobné, že As slouží jako aktivátor některých
enzymů, zřejmě As5+ může nahradit fosfát. As3+ inhibuje řadu enzymů reakcí s klíčovými
sulfhydrylovými skupinami. As působí rovněž jako protekcionista při selenóze.
Další možná role As je v regulaci exprese genu.
Metabolismus
Resorpce anorganických
sloučenin arsenu v gastrointestinálním traktu koreluje s
jejich rozpustností. Z vodného roztoku je resorbováno až 90 % As,
z potravin se resorpce anorg. As pohybuje kolem 60 – 75 %. Na druhé straně
pouze 20 – 30 % As je resorbováno je-li přítomen ve formě oxidu arsenitého nebo
arseničnanu olovnatého, které jsou velmi málo rozpustné. Resorbovaný
anorganický As je transportován do jater, kde probíhá
s S-adenosylmethioninem metalyce. Před metylací je arseničnan redukován za
pomoci glutathionu na arsenitan. Působením arsenit metyltransferázy vzniká při
metylaci As kyselina monometylarsenitá a dimetylarsenitá, které jsou
vylučovány močí.
Rovněž resorpce organických
sloučenin As se liší podle typu sloučenin (arsenobetain 90 %, arsenocholin 70 –
80 %, kyselina dimetylarsenilová 45 %). Organické sloučeniny As jsou
resorbovány jednoduchou difuzí. Osud resorbovaného As v organismu závisí
na jeho formě. Na příklad arsenobetain prochází organismem a je vylučován močí
bez biotransformace, většina dalších sloučenin je však transformována na
arsenobetain, který je vylučován močí.
Exkrece přijatého As je
rychlá a probíhá především močí. Určité množství je vylučováno rovněž žlučí ve
vazbě na glutathion.
Distribuce
v organismu, obsah ve tkáních
Arsen se nachází ve všech
tkáních. Nejvyšší koncentrace je v kůži, nehtech a vlasech.
Deficit
Deficit As byl
experimentálně vyvolán i řady savců. Projevuje se inhibicí růstu, snížením
fertility a zvýšenou perinatální mortalitou. U koz byly zjištěny úhyny
v průběhu laktace a poškození myokardu. Dále byly popsány změny
v koncentraci minerálních látek v jednotlivých orgánech. Nelze však
vyloučit, že tyto příznaky deficitu byly způsobeny jinými dietními faktory.
Obecně příznaky deficitu As se mohou měnit působením dietních faktorů, které
ovlivňují metabolismus aminokyselin obsahujících síru nebo labilní methylové
skupiny.
Hodnocení stavu zásobení
K hodnocení příjmu je
využíváno stanovení As v moči. Kapalinovou chromatografií je možno
stanovit jednotlivé formy, ve kterých je As vylučován.
Potřeba
Je nedostatek dat o denní
potřebě arsenu u lidí. Na základě extrapolace dat získaných u zvířat je denní
potřeba As 12 – 25 µg/den. Předpokládá
se, že většina diet obsahuje dostatek tohoto prvku. Průměrný denní příjem As se
pohybuje kolem 12 – 60 µg.
Zdroje
Ryby a mořské produkty
obsahují relativně vysoké množství arsenu, naopak mléčné výrobky, zelenina a
ovoce mají nízký obsah.
Toxicita
Protože existují
homeostatické mechanismy, které kontrolují metabolismus As je jeho toxicita při
perorálním podání poměrně nízká. Za letální dávku je u lidí považováno 70 – 300
mg nebo 1 – 4 mg/kg tělesné váhy. Maximální dávka As bez negativního vlivu na
zdraví je 0,3 µg/kg tělesné váhy.
Při subakutní a chronické otravě As jsou zjišťovány dermAtózy různého typu
(hyperpigmentace, hyperkeratóza, desquamace, vypadávání vlasů), deprese
hematopoézy, poškození jater charakterizované žloutenkou, portální cirhóza,
ascites, narušení smyslového vnímání, periferní neuritis, anorexie, hubnutí.
Při akutní otravě po
perorálním příjmu As je zjišťována nausea, vomitus, průjem, pálení
v ústech a krku, abdominální bolest.
Výsledky epidemiologických
studií poukazují na vztah mezi chronickou zátěží arsenem a zvýšenou incidencí
některých forem rakoviny, zvláště rakoviny kůže. Úloha As v karcinogenezi
není ale jednoznačně doposud objasněna. Zřejmě nepůsobí jako primární
kancerogen a je velmi slabým mitogenem.
Antidota
Při akutní otarvě As je
možno použít D-penicilamin,
2,3-dimercapto-1-propanesulfonate, 2,3-dimercaptosuccinic acid,
2,3-dimercaptopropanol (Dimerkaprol (BAL)).
As sám je protekcionista při
selenóze.
Další informace:
·
Stopové prvky -
biochemické funkce
·
Stopové prvky - efekt
neadekvátního příjmu
·
Stopové prvky - přepočty
·
Stopové prvky a volné
radikály
·
Analýzy stopových prvků
·
Dimerkaprol (BAL)
Literatura
·
World Health
Organization: Trace elements in human nutrition and health. 1996, s.
·
Lentner, C.: Geigy
Scientific Tables. Volume 3. Physical Chemistry, Composition of Blood,
Hematology, Somatometric Data. CIBA-GEIGY, 1984, s.
·
Shils M. E., Olson, J.
A., Shike, M., Ross, A. C. 1999: Modern Nutrition in Health and Disease: F. H.
Nielsen: Ultratrace Minerals. 9th edition, Williams & Wilkins, s.284-303
·
Biesalski, H. K. ,
Grimm, P. 1999: Taschenatlas der Ernahrung. Georg Thieme Verlag Stuttgart, 314
s.
·
Uderwood, E. J.,
Suttle, N. F. 1999: The mineral nutrition of livestock. 3rd edition,
CABI Publishing, 642 s.
·
Kaplan L.A., Pesce A.J.
(Eds): Clinical chemistry.- theory, analysis, correlations. ISBN 0-8151-5243-4,
3rd edition, 1996, p.746-759.
·
Burtis C.A., Ashwood
E.R. (Eds): Tietz textbook of clinical chemistry. ISBN 0-7216-5610-2, 3rd
edition, p.1029-1055.
Alena Pechová, Jaroslava Vávrová
.