Železo je nejdůležitější
stopový prvek, kov, zajišťuje přenos kyslíku, oxidoredukční děje ve tkáních. Z
celkového množství je 67 % železa vázáno v hemoglobinu, 4,5 % v myoglobinu, který je obsažen ve všech svalových buňkách,
0,2 % je obsaženo v hemínech a transferinu a 19 % tvoří depotní železo ve
ferritinu a hemosiderinu. V plasmě je železo vázáno na transportní protein transferin, do buněk se dostává prostřednictvím
specifických transferinových receprorů. Vstřebává se v tenkém střevě,
předpokladem resorpce je redukce Fe3+ na Fe2+. Buněčné
membrány přechází jako Fe2+, ceruloplazminem
se oxiduje na Fe3+. Fe2+ může mít i negativní účinky, tj.
tvorba hydroxylového radikálu z peroxidu vodíku.
Regulace příjmu Fe se děje zpětnou vazbou podle výdeje (enterální resorpce).
Poruchy metabolismu Fe: jeho nedostatek je způsoben špatným vstřebáváním,
skutečným nedostatkem v potravě, chronickými ztrátami krve, defekty syntézy
hemoglobinu nebo transferinu, akutními a chronickými infekcemi, malignitou.
Dochází k hypochromní anémii. Zvýšení Fe: nadbytečný příjem, zvýšené
odbourávání, opakované transfuse, poškození jater (hepatitida, steatóza jater,
jaterní cirhóza), schizofrenie a některé psychózy, thalasemie. Ve vysoké
koncentraci působí Fe toxicky, ukládá v játrech, ve slinivce, v myokardu, v
kůži. To vede k jaterní cirhóze, fibróze pankreatu, kardiomyopatii, bronzovému diabetu
(onemocnění hemosideróza z nadměrného parenterálního přívodu, dědičné
onemocnění hemochromatóza poruchy regulace resorpce).
Chemická a fyzikální
charakteristika, struktura a povaha analytu
Název: Latinsky: Anglicky: Značka: Protonové číslo: Atomová hmotnost: Skupina: Perioda: Skupenství: Oxidační číslo: |
železo Ferrum Iron Fe 26 55,85 VIII 4 pevné II, III, VI |
Železo je nejhojnějším
prvkem na zemi. Většina železa je však v nerozpustné formě oxidů nebo kovu.
Pouze malé množství Fe je dostupné pro biologické organismy.
Role v metabolismu
Železo je nejdůležitější
stopový prvek. Dvojmocné Fe slouží pro transport kyslíku spojením
s hemoglobinem a myoglobinem. Hem je koenzym, který obsahuje jeden atom
Fe. V krvi jsou čtyři molekuly hemu a čtyři molekuly kyslíku vázány v
jedné hemoglobinové molekule. Ve svalu jsou jeden hem a jedna molekula kyslíku
navázány na jednu molekulu myoglobinu.
Železo je dále obsaženo
v řadě enzymů. Jednu skupinu tvoří enzymy obsahující Fe ve struktuře hemu.
Jsou to především mitochondriální cytochromy, které se účastní uvolňovámí
energie z oxidativních fosforylací a ATP, dále jsou to cytochromy
v endoplazmatickém retikulu (cytochrom P450 a cytochrom b5), které se
účastní detoxikace léků, kancerogenů a některých xenobiotik. Druhou skupinu
tvoří enzymy v nichž je Fe vázáno na atom síry v cysteinu. Je to
např. adrenotoxin, který usnadňuje zavádění kyslíku do molekuly cholesterolu
v biosyntéze aldosteronu, glukokortikoidů a pohlavních hormonů. Další
enzymy se účastní syntézy DNA, působí v Krebsově cyklu a podílí se na
syntéze polynenasycených mastných kyselin. Důležitou roli mají Fe-metaloenzymy
při syntéze kolagenu, neurotransmiterů, karnitinu a konverzi betakarotenu na
retinol.
Způsob vylučování nebo metabolismus
Železo přijaté potravou je
působením žaludeční šťávy převedeno do rozpustné formy Fe2+ za
vzniku chelátů s kys. askorbovou, kys. citronovou, kys. mléčnou a
aminokyselinami (zejména kys. asparagová a glutamová). Resorpci Fe snižuje kys.
fytová, a šťavelová, které vytváří s Fe nerozpustné komplexy. Dále je
resorpce Fe zhoršená při snížení žaludeční kyselosti a přítomnosti polyfenolů
v kávě, čaji a čokoládě. Přítomnost kalcia a fosfátů snižuje resorpci
anorganického Fe o 50 %. Vzhledem k tomu, že Mn, Zn a Cu sdílejí s Fe
stejný transportní mechanismus, dochází při výrazném zvýšení některého
z těchto prvků ve střevě k omezení transportu ostatních prvků a jejich
snížené resorpci.
Resorpce probíhá
v tenkém střevě, především v duodenu. Buněčné membrány přechází jako
Fe2+, v buňkách střevní mukózy je vázáno na cytosolické
proteiny mobilferin a paraferitin. V krevním řečišti je potom oxidováno
ceruloplasminem na Fe3+ (Fe2+ může mít i negativní
účinky, tj. tvorba hydroxylového radikálu z peroxidu vodíku), dále je
vychytáváno v kapilárách transferinem. Hem je rovněž vychytáván
epiteliálními buňkami, ale Fe musí být uvolněno oxygenázou z hemu před
navázáním na paraferitin. Regulace příjmu Fe se děje zpětnou vazbou podle
výdeje (enterální resorpce).
V krvi nebo jiných tělních
tekutinách je Fe transportováno transferinem.
Transferin váže Fe jak uvolněné z buněk střevní mukózy, tak i
z makrofágů po degradaci hemoglobinu. Při 100 % nasycení transferinu
železem je resorbované železo ukládáno do hepatocytů. Asi 70 – 90 % Fe vázaného na transferin je
vychytáváno erytropetickými buňkami v kostní dřeni. Malé množství je
využíváno jinými buňkami k syntéze myoglobinu, peroxidáz nebo dalších Fe
proteinů. Při přebytku je Fe ukládáno intracelulárně ve formě feritinu nebo
hemosiderinu v retikuloendoteliálním systému jater, sleziny, kostní dřeně
a dalších orgánů.
Organismus má omezenou
kapacitu exkrece Fe. Denní ztráty Fe jsou asi 0,9 mg, přičemž nejvíce je
vyloučeno zažívacím traktem. Exkrece močí se zvyšuje u pacientů
s proteinurií, hematurií, hemoglobinurií a hemosiderinurií.
Distribuce v organismu, obsah ve tkáních
Železo se v lidském
organismu nachází v množství asi 3,2 g a prakticky celé toto množství je
v kombinaci s molekulami proteinu. Z celkového množství je 67 %
železa vázáno v hemoglobinu, 4,5 % v myoglobinu, který je obsažen ve všech
svalových buňkách, 0,2 % je obsaženo v heminech a transferinu a 19 % tvoří depotní
železo ve feritinu a hemosiderinu.
Orientační
koncentrace nehemoglobinového Fe ve tkáních a orgánech (hodnoty na kg čerstvé
tkáně) (Geigy Scientific Tables 1984)
|
|
mg.kg-1 |
Svalovina |
Muži
|
40 |
Ženy
|
22 |
|
Játra |
Muži
|
250 |
Ženy
|
80 |
|
Kostní dřeň |
Muži
|
200 |
Ženy
|
80 |
K deficitu Fe dochází
při jeho nedostatku v potravě nebo při sníženém vstřebávání, dále při
chronických ztrátách krve, defektech syntézy hemoglobinu nebo transferinu,
akutních a chronických infekcích, maligních procesech.
Při deficitu železa se
zvyšuje únava, dochází ke snížení fyzické výkonnosti, zvýšení tvorby kyseliny
mléčné ve svalech. Dále je zhoršena schopnost udržování tělesné teploty při
chladovém stresu a vznikají neurologické abnormality. Závažnější deficit Fe se
projeví hypochromní anémií, čímž dochází k narušení zásobování tkání
kyslíkem. Typická je světlá barva sliznic i kůže, objevují se bolesti hlavy,
iritační stavy, krátký rychlý dech, časté jsou zácpy, nadýmání, malátnost,
únava.
Hodnocení stavu zásobení
Za normálních podmínek je
možno zhodnotit zásoby Fe podle hladin sérového feritinu, celkové vazebné
kapacity pro železo v plazmě (transferin a jeho sycení) a koncentrace Fe
v plazmě. Deplece feritinu v plazmě, pokles koncentrace Fe a vzestup
celkové vazebné kapacity pro Fe svědčí o deficitu Fe. Stanovení všech těchto
parametrů společně s C-reaktivním proteinem umožní diferenciaci deficitu a
redistribuce Fe v organismu při stresu a infekci, kdy dochází
k poklesu Fe v séru.
Potřeba
Doporučené dávky Fe
v dietě
Věk |
Dávka |
0 - 4 měsíců |
6 mg/den |
4 - 12 měsíců |
8 mg/den |
1 - 4 roky |
8 mg/den |
4 - 7 let |
8 mg/den |
7 - 10 let |
10 mg/den |
10 - 19 let |
12♂ - 15♀
mg/den |
19 - 50 let |
10♂ - 15♀
mg/den |
> 50 let |
10 mg/den |
Těhotné, kojící ženy |
20-30 mg/den |
Zdroje
Hlavním
zdrojem železa pro lidský organismus jsou vnitřnosti (játra, srdce, ledviny) a
maso. Dále je železo obsaženo v pivních kvasnicích, čočce, hrachu, meruňkách,
hlávkovém salátu, petrželové nati, pažitce, máku, mandlích a špenátu, ve kterém
je však železo vázáno na oxaláty, které jeho využití významně snižují.
Nadbytek železa je ukládán
ve formě hemosiderinu v retikuloendoteliálních buňkách nebo
v parenchymatózních orgánech. Může jít o následující poruchy:
1. zvýšená gastrointestinální resorpce železa
A.
Hereditární
hemochromatóza
·
Hereditární Evropská
hemochromatóza
·
Africká hemochromatóza
·
Hereditární
sideroblastická anémie
·
Kongenitální
atransferinémie
·
Kongenitální
aceruloplazminémie
B. Iatrogenní příčiny
C. Chronický alkoholismus nebo chronické postižení jater
(cirhóza) a insuficience pankreasu
D. „Shunt“ hemochromatóza
E. Určité typy závažných chronických anémií, obvykle
spojených s narušenou erytropoézou a zvýšenou hemolýzou
2. Transfuzní hemosideróza nebo hemochromatóza
Literatura
·
World Health
Organization 1996: Trace elements in human nutrition and health., 343 s.
·
Lentner, C. 1981: Geigy
Scientific Tables, Volume 1. CIBA-GEIGY Limited, Basle, 295 s.
·
Zadák, Z.: Výživa
v intenzivní péči. Grada Publishing a.s., 2002, 488 s.
·
Shils M. E., Olson, J.
A., Shike, M., Ross, A. C. 1999: Modern Nutrition in Health and Disease:
Fairbanks: Iron in Medicine and Nutrition. 9th edition, Williams & Wilkins, s.277-282
·
Biesalski, H. K. ,
Grimm, P. 1999: Taschenatlas der Ernahrung. Georg Thieme Verlag Stuttgart, 342
s.
·
Uderwood, E. J.,
Suttle, N. F. 1999: The mineral nutrition of livestock. 3rd edition,
CABI Publishing, 614 s.
Další informace
·
Stopové prvky -
biochemické funkce
·
Stopové prvky - efekt
neadekvátního příjmu
·
Stopové prvky - přepočty
·
Stopové prvky a VR
·
Analýzy stopových prvků
.