Vanad
Abstrakt
Úloha vanadu v lidském
organismu není dosud zcela objasněna. Řada biochemických a fyziologických
funkcí se předpokládá na základě působení in vitro a farmakologického působení.
Předpokládá se působení v thyreoidálním metabolismu, antikancerogenní
efekt, schopnost imitovat inzulin a další biochemické funkce. Nedostatek tohoto
stopového prvku byl popsán experimentálně pouze u
zvířat. Toxické působení u lidí se projevuje gastrointestinálními obtížemi,
průjmem, nazelenalým jazykem (green tongue) a křečemi.
Chemické vlastnosti
Název: Latinsky: Anglicky: Značka: Protonové číslo: Atomová hmotnost: Skupina: Perioda: Skupenství: Oxidační číslo: |
Vanad Vanadium Vanadium V 23 50,94 V.B 4 pevné -III,
-I, I, II, III, IV, V |
Funkce
Biochemická funkce vanadu u
vyšších zvířat a lidí nebyla dosud popsána. Řada biochemických a fyziologických
funkcí se předpokládá na základě působení in vitro a farmakologického působení.
V těchto studiích bylo zjištěno, že vanad má vlastnosti podobné
inzulinu, stimulační vliv na proliferaci a diferenciaci buněk, vliv na buněčnou
fosforylaci a defosforylaci, inhibiční vliv na motilitu spermií a chromozomů,
vliv na transport glukózy a iontů přes plazmatickou membránu, vliv na
oxidačně-redukční procesy a byly zjištěny interference s pohybem
intracelulárního ionizovaného vápníku. Vanad inhibuje řadu ATPáz, fosfatáz a
fosforyl přenášejících enzymů v in vitro v buněčných kulturách. Z farmakologického působení vanadu byla
největší pozornost věnována jeho vlastnostem blízkým inzulinu.
Metabolismus
Nedávné práce ukazují, že
resorpce vanadu z diety je velmi nízká a představuje 1 - 5 %. V5+
je resorbován 3 – 5 krát méně než V4+. Většina přijatého vanadu je
v žaludku přeměněna na VO2+ a v této formě se dostává do
duodena. Přítomnost látek v dietě, které ovlivňují přeměnu V na tuto
nevstřebatelnou formu je zřejmě rozhodující pro celkovou resorpci.
Tu snižuje EDTA, chrom, protein, chloridy, aluminium hydroxid. Vstřebaný vanad je v krvi rychle
konvertován na vanadylový kation pravděpodobně v erytrocytech. Vanadylový
kation vytváří komplexy s transferinem a feritinem v plazmě.
Vanad je rychle odstraňován
z plazmy, je vychytáván v ledvinách, játrech, varlatech, kostech a
slezině. Nicméně za normálních podmínek zůstává v organismu pouze malé
množství resorbovaného vanadu. Při zvýšeném příjmu vanadu se největší množství
nachází v kostech.
Exkrece resorbovaného V
probíhá především močí, kde se nachází jak nízkomolekulární tak i
vysokomolekulární komplexy vanadu, jednou z forem je vanadyltransferinový
komplex.
Distribuce
v organismu, obsah ve tkáních
Obsah vanadu
v organismu je velmi nízký. Většina tkání obsahuje méně než 196 µg/kg čerstvé tkáně. Při vyšším příjmu dochází
k jeho zvýšenému obsahu v kostech.
Deficit
Příznaky deficitu u lidí
nebyly dosud popsány. U zvířat byly studovány symptomy deficitu pouze za
experimentálních podmínek, U koz byl zjištěn zvýšený výskyt abortů, snížená
produkce mléka a asi 40 % kůzlat uhynulo mezi 7. a 91. dnem života za výskytu
křečí. Rovněž byly zjištěny deformace kloubů na předních končetinách. U potkanů
byla zjištěna zvýšená hmotnost štítné žlázy a snížený růst.
Hodnocení
stavu zásobení
U
lidí nejsou vypracovány metody. Koncentraci vanadu v séru je možno využít
jako indikátor zvýšeného příjmu. Hodnoty nad 1,0 µg/l indikují zvýšenou expozici.
Potřeba
Pokud je vanad opravdu
esenciálním prvkem pro lidi je jeho denní potřeba velmi malá. Deficit vanadu
nebyl u lidí zjištěn při dietách obsahujících 15 -30 µg/den. Předpokládá se, že denní příjem vanadu kolem 10 µg/den je dostačující.
Zdroje
Vyšší obsah vanadu je
v měkýších, houbách, petrželi, semenech kopru, pepři, naopak nápoje, tuky,
oleje, ovoce a zelenina obsahují velmi malé množství vanadu.
Toxicita
Vanad je relativně toxický
prvek avšak vzhledem k jeho velmi nízké resorpci je otrava velmi málo
pravděpodobná. Působí jako neurotoxický a hemoragicko-endotelový jed
s nefrotoxickými, hepatotoxickými a zřejmě hematotoxickými projevy.
Při toxickém působení vanadu
bývá nejčastěji zjišťována deprese růstu, zvýšený obsah vanadu v orgánech,
průjem, nechutenství a i úhyny. U lidí byly při zvýšeném příjmu zjišťovány
gastrointestinální potíže, průjem, nazelenalý jazyk (green tongue) a křeče.
Další informace:
·
Stopové prvky -
biochemické funkce
·
Stopové prvky - efekt
neadekvátního příjmu
·
Stopové prvky - přepočty
·
Stopové prvky a volné
radikály
·
Analýzy stopových prvků
Literatura
·
World Health
Organization: Trace elements in human nutrition and health. 1996, s.
·
Lentner, C.: Geigy
Scientific Tables. Volume 3. Physical Chemistry, Composition of Blood,
Hematology, Somatometric Data. CIBA-GEIGY, 1984, s.
·
Shils M. E., Olson, J.
A., Shike, M., Ross, A. C. 1999: Modern Nutrition in Health and Disease: F. H.
Nielsen: Ultratrace Minerals. 9th edition, Williams & Wilkins, s.284-303
·
Biesalski, H. K. ,
Grimm, P. 1999: Taschenatlas der Ernahrung. Georg Thieme Verlag Stuttgart, 314
s.
·
Uderwood, E. J.,
Suttle, N. F. 1999: The mineral nutrition of livestock. 3rd edition,
CABI Publishing, 642 s.
·
Kaplan L.A., Pesce A.J.
(Eds): Clinical chemistry.- theory, analysis, correlations. ISBN 0-8151-5243-4,
3rd edition, 1996, p.746-759.
·
Burtis C.A., Ashwood
E.R. (Eds): Tietz textbook of clinical chemistry. ISBN 0-7216-5610-2, 3rd
edition, p.1029-1055.
Alena
Pechová
.